Možná jsi jen rozptýlení…

autor: GossipGirl

Sluneční paprsky pronikaly do oken prostorného pokoje, ani závěsy jej nedokázaly zastínit. Otevřená okna vpouštěla dovnitř ale i svěží, ranní vánek a zvuky pomalu se probouzejících boháčů v okolních domech. Štěrk zachrastil pod koly černé limuzíny, která zastavila před bíle natřenou budovou zdobenou cihlami, a vystoupil z ní blonďák táhnoucí příruční tašku. Za ním vyskočil řidič, aby mu další zavazadla vynesl z kufru. Blonďatý muž vypadal šťastně, opáleně a svěže, jako by právě strávil týden úžasné dovolené v Karibiku. Pravdou bylo, že dodnes pracoval ve městě, a až teď se rozhodl odjet na vytoužené volno. Sorta bohatých ho uznávala jako právoplatného člena, konečně – do téhle společnosti se narodil. Proto s hrdým úsměvem vstoupil do vstupních dveří domu, který zdědil, a zavolal na svého miláčka.

Trhli sebou, když uslyšeli ten hlas. Bill okamžitě vyletěl z postele a shodil z ní i Toma, svého nocležníka.

„Máš na výběr… okno, nebo pod postel.“

Tom se zděšeně nadzvednul na rukou a zmateně mrkal. „Cože?“

„Dělej… “ syknul černovlásek a bez náznaku lítosti mu posbíral kalhoty, tričko i boxerky válející se na zemi, a hodil mu je do klína. Žabky rovnou vyhodil z okna, směrem do udržované zahrady plné okrasných keřů. Celé to netrvalo snad ani půl minuty, ale Tomovi to připadalo jako věčnost. Jenže se rychle probral, když byl nelítostně vyhozen z postele s jedinou možnou cestou. Na schodech zaslechl kroky člověka, kterého z celého srdce nenáviděl. Musel pryč. Věděl to. Ale na druhou stranu chtěl zůstat a vmést tomu snobskýmu hajzlovi do obličeje, co se tu celou dobu děje za jeho zády.

Bill rozzuřeně zabručel a ukázal k oknu. Byl pod ním balkon, Tom mohl pohodlně utéct pryč a vžít se zase do role zahradníka, kterou tu zastával, ale on… váhal. Až když se podruhé ozval sladký hlas lákající Billa k sobě, natáhl na sebe v rychlosti boxerky a zmizel za průhledným závěsem vlajícím v lehkém větru.

Dopadl na hladký trávník. Znal za tohle léto snad každé stéblo, protože byl pověřen udržováním ho v dokonalé podobě, což znamenalo každodenní zalévání, sekání, plení a podobně. Snad jen ty týdny, kdy tu nebyl majitel a Billův… přítel. Drtil to slovo mezi zuby i mezi myšlenkami. Takový snob nemá právo na tak… Zakroutil hlavou a oblékl si aspoň džíny. Tričko rovnou přehodil přes zahradní židli, protože by ho stejně za pár minut propotil. Pravděpodobně při sekání další části zahradního trávníku velikosti několika golfových jamek, nebo při pobíhání všude okolo a zaléváním zdejšího rostlinstva.

Nevěděl, kolik bylo hodin, když v okna nad sebou zaslechl vzrušené výkřiky a steny, nepochybně vycházející z Billových úst.

„Jo… Andy… prosím… ojeď mě… „

Tom stisknul víčka a vrazil si do uší sluchátka od iPodu. Nechtěl to poslouchat, nechtěl na to myslet.

