autor: Helie
Jedna z milovaných, dokola omílaných vzpomínek spolu s prolitými slzami ho přenesla za hranice spánku a jeho víčka klesla. Ani tiché klepání na dveře ho nemohlo probudit. I když venku ještě svítilo slunce, přes těžké závěsy do jeho pokoje nepronikl ani paprsek. Až když člověk za dveřmi vkročil dovnitř, vnesl s sebou z chodby také tenký proužek světla. Jeho srdce pokleslo, když viděl Billa, spícího na posteli, se zvlhlými tvářemi od slz a pocuchanými vlasy. Dosedl na kraj postele a prohrábl Billovy vlasy. Chlapec nespokojeně zamručel a převalil se na bok. Tom, který za ním přišel, aby v klidu probrali to, o čem se hádali venku, nechtěl Billa zbytečně budit, ale zároveň ani nechtěl odejít. Seděl proto dál tiše jako myška na kraji jeho postele a sledoval Billův spánek. Často se na něj díval, když opouštěl jeho pokoj, aby ho ráno našla manželka vedle sebe. V takových chvílích se zamýšlel nad tím, jestli dělal dobře. Ničil svým vlivem vztah mezi dvěma lidmi, mezi sourozenci. Všiml si, že Bill se svojí sestrou skoro vůbec nemluví. Ze začátku ještě ano, ale čím víc se Tomův vliv na něj zvětšoval, tím víc se Bill vzdaloval od všech, obzvlášť od své sestry. A Elizabeth nebyla blázen. Často se Toma vyptávala, jak se Billovi daří. Věděla, že Tom je jediným, s kým se Bill stýká a mluví s ním.
Tom si hlasitě povzdechl. Možná měl Bill pravdu, možná zašli až příliš daleko. Ale po svém nedávném uvědomění si nedokázal představit, že by toho právě teď měli nechat. Vlastně si už nedokázal bez Billa představit ani svůj život. Znovu prohrábl vlnu zacuchaného hedvábí. Připadalo mu, že všechno, co za svůj život udělal, udělal špatně. Největší chyba byla to, že se kdy dal dohromady s Billovou rodinou… Další chybou se staly hádky se ženou, teď už prakticky na denním pořádku. Ať udělala cokoliv, viděl v tom něco špatného, protože ona nebyla Bill. Neměli snad jedinou věc společnou. Ona se svými dlouhými zlatavými vlasy a modrýma očima, on s hřívou barvy půlnočního nebe a očima z horké čokolády. Jediná společná věc, kterou Tom za dobu rozhodování se mezi nimi našel, byla jejich přecitlivělost, která mu u Billa připadala roztomilá a u Elizabeth otravná. Vyčítala mu, že se nestará o svoji dceru, že ona skoro neví, jak její tatínek vypadá. Vyčítala mu nárůst revolty u poddaných. Vyčítala mu snad všechno! A on stejně vždycky odešel za Billem, aby si zklidnil nervy. Stejně tak tomu bylo i před pár hodinami. Pohádal se se ženou a chtěl najít útěchu u Billa, který však vybouchl úplně stejně jako ona.
„Tomi?“ Zatahání v jeho vlasech ho probudilo. Mžoural teď na muže se zamyšlenou tváří, který si ani nevšiml, že už se probudil. Až teď, když k němu promluvil, stočil svůj zrak k němu a usmál se. Z očí mu však nezmizel šedavý zákal hlubokého zamyšlení. „Jak dlouho už tu jsi?“ zeptal se Bill a rozespale si promnul zalepené oko. Hned nato hlasitě zazíval.
„Nevím, nepočítám to.“
„Proč jsi mě nevzbudil?“
„Nechtěl jsem,“ uculil se Tom a naposledy mu prohrábl zacuchané vlasy. Už dlouho neměl tu čest, aby viděl Billa probouzet se. O to více si toho vážil teď.
Bill, se stopou tiché vzpomínky na jejich hádku, odvrátil hlavu. Nechtěl se na Toma dívat, pokud se znovu hádat začnou. Bohužel si až příliš dobře uvědomoval, že teď už by ‚ne‘ říct nedokázal. „Proč jsi přišel?“ zeptal se šeptem. Jeho hlas by se zlomil, kdyby promluvil hlasitěji. Nechtěl Tomovi dávat zbytečně najevo svoji duševní slabost.
„Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku,“ zalhal pohotově Tom, ale byla to jen malá lež. Skutečně to chtěl vědět. I když Bill při jejich hádce působil sebejistě, Tom, když se k tomu zpětně vracel, registroval slzy v jeho očích. Skelný odlesk v nich přetrvával doteď.
Natáhl ruku k jeho tváři a přejel po dětsky hladké pokožce na ní. Bill se automaticky opřel do jeho doteku a přivřel oči. Jedna z chvil, kdy Tomovi připomínal malé koťátko, jen začít spokojeností příst. V ten moment Tomovi došlo, že tady má vyhráno. Jak se zdálo, spánek Billa umoudřil. Tedy alespoň nevypadal, že by i tentokrát odmítl.
„Nechci se s tebou zbytečně hádat. Mrzelo mě to,“ zamumlal Tom, aby nějakým způsobem začal konverzaci a ujistil se, že je všechno skutečně v pořádku, nebo alespoň v mezích. Bill znovu sklopil zrak. Doufal, že o tom už nepadne ani slovo.
„Taky se nechci hádat,“ přiznal Bill. Sice si stále stál za svým, ale pomalu mu docházelo, že to možná přehnal. „Omlouvám se.“
Tomovo obočí vyletělo výš. Omluvu nečekal. Přešel to však bez poznámky a dodal pouze: „Už to nechme být.“ A naklonil se k Billovi. Jeho rty potkaly jeho čelo, o které se jimi letmo otřel. Billova obranyschopnost automaticky vyprchala.
Tom mu naznačil, že se má posunout, a Bill tak s uculením učinil. Hned jak si Tom přilehl, přitulil se k jeho hrudníku a spokojeně vydechl. Tom zabořil ruku do jeho vlasů a čechral je, zatímco druhou rukou bloudil po Billově paži natažené přes jeho trup. Konečně, když měl Billa u sebe, si připadal naplněný a spokojený. Jeho prsty samy klouzaly skrze pavučinky vlasů a on nedokázal odolat tomu, aby znovu propadl svým myšlenkám. Billovy tmavě hnědé oči, v tlumeném světle pokoje snad až černé, se přivřely a daly tak Tomovi ještě více prostoru, než si předtím mohl přát.
„Tome, tvoje bezohlednost už přesahuje všechny meze!“ křičela na něj Elizabeth a ve svém rozčilení přecházela po pokoji jako šelma. Jednou rukou si podepírala rozbolavělá záda a druhou hladila veliké bříško skryté pod noční košilí. Vrhala přitom zlověstné pohledy na svého manžela, který ležel ležérně natažený na posteli a předstíral, že si z jejích slov vůbec nic nedělá.
„A co dělám tak špatného?“ zeptal se a zaujatě si prohlížel svoje nehty. Palcem vyškrábl zpod jednoho špínu, a konečně se podíval na manželku, jejíž pohyb náhle ustal. Se zaskočeným výrazem na něj zírala, jak kdyby právě spadl z nebe.
„Tak ty nevíš?! Ty nevíš?! Nevšímáš si ani mě, ani dcery! Je ti úplně jedno, že celé dny trávíme samotné, že tvoje dcera se na tebe pořád ptá, ale já nemám co jí odpovědět, protože sama nevím, co zrovna děláš! Mám toho právě tak dost, Thomasi! Buď se konečně začneš věnovat své rodině, nebo zařídím, aby Bill odjel,“ poslední větu pronesla s tak ledovým klidem, že se ledové jehličky jejích slov napíchaly přímo do Tomova srdce. Prudce se posadil.
„Cože?“ Tak zněla jeho jediná reakce. Nemyslel si, že by donutila Billa odjet z jeho rádoby vlastní vůle, ale mohla zařídit, aby si pro něj přijel jeho otec a odvezl si ho. Samozřejmě o této možnosti už předtím přemýšlel, protože tím samým vyhrožovala jeho žena samotnému Billovi. Dokonce ani s ním nebyla dostatečně spokojená.
