Profesor 4.

Po škole se opět vydali k Williamovi domů. Byl víkend, což znamená dva dny příjemného nic nedělání.

„V té fyzice jsi mě teda pěkně vytočil. Měl jsi mi říct, že něco plánuješ, už jsem ti chtěl začít nadávat,“ řekl černovlasý muž a díval se při tom na cestu.

„Já to nějak dlouho neplánoval, mě to prostě nějak napadlo. Nic lepšího jsem nevymyslel, abych nás dostal oba ze třídy, ale neboj, já to příště nějak promyslím,“ zazubil se na něj nevinně.

„No sakra, to abych se bál, co tě příště v té tvé černé hlavince napadne za šílenost. Nebudeš skákat z okna nebo pořádat nějaké kaskadérské kousky, že ne?“

„Děkuju za tip, určitě to promyslím, ale neboj, nevymyslím nic nebezpečného,“ ušklíbl se na něj.

„To bych ti doporučoval. Nehodlám pak volat záchranku nebo nedej bože hasiče,“ zasmál se William. „A taky mě prosím nepřiprav o nervy,“ dodal ještě, než zaparkoval u svého bytu.

„Neměj obavy můj matematický princi, já už na něco přijdu,“ ušklíbl se černovlásek, vystoupil a společně se vydali dovnitř.

Hned u dveří ho zase chytla ta vzrušující nálada, a jakmile se za nimi zavřely dveře, skočil na Willa a omotal mu nohy kolem boků. Jeho profesor stačil tak tak zareagovat, aby nespadli oba, a chytil ho. Než však stačil vyslovit jakékoliv protesty, byly jeho rty zajaty těmi Billovými. Líbal ho hladově a vášnivě, jako by se snad neviděli celé měsíce a černovlasý muž mu polibky ochotně oplácel a dráždil jeho jazyk tím svým. Poslepu si z nohou skopl boty a vydal se na strastiplnou cestu do ložnice. Poslepu to totiž dělalo velké obtíže, a tak se mnohokrát stalo, že o něco zakopli nebo narazili do zdi. Museli si dát i jednu přestávku.

William Billa vysadil na stolek se šuplíky, na kterém bylo pár knih, a ty letěly nemilosrdně na zem.

„Mám na tebe neskutečnou chuť, ty můj malý puberťáku,“ zašeptal mu William do ouška a při každém slově se svými rty otíral o jeho ucho. Černovlásek jenom s úsměvem zavřel oči a zašeptal.

„Jsem celý tvůj, pane profesore.“ William mu okamžitě sundal tričko a začal ho líbat na krku a hladit všude možně. Potom ho zvedl a donesl do ložnice, kde jej položil do měkkých peřin, a pokračoval ve své práci. Bill z něj hned doslova strhal oblečení a hladově ho líbal.

„Jsi nedočkavější než já,“ zasmál se jeho profesor a zbavil Billa posledního kousku oblečení. Potom se natáhl pro lubrikant. Byli spolu sice jenom tři týdny, ale už tak si důvěřovali, a to natolik, že si Will ani nebral kondom. Někdo by možná řekl, že je to pošetilost a naivní důvěra. Oni ji však brali jako skutečnou.

Černovlasý muž roztáhl Billovi pořádně nohy a dal si na prsty trochu gelu. Napřed ho malinko roztáhl. Nechtěl ho hned roztrhnout, protože poslední sex byl ten jejich první, když byli opilí.

Bill slastně sténal a přivíral oči. Byl tak nedočkavý a chtěl mít Willa už v sobě.

„No tak, profesore, pojď už do mě,“ popoháněl ho a šibalsky se usmíval a William mu vyhověl. Natřel si gelem svou chloubu a zasunul se do Billova hubeného těla. Z jeho hrdla se pak vydral jeden ztěžklý sten, který černovlásek prostě nedokázal zadržet. Provokativně se kolem něj stáhnul, což donutilo zasténat i Willa.

Milovali se společně vášnivě a drsně. Tak moc po sobě toužili, že si to teď museli pořádně vynahradit na několik dní dopředu. Občas změnili polohu, aby to nebylo jenom nudné přirážení. Prostě si to uměli natolik zpestřit, že jejich vyvrcholení bylo třešničkou na dortu.