V podobném duchu probíhal celý týden. Tom chodil po zahradě se sluchátky v uších, dělal všechno, co bylo potřeba, a přespával zase ve svém zahradním domku. Neměl by si to tak brát a věděl to moc dobře, jenže to nešlo. Bill se mu zaryl jak do hlavy, tak do srdce, a nechtěl se pustit. Tom by sám sobě nepřiznal, jak moc trpí, když vidí Andrease s Billem jako šťastný pár, ale byla to pravda. Možná v hloubi duše tušil…

„Trümpere!“

Otráveně protočil oči, ten hlas proniknul i přes řvoucí kytary a hlasité bicí. Ale vytáhnul si bílé kabely z uší a otočil se na blonďáka. Nebyl starý. Mohlo mu být o pár let víc než Tomovi. Měl jen štěstí, do jaké rodiny se narodil. A byl svině. V kolektivu vysoko postavených právníků měl vždycky hlavní slovo, protože měl žaludek snad na všechno. A pak si tu před Billem hrál na hodného chlapečka ze slušné, zazobané rodiny. Dobře vychovaný každým coulem. No jistě, očividně. Maminčin mazánek… říkal si Tom v duchu, když k němu mířil přes trávník. Nenáviděl ho.

„Jo?“ V jeho tónu se musely tyhle myšlenky odrážet.

Ale Andreas nehnul prstem.

„Trávník před domem je málo hustý, sprav to. A taky jsi měl tenhle týden natřít plot, který vede do sousední zahrady, a ostříhat ten živý plot u druhých sousedů. To udělej hned, ale dej pozor, aby sem nešlo vidět.“

Chtěl protestovat. Chtěl utéct. Ale nemohl. Byl tu uvázaný na celé léto jen kvůli vlastní blbosti. Nemohl to házet na rodiče, na školu… jen na sebe. A to dělalo celou situaci ještě horší.

„Jistě pane.“

„A v neděli odjíždím zpátky do města, po tu dobu budeš poslouchat Billa. A nezapomeň, že když mi Bill zavolá, jsem tu do dvou hodin.“

„Jasně, já vím.“

Ne. Nebude mu poroučet Bill. Je s ním ve škole. O třídu výš. Sice za rok vypadne, ale to nic nemění na tom, že nebude poslouchat rozkazy od kluka, kterého vídal ve škole. Nebude se ponižovat. Zvednul bradu a pohodil si v ruce zahradními nůžkami. Byl tu měsíc a za tu dobu měl ruce celé mozolnaté, každý večer měl za nehty hlínu. A i když si možná vypracoval svaly a opálil se za celé dny na slunci, záda protestovala při každém pohybu a ruce taktéž.

Připadalo mu, že dělá snad všechno. A navíc… musel. Jeho rodiče sice nepocházeli z nejvyšší vrstvy téhle společnosti, ale pořád chtěli, aby jejich syn byl uprostřed dění a mohl si udělat slušnou školu. To by důvod, proč chodil na soukromou střední do předposledního ročníku. A vzhledem k tomu, kolik za školu platili, chtěli, aby prospíval dobře. Jenže v loňském roce měl menší problém s marihuanou, chozením za školu a alkoholem na půdě školy. Nedostal by vysvědčení, kdyby… kdyby jeden ze zástupců školy a komise, která vysvědčení rozdávala, nebyl otcem toho blonďatého hajzla. Vzal si Toma mimo kolektiv ostatních a nabídnul mu tuhle alternativu. Dohoda zněla jinak, ale bez okolků, šlo o to, že Andreas ho bude moci celé prázdniny ponižovat, aby pracoval u něj na zahradě, a Tom tím pádem dostane vysvědčení, které rodiče očekávají. Pracoval tu vlastně za mlčení a za ochotu kreténa Müllera staršího, dát mu jeden papír. Ještě měsíc. Jen měsíc.

Další dny byl donucen pracovat od osmi ráno do osmi večer. Andreas byl přesvědčený, že než odjede, musí být jeho zahrada v perfektním stavu. Tom každý večer padnul na svojí úzkou postel a spal, dokud ho otravný budík nevytáhnul za deset osm znovu na nohy.