„Mám svého bratra ráda a ty to víš, ale nedokážu se dívat na to, jak se kolem něj motáš. Obzvlášť když právě kvůli němu zanedbáváš nás. Ráda bych ho měla poblíž, ale nutíš mě přistoupit k jiným řešením. A pokud chci zachránit rodinu, je to to nejlepší řešení. Nechci, aby moje děti vyrůstaly bez otce.“
„To snad nemyslíš vážně!“ vybouchl Tom. „Máš všechno, na co si vzpomeneš. Nežijeme v nouzi a mnoho žen by dalo cokoliv, aby mohly být na tvém místě… Ale ne, ty si musíš stěžovat na to, že nemám čas. Jsem vytížený člověk, Elizabeth. Jestli sis toho ještě nevšimla, živím celý tenhle dům!“
Elizabeth si znaveně rukou promnula ospalé oči. Několik nocí nespala, protože Tom se neuráčil přijít a malá Eliška, jejich dcera, má poslední dobou noční můry. Sedává proto dlouho do noci u její postele a zpívá ji ukolébavky, aby ji donutila spát. A pak ještě přijde její manžel, který nehodlá ustoupit v těch pár drobných požadavcích, které na něj má. Copak by ho to zabilo, kdyby si udělal alespoň párkrát denně čas také na svoji rodinu?
„Nestěžuji si na tvoji práci, Tome. Stěžuji si na to, že dáváš přednost mému bratrovi přede mnou. Copak si myslíš, že jsem hloupá? Copak myslíš, že nevidím, jak na sobě visíte očima? Že neslyším klepy, které o vás kolují po panství? Tvým jediným štěstím je, že jsem tolerantní a nechci špatnou budoucnost pro své děti. Jinak už bych se dávno vrátila k otci,“ zakroutila hlavou. Už dlouho chtěla manželovi říct, že ví o jeho poměru s Billem, ale nikdy k tomu nenašla dostatek odvahy. Svým způsobem se bála Tomovy reakce a nechtěla ho tím poštvat proti sobě.
„Ty to víš?“ zeptal se překvapeně Tom. Počítal s tím, že na něj Elizabeth vytáhne všemožná obvinění, ale tohle rozhodně nečekal.
„Nenuť mě to opakovat,“ zakroutila hlavou, a aniž by se na něj podívala, ukázala rukou ke dveřím. „Teď odejdi. Chci být sama.“
Tom poraženecky vstal a opustil místnost. Poprvé měl skutečně pocit, že jejich hádku prohrál. Samozřejmě jeho zhrzené ego ho ještě donutilo hlasitě za sebou prásknout dveřmi. Elizabeth zůstala stát na místě. Po tvářích se jí rozkutálely slzy.
„Tome, jsi dneska nějaký zamyšlený, stalo se něco?“ zeptal se Bill, který na něj už hodnou chvíli zíral, protože hlazení v jeho vlasech ustalo. Tom na něj chvíli ještě upíral prázdný pohled, než se pořádně probral ze svého zamyšlení a skutečně ho dokázal vidět. Vyloudil ze sebe nepodařený úsměv, aby mu dal najevo, že je v pořádku stejně jako všechno kolem něj.
„Ne, nic se nestalo,“ zašeptal – pro jistotu, aby ho nezradil vlastní hlas. Chtěl Billovi říct o tom, že Elizabeth o nich ví, ale zatím mu k tomu nepřipadala vhodná doba. Navíc mu něco říkalo, že by to ještě popohnalo Billovo odhodlání jejich vztah ukončit, a to čistě ze sobeckých důvodů nemohl dopustit.
„Nebo se něco stalo, ale nechceš mi to říct, rozumím,“ pokýval Bill zklamaně hlavou. Tom se s ním o důležitých věcech nikdy nebavil, a to ho svým způsobem neskutečně mrzelo. V jeho očích mu tím totiž dával najevo, že nepatří do jeho života tolik, kolik by si přál.
Posadil se a zadíval se někam do středu pokoje. Přepadla ho melancholická nálada. Bylo sice dětinské Tomovi nastavit záda, ale on si nedokázal pomoct – občas prostě dětinský byl. Na boky mu padly pevné ruce a o rameno se mu opřela ostrá brada. Na uchu ho polechtal horký dech.
