autor: Saline A.
Po naprosto skvělém sexu na pohovce jsme se společnými silami nějakým způsobem dostali do postele, do které jsme padli jako nemluvňata. Po propité noci, rychlém probuzení ráno a vášnivém sexu teď, se mi chtělo šílené spát, ale silou vůle jsem se držel vzhůru, protože Anis vypadal nezvykle čilý a upovídaný, proto jsem mu nechtěl kazit radost tím, že padnu za vlast, jakmile se jen dotknu postele.
„Jaký byl vlastně rozhovor?“ s úsměvem se ke mně přišoupnul a objal mě kolem pasu.
Překvapivě jsem pohlédl na jeho ruku, ale nakonec jsem k němu s letmým pousmáním vzhlédl. „Upřímně řečeno, ani nevím. Včera jsem trochu pil a ráno se pak dával během půl hodiny dohromady, takže jsem celý rozhovor i focení přežil na autopilota.“
„Z čeho jsi byl tedy tak rozrušený po východu?“
„Vlastně z tebe,“ zamručím. „Reportérka si myslela, že má sebemenší právo šťourat do našeho vztahu – nevztahu, takže jsem ji musel vyvést z omylu. Nebyl jsem připravený o tom mluvit.“
„Teď už jsi?“ překvapeně zamrkal.
„Vlastně myslím, že nebudu připravený ani za měsíc,“ tiše jsem se zasmál. „Jak jsem řekl i jí, do mého soukromí nikomu nic není, i kdybych spal s prezidentem. Nikdo nemá právo šťourat se v tom, pokud se ho to přímo nedotýká.“
„Jen klid, hvězdo,“ konejšivě zamumlal a políbil mě pod ucho. „Nikdo tě nemůže nutit mluvit o tom, o čem nechceš, a tím se řiď. Do tvého soukromí totiž vážně nikomu nic není. Buď v klidu.“
„Jo, dobře,“ s povzdechem jsem kývl. „Vadilo by ti, kdybych se trochu prospal? V noci jsem nespal moc dobře.“
„Posluž si a spi třeba až do aleluja,“ zasmál se. „Kdyby ses vzbudil a já tu náhodou nebyl, tak budu nejspíš ve studiu. Ale chovej se jako doma.“
„S tím jsem nikdy neměl problém,“ pobaveně jsem se ušklíbl. „Tak tedy dobrou,“ natáhl jsem se pro polibek. Netrvalo dlouho a já během toho, když mě Anis hladil po břiše, usnul.
*
Poté, co jsem u Anise usnul, se mi zdál hrozně zvláštní sen. Stál jsem uprostřed zrcadlové místnosti a všechny mé odrazy se mi hlasitě vysmívaly. Každý jinak, ale všechny společně. Jeden přes druhého hlasitě křičely a já z toho šílel. Vzbudil jsem se zpocený a udýchaný se silnou migrénou, v prázdné posteli. Po zkontrolování času a zjištění, že od mého usnutí je to jen necelá hodina, jsem se mátožně odcoural do obýváku, kde jsem si v záplavě léků vybral ten správný na migrénu. Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych nezabrousil i do kuchyně a nepokusil se jí celou vyjíst. To by se mi zřejmě povedlo, ale jen v případě, že by se mi nerozezvonil telefon.
„Kaulitz, prosím?“ automaticky jsem hovor přijal.
„Hey, honey! Where are you? „ zašveholil mi do ucha líbezný hlas Chestera Benningtona z Linkin Park. Téměř okamžitě jsem přepnul na angličtinu a usmál se.
„Sladký Hamburg. Proč, jste někde poblíž?“
„To si piš, přímo tam,“ zasmál se. „Večer tu máme koncert a přiletěli jsme trochu dřív, tak mě napadlo, že bych ti zavolal. Co teď děláš?“
„Právě jsem vstával,“ pobaveně jsem se ušklíbl. „Ve kterém hotelu jste ubytovaní? Obléknu se a dorazím,“ usmál jsem se a okamžitě se vydal na pátrací akci po mých svršcích.
„Park Hyatt, jaký jiný?“ tiše se zasmál. „Pokoj 250, páté patro. Doraz, zlato, budu čekat,“ spokojeně zamlaskal a hovor vytípnul. Vzápětí jsem už vytáčel číslo na taxikáře, abych se tam co nejrychleji dostal. Jakmile byl taxík na cestě, bleskově jsem se oblékl do nalezených svršků, naházel věci do kabelky a vyběhl z Anisova bytu.
„K Park Hyatt prosím, a co nejrychleji,“ vyhrknul jsem, hned jak jsem dosedl do taxi a znuděného řidiče tak trochu probral z klimbání. „Když to zvládnete za deset minut, nechám vám tučné spropitné,“ zamručel jsem, zatímco jsem v kabelce hledal pohotovostní kosmetickou taštičku. Po jejím nalezení jsem se dal ihned do úpravy make-upu, přičemž jsem konečně zaznamenal řidičovo zrychlení.
„Jsme tu,“ nadšeně ohlásil.
„Bezva,“ s úsměvem jsem se navoněl, natřel rty leskem a hodil mu padesát euro. „Hezký den,“ spěšně jsem vystoupil a rovnou se vydal skrz halu k výtahům, recepci úplně míjejíc. Čím míň lidí mě uvidí, tím lépe. Celou dobu ve výtahu mi připadalo, že se vůbec nehýbe, byl naprosto pomalý. S úlevou jsem vydechl, když se mi dveře v příslušném patře konečně otevřely a jal jsem se hledat Chesterův pokoj. Jakmile jsem ho našel, lehce jsem párkrát ťuknul na dveře.
„Dobré ráno, ospalče,“ usmál se na mě hned po otevření a vtáhnul mě dovnitř. „No ne, jak dlouho jsme se neviděli?“ obdivně zapískal, prohlížejíc si mě od hlavy k patě.
„Pár let už to bude,“ krátce jsem se zasmál. „Mám dojem, že už to jsou dva roky.“
„Rosteš do krásy,“ pousmál se a rukou mi promnul bok.
„Ty do krásy stárneš,“ lehce jsem prstem obkreslil vějířky kolem jeho očí a vzhlédl k němu. Uběhlo pár dlouhých vteřin, kdy jsme se na sebe jen dívali, až jsem to nevydržel a vrhl se na jeho rty. Vášnivě jsem ho líbal, zatímco on mi tvrdě svíral boky. Po chvíli si mě vysadil kolem pasu a rozešel se k ložnici. Slastně jsem zasténal, když začal dlaněmi třít můj zadek. „Kruci, zapomněl jsem, že jsi tak dobrý,“ zavzdychal jsem ve chvíli, kdy mě hodil na postel a přisál se mi na krk. Hbitě jsem z něj začal stahovat oblečení, přičemž ani on nezůstal pozadu, a tak už jsme se během několika vteřin proti sobě svíjeli nazí. Prsty jsem lehce přejel po jeho ztopořeném penisu, který se nedočkavě otíral o můj vstup. „Doufám, že máš kondom,“ rty jsem se mu otřel o ucho a skousnul mu ušní lalůček.
„Netrpělivě tu na tebe čeká,“ zasténal a bleskově rukou zajel pod polštář, načež vzápětí už si ho sám nandával. „Připravený?“
„Na tebe vždycky,“ tiše jsem se zasmál. Jakmile do mě začal opatrně vstupovat, ochotně jsem mu vycházel vstříc. „Bože ano,“ slastně jsem vydechl, sotva ve mně byl nadoraz. Chez se spokojeně pousmál. Zatímco do mě krátkými, ale ráznými tahy přirážel, já mu nehty zarýval po celé délce páteře, zanechávaje za sebou šrámy, a naléhavě jsem ho líbal.
„Jsi tak zatraceně úzký,“ zasténal a hlavou se mi udýchaně opřel o rameno, přičemž začal přirážet závratnou rychlostí.
„A umím… být… ještě… víc!“ zamumlal jsem postupně mezi přírazy a pevně se kolem něj stáhnul.
„Kruci tohle ne,“ zavrčel zlostně, ale vzápětí jsem ucítil, jak ve mně pulsuje jeho penis. „Kruci,“ udýchaně se svalil vedle mě.
„Na něco jsi zapomněl, Chezi,“ otočil jsem si ho bradou k sobě. „Já ještě nejsem.“
„Myslím na tebe, kotě,“ políbil mě a téměř okamžitě se soukal k mému klínu. Lehce mezi rty sevřel můj žalud, zatímco rukou sjel až ke kořeni.
„Bože můj,“ prohnul jsem se v zádech, když si mě vzal do pusy celého. Protože neuplynula nijak dlouhá doba od toho, kdy byl ve mně, netrvalo příliš dlouho a já se ve slastném orgasmu zhroutil do peřin.
„Spokojený?“ usmál se, pokládajíc se vedle mě.
„Naprosto,“ oplatil jsem mu úsměv a prstem mu lehce otřel koutek rtů s pozůstatkem mého sperma. „Ale budu muset jít.“
„Už? No tak, kotě, zůstaň aspoň chvíli, neviděli jsme se tak dlouho!“ objal mě kolem pasu a polibky zasypával můj krk.
„Věř, že bych tu zůstal neuvěřitelně rád, alespoň o pár minut navíc, ale moje přítomnost je už tak příliš nebezpečná pro nás oba. Kdyby někdo přišel na to, co se tu dělo, měli bychom oba hrozný malér. A já už jeden podobný malér mám, nepotřebuju další, Chezi,“ jemně jsem ho políbil. „Omlouvám se, ale vážně musím,“ pohotově jsem vstal a začal se oblékat, zatímco jsem znovu objednával taxi. „V září budeme v Americe, přijedu, slibuju,“ ještě jsem se k němu sklonil pro polibek, když už jsem byl oblečený. „A díky za dnešní jízdu, bylo to skvělé!“
„Měj se,“ s úsměvem mi zamával těsně před tím, než jsem za sebou zavřel dveře.
Spokojený a uvolněný jsem absolvoval jízdu výtahem s úsměvem, ten mi ale zamrzl hned po vystoupení z něj. Recepce byla zasypána novináři, kteří začali fotit, jakmile jsem se objevil. Zrychlil jsem chůzi na maximum, až jsem k taxíku téměř běžel.
„Löwenstraße, hned,“ vyhrkl jsem po nastoupení a vděčně zaznamenal, že se novinářům vzdalujeme. Tohle jsem fakticky úplně celý naprosto podělal.
*
Jakmile jsem přijel domů, chtěl jsem mlčky proběhnout celý dům, až bych se mohl zavřít ve svém pokoji, ale těsně před schody mi zkřížil cestu Tom.
„Co?“ unaveně jsem si promnul spánky a vzhlédl k jeho rozzuřenému obličeji. „Tomi, promiň, ale jestli čekáš, že se ti tu budu nějak ospravedlňovat, tak čekáš až moc. A teď bych byl vážně šťastný, kdybys mě nechal projít, chci zavolat Davidovi.“
„Proč?“ nechápavě nakrčil obočí.
„Protože Linkin Park tu dnes hrají, a já bych si je po dlouhé době rád poslechl, tak chci, aby mi David zařídil vstup. Můžu, mami?“ ironicky jsem se usmál. Jednou rukou jsem ho odstrčil a konečně kolem něj prošel.
„Tak takhle to teď bude? Budeme se neustále hádat?“
„Já se hádat nechci. A jestli se nechceš hádat ani ty, tak PROSÍM, nech rozhodovat mě o tom, co je nebo není správné,“ unaveně jsem zamumlal, aniž bych se na něj znovu podíval. Ještě během cesty do pokoje jsem vytočil Davidovo číslo a netrpělivě vyčkával, než se to uráčí milostivě zvednout.
„Copak chce naše primadona tentokrát?“ konečně to zvedl.
„Lístek na dnešní koncert Linkin Park,“ přešel jsem jeho sarkasmus bez poznámek a začal se svlékat.
„Už měsíce je beznadějně vyprodáno, jak ti mám lístek sehnat teď, bezmála dvě hodiny před začátkem? Kam tě mám nacpat? Do zákulisí?“ odsekl.
„To by bylo ideální. Je mi jedno, jak to uděláš, ale dnes večer tam chci být. Zavolej, až budeš mít lístek i auto s řidičem, ahoj,“ zavěsil jsem dřív, než by mě zasypal nesmyslnými otázkami a plky.
Líně jsem ze sebe svlékal poslední kousky oblečení i veškeré doplňky, načež jsem zamířil pod uvolňující pramen horké vody ve sprše. Slastně jsem se oddával kapkám, které masírovaly můj ztuhlý krk. Opravdu bych si měl najmout osobního maséra, jinak brzo skončím se zablokovanou krční páteří, a to přeci nikdo nechce.
Po krátké sprše, která mi přišla víc než vhod, jsem se odebral ke svému kosmetickému stolku, kde jsem zahájil přípravy na dnešní večer.
*
Bylo už zhruba půl hodiny po začátku koncertu a já ještě pořád netrpělivě a rozhodně naštvaně přešlapoval ve svém pokoji. Nechápu, co Jostovi může trvat tak dlouho!
„Konečně!“ vydechnu, když se telefon rozezvoní. „Co ti tak trvalo?“
„Můžeš být rád, že jsem to vůbec zařídil, tak se uklidni, primadono,“ odsekl. „Auto bude u baráku zhruba za pět minut. Až přijedeš k hale, prostě řekni své jméno, provedou tě zákulisím k pódiu.“
„A kvůli tomuhle jsem čekal tak dlouho?“ nakrčím obočí, ale hbitě si vezmu peněženku, klíče a zamířím před dům. „Ale to je fuk. Díky, uvidíme se pozítří ráno,“ zavěsil jsem a mobil strčil do kapsy.
Před domem jsem nečekal ani tři minuty, než přijelo auto, které mě mělo dovézt na místo konání koncertu. Hned po příjezdu jsem nedočkavě zamířil přímo k jednomu z členů ochranky, jen mě po sdělení jména bleskově provedl zákulisím až k pódiu, přesně tak, jak David slíbil. Naštěstí byli oba chytří a já stál sice hned u pódia, ale nikdo neměl šanci vidět mě.
Spokojeně jsem si užíval hudbu a pozoroval zapáleného Cheze. Předsevzetí, že si skutečně pojedu jen poslechnout hudbu, jsem hodil za hlavu hned, jak si Chez svlékl tričko a dal tak všem na odiv své výstavní tělo. Měl jsem sto chutí vběhnout tam a svést ho, jen silou vůle jsem trpělivě čekal na konec koncertu.
Po dlouhé hodině, třech přídavcích a čtvrt hodinové děkovačce, mě konečně začali obcházet členové kapely. Vděčný Bohu, že Chez šel poslední, jsem vystoupil ze svého úkrytu.
„Skvělý koncert!“ s úsměvem jsem křikl a sledoval, jak se překvapeně otáčí.
„Bille! Co tu děláš?“ okamžitě ke mně přešel.
„Napadlo mě, že bych si po dlouhé době mohl poslechnout vaší hudbu. Ale když sis pak sundal to tričko,“ spokojeně jsem zamlaskal a prsty přejel po jeho tetováních. „No, asi tě utahám ještě víc.“
„Jsi ďábel, víš to?“ pevně mě chytil za ruce, které mi zvrátil za záda a přirazil mě na zeď.
„Párkrát už jsem to o sobě slyšel,“ se smíchem jsem kývl. „Ale mít ďábla v posteli… nebo na zdi je dobré, ne?“ skousl jsem mu spodní ret.
„Pojď, tady nás může kdokoli najít?“ pevně mě chytil za ruku a vláčel chodbami, až jsme došli k nějakému zapadlému kumbálu. Jakmile za námi zavřel dveře, už na mě vzrušeně tlačil, vášnivě mě líbajíc na rty a krk. „Doufám, že to, co ti vibruje v kapse, je nějaká pomůcka a ne mobil,“ zabručel mi nespokojeně do krku.
„Cože?“ nakrčil jsem obočí, ale vytáhl skutečně zvonící telefon. Anis. „Kruci!“ odstrčil jsem Cheze od sebe a prstem mu naznačil, aby mlčel. „Anisi, ahoj. Co se děje?“ udýchaně jsem zašveholil.
„Zmizel jsi! Myslel jsem, že tě najdu u sebe v posteli, až se vrátím, ale ty nikde. Kam jsi utekl, Popelko?“ vyčítavě mumlal.
„Omlouvám se, měl jsem schůzku se známým a úplně mi to vypadlo z hlavy.“
„No, dobře. Nechceš dnes přijet a zůstat na noc?“
„Skvělý nápad!“ vykřikl jsem – Chez mi vyhrnul tričko a skousnul bradavku. „Dorazím hned, jak to bude možné, zatím se měj,“ rychle jsem to vytípnul. „Ty bestie!“ vrazil jsem Chezovi menší facku. „Neumíš vydržet dvě minuty?!“
„Ne,“ zavrčel. Pevně chytil obě mé ruce za zády, aby mi tak znemožnil extra prudké pohyby a přirazil mě břichem na dveře. „A nejsem žádný tvůj fackovací panák,“ skousnul mi kůži na krku. Táhle jsem zasténal, zaklánějíc hlavu. „Trochu respektu,“ znovu zavrčel.
„Promiň.“
„Neomlouvej se. Bojuj!“
Jako na povel jsem zazmítal rukama, až jsem vážně unikl z jeho sevření a hbitě jsem se k němu otočil čelem. Okamžitě mi sevřel boky tak tvrdě, až mi bylo jasné, že tam budu mít zřetelné modřiny, a prudce mě políbil. Táhle jsem mu zasténal do rtů, nepřestávaje ho líbat, mezitímco jsem mu rukou svlékal kalhoty. Když je měl staženě u kolen, kousek jsem je stáhl i obě a znovu se k němu otočil zády.
„Žádné něžnosti.“
„O to se neboj,“ bleskově si nasadil kondom. Během několika vteřin do mě prudce vniknul, tudíž já se neudržel a hlasitě vykřikl. „Jsi rozkošný,“ znovu mě kousnul do krku a rukama pevně sevřel mé boky, aby mohl začít přirážet smrtelnou rychlostí. Zalykal jsem se slastí, zadrhával se mi dech. Jen jsem slastně kňučel při každém přírazu, přičemž po chvíli rukou zajel k mému penisu, který začal bez okolků třít. Netrvalo vůbec dlouho, než jsme se oba vyřízení zhroutili na dveře, vydýchávaje naše orgasmy.
„Lepší, než odpoledne,“ udýchaně jsem zamumlal.
„To určitě,“ zasmál se a kývnul. „Tentokrát ale musím zmizet já, čekají na mě kvůli odjezdu na hotel,“ líně si natáhl kalhoty a hned poté i mně. „Uvidíme se v září v Americe,“ lehce mě políbil.
„Měj se,“ s úsměvem jsem mu ze dveří zamával.
*
Poté, co Chez odešel, jsem v kubálku ještě chvíli setrvával, abych pořádně nabral síly, než jsem se, proplétajíc chodbami, rozešel k autu.
„Knauerstraße, prosím,“ zamumlal jsem unaveně po dosednutí a pohodlně se rozvalil. Jakmile se auto dalo do pohybu, v hlavě se mi vyrojilo několik výčitek vůči Anisovi. Možná jsem dnes za Chezem neměl chodit poté, co mi Anis řekl, ale na druhou stranu – neslíbili jsme si nic krom toho, že se nám z našeho vztahu-nevztahu nevytratí hravost a volnost. A tohle k volnosti patří, nebo ne?
A navrch všeho – Anis se nikdy nedozví, že jsem s Chezem spal.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Na tohle Billshido proste nic nema 😀
Tohle je nejlepsi ^^
[1]: 😀 Jsi miláček, děkuju ♥
tahle povídka mě přesvědčuje pořád víc o tom, že Bill/Tom není jediné super téma 😀 povídka boží a Chez?oh my god <3 splnil se mi sen!*-*doufám že toho bude víc :D:))
[3]: jsem moc ráda, opravdu! 😀 Doufala jsem, že z toho vznikne stejné nadšení jako u mě, Chez se tam určitě ještě minimálně jednou objeví :))
[4]: juchuuuu *-* super! <3 na to se moc těším ^^
To je každým dílem lepší a lepší!! 😀 I když včera jsem už byla pomalu na prášky, když nevyšel novej díl 😀 😀
Tak ale teď se Bushido pěkně naštve! 😀 Myslím si, že je nemožný, aby se to nedozvěděl, ať už od novinářů nebo jen podle Billova chování a taky nějakých těch stopách na těle 😀 V každým případě jsem zvědavá, za jak dlouho se to dozví a taky jak na to bude reagovat.
No ale pak je tady ještě Tom a David 😀 Ti z toho nebudou už vůbec nadšení 😀 Myslím, že jim nad hlavu stačil už Bushido, ale když se k tomu teď přidá ještě Chez, tak si ani nedokážu představit co budou dělat 😀 😀 Vidím to na to, že Billa minimálně zamknou někam do sklepa a budou ho pouštět jen na koncerty 😀 I když myslím, že by se Bushodo i Chez nakonec za Billem do toho sklepa nějak dostali:D
Mimochodem, s tím Chezem si mě naprosto dostala 😀 😀 😀 Takovej paring by mě v životě nenapadl, ale bylo to suprový 😀
[5]: To jsem ráda! 😉
[6]: Jo, já sama byla překvapená, že se tu neobjevil, ale tak… Aspoň ses víc těšila 😀 😀
Není hloupý, takže to určitě zjistí, ovšem myslím, že z jeho reakce budeš sama překvapená, no… však uvidíš v příštím díle :))
:D:D:D Zahrají si na mučedníky? 😀 Chez byla jen naprosto chvilková záležitost, uvidí se zase až po několika měsících v Americe, Chez je bokovka 😀 Ale ano, také myslím, že by se do toho sklepa nějak procpali 😀 😀
Upřímně, mě by to taky nenapadlo, může za to drahá PeTiška, ale nakonec jsem se do toho pairingu naprosto zamilovala a možná se v budoucnu dočkáme vlastní povídky ;D
[7]: Že budu sama překvapená? 😀 Začínám se bát 😀 😀 😀 I když docela by se mi líbilo, kdyby mu za to Bushido něco udělal 😀 Dobře, dobře, jako kdybych to neřekla 😀 Ale stejně si myslím, že budeš na Billa hodná a nic mu neuděláš 😀 Ách, jaká škoda xDD
Ale je docela škoda, že byl Chez jen chvilková záležitost 😀 Jak nad tím tak přemýšlím, tak by z nich vlastně mohla být i trojka 😀 Ha!! Nebo dokonce i čtyřka s Tomem 😀 😀 😀 Ale raději, jako kdybych tohle taky neřekla 😀 😀