Jenže jakmile nastala neděle a na příjezdové cestě zadrnčely pneumatiky odjíždějícího auta, uklidil sekačku, nůžky a tak, jak byl, sebou plácnul do bazénu. Měl dojem, že se neudrží na vlastních nohou. Příjemně vlažná voda obklopila jeho tělo a nechala odpočinout jeho duši. Namočil si i černé copánky a smyl ze sebe dalších šest hodin práce. Pořád o něm přemýšlel. Dělal to tak nějak automaticky, při mechanické práci si nemohl najít nic lepšího, čím by zaměstnal mozek.

Vyhoupl se na mokrý okraj dlaždiček a trochu se oklepal. Stáhnul ze sebe promáčené triko, rifle a zůstal jen v boxerkách. Uvažoval, jestli by se měl odklidit k sobě a znovu se obléknout, ale neměl sílu. To sluníčko tak příjemné hřálo. A mokré dlaždičky také. Vydechnul a nechal se vtáhnout do polospánku. Netrvalo ani pět minut, než doopravdy usnul.

Ležel v bílé posteli se slabým povlečením, které chladilo. Připadal si jako v ráji. Kolem něj se stáčela nebesa, bílá jako sníh a spouštějící se ze stropu v mohutných závěsech poletovala v letním vánku. Někde mezi bílými záclonami se objevila štíhlá postava. Bill. Černé vlasy mu spadaly na sněhobílá ramena, plazil se přes širokou postel přímo k němu. Usadil se na jeho klíně jako nějaký přízrak. Vysněný, perfektní… Když se k němu naklonil pro vášnivý polibek, Tom nezaváhal. Povystrčil jazyk a dal se do zkoumání jeho úst. Nevydržel to a přetočil ho pod sebe, majetnicky na něj nalehl a uvěznil ho vahou svého těla. Cítil tvrdost tlačící se na jeho stehno a jemné konečky černých vlasů, poletujících po jeho hrudi, když se Bill dal na cestu dolů. Zaháknul jazyk za Tomovy boxerky a piercingem zakroutil v místě jeho podbřišku. Tom si skousnul jazyk, aby nevyjeknul.

A když jeho penis obklopilo zdrcující teplo Billových úst, poddal se pocitům slasti a zasténal.

Když otevřel oči, zasáhla ho přemíra světla. Chvíli nic neviděl. A až když se rozkoukal, zjistil, že stále leží na dlaždičkách u bazénu a v rukou svírá svoje mokré triko a kalhoty. Látka na pražícím slunci pomalu prosychala. Vybavil si svůj sen a cítil, jak mu do tváří stoupá horkost. Tohle by neměl. Bill ho má jen jako hračku, on má Billa jen na zpříjemnění svých pracovních dnů. Nesmí se mu o něm zdát, nesmí ho zneklidňovat, nesmí podlehnout jeho charisma. Ve městě má Anette. Jenže mu najednou byla celá blonďatá kráska ukradená. Chtěl jistého černovlasého kluka, který se mu vryl do mozku s absolutní přesností.

Rozhlédnul se matně okolo sebe, mohly být nanejvýš čtyři hodiny odpoledne. U sousedů se ozýval jásot rozmazlených harantů, kteří si z něj pořád utahovali. A z lehátka za ním dopadal na dlaždičky stín. Prudce se zvednul a vzorek dláždění se zaryl do jeho stehen. Usyknul a přesednul si, pohledem stanul na Billovi, opalujícím se v ospalém odpoledni. Sledoval ho. Pichlavé hnědé oči se zarývaly do Tomova těla. Otřásl se a rychle vstal, posbíral svoje věci. Chtěl co nejrychleji zmizet do svojí chatičky a návrat na světlo světa měl v plánu až na večer, kdy musel zalévat.

„Mohl sis lehnout na lehátko, ta zem musí být nepohodlná,“ ozval se tichý hlas. Tom se pootočil a zjistil, že Bill si akorát nasadil brýle. Jinak polohu vůbec nezměnil.

„Nebydlím tu.“

Bill se napřímil. „Co se děje?“ Z jeho výrazu zmizela část předchozí koketnosti.

