autor: Raiju
pairing: Bill/Adam
Starší z bratrů seděl v tureckém sedu na posteli jen v boxerkách, na noze položenou španělku, zatímco prsty rozčíleně drnkal o struny. Oči měl zavřené, dlouhé černé řasy se občas pohnuly, zatímco se jeho oči hýbaly za zavřenými víčky. Takhle Tom meditoval. Někteří lidé kreslili, někteří psali, někteří štrikovali nebo boxovali – Tom měl kytaru.
„Tome.“ Zkusil to zpěvák znovu, opřel se o rám dveří a založil si ruce na hrudi. Věděl, že se mu pravděpodobně nedostane pozornosti, kterou chtěl, a tak se rozhodl mluvit. „Aukce je tenhle víkend. David nám zarezervoval let na pátek ráno. Chce, abys jel taky, aby ti bylo líp – nebo alespoň budeš moct být u toho.“
Kytarista začal hrát trošku lehčeji, ale stále nepřestal – dokonce i když ho už bolely ruce.
Bill si povzdychl, odtáhl se od rámu a spustil ruce podél těla.
„Poslouchej, nikdo to nemusí vědět, ale… když mě a toho, kdo mě vyhraje, budeš chtít špehovat, tak můžeš. Budu se cítit víc v bezpečí, ale…“ jak tohle mohl napravit? „Přál bych si, abys mě alespoň jednou nechal dělat něco samotného – abys mi věřil. Kdo ví… může to být roztomilá bohatá slečna, co mě vyhraje. To nikdy nemůžeš vědět.“
Nebo stará rašple, Bill v duchu usykl – i když staré dámy byly milé, nikdy by s žádnou nechodil – ani na jeden večer. Společenská sebevražda.
Tomova kytara najednou utichla a oči opálenějšího dvojčete se trochu otevřely – vypadal tak mírumilovně, jen kdyby se podíval na svého bratra.
„Já ti věřím. To zbytku světa se bojím.“ Zavřel oči a jeho ruka začala znovu hrát – pomalou, smutnou melodii. Vypadl ze své meditační nálady, a najednou jako by ta hádka, kterou měli na schůzce a v autě, zmizela.
Bill si projel prsty vlasy, zatímco bosky přešel po podlaze dál k bratrovi do pokoje. Položil ruce na postel a koleno se k nim pomalu připojilo, pak to druhé – zvolna lezl po čtyřech ke svému dvojčeti přes černou přikrývku. Položil se za Toma a otočil se na bok, díval se na mladíka zezadu – ležel si na ruce, zatímco druhou měl poleženou na boku.
„Takže… tobě to vážně nevadí?“ Tomův hlas už nebyl tak rozčilený jako celý den – dokonce se zdálo, že se teď snaží dostat svému bratrovi do hlavy a vidět, co si myslí. Jen nechápal, jak Bill může… být tak v
pohodě ohledně toho všeho.
„Může to být fakt hustý zážitek. Chci říct… třeba budu s nějakou milou holkou, co se mi bude fakt líbit… půjdeme nakupovat, na večeři, na film… pak si řekneme dobrou noc a rozloučíme se.“
Nebo dostaneš kluka, který tě bude tahat po barech, aby se vychloubal, povečeříte, skončíte opilí u něj v hotelovém pokoji a on tě pak zneužije. Tom znovu semknul čelist, ale tentokrát nic neřekl a jen hrál trochu silněji na své struny.
„Nevadí mi to. Je to pro dobrou věc, a já prostě…“ Bill si povzdychl a přetočil se na záda. „Já jen chci zůstat pozitivní ohledně celé té věci. Ano, slyším, co se snažíš říct, a část mě se strachuje o to samé co ty – ale opravdu, budu v pořádku. Uvidíš.“
***
„Ani nevím, jestli se na to máme nějak slušně obléct…“ zaúpěl Bill, urovnal si černou košili s dlouhým rukávem a prohlédl se před zrcadlem. „Vypadám dobře?“
Starší dvojče se přinutilo usmát.
