Profesor 3.

„Do háje, proč mám mokré tričko?“ zanadával černovlásek, když se chystal oblékat, aby mohli společně s Williamem přijet včas do školy.

„Nevím, tak pojď, já ti něco půjčím,“ zavolal Will z ložnice, kde se zrovna oblékal. Našel tam Billovi jedno šedé tričko s lebkou, která měla uši Mickeyho Mouse. Billovi se to skvěle hodilo k jeho černým džínům a černé mikině na zip.

„Děkuju,“ usmál se Bill, vzal si od něj tričko a nezapomněl ho obdarovat děkovným polibkem. Hodil ho na sebe a šel se sebou něco udělat. Líčení měl rozmazané, takže si ho jenom upravil a vlasy o trochu víc natupíroval a postříkal lakem. Konečně vypadal k světu a vydal se dolů jim něco malého udělat k snídani mezitím, co se Will bude připravovat. V jeho bytě se už celkem slušně vyznal, trávil tady se svým miláčkem většinu času.

Po snídani se vydal k autu a poté do školy. Ani jednomu se tam nechtělo. Nejraději by zůstali doma a jen se váleli, ale povinnosti se plnit musí. Když stáli na červené, Bill toho hned využil a hladově svého profesora políbil. Ten mu polibky oplácel. Nic jiného ani dělat nedokázal. Ten malý puberťák, jak mu rád pro sebe říkal, si ho pěkně omotal kolem prstu.

Jakmile ale na ně začala troubit auta, museli se od sebe odtrhnout a pokračovat v cestě.

A bylo to tady zase. Zase se museli chovat naprosto normálně. Žádné polibky, žádné doteky. Bylo to deprimující, ale nesmírně nutné. Na chodbě se jejich cesty rozešly a každý mířil někam jinam.

„No konečně, tady je naše hvězda,“ zvolal Andreas, když Bill dorazil do třídy a sedl si do lavice.

„Co blbneš, jdu jenom o deset minut později než obvykle,“ díval se na něj nechápavě černovlásek a mezitím si vytáhl na lavici věci.

„No u tebe jeden nikdy neví,“ přidal se Georg.

„Tak co nějaké drby?“ zeptal se Bill, když se narovnal a podíval se na něj takovým unuděným pohledem.

„Hele, abych řekl pravdu, nějak se na škole poslední dobou nic neděje. Krom toho, že školní hvězdy střídají své partnery jako ponožky, tak nic. Ani u učitelů, žádný trapas nebo tak, prostě absolutně nic,“ pokrčil Geo dramaticky rameny.

„No to se ukoušeš nudou, tetičko Helgo,“ zazubil se černovlásek a viděl Georga, jak nenápadně kýve směrem k Andymu. Bill se tedy podíval a od srdce se zasmál.

„Tetička Selma změnila barvu? Copak Červená tě ukecala?“ zasmál se a díval se na Andyho modré proužky ve vlasech.

„Jo, naběhla sem se sprejem, a že to prý nutně musí zkusit, tak jsem ji nechal a výsledek je na světě. Ještě, že to jde smýt.“

„Náhodou k tvým modrým očím to docela ladí,“ usmál se uznale Bill.

„Jo to mu Červená říkala taky,“ přikývl Geo, „jenomže on prskal, že vypadá jak šašek.“

„Ale kdepak. Sluší ti to, vážně, dej na rady odborníků,“ pyšně si dlaní poklepal na hrudník. Odborníky myslel jeho a Sophi alias Červenou. Ona se v tom vyznala a uměla na lidech odhadnout, která barva bude to pravé ořechové.

Pak ale náhlé zvoněné, které ohlašovalo, že je čas přestat s povídáním a začít dávat pozor, všechny hlasy přehlušilo. První hodinu měli hodinu angličtiny. Do třídy nakráčela postarší paní se svými věcmi v rukou a položila je na učitelský stůl. Studenti se za jejího pokynu rukou posadili.

„Takže milí studenti. Jako každý rok škola pořádá zájezd do Paříže. Samozřejmě je to dobrovolné. Bude to na dva dny s ubytováním i stravou. Kdo si je už teď jistý, že by chtěl jet, může si ke mně přijít pro přihlášky. Tyto přihlášky jsou závazné, takže si to dobře rozmyslete. Jako doprovod pojedu já a pan kolega Trümper.“ Jakmile domluvila, pár lidí se už přihlásilo, že si přihlášku vezmou. Mezi nimi byl i Bill, protože, co může být lepšího než procházka Paříží s jeho matematickým princem.

„Ty nepojedeš?“ zeptal se Bill Andyho, který se nepřihlásil.

„Asi ne, momentálně šetřím na snowboard. Do Paříže se určitě ještě někdy podívám.“

„Děcká, pojede se do Paříže,“ zajásal Georg, který máchal s přihláškou v ruce a takovým pohupujícím se tanečním krokem si sedl až do lavice. Oba chlapci, včetně dalších studentů, se jenom smáli.