„Andreas mi dal jasně najevo, co tady můžu,“ odpověděl Tom s náznakem podráždění a dal se na odchod. Přemýšlel, jestli má brečet nebo utéct. Jak se mohly za jeden měsíc kompletně změnit jeho hodnoty? Jak to, že na začátku prázdnin byl ještě pevně rozhodnut odpracovat si to tu a se vztyčenou hlavou hrdě odejít, a teď by tu zůstal navždy. Jevilo se to lepší, než se vrátit do školy a koukat na Billa zpovzdálí.

Svoji práci dodělal dobře kolem deváté večer. Slunce už sice zapadlo, ale pořád bylo dost světla, aby mohl být venku. Usadil se na zídku za domem, která byla postavená k blíže nespecifikovanému účelu a byla dostatečně vyvýšená, aby na ni mohl vyskočit. Měl perfektní výhled přes vysokou zeď, která oddělovala promenádu této zazobané čtvrti a jejich dům. Nedoléhal sem sice šum chodících lidí, ani hukot moře. Ale viděl šťastné páry, rodiče s dětmi nebo chůvy s ratolestmi těch bohatších, vracející se z pláže. Sklopil oči. Jeho otec nikdy neměl dost peněz, aby jeli na dovolenou. Spíš dovolil dětem být venku, dával jim volnost a umožňoval ‚skvělé prázdniny‘. Skoro ho neviděli, protože když nebyl v práci, hrál v kapele v zavšivených barech. Punk osmdesátých let ale nikterak nevynášel. Jeho rodina byla zvláštní. Možná až prapodivná. Matka odešla beze slova, otec zůstal se dvěma dětmi. Tom měl ještě bratra. Punker každým coulem, vydávající se v otcových šlépějích.

Jak tak seděl a koukal na nebe, možná dokonce přemýšlel nad svým životem, nedokázal najít jediný důvod proč. Proč se tohle všechno stalo? Proč se nechal zastrašit a vzal tuhle „brigádu“? Nemusel… Mohl to udělat jako Dan, ten taky přišel jednou ze školy a oznámil, že na to kašle. A kašlal. Od otce schytal jednu přednášku, která možná příjemná nebyla, ale stála za to. Tom uvažoval, co by si vyslechnul on. Místo toho trčel tady a vůbec poprvé si pohrával s myšlenkou, že žárlí… kvůli klukovi s černými vlasy a očima obtaženýma linkou. Pousmál se nad tou ironií. Ještě když odjížděl, myslel na Anette. Jak jí nechává ve městě, jak se na ni musí vykašlat. Přesvědčovala ho, že to vydrží a že se opět sejdou ve škole. Jenže on už se s ní sejít nechtěl. Nechtěl s ní stát na zahradě, která spojovala soukromou dívčí a soukromou chlapeckou školu. Nechtěl už, aby na něj koukala, když s klukama v parku hráli fotbal. Nechtěl s ní nikam chodit a nechtěl už kvůli ní potajmu lézt do okna jejího pokoje. Co se změnilo? Cítil to ale sám. Odpověď už dávno našel, a taky si jí připustil. Jen se s tím nedokázal smířit.

Studená ruka dopadla na jeho rameno, až sebou cuknul. Bill za ním se pousmál a sednul si vedle něj. Měl na sobě jen volné tílko a pláťáky, oblečení, které kompletně zakrývalo jeho štíhlost. Vlasy si dávno umyl i usušil a oči odlíčil.

„Co se stalo tam u bazénu?“ zeptal se potichu.

Tom skrčil ramena. „Nic.“

„Jak nic… řekni mi to.“

„Nemám ti co říct… „

Bill chvíli mlčel a studoval ten stejný bod, do kterého upíral oči i Tom. „Vím, že máš.“

„A co chceš slyšet?“ zamumlal Tom a sklopil hlavu. Přemýšlel, jakou nejrychlejší cestou by se dostal do svojí chatky a kolik času by zabralo zamknout se tam.