„Bezchybně jako vždy.“ Opřel se o kolena a dlouze zazíval. „Jsi pořád v pohodě?“
„Jen…“ zpěvák trochu zatřásl rukama a zhluboka se nadechl, zadržel dech a vydechl, „jen opravdu nervózní. Nikdy jsem nic takového nedělal. I když to opravdu není nové, tohle je naprosto jiné než modeling. Lidé jsou…“ frustrovaně zaúpěl, „někdo si mě
koupí, Tome. To je tak divný pocit…“
„Pořád z toho můžeš vycouvat.“
„Ne, nemůžu… Prostě tam nemůžu nepřijít. Bože, to by zničilo naší publicitu. Tohle je jen… další oběť, kterou musím udělat, abych nás dostal zpátky do médií, to je celé.“
„Jen buď opatrný, víc po tobě nechci.“
Bill si přejel prsty po vlasech, ujišťoval se, že všechny stojí a nesléhají z mohawku.
„Dobře. Myslím, že jsem připravený.“ Ještě jednou si zkontroloval černé stíny, ujistil se, že nemá na tvářích obtisknutou řasenku, a ještě jednou si přetřel rty leskem. Stále měl ale pocit, že není kompletní.
Kytarista si povzdychl a zvedl se z postele, ještě jednou se na Billa podíval – aby se ujistil o několika věcech – jako že například to oblečení není průhledné nebo hodně ukazující nebo…
„Bille, sundej si tu věc ze rtů. Prosím.“
„Proč? To jsem to tím posral?“ naklonil se znova k zrcadlu, aby se zkontroloval – ale s jeho rty se mu nezdálo nic v nepořádku…
„Prostě… měl bys, jo? Nedávej si lesk.“ Vypadáš pak, jako bys chtěl někomu vykouřit ptáka. „Vypadáš bez toho líp.“
„Fajn…“
Díky bohu. „Vypadáš báječně. Koupil bych si tě.“ Tomův odraz v zrcadle mu nabídl přívětivý úsměv, když viděl, že si Bill prstem stírá dolů lesk a snaží se vypadat znovu přírodněji. Kdyby jen věděl, že se nemusí takhle malovat, aby mu to slušelo… ale snažit se mu to říct bylo bezúčelné. Kdykoliv na sobě Bill neměl make up nebo neměl učesané vlasy, byl naprosto jiný člověk – tichý a naprosto nesebejistý, ale opravdový. Tomovi se moc nelíbil ten manekýn, co mu poslední dobou stál po boku – ale nikdy nic neřekl. Dokud byl jeho bratr šťastný, tak na ničem jiném nezáleží. „Připravený?“
Znovu se zhluboka nadechl. „Teď nebo nikdy.“
Dveře do hotelového pokoje se otevřely, Georg měl ruku ve vzduchu, jako by chtěl zrovna zaťukat.
„Oh čau! Zrovna jsem pro vás šel.“
„Gustave! Vypadáš opravdu hezky.“ Bill se doširoka usmál a objevil se ve dveřích za svým bratrem, oči vykulené, zatímco se díval na bubeníka, který půjde na aukci s ním. Měl na sobě oblek – opravdový oblek s frakovou košilí a kabátem, slušnými kalhotami a tím vším.
„V obleku jsem tě neviděl už dlouho.“ Ušklíbl se Tom, „nevypadá to špatně.“
„Nervózní?“ Gustav se málem červenal pocitem trapnosti – to Georg navrhl, že by měl jít v obleku.
„Trochu se mi třesou ruce.“ Přiznal Bill, zahákl se palci za kapsy svých kalhot a vyšli dolů chodbou.
***
To že se tohle dělo, bylo ohromné. Nadšení ho přemáhalo, zatímco se díval na čísla před sebou – velká čísla. Dobrá čísla. Vždycky to byla dobrá čísla, protože on uměl dobře nakládat s penězi. Ale dnes – dal by všechny svoje peníze za to, aby mohl strávit alespoň pět minut s člověkem, kterého tak obdivoval.
Muzikant si povzdychl a úsměv na jeho obličeji se nedokázal zmenšit, když se podíval na bankovní úřednici.
„Rád bych to vybral ještě dnes.“
Jestli to bylo poblázněním mladým mužem, který stál před ní, že se jí semknula čelist, nebo výškou částky, tím si Adam nebyl jistý. Obojí bylo pravděpodobné, ale nechtěl se jí smát.
„To je… ta částka je až moc vysoká. Tuhle transakci tady nebudeme moct provést, ale můžu najít někoho, kdo by vám mohl asistovat.“
Blondýnka se zdála tak nervózní, když se podívala do zrcadlových brýlí – nechtěla celebritu nijak rozčílit. Kdyby bylo po jejím, ona by pro něj běžela klidně až na konec světa.
„Okay, počkám. Udělejte to.“
Tmavovlasý zpěvák se rozhodl udělat si pohodlí a opřel se o pult, zkřížil ruce a díval se na svůj šek. Dnešní večer bude báječný – a vyhlídka na to, že vyhraje rande se svým idolem? Nenechá si to ujít. To, že dá do aukce hotovost, mu pomůže, předpokládal. Mít hotové peníze, když kupujete něco jako auto, loď nebo dům, je vždy velice vítaná věc. Z nějakého důvodu, čím rychleji se drahocenné papírky dostanou k hamižným lidem, tím lépe. Lidé vždycky chtějí jen vzít peníze a utéct – takže i když nebude mít nejvyšší nabídku, vždycky bude mít šanci. Bude určitě dražitelem s největším množstvím hotovosti v sále.
Oh, matka by ho zabila, kdyby věděla, co chce udělat – a to vše jen pro jedno rande.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Tomovým obavám sa vôbec nedivím. Ale verím tomu že sú úplne zbytočné.
To jsem zvědava jestli to vyhraje Adam.
Na další díl jsem se moc těšila, protože mě idea povídky maximálně zaujala. Jen mě mrzí, že se tentokrát "nic" nestalo. Tak snad příště. 🙂
Ach, konečně je tam Adam<3:-D Působí na mě trochu jinak, než jak jsem zvyklá, takže se dost těším na další díl a vlastně na všechny, jak si ho Raiju podle sebe představuje. Jaký mu dá charakter:-)
od prvního dílu sem pořád chodím okukovat ten nádherný banner. 🙂 úplně mi bere dech.. 🙂
mám moc ráda, jak Raiju popisuje vztah dvojčat. vždycky je o level speciálnější, než jak ho popisují jiné autorky. 🙂 představa Tomovy meditace se španělkou měla opravdu uklidňující nádech. taky se mi líbilo, jak Bill bez řečí poslechl bratra a setřel si lesk ze rtů. Tomovy obavy jsou sladké a oprávněné. 🙂
tak ta meditace byla naprosto kouzelná!!! a ještě kouzelnější je to, e se na scéně objevil Adam a že už se brzo s Billem potká 🙂
Ráda si čtu právě o takových chvílích mezi dvojčaty, jako byla tahle ♥
Tomova starostlivost je až dojemná, ale upřímná a opravdová, jen té myšlence ohledně lesku na rty jsem se musela smát. Pročpak asi Toma napadlo právě tohle? xD
Gustí ve fraku nemá chybu, ráda bych ho takhle viděla i ve skutečnosti, protože je to zajímavá představa =)
A na Adama a na aukci se moc těším 🙂
Minule jsem zapomněla pochválit úžasný banner, takže tak činím teď, je prostě nádherný ♥
Ne, tenhle překlad se mi nikdy neměl dostat do rukou :D:D vážně ne :D:D:D Šílím tu z každého dílu – a to jsou zatím jen dva 😀
Hrozně se mi líbil popis stylu Tomova uvolňování se, nebo teda té meditace… To bylo něco neskutečně krásného, i když to nebylo nějak zvlášť rozepsané… I tak =)) Krásně z toho bylo cítit, jak moc má Tom kytary rád, jak tvoří jeho život.
Taky se mi líbí, jak se Tom o Billa pořád bojí – ale zároveň mám strach, že se jeho obavy naplní. Předem je jasné, že Adam aukci vyhraje, ale nějak se bojím toho, jak se bude k Billovi chovat. Ten konec, kde byl zmíněný, ve mě zanechal dojem, že to nebude nijak zvlášť ideální…
I tak se ale neskutečně těším na další díl =))
Páni… Minulý díl mi vzal vítr z plachet, ale tohle… mi vzalo doslova vzduch z plic…
Popis TOmovy meditace, vykreslení vztahu mezi dvojčaty a vzájemné starosti… Nádhera.
Jsem docela zvědavá, jak ta aukce dopadne, jestli Adamovi ta hotovost opravdu bude hrát do karet a v co se to později zvrtne. ^_^
Vidím že Adam je na tom stejně jako já…za rande s oblíbenou celebritou všechno 😀 Jinak ta Tomova meditace, nebo ten jejich rozhovor, to jak Tom o Billovi přemýšlí…no já myslím že nějak moc čeho bát se snad nemá… skvělej díl, opravdu 🙂