Když už jenom oddechovali a nechávali odejít zbytky vášně, přitulili se k sobě a ještě se políbili. Bill je oba přikryl, aby jim nebyla zima, a položil si hlavu Willovi na hrudník. Ten ho začal jemně hladit a prohrabávat se v jeho havraních vlasech, a díval se na něj.

„Pojedeš taky do Paříže?“ zeptal se po chvíli černovlasý muž.

„No samozřejmě, to si nemůžu nechat ujít, navíc, když jsem se dozvěděl, že tam pojedeš i ty,“ podíval se na něj s úsměvem.

„Živě to vidím. Nějaká večerní procházka v ulicích Paříže, polibky za rohem,“ uculil se Will a tvářil se zasněně.

„To jsem netušil, že jsi takový romantik,“ uculil se Bill a věnoval mu dlouhý polibek. „To se mi teda rozhodně líbí.“

„Ještě, abys nadával,“ zasmál se William a přitiskl si k sobě černovláska blíž.

„Co budeme celý víkend dělat?“ zeptal se po chvíli Bill. Pohlédl na svého přítele, který dělal, jakože přemýšlí.

„Nic,“ vypadlo z něj po chvíli. „Nechci přes víkend dělat nic, jenom se s tebou válet v posteli a dotýkat se tě a líbat tě, kde se mi zachce,“ poslední dovětek Billovi zašeptal do ouška a ten se jenom zatetelil blahem. Tahle představa se mu neskutečně zamlouvala.

Jak si řekli, tak se taky stalo. Po celý víkend nevytáhli paty z domu a jenom si navzájem užívali blízkost toho druhého. Bill si pro svou matku vymyslel nějakou další historku o tom, že bude u kamaráda, aby nepojala nějaké podezření. Navíc jeho máma doma sama nebude. Má tam ještě Billova mladšího bratra Samuela. Je mu teprve šest, takže si spolu vystačí.

Když nastala neděle, musel se Bill s Williamem rozloučit, potřeboval si zajít domů pro věci. Bylo to zdlouhavé loučení, byli bez sebe jak nemocní

„Jestli chceš, já tě tam hodím autem,“ navrhl William, který stále ještě ležel nahý v posteli.

„Není třeba, jenom spinkej, aspoň se projdu,“ řekl Bill a dal mu poslední polibek. Černovlasý muž ho ještě pleskl po zadku, na rozloučenou.

Vyšel z jeho domu, zabouchl za sebou dveře a šel po chodníku směrem k sobě domů. Neměl to od Willa zase tak daleko. Nasával čerstvý ranní vzduch a užíval si tu procházku. Cestou ho však zastavil jeden celkem urostlý chlap, jestli nemá náhodou cigáro. Bill mu odpověděl, že nekouří. Jistěže měl, ale neměl chuť se o ně dělit, měl už jenom poslední dvě, ten chlap byl však neskutečně dotěrný. A vypadalo to, že už chce Billa i osahávat. Ten ho pleskl po rukou, důrazně mu řekl, ať ho nechá být, a rychle se vydal domů. Onen chlap se choval nějak divně. Možná, že byl asi zfetovaný. To už se ale Bill nedozvěděl a raději šel rychlou chůzí domů. Věděl, že kdyby se s ním začal prát, nemá jedinou šanci na výhru. Nebyl z těch, co by překypovali sílou. Jenom nad tím vším kroutil hlavou. Je sotva ráno a někteří lidé už vypadají takhle.

Jakmile došel domů, pozdravil mámu a zachytil letícího bratra, když na něj skočil. Dal mu pusu na tvář a šel s ním do kuchyně.

„Dívej, Bille, vypadl mi další zub,“ chlubil se s tím Sam a ukazoval svému bratrovi díru mezi zuby.

„No super, teď vypadáš jako upír,“ zasmál se Bill. Sam měl totiž oba přední zuby vypadlé, takže vypadal jako malý upírek.

„A kousnu tě,“ zaradoval se malý chlapec a kousl Billa do krku, ale ne moc. Přitom se pořád smál. Ten jeho dětský smích byl tak roztomilý.

„Bille, ty máš na krku modřiny?“ zeptal se po chvíli Sam a tvářil se nechápavě. Černovlásek úplně zapomněl na to, že se William v posteli činil a musel mu tam udělat pár značek. Vysvětlil to tím, že si ho tak podepsal, aby mu na něj nikdo nesahal.