Vlastní povídka s Chezem? Hmm… 😀 Tak to si přečtu 😀 😀 😀
[8]: Budeš překvapená, ale neboj se 😀 😀 Wooohooo, tak násilí, jo? 😀 Jo, i na to dojde, neboj neboj, všechno bude 😀 Jen ne tak brzy 😀
Áááá 😀 😀 😀 😀 Tady opravdu budu předstírat, žes nikdy nic neřekla! 😀 😀
To jsem ráda! 😀 Nějakou někdy opravdu napíšu. 😀
[9]: Jakto, že nebude násilý brzo!?!?!?! 😀 😀 Já tě půjdu uškrtit, pokud nebude maximálně do tří dílů! 😀 (jako obvykle jsem vůbec nic neřekla 😀 :D)
[10]: už ani neumím psát… samozřejmě násilí 😀 to víš nějak se mi z toho zavařil mozek 😀 😀
[10]: No tak to aby sis našla, kde bydlím a vyrazila na cestu 😀 😀
[11]: Samozřejmě jsem nic neviděla 😀
jojo, Anis se nic nedozví, to víš.. 😀 ale přát si to klidně, drahý Bille, můžeš. 😀 😛
děvka jedna promiskuitní..! uff, jsem si musela ulevit. a ještě jak si vydupal ty lístky.. no normálně na pěst. toho bude litovat, milánek. doufám, že mu to dá Anis pěkně sežrat. sice si nic neslíbili, ale stejně. vždyť by za tu chvíli, co byl Anis pryč, zvládl ošukat snad celý město. 😀
taky jsem pro násilí, tohle potřebuje Bill vymlátit z hlavy. 😀
[13]: Může no, to je asi tak to jediné 😀
ááááááááá 😀 😀 😀 😀 😀 No, myslím, že budeš reakcí překvapená, bude to… nečekané 😀
!! 😀 Proč jsme všichni stejný nadržený hovada prahnoucí po násilí? 😀 Ale bude, bude! 😀
No paráda ten Bill ma ,ale vydrž.
Tak já teda pevně doufám, že se to Bu dozví a pořádně Billovi poupraví fasádu, tady jsem taky pro násilí!
Přiznávám, že jsem přečetla jenom začátek a v momentě, kdy se Bill vydal za Chesterem, jsem skončila. Tohle prostě odmítám číst…
Absolutně nechápu, jak může Bill takového nádherného plnokrevného hřebce jako je Bu vyměnit za takového nedomrlíka neslaného, nemastného, bez špetky sexappealu…
Ach jo, Bill si to teda pohnojil, u mě a Anise rozhodně, to vidím na další otřes mozku, vlastně dva, jeden od Anise a druhý ode mně xD
[15]: Nezdá se ;D
[16]: 😀 😀 Znovu – budeš překvapená 😀
Nééé! 😀 to byla nejlepší část dílu (a Chester je ňuch ňuch, takže pšt! :D)
Dva otřesy mozku? Abyste mi ho nezabili! 😀
Tak teď mě Bill hodně zklamal. Nikdy bych si nemyslela, že zrovna on bude mít potřebu si něco dokazovat ještě u někoho jiného, než je Anis, zvlášť poté, co bylo před nějakou dobou tak hezky napsané, že od té doby, co spolu s Anisem začali, nikdy neměl nikoho jiného, protože si plně vyhovovali… Navíc naprosto souhlasím s Jančou a nechápu, jak může být Bill takový debil… a ještě si myslet, že se to Bu nikdy nedozví, leda hovno… Fakt by si zasloužil pořádný výprask, nebo minimálně to, aby ho v tom Bu nechal se pořádně vykoupat a odkopl ho… A ne že by za ním s prosíkem lezl on, jako to bývá ve většině povídek, ne, hezky by musel přilézt Bill sám…
Z tohohle dílu je mi z Billa fakt na blití, takže asi nezvládnu napsat žádnou pozitivní kritiku, omlouvám se… Ale těším se na další díl už jenom kvůli Billu svědomí, v které doufám, že nezklame, stejně jako zklamal Bill sám.