Ahojte zlatíčka 🙂 Vím, že to trvalo, ale hlásím se vám s novým dílkem :))Tentokrát se dočkáte pořádného setkání Billa a Liama. Dále také se můžete těšit na opravdu velký zvrat v příběhu. Dovolím si říct, že i možná trochu očekávaný 😉 Jinak s povídkou se blížíme pomalu ale jistě do finiše 🙂 Ještě se omlouvám za to zdržení, ale nebyla vůbec inspirace a o chuti do psaní ani nemluvím. Navíc přednější je škola, tak doufám, že se nezlobíte 🙂
Enjoy, Iveth <3
„Hele kluci… zahrajem si flašku!“ zahlásil najednou James a rozesmál se nad svým nápadem. Kluci kolem hned nadšeně přitakali včetně našich dvou nešťastníků. Sesedli se do kroužku a Tom, jakožto jeden z těch, co měli popito asi nejvíc, se ujal flašky, že bude točit první. Hrdlo láhve ukázalo na Lucase. Byl to malý blonďáček s modrýma očima, jehož krásné vlasy sahaly kousek pod lopatky. Byl hubeňoučký a milý, ale když došlo na akce, byl největší zvíře. Ušklíbl se na Toma, a jelikož seděl přímo naproti němu, přilezl k němu po čtyřech. Bill se začal nekontrolovatelně smát. Vypadalo to ale vážně vtipně. Malý a vyzáblý Lucas proti nakorbenému Tomovi. A náš černovlásek nebyl sám, kdo z toho umíral smíchy. Tom se také zasmál.
Takhle to celé pokračovalo až do ranních hodin. Pak se někdo odebral do koupelny a usnul ve sprchách, někdo u záchodu, někdo se dokonce dostal do schodů do ložnice. Což byl případ Toma, který ještě přes rameno nesl zpitého černovláska, který mu bušil pěstma do zad, ať ho pustí, že chce ještě pít. Tom se jenom smál, protože věděl, že Bill proti jeho silným pažím zatím neměl moc šancí. V ložnici se to rozjelo nanovo. Oba zpití do němoty tak, že nevnímali svět kolem sebe. Bill už se válel rozpláclý pod Tomem, zatímco ten zpracovával jeho rozkrok. Bill nekontrolovatelně sténal na celou místnost a nehodlal se tišit.
„Tomi prosíííím!“ zakuňkal Bill a zaklonil hlavu vzrušením. Tom pustil jeho už takhle naběhlý penis a strhal z nich obou přebytečnou látku. Bill si ho přitáhl za rozeplou košili a vpil se mu dravě do rtů. Chlapec s černými copánky jeho hladové polibky opětoval a mezitím připravoval Billovo malý zadeček na svůj vstup. Ten utápěl své hlasité vzdechy v Tomových polibcích a nehtama drtil jeho ramena a záda. Tom, když slyšel Billovy prosby, smiloval se nad ním. Bill automaticky přikrčil více nohy k tělu a už jen cítil, jak do něj Tom pomalu vniká. Užíval si to. Užíval si každý další záchvěv v jeho těle. Miloval Tomovu přítomnost v sobě. Více mu zaryl nehty do ramen a zaklonil hlavu. Tom do něj vnikl úplně a i přes svou nekončící nadrženost se krotil a dal Billovi čas, aby si zvykl.
Když Bill s úsměvem kývl, teprve se odvážil pohnout a začal pomalu přirážet. Postupně se jeho procítěné a opatrné přírazy změnily v divokou jízdu. Pokojem se nesly trhané vzdechy dvou o sebe se otírajících těl. Bill, naprosto bez dechu, si náhle připadal jako nějaká děvka v bordelu. Skoro až křičel slastí, a to se Tomovi líbilo a začal přirážet ještě víc. Bill nevydržel a ujal se sám svého vzrušení. Rychle pohybujíc rukou, se během několika málo vteřin udělal na své bříško. Tomovi ještě chvilku trvalo, než vyplnil s hlasitým výkřikem Billovo útlé tělíčko a zhroutil se na něj.
„Billy… miluju tě,“ vydechl zničeně Tom a pomalu z Billa vyšel. Ten stihl dokonale vystřízlivět během toho šílenství, co se tu odehrálo, až by člověk nevěřil jak rychle. Schoulil se Tomovi do náručí a hned zavřel oči.
Další den je z neznámého důvodu po celé škole zmatek. Je ovšem víkend, tak mají volno. Naštěstí pro naše účastníky mejdanu. Všichni zúčastněni vypadají jako po válce a vyspávají jak dlouho to jen jde. Bill se vzbudil nečekaně brzy a hned zaujal místo ve sprše. Po nějaké půlhodince, kdy už se cítil jakž takž jako koukatelný člověk, se odebral zpět do pokoje, aby ještě dodělal obličej a vlasy. Jaké překvapení pro něj bylo, když vešel do pokoje a na posteli seděl již vzbuzený Tom s úsměvem na tváři.
„Jak to, že jsi už vzhůru? Myslel jsem, že budeš vyspávat až do druhého dne,“ rýpnul si hned Bill a s ručníkem na hlavě si sedl Tomovi do klína.
„Tome, to jsi byl až venku?“ zasmál se, když ještě netušil, kdože to za ním doopravdy stojí.