„No, trochu jsem se praštil ve škole,“ vymluvil se. Nehodlal šestiletému klukovi vysvětlovat, jak mu jeho profesor ocucával krk.

„Aha a bolí to?“ vyptával se dál. Bylo to prostě malé dítě, které zajímá všechno. Navíc děti se ptají hlavně proto, ale navázaly rozhovor. Bill se na něj jenom usmál a postavil ho na nohy.

„Ne, nebolí, už je to dobrý,“ usmál se na něj a šel se podívat, co dělá jeho máma. Byla to taky hrozně milá a hodná paní, ale stejně jako každá matka byla i starostlivá.

„Snídal jsi, zlato?“ zeptala se ho, když ho konečně zahlédla.

„Ehm… ne nějak jsem to nestihl,“ přiznal se a během chvilky už měl před sebou talíř se snídaní. „Děkuju,“ usmál se na svou mámu a dal se do jídla.

„Hm… mami? Rád bych jel se školou do Paříže. Bylo by to na víkend a klidně si to zaplatím, našetřeno mám dost,“ oznámil jí a dojídal snídani.

„Já ti na to peníze dám, to nebude problém, a kdy jedete, ať vím?“

„Myslím, že už příští víkend. Tak nějak, mám to napsané na té přihlášce.“

Den odjezdu do Paříže

Černovlasý mladík se táhnul se svou velkou taškou až na autobusové nádraží, kde měli sraz. Musel jet už brzo, protože autobus do Paříže, kterým jeli i ostatní studenti, odjížděl ve 4 hodiny ráno. Když tam došel, čekali tam na něj i jeho kamarádi. Georg, Sophie a Andreas, který se nakonec taky rozhodl jet. Bylo to vlastně určené pro celou školu, proto jela i Sophi, i když byla z nižšího ročníku.

„Už jde!“ zvolala Sophie tak nahlas, až se na ní pár studentů otočilo, a pak hledělo na Billa. Černovlásek se k nim připojil a už si spolu povídali.

„Copak, že tě nedovezl Trümper?“ zazubil se Andy. On si vždycky rád rýpnul, ale bylo to myšleno jenom z legrace. Bill ho zpražil pohledem.

„Tetičko Helgo, máš neskutečně rýpavou sestru,“ řekl Bill Georgovi, který se zatvářil naoko naštvaně.

„Selmo, neštvi našeho malého uličníka už od božího rána,“ řekl zase přehnaně skřehotavým hlasem a pohrozil Andymu prstem.

„Bonzáku,“ zamračil se blonďák a bokem drcnul do Billova. Ten to chudák nečekal, a kdyby ho Geo nechytil, tak už by se rozpleskl mezi tašky.

„A to mám s těmihle paky někam jet. Vždyť vy mi tam uděláte mezinárodní ostudu,“ dala si dívka s červenými vlasy ruce v bok a sledovala ty tři.

„Pozor, Červená si myslí, že tam sbalí nějakého galantního Francouze,“ zašeptal Georg Billovi a ten se rozchechtal.

„Bonjour, madame,“ řekl Andy a prošel kolem Sophi s parádní poklonou. Ta mu celá nabručená podkopla nohy a on se svalil mezi několik tašek. Všichni tři se začali strašně smát a Andy si vyslechl několik nadávek od dalších studentů, na jejichž taškách ležel.

Nakonec skupinově nastoupili do autobusu a mohli vyrazit. Bill si všimnul Williama, který seděl s jejich profesorkou angličtiny, a povídali si. Ráno s ním nejel z toho důvodu, že Will musel všechno připravit a pomoct zorganizovat, a tak mu nechtěl překážet.

Cesta byla dlouhá a náročná a Bill, který seděl se Sophií, pomalu usínal, až se jí sesunul na rameno. Ona si ho jenom přitulila k sobě a usmála se. Měla Billa asi nejraději ze všech tří. Mohla si s ním povídat, i když ji něco trápilo, a on jí vždycky pomohl. Georg s Andym tady byli spíš pro srandu, ale pokud se jednalo opravdu o něco vážného, nechali vtípků a taky se snažili pomoct.

autor: Tina