„Mám tě rád, Bille, zapamatuj si to, dobře?“ zeptal se Tom a vtiskl polibek na jeho ucho. Billovi se do tváří nahnala červeň. Nikdy spolu nemluvili o citech. Tohle bylo snad poprvé, co mu Tom dal slovně najevo, že mu na něm záleží. Bill se nechal pořádně obejmout a zapřel se zády o Tomovu hruď.
„Taky tě mám rád,“ špitl do ticha, zatímco Tom oždiboval krémově bílou kůži na jeho krku.
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Krásný díl, možná trošku smutný. Na jednu stranu Elizabeth chápu, že tohle dělá, protože chceš zachránit svou rodinu a Tom se prostě chová strašně, když má dítě a chodí za Billem. Ale láska, je láska, tomu človk neporučí.
Těším se na další díl.
Jsem zvědava co uděla Tom,aby Elizabeth neposlala Billa za otcem.JInak moc pěkna povídka.
Konečně Požehnán přichází v příhodnou dobu :))
A musím říct, že mě dnešní díl posadil na prdel. Neboť jsem naprosto netušila, že Elizabeth o jejich vztahu ví. Je mi jí holky líto, protože ať už se jí podaří dostat Billa od nich pryč – o čemž si pravděpodobně myslí, že to vyřeší jejich problémy, tak já si ale myslím, že to bude právě naopak.
Pokud si Tom uvědomil, že bez Billa nemůže být, tak by ji pravděpodně akorát tak začal nenávidět, kdyby mu ho vzala. Lásku si člověk prostě nemůže vynucovat.
Stejně jako ji nemůže jen tak hodit do kýblu a tvářit se, že mu po ní v hrudi nezbyla obrovská díra.
Takže jak už jsem říkala předtím, řešení je vždycky bolestné, a abych řekla pravdu, jsem opravdu zvědavá k jakému závěru se přikloníš.
Tom je zatracený nešťastník. Nejenže zničí mezi Billem a Elizabeth sourozenecké pouto, ale taky zničí člověka, kterého miluje a ještě svou rodinu.
A mě zničí, jak se ničí navzájem.
Ale i takový je život. – Krvelačná bestie.
tak sem sjela všechny díly najednou a umírám *-* je to užasné! a jsem zvědavá jak to bude dál..jak se Tom rozhodne..fuuuh nedočkám se dalšího dílu!
[1]: Děkuji =) Rozhodně souhlasím, že se Tom chová strašně, ale tak je to zbohatlický fracek, co by jeden chtěl, že :D:D:D
[2]: Myslím, že nemá moc co dělat…
[3]: Elizabeth si nesnaží vynutit lásku pro sebe, ale pro svoje děti… a tam by logicky být měla, když je Tom jejich otec. Myslím, že prostě reaguje jako každá máma, která nechce, aby její děti skončily v bídě, protože kdyby od Toma odešla, prakticky by se neměla kam vrátit – jednou by byla vdaná žena a s tím nehne, i kdyby moc chtěla… Takže naději na další manželství taky nemá.
[4]: Děkuji =)) Ale neboj, dočkáš 😀
Tak toto som vôbec nečakala 🙂 Úplny zvrat deja 😀 To bude husté teda, ale bola to krásna časť, ako sa tam túlili v posteli 🙂 Aj keď si myslím, že Tom je egoistická, bohatá sviňa, tak vzťah medzi nimi je krásny 🙂 Dúfam, že sa to nejak nepokazí a neodlúčia sa… 🙁
Řekla bych, že nastává čas rozhodnutí, hlavně pro Toma. On je nejsilnějším hráčem v téhle partii o lásku a je to především na něm, bude si muset definitivně vybrat, jestli dá přednost hlavě nebo srdci.
Elizabethina tvrdost mě dost překvapila, stejně jako to, že si domyslela, co mezi Tomem a Billem je. Ale chápu ji, ona už ví, že svou vlastní lásku ztratila, pokud ji vůbec kdy měla, ale bojuje dál kvůli dětem. Mně nevadí, že Tom dává před ní přednost Billovi, ale že nemá zájem ani o dcerku mě docela mrzí, prozrazuje to mnohé o jeho charakteru a není to zrovna nic pěkného.