Mezitím se vracel Tom se snídaní. Pokoj nalezl prázdný. Tedy v rámci možností prázdný, když nepočítal pár stále spících těl povalujících se po zemi. Odložil tác na stolek a ustlal postel. Pak se začal shánět po Billovi. Proběhal snad celý hrad, ale nikde nic. Začínal mít strach. Ale co by se mu mohlo tak stát? Tady. Přeci všude poletují učitelé a venku je to hlídané, nemohl by nikudy odejít, ledažeby… ne to ne… Liam by… se sem přece nedostal, nebo snad ano?! Vystřelil okamžitě do pokoje. Tam se ho snažil otravovat Lucas s Jamesem, ale odbyl je a zůstal jako přimrazený stát na místě, když si všiml roztříštěného skla v okně. Klesl na kolena. Musel to být Liam. Do očí se mu hrnuly slzy. Jak to mohl dopustit?! Dotazy ostatních, jako by neslyšel. Sebere svých pár ostatků a vyběhne ven. Prošel snad už všechna jejich oblíbená místa, ale nic. Zbýval pouze Billův stromový domek. Tam ještě nebyl! Rozeběhl se za školu k tomu místu. V srdci cítil v tu chvíli divný pocit.
Když se Bill probral, všechno, co cítil, byla ostrá palčivá bolest na krku. Opatrně se podepřel na loktech a zamžoural kolem sebe. K jeho zděšení zjistil, že není ve škole a ani na nějakém místě, co by znal. Instinktivně si sáhnul na krk, ale jaké bylo zjištění, že medajlonek byl pryč!
„Ne ne, maličký… tak snadno to nepůjde,“ schoval klenot zpátky do kapsy dlouhého kabátu a strhl Billa lehce na postel pod sebe. Ten jenom vyděšeně těkal pohledem kolem a hledal cokoliv, čím by ho mohl uzemnit, ale nikde nic. Najednou byl bez oblečení a pod upírem ležel tak, jak ho Bůh stvořil. Byl vyděšený. Hlavou se mu honilo jenom to, jak odsud honem rychle vypadnout. Tedy sebrat řetízek a vypadnout, jak nejrychleji to půjde. Z přemýšlení ho však vytrhla ostrá bolest hned na dvou místech najednou. Jednak v zadečku a následoval krk. Znovu. Na stejném místě. Bill vyjekl bolestí a začal do jeho zmrzlého těla bušit pěstmi. Nebylo to však nic platné. Křičel bolestí, ale nebylo to k ničemu. Cítil, jak z něj vyprchává život a pomalu už ani tu bolest necítil. „Tome!“ zašeptal chraplavým hlasem a v tu chvíli upadl do bezvědomí.
Mezitím zoufalý Tom seděl ve stromovém domku a brečel. Stříbřité perly se mu sypaly z očí jedna za druhou. Perly jménem zoufalost a strach. Seznamte se. Už nevěděl, co dělat. Prošel celý hrad a okolí. Dokonce dvakrát. Už byl bezmocný. Musel jít dál. Proč ho to nenapadlo dřív! Slezl opatrně po větvích a rozeběhl se přes dvůr ven z brány na Temný vrch. Během několika minut stál před malým, zastaralým kostelíkem a rozhlížel se kolem. Neustále volal Billovo jméno, ale bez odezvy. Snažil se dostat dovnitř, ale dveře již nikdo roky neotvíral, tak se ani nehly. Ani jeho svaly mu v tuto chvíli nepomohly. Sesunul se unaveně k zemi a koukal na nebe. „Bille, já tě najdu, ať jsi kde jsi… slibuju,“ šeptal při pohledu na slabé sluneční paprsky, co sem pronikaly do věčné temnoty. Náhle se kolem něj rozlil chladný vánek. Ve vteřině byl v pozoru a rozhlížel se kolem sebe. Ucítil dotek na rameni a s trhnutím se otočil. Tam ale nikdo.
„Nehraj si se mnou a vylez!“ křikl nasraně a otočil se zpátky. Málem to s ním šlehlo. „Andreasi, kde je Bill?! Cos mu udělal?!“ chytil o něco vyššího upíra za košili a připlácl ho stěží na zeď kostelíka. Andy se jen usmál a pokrčil rameny.
O dvě hodiny později… moment… možná je to dýl, Bill se vzbudil znovu, ale najednou jako by viděl svět jinýma očima. Pocítil škrábání v krku. Takový… divný pocit. Chtěl si sednout, ale místo toho ve vteřině stál na druhé straně pokoje. Cože?! Vyděšeně dýchal a zíral na studenou zeď před sebou. V mžiku byl u okna a odhrnul závěs. Zíral na svůj odraz a nemohl věřit svým novým očím. Byly medově žluté, podobně jako ty Andrease, než se ovšem změnily na… červenou.. .pamatoval si moc dobře, co se pak dělo. To se pak před Andreasem kryly i mrtvoly. Vykřikl leknutím. A potom hned znovu, protože se zalekl svého hlasu. Takový. Divný.
V tu samou dobu již před jeho sídlem stály dvě postavy. Obě zahaleny v černém, jak se Andy snažil Toma co nejlépe zamaskovat. Ale pro Toma bohužel, nemohl zamaskovat jeho tlukot srdce a vůni jeho krve pro ostatní upíry, co se v tomto sídle jisto jistě vyskytují. Andy něco zamumlal a náhle se otevřely s praskotem obrovské vchodové dveře.
„Ne, Liame! Já tu nezůstanu! To radši chcípnu na nedostatek krve, než se přidat k tobě a jít proti škole! Proti přátelům! Proti mé lásce!“ Křikl na něj černovlásek a vyšel ven na chodbu. Důraz svých slov potvrdil silným prásknutím dveří. Hned venku se ale zarazil. „Andy, co tu… TOME!“ vykřikl šťastně a obejmul hned svou lásku kolem pasu.
autor: Iveth Biersack