„Georgu, raději se posaďte a nevřískejte mi tady,“ napomenula ho profesorka, která celé tohle vystoupení sledovala s nechápavým výrazem.

„Pardon,“ zachichotal se svalnatý mladík a vycenil zuby v nevinném úsměvu.

„Copak Selma nejede?“ zeptal se Geo, když se otočil.

„Šetří na snowboard,“ řekl za něj Bill a jenom se pousmál.

„Sestro, to mi neuděláš, já tady toho našeho raubíře sama nezvládnu,“ řekl hnědovlasý mladík přehnaně hraným ženským a dramatickým hlasem a dovršil to i výrazem. Ten raubíř byl myšlen Bill.

„Nepřeháněj, Helgo, já si to ještě rozmyslím, navíc máme ještě čas,“ zakřenil se Andy a prohrábl si své modro blonďaté vlasy.

„No to kurva doufám, jinak si mě nepřej,“ řekl Georg tentokrát už hrubým mužským hlasem. To však ale netušil, že za ním stojí profesorka angličtiny a jenom nechápavě vrtí hlavou. Jakmile to zjistil, polilo jej horko, ale stále zachovával klid.

Další část dne probíhala v naprostém klidu a rovnováze. Všichni tři mladící se až neuvěřitelně dobře bavili a z hodin dělali hotovou show. Učitelé už si opravdu nevěděli rady a nějak to ani nechtěli rozebírat. Většinou se tomu taky jenom smáli. Byl pátek, takže většina z nich už byla unavená a nechtělo se jim plýtvat energií na okřikování neukázněných studentů.

Když nastala hodina fyziky, rozhodně to nebylo jiné. Ti tři kluci, prostě uměli svými hláškami rozchechtat celou třídu, že už si s nimi William nevěděl rady a Bill k tomu dostal geniální nápad. Jenom doufal, že to vyjde.

Když jim jejich profesor vysvětloval další látku, pořád se bavili a nejhlučnější byl z nich Bill. Willovi to už upřímně lezlo na nervy a nechápal, proč se tak jeho černovlasý bonbónek chová.

„Bille, mohl by ses uklidnit. Říkám ti to už aspoň po čtvrté,“ zamračil se William a pokračoval ve výkladu dál, ale Bill si prostě nedal říct a štěbetal dál. Toho už měl ale profesor dost. Mračil se na něj a vyzval ho, aby šel s ním do kabinetu, nehodlal totiž řvát na chodbě. Třídě ještě zadal práci a varoval je, že pokud to nebudou mít vypracované, nasází jim všem pětky.

Jakmile se za nimi zavřely dveře Willova kabinetu, okamžitě spustil.

„Co je to sakra s tebou, chováš se…“ nestačil však dopovědět větu, protože ho Bill umlčel dlouhým a hlubokým polibkem.

„Omlouvám se, ale už jsem to nemohl vydržet,“ zašeptal Bill a nenechal svého profesora nic dál říct a zase ho políbil, a tentokrát se už Will chytnul a polibky mu začal plně oplácet. Posunul si věci na stole a poslepu ho na něj vysadil. Bill roztáhl trochu nohy, aby měl svého profesora ještě blíž, a vášnivě se líbali. I Willovi Bill chyběl, ale snažil se to překonat a vydržet, ale už nedokázal odolávat a prostě se tomu poddal.

„Máme jenom pět minut,“ zašeptal William mezi polibky a hladil Billa pod tričkem.

„Aspoň něco,“ vydechl černovlásek a provokoval profesora svým jazykem a vybízel ho k dalším hrátkám.

V celém kabinetu bylo tolik vášně a ozývalo se jenom smyslné funění a pár tichých stenů. Bill omotal nohy kolem Willových boků a uvěznil ho tak ve svém sevření. Sjel polibky na jeho krk a líbal ho tam, nebo jeho kůži lehce skousával. Černovlasý muž měl zavřené oči a lehce natočenou hlavu. Jediné, co mohl, bylo to, že si užíval každý dotek a chvíli, kdy byl takhle s Billem. Rukama mu jezdil pod tričkem a svými štíhlými prsty přejížděl po jeho bradavkách. Věděl, že je má Bill hodně citlivé a odpovědi se mu dostalo, když mu Bill na krku trochu silněji skousl kůži.

„Musíme se už vrátit,“ zašeptal William asi po pěti minutách smyslných polibku a odvážných doteků. Černovlásek pouze přikývl a seskočil ze stolu. Poupravil si oblečení a vyšel z kabinetu a společně se vrátili do třídy, kde bylo hrobové ticho. Většina asi pochopila, že je lepší být ticho a plnil pokyny profesora. I když byl hodný, tak si uměl zjednat respekt.

„Co ti říkal?“ zeptal se šeptem Andreas, když si Bill sedl do lavice.

„Jenom mě seřval, ať se uklidním a takový ty profesorský výhružky. Však to znáš,“ pokrčil ledabyle rameny. Sám věděl, že to byla lež, ale pravdu mu prostě říct nemohl.

autor: Tina