It’s Good to Be King 4.

autor: zeph317

Tom si myslel, že by tady mohl zůstat navěky. Po odpočinku na pohodlné římse, která byla jako stvořená pro slunění, se rozhodl prozkoumat výběh. Noru, do které zalezl Bill, obešel velikým obloukem.

Pak našel tři nejmladší lvice, které se válely pod stromy vedle vody. Povídali si a lvice se Toma vyptávaly na hodně věcí ohledně jeho starého domova. S radostí s nimi flirtoval, chválil jejich krásné kožichy a lesklou srst. Ty tři to všechno hltaly, vítaly jeho pozornost s nastraženýma ušima a dychtivě kroutily ocasy.

Oh, jo, Tom si myslel, že tohle místo bude perfektní.

Kdyby nebylo toho ledového pohledu, který cítil v zádech. Trochu se mu z toho ježily chlupy vzadu na krku, ale věděl, že to je jen Bill odposlouchávající jeho flirtování. Ujistil se, že je extra blízko u Chantelle a otřel svou čelist párkrát o tu její předtím, než se vydal k vodě, aby se pořádně napil.

Přísahal by, že slyšel, jak Bill zaskřípal zuby – pravděpodobně z hněvu nad Tomovým pachem na jedné z lvic.

Bill byl jediný potencionální problém, kterému by tu mohl čelit. Ale bylo sakra zábavné sledovat, jak Bill předtím spadl z té římsy. Chtěl jen, aby byl ten lev zticha, ale nenapadlo ho, že by jeho zařvání mohlo způsobit tak hlasitou ozvěnu. Bylo potěšující vidět Billovu zaraženou reakci, a potom slyšet toho malého člověka, jak Toma vychvaluje. Byl to jiný způsob, jak Billovi a lvicím ukázat, kdo tady bude ten skutečný šéf.

Tom se sám sobě zasmál a natáhl se ve stínu poblíž vody, kde mohl pozorovat lidi. Většina z nich s sebou měla malé lidi a všichni vypadali, že se chtějí zastavit a mluvit na lvy. Lehl si a chvíli je pozoroval předtím, než se znovu cítil ospalý. Položil si hlavu na přední tlapy, když uslyšel opatrný hlas.

„Um, Tome, ahoj?“ Tom zabručel, ale nezvedl hlavu. „Ahoj, Tome. To jsem já, Bill.“

Chvíle ticha, zatímco Tom stále nebral svého hosta na vědomí.

„Ehm, Tome, můžu se tě na něco zeptat?“

Tom protočil oči, a konečně zvedl hlavu, aby se podíval na druhého samce. Bill teď nevypadal tak pozoruhodně, s hřívou volně visící dolů, která uschla okolo jeho tváře poté, co si improvizovaně zaplaval. Pořád ale vypadal starostlivě a ostražitě, pomyslel si Tom šibalsky.

„Co chceš, Bille?“

„No, jen jsem přemýšlel, jestli jsi tu spokojený. Jestli jsi našel všechno, cos potřeboval. Kdybys chtěl, můžu ti to tady trochu ukázat…“

„To je v pohodě, Bille. Myslím, že mám dost všeho, co potřebuju. Už jsem si našel velice příjemný věci,“ prakticky předl, myslíc na lvice.

Bill se postavil víc napřímeně.

„Jo, já vím. Viděl jsem to. Chantelle a její kamarádky jsou trochu divný, podle mě.“

Tom se zasmál.

„Podivný? Jak? Jsou krásný a opravdu hezky mě tady přivítaly. Byly mnohem vstřícnější než ty, Bille.“

Bill si znova protřel tvář tlapou.

„No, já taky umím být vstřícný.“ Když Tom naklonil hlavu, Bill se to rychle snažil objasnit. „Jen jsem ti chtěl nabídnout, že ti to tady ukážu. Tohle bude i tvůj domov. A jako alfa bych ti měl představit všechny holky a ukázat ti, kde jsou tady ta nejhezčí místa, když chceš spát na sluníčku nebo ve stínu.“

„Myslíš jako takhle?“ řekl Tom. „Přesně tohle jsem se snažil dělat předtím, než jsi mě vyrušil, Bille.“

„Jen se snažím být milý.“ Předtím, než ho mohl zastavit, Bill si sedl vedle něj. „Já vím, že chceš být alfa a já chci zůstat alfa, ale nemůžeme spolu nějak vycházet? Myslím, že kdybys jen mohl poslouchat, co chtějí lvice říct, možná bychom se mohli všichni pochopit. Vypadáš jako milý lev. Možná by z nás mohli být kamarádi.“

„Bille, samci nejsou kamarádi. Jsme buď dominantní alfy, nebo submisivní členové smečky, kteří se nepočítají. Není nic mezi tím,“ zavrčel Tom. „Tohle skončí jedním ze dvou způsobů. Buď budeš souhlasit s tím, že budu alfa, nebo si to budu muset vzít násilím.“

Bill naklonil hlavu a zíral na něj.

„Když říkáš násilím…“

Tom najednou vyskočil a praštil Billa po hlavě. Reflexy druhého lva přiměly k pohybu, vyhýbal se a ustupoval, takže Tom většinou trefil jen hřívu. Ale neutekl, jen se krčil a zíral na Toma.

Tom přestal a pohlédl do Billových tmavých očí. Na okamžik zalitoval svého impulsivního chování, hodně to přehnal. Ten druhý lev se jen snažil být přátelský; nebyla jeho chyba, že Tomovo libido pracovalo trochu přesčas. Billova tvář, zdálo se, vyzařovala silnou emoci, a nebyl to strach – spíš šok a zklamání.

Bez dalšího slova se Bill otočil a utekl pryč. Tom se posadil, trochu šokovaný. Nikdy předtím kamaráda doopravdy neměl. Možná by nebylo tak špatné s Billem mluvit víc a poznat ho. Kdyby nic, mohlo by mu to získat nějaké body u lvic.

A přinejhorším, Tom si byl jistý, že by mohl s Billem bojovat. Druhý lev byl hubenější a mnohem míň svalnatý a nevypadalo to, že by měl v sobě nějak moc pudu sebezáchovy, když se k Tomovi takhle přiblížil. Jo, Tom si byl jistý, že by Billa v boji o alfu přepral.

Dokud se mu ovšem nebude dívat do očí.