Já osobně mám pocit, že to celé nakonec rozsekne Bill a odejde, aby neublížil sestře a jejím dětem, v podstatě se obětuje…
V tomhle případě prostě není vítěz, ať už ten trojúhelník dopade jakkoliv, vždycky v něm zůstanou tři nešťastní lidé…
Jinak v téhle povídce miluju postavu Billa, jeho křehkost a oduševnělost, on je úžasný, naprosto chápu, proč se do něj Tom zamiloval ♥
no tak tohle pro TOma bude sakra tezke .. podle me je to jeoh nejtezsi rozhodnuti, bud se bude venovat rodice a Billa neztrati nebo ho ztrati uplne .. Jen doufam Tome, ze si vyberes dobre .. Opravdu ta jeho sestra me stve, ale na jejim miste bych asi delala to same ..
[6]: Hah, s tou sviní jsi to naprosto vystihla – bohužel minimálně v polovině mých povídek je Tom takový vždycky :D:D:D Ale tak co se dá dělat =))
Ráda bych řekla, že se nic nepokazí a neodloučí se, ale to snad nikdo nemůže ani čekat… (nic proti :D)
[7]: Tak musíš to brát tak, že pět let byla Elizabeth s Tomem sama, než se jim tam znovu přimíchal Bill, takže o jisté lásce by se dalo mluvit. Nebo že by to byla spíš povinnost? Nevím, nikdy jsem nad vztahem Toma a Elizabeth moc nepřemýšlela, ale vycházím z toho, že kdykoliv je nějaký film, kde si chlap musí vzít ženskou z donucení, většinou se do sebe zamilují 😀 Takže to berme tak, že je to případ i Elizabeth s Tomem, i když tady to rozhodně netrvá "navždy" jako v románech 😀
Bill sice hodně přemýšlí nad tím, že sestře a celkově Tomově rodině svojí přítomností ubližuje, ale nemá sám dostatečnou vůli na to, aby odešel. Přece jen je do Toma bezhlavě zamilovaný… Sice má svoji sestru rád, ale pochybuju, že by se Toma dobrovolně vzdal…
[8]: Každá ženská by na místě Elizabeth dělala to samé…
Bohužel se obávám, že ono osudné rozhodnutí nezůstane na Tomovi… Ale nechci nic prozrazovat 😀
[9]: Myslím, že jediné řešení je, že se prostě jeden z nich sebere, Elizabeth zabije a nechají si své "a žili šťastně až do smrti". 😀
Já jsem pro takovou variantu všemi deseti 😀
žena vždycky pozná, když jí její chlap podvádí. nedivím se, že o tom Elizabeth věděla, naopak má u mě bod, že to tak dlouho tolerantně držela v sobě a snaží se svou rodinu uchránit. Tom mě naopak docela zklamal. takový slaboch.. vypadá to, že jediný, kdo dokáže tohle všechno vyřešit je křehký Bill. 🙁 a to ho zničí.
[10]: Vážně by mě zajímalo, proč kdykoliv v povídce použiju nějakou ženskou, která jim ten vztah svým způsobem kazí, vždycky se alespoň někdo ozve, že jediným kloudným řešením je její vražda :D:D
Ne, Elizabeth nikdo zabíjet nebude… Vždyť čeká děcko! A jedno už má… Kdo by se o to staral? 😀 Navíc i kdyby jim nepřekážela Elizabeth, stejně by spolu být nemohli, protože v jejich době homosexualita rozhodně uznávaná nebyla… A od Toma by se jako od vdovce očekávalo, že si namluví jinou manželku, která by mu děti vychovala…
[11]: Pokud by Elizabeth hodně chtěla, i ona to může vyřešit – pořád je tu ta možnost, že by nechala poslat pro svého otce a Billa odvést. Ale zase je tu to riziko, jak by zareagoval Tom. Myslím, že kdyby se především nebála jeho reakce, už dávno by něco takového udělala a netolerovala to…