„Pravdu.“

„Pravdu?“ Odfrknul si. „Andreas mě nesnáší, já se nesnáším s ním. Nějakým podělaným řízením osudu se stalo, že mu tohle léto musím posluhovat na jeho ‚letním sídle’… ty bys nebyl naštvanej?“ Snažil se moc nezvedat hlas.

„Já… máš tu ještě mě.“

„Tím chceš říct, že jsi další v řadě, kdo mi bude rozkazovat? Mám snad posekat znova trávu, nebo ostříhat ten keř, co ti stíní v ložnici?“ Tom do hlasu vložil tolik ironie, kolik jenom dokázal.

„Nech toho… „

„Čeho? Mám nechat tý ironie, která je ve skutečnosti pravda? Stojí ti za to, hledat si dočasný náhrady a být pořád s ním jen pro to, že má prachy? Nevěděl jsem, že si takovej pokrytec.“

Bill si povzdechnul. Poznal, že se dostávají k jádru věci a vůbec se mu tenhle směr nelíbil. Znělo to, jako… jako by mu Tom vyčítal to, co dávno věděl sám. Chvilku mlčel, než se rozhoupal k odpovědi. „Ne, tohle nedělám.“

„Nejsi s ním jen pro prachy? Tak proč jsi mu nevěrnej, když ho tak miluješ?“

„Říkám, že si nehledám dočasný náhrady,“ Bill se hodně držel, aby nezvýšil hlas. Chtělo se mu z téhle situace brečet, když tu stáli na nejopuštěnějším konci velké zahrady a řešili… co vlastně? Bill uvažoval, proč najednou Tom tak otočil. Bylo možné, že se… že s ním chtěl být? Ne. Bylo to jen prázdninové rozptýlení v práci, kterou Tom nesnášel. Ale proč by v tom případě byl tak… podrážděný?

„Ne… to jsem poznal na vlastní kůži.“

„Děláš, jako by ti to do hajzlu vadilo!“ zaječel Bill a trochu ustoupil, aby Toma neviděl tolik zblízka. Nebylo to dobré pro jeho koncentraci. „Ty jsi byl první!“

„První?“ Tom zbystřil pozornost, dokonce už otočil pohled dolů ze zídky, na Billa.

Bill sklopil hlavu a zkoumal pohledem trsy trávy pod jeho nohama. „Do tý doby, než jsi přišel, já jsem… musel jsem s ním být. Naše rodiny se prostě dohodly a já to musel – musím – dodržovat. Ale od doby, co jsi tu ty, já chci… teda nechci, už mu nechci dělat děvku, když se pro jednou vrátí domů. Ale musím.“

„Proč?“

„Moje rodina byla bohatá, ale o všechno přišla, když otec začal hrát poker. Nemáme nic. Jenže to podle rodičů nesmí nikdo vědět, o to víc nikdo nesmí vědět, že se táta léčí z hazardu. Oni dva… Andreas a jeho otec, jsou jediní, kdo vědí všechno. Dávají mně a mámě peníze, abychom mohli dál žít na vysoký noze v centru, a tvářit se jako dřív. Andreasův otec to dělá… dělá to proto, že není taková svině, a že má matku rád. Jenže jeho syn si řekl jinou podmínku.“ Bill měl hlas tichý, pořád koukal do země a červeň v jeho tvářích svědčila o tom, jak se stydí. „Snažím se to neřešit, snažím se to brát tak, že pomáhám rodině. Ale nejde to vždycky, někdy si prostě vzpomenu, jak normální život, jako ty, jsem mohl vést. Nesmí poznat, že to nedělám dobrovolně, dávno jsem ho přesvědčil, že s ním vážně chci být. Ale stejně je mi z toho zle.“

„Spíš s ním za peníze?“ Tom vypadal šokovaně. Opravdu šokovaně. Tohle nečekal. Myslel si, že v tom bude nějaká hnusná politika bohatých rodin, ale tohle… tohle nečekal.

„A za mlčení.“

„To je nechutný.“

Bill smutně kývnul a otočil se k Tomovi zády. Čekal to. Čekal, že jakmile tohle řekne, Tom bude znechucen. Že ztratí šanci se na něj už v životě podívat. Jenže to ze sebe potřeboval dostat. Máma věděla, co se asi děje, ale neptala se. Ani nad tím asi nepřemýšlela, jelikož peněz měla pořád dost. Kdyby došly, možná by se začala starat. Bill uvažoval, jestli má odejít. Se sklopenou hlavou se odšourat zpátky do domu a sám ve svém pokoji rozjímat o tom, jak to podělal.

Jenže ho zastavily dvě ruce, které se mu ovinuly kolem ramen a zezadu ho objaly. Opřel se do Tomova těla a vydechnul.

„Takže to nebylo jen… že ses nudil?“

Zakroutil hlavou a pousmál se. „Ne.“

Jakmile se jejich rty jednou setkaly, už se neodtrhly. Zběsile dýchali tomu druhému do úst a otírali se o sebe. Oba měli pocit, že toho druhého potřebují přímo zoufale, nenasytně. Tom neváhal, uchopil Billovu ruku a za stálého prozkoumávání jeho úst ho táhnul do svojí malé chatky, která byla rozhodně blíž než velký dům. Shodili se na postel, Bill zaujal svoje místo na Tomově klíně, a po chvíli se vydal s morkou cestičkou, kterou nechával za sebou, dolů k lemu kalhot. Triko se dávno válelo u nohou úzké postele. Když zachytil lem riflí, Tom se zasmál a těžce vydechnul. „O tomhle se mi zdálo.“

„Zdálo se ti o mně?“ zašeptal Bill a povystrčil jazyk.

„T-tam u bazénu… „

Bill se pousmál Tomovi do kůže a šťastně přivřel oči.

Usnuli až časně nad ránem, omotaní okolo sebe s jedinou přikrývkou zmuchlanou kolem jejich těl. Na prostěradle ještě zbyly důkazy o jejich vášnivé noci a pokoj voněl sexem. Sluneční paprsky dovnitř nepronikly, jelikož žaluzie byly zatažené a příchod rána zůstal pro oba tajemstvím.

Štěrk zakřupal na příjezdové cestě, ale vzadu na zahradě to nebyl tak hlasitý zvuk, aby je probral. Nevěděli, že Andreas právě zběsile prohledává dům s téměř stoprocentní jistotou, že Bill nespal ve svojí posteli. Netušili, že se blonďák ujistil, jestli byla kamera v jejich ložnici opravdu zapnutá. Ani netušili, jaké plány se mu rodí v hlavě.

„Já to věděl, ty děvko!“

Bill sebou cuknul a rychle otočil hlavu k malým dveřím, vedoucím do Tomova příbytku. Andreas tam stál jako bůh pomsty, s kravatou špatně zavázanou a košilí ne úplně zastrčenou do kalhot. „Andy… „

„Věděl jsem to… nedokážeš si pomoct, jsi kurva první třídy!“ Andreas zběsile dýchal po tom, co rychle proběhnul velký dům a přeběhnul celou zahradu. A funěl jistě i vzteky.

Tom se pomalu narovnal a i se sevřeným srdcem pohlédnul na Andrease svrchu. Já vyhrál, tentokrát jo… říkal svým pohledem, když kolem sebe omotal deku.

„Andy, já jsem… já jsem nechtěl… “ Bill koktal a snažil se pohledem nenápadně najít alespoň svoje spodní prádlo. Styděl se za sebe. Ale ne za to, že podlehnul Tomovi. Najednou se styděl jen za to, že vydržel tak dlouho dělat děvku někomu, jako je Andreas. Jenže to nedokázal vyjádřit…

„Nech toho, kurva… nesnaž se,“ zavrčel Andreas a vytáhnul Billa za loket z uzoučké postele. „Nic nevysvětluj, vysvětlím ti to já. S touhle nulou…“ vyplivnul to slovo jako nadