Požehnán 5.

V pokoji zavládlo příměří. Příměří po jejich. Vzduch naplňovala něha a oni ji s požitkem vdechovali do plic, odkud pak proudila do celého těla přes srdce. Láskyplné doteky byly plné její omamné dráždivé vůně. Bill přivřel oči, když Tomova ruka sklouzla z krku, na kterém ho doposud hladila, až dolů na pas. Cítil z něj tu změnu, stejně jako vycítil změnu v ovzduší. I Tom si uvědomoval, že je něco jinak. Jeho postoj k Billovi se změnil a s tím i jeho chování, jeho doteky, polibky. Vyjadřovaly všechno, co on si nikdy netroufl říct slovy a v co ani nedoufal, že někdy pozná. Každý jeho dobře mířený dotek dával Billovi najevo, kolik pro Toma znamená. Slova by v takovém případě pouze překážela – dorozuměli se i bez nich.

Tomova ruka putovala po Billově bloku, táhla za sebou pomačkanou košili. Bill kradmo přivíral oči nad hebkostí doteků, jež mu byly věnovány. Až příliš dobře si uvědomoval, že Tom k němu nikdy tolik pozorný nebyl – že mezi nimi šlo o pouhý tělesný kontakt.

V růžovém oparu zamilovanosti, ovíjejícím pevně jejich mysli, vytanula touha. Touha po intimnějších dotecích a hlubších polibcích. Touha po vzájemném souznění dvou těl a dvou duší, touha po splynutí v jednu bytost. Tom palcem kroužil po Billově boku, zatímco se jen letmo dotýkal jeho rtů. Nic nechtěl uspěchat; nechtěl bolest, rychlost a příliš brzký konec.

Překulil se na Billa, který mu spokojeně zamručel do krku, do kterého zabořil hlavu. Tom mu nikdy nepřipadal těžký, právě naopak. Kdykoliv váha jeho těla překrývala to jeho, připadal si v bezpečí a chráněný. Navíc Tomovy nohy skvěle zapadaly mezi ty jeho, stejně jako prsty na rukou, které spojil opřené o polštář. Tom přejel rty Billovi přes krk a donutil ho trhaně povzdechnout. Jeho ruka zatím vjela pod pomačkanou látku a něžně hladila sametovou kůži barvy padlého sněhu.

Rukou vyjížděl stále výš. Bill opustil úkryt jeho krku a dlaň mu položil na týl. Chvíli ho s úsměvem hladil, než si stáhl jeho hlavu níž, aby se mohl znovu vpít do jeho rtů, tentokrát s daleko nepatrnější leností. Když se Tomova ruka vykroutila ze zajetí jeho dlaně, pevně se zachytil jeho ramen. Jen vzdáleně vnímal, jak se knoflíčky jeho košile rozepínají. Tom lapil jeho ruce a chvatně si je odmotal z krku. Stáhl Billovi z ramen tenkou látku košile a odhodil ji na zem. Popravdě ani jednoho nijak zvlášť nezajímalo, kde nepotřebný kus oblečení skončí. Tom hladil Billa po chlapeckém hrudníku. Pod zdánlivě průsvitnou kůží se mu až příliš rýsovala žebra, ale Tom to měl rád. S úsměvem ho zlehka líbl zhruba do míst, kde bušilo Billovo srdce, než jeho prsty sklouzly na uzlík na pruhu hnědé látky, který poutal nevýrazné pytlové kalhoty k Billovým bokům.

Podle Tomova názoru se k němu takové oblečení nehodilo. Chodíval oblékaný nespolečensky, decentně a hlavně pohodlně. Tom neměl právo říct proti tomu jediné slovo, protože sám měl oblibu k takovému stylu oděvu, ale nedokázal si pomoci. Poté, co viděl Billa poprvé v jeho koncertním hábitu, nedokázal na něm oceňovat žádné jiné oblečení. Proti oblečení šitému na míru, které přesně obkreslovalo a skvěle doplňovalo křivky Billova těla, stejně jako zvýrazňovalo barvu jeho kůže a oslnivé jiskřivé oči, vypadalo všechno jako nahrubo spíchnutý kus hadru.

Uzlík pod Tomovými prsty ochotně povolil a tenký pruh hnědé látky brzy následoval na zem pomuchlanou košili. Tom neváhal a okamžitě stahoval i volnou látku pytlových kalhot, které skrývaly Billovy dlouhé hubené nohy. Když kalhoty dopadly na zem, Tom si spokojeně přeměřil Billovo skoro nahé tělo. Kdyby mohl, nejspíš by spokojeně zapředl. Jediné, co kazilo dokonalost Billova těla, bylo spodní prádlo, stále ještě čekající na Tomovu pozornost. Zahákl prsty za lem a stahoval jemnou látku přes Billovy nohy. Natáhl k němu krk, aby mu věnoval další ze série polibků. Jeho ruka shodila poslední část Billova oblečení na zem a vrátila se k té druhé, která opět jemně hladila Billův bok. Bill spokojeně mručel do Tomových rtů. V jeho žaludku s každým dalším dotykem odstartovaly závody motýlků a jejich křídla lechtala o stěnu jeho žaludku.

Když Tomovy ruce sjely na jeho bedra a následně k drobnému zadku, motýlci vzpláli a příjemně pálili uvnitř Billova bříška. Tom zasunul prsty mezi Billovy půlky, kroužil jimi přes prstýnek stažených svalů.

Miloval to. Miloval jeho zadek, nohy, ruce s dlouhými prsty se zhrublými bříšky od hraní na struny harfy, miloval jeho břicho, krk, tváře, ústa, oči, nos, vlasy. Miloval jeho tělo, jeho srdce, jeho osobnost i jeho duši.

Vnikl jazykem do Billových úst zrovna ve chvíli, kdy první článek jeho ukazováku vjel do Billova těla. Drhl v úzkém prostoru, který Tom jasně vnímal i jediným prstem. Rozpohyboval ho uvnitř Billova těla a uvolňoval tak vstup pro další. Než ho však stihl vsunout, Bill se propnul v zádech a hrudníkem na okamžik narazil do toho Tomova. Tom se spokojeně ušklíbl a špičkou prstu se opět otřel o ono zázračné místo, které rozesílalo chvění a žár do celého Billova těla. Bill se vymrštil do polovičního sedu a se zasténáním zabořil hlavu mezi Tomovo rameno a krk. Ve chvějících se prstech pevně tiskl látku Tomovy košile; tak pevně, až mu kloubky na prstech zbělaly. Tom přidal k prvnímu prstu i druhý; nedokázal se jen tak dívat na plně vzrušeného Billa, nedokázal poslouchat jeho steny, které produkoval hned vedle jeho ucha. Vlastní naběhlou erekcí, stále ještě lapenou pod látkou kalhot, se třel o Billovo stehno, když prsty zasouval stále víc do jeho drobného těla. Jen při představě, že to bude jeho penis, který Billa na několik okamžiků naplní, mu po zádech přeběhlo zamrazení.

Pomalu ani nepostřehl, jak Bill bojuje s knoflíky jeho plně propocené košile. Urputně s nimi bojoval, dokud se mu je konečně nepodařilo všechny porozepínat a stáhnout košili z Tomových ramen. I za cenu toho, že Tomovy prsty musely opustit jeho tělo. Pohladil Toma po paži a políbil ho na tvář, když tlačil na jeho hrudník, aby ho povalil a dostal lepší přístup k jeho kalhotám. Tom mu všechno jen usnadňoval krčením nohou.

Ihned jak byl nahý stejně jako Bill, vrátil se do původní pozice nad Billovým tělem. Znovu chtěl zanořit prsty hluboko do jeho těla, ale Bill ho chytil za ruku a propletl si s ním prsty. Jemným úsměvem mu dával najevo, že další příprava nebyla potřeba – že by to bylo pro oba pouze další mučení.

Tom poslechl, a když Bill poslušně roztáhl nohy od sebe, uvelebil se mezi nimi. Naklonil se nad Billa s rukou opřenou vedle hlavy a lenivě se vpil do jeho rtů, zatímco penisem pomalu pronikal do jeho těla. Oba do polibku zasykali – Tom nad těsností, která obklopovala jeho úd, a Bill nad náznakem pichlavé bolesti, která se dostavila i přes předešlou přípravu. Tom cítil, jak pod ním Bill ztuhl, ale stejně penis zasunoval dál do jeho těla, dokud v něm nevězel až po kořen. Pak teprve zastavil a pohladil Billa po tváři, aby mu dodal klidu, který tak evidentně potřeboval.

Stačilo pár přírazů a pokoj naplnily tlumené steny a občasné zvolání jména. Stejně tak se do ovzduší vpila štiplavá vůně pohlavního styku, která mámila jejich smysly a přiváděla je k šílenství. Ani jeden však necítil potřebu někam spěchat. Užívali si to kouzelné propojení jejich těl i duší do posledního doušku; milovali se, jako by to bylo naposledy, co něco takového smějí udělat.

*

Roztěkaná služka utíkala chodbou panství od pokoje své paní k ložnici jejího bratra. Paní Elizabeth ji za ním poslala se zprávou, která rozveselila veškeré obyvatelstvo panství. Děťátko, které po devět měsíců s občasnými komplikacemi nosila Elizabeth pod svým srdcem, se konečně začalo klubat na svět.

Těžké sukně se pletly služce pod nohy, když zběsile utíkala ke dveřím pokoje mladého pána. Nejednou zakopla, ale ani tak nevzdávala svoji snahu. Tak skvělou novinu se bratr paní domu musí dozvědět jako jeden z prvních!

Konečně dorazila ke dveřím Billova pokoje a chvíli se vydýchávala, než pozvedla ruku, aby na dveře zaklepala a sdělila mu tu skvělou zprávu. Zarazil ji však hlasitý sten, nepochybně patřící Billovi, ve kterém rozeznala jméno svého pána.

Vyděšeně si přitiskla ruku ke rtům a po vzoru své matky se ve spěchu pokřižovala. Její poslání však zůstalo stejné – dovést pana Billa k porodu jeho sestry. Odhodlaně proto znovu přistoupila ke dveřím a tentokrát skutečně zaklepala.

„Mladý pane, vaše sestra rodí!“ zavolala přes dveře a znovu se dala na útek, kdyby jí náhodou některý z mužů přišel otevřít. Nejspíš by se studem a hanbou propadla do pekel.

Bill ani Tom však její snahu o pozornost nepostřehli. Zrovna když klepala na dveře, Tom vysíleně dopadl na Billovo tělo. Oběma na tvářích hrály úsměvy a vyčerpání z prožitého orgasmu; ani jeden nemohl pořádně popadnout dech. První se vzpamatoval Tom, který se svalil vedle Billa a rozdělil tak jejich propojení. Bill nespokojeně zamručel a stulil se vedle jeho boku. Hlavu mu položil na stále ještě trhaně se zvedající hrudník a prstem mu po vypracovaném břiše vykresloval neviditelné tvary. Tom na oplátku něžně probíral prsty hustou hřívu půlnočně černých vlasů, která se rozprostírala po jeho hrudníku a šimrala ho až na krku.

„Miluju tě, Bille,“ špitl do ticha, ve kterém jeho hlas téměř okamžitě zanikl. Ani nedoufal, že jeho tichá slova, která zněla skoro jako motlitba, dolehla až k Billovým uším. Nedostalo se mu žádné reakce – dokonce s žádnou ani nepočítal.

Bill však bolestně přivřel oči. Zpod hradby víček a hustých řas vytekly první slzy. Od začátku věděl, že je něco jinak, a když cítil Tomovy doteky na svém těle, úplně zapomněl na to, že s ním nikdy nebude moci plnohodnotně být, avšak i přesto naivně doufal, že dostane možnost zestárnout s ním. Teď na něj však dolehla tíha pravdy, bolest na prsou rostla a nutila slzy dál proudit z jeho očí. Tom brzy zadříml, ale Bill dál nehnutě ležel a plakal.

*

Ztemnělé nebe křižovaly blesky, jako by se snažily dodat na děsivosti oné noci. Panským sídlem se neslo bolestivé vřískání. Elizabeth se v křečích kroutila na své posteli a s každým ‚tlačte‘, vydala útrpný výkřik. Porod rozhodně neprobíhal normálně a ona zde neměla žádnou podporu. Vedle její postele se místo muže s černými copánky krčila mladičká služka, která před chvílí přišla. Elizabeth jí drtila ruku, když jejím tělem prošel další stah. Obrátila k ní zarudlé pomněnkové oči a služebná jí starostlivě shrnula slepené pramínky zlatavých vlasů ze zpoceného čela.

„Kde je Tom?“ zasípala Elizabeth na služku a znovu stiskla její ruku. Služebná usykla, ale její tvář byla nečitelná.

„Nepřijde,“ odpověděla své paní šeptem. „A váš bratr také ne.“

„Jsou spolu, že ano?“ zeptala se Elizabeth, ale konec její otázky zanikly v dalším výkřiku. Porodní bába k ní mumlala slova, která ji měla utišit, ale bolest byla nesnesitelná. Služka se dlouho dívala do očí své paní, než neznatelně přikývla. Elizabethina tvář se změnila, zkameněla. Neodrážel se v ní ani náznak jakéhokoliv pocitu. Jen prázdnota. Obrátila pohled k nebi, které křižovaly blesky.

Navenek nedávala znát jedinou emoci, ale uvnitř její hrudi rostla propast. Prohlubovala se s každým nádechem a byla daleko bolestivější než samotný porod. V tu chvíli už Elizabeth nezajímalo nic. Pochopila. Tom se jí vzdal. Jí i jejích dětí.

Z palčivých myšlenek ji nevysvobodilo ani nadšené radování porodní báby, když otírala krev z těla čerstvě narozeného dítěte.

Chlapce.

Tomova syna.

autor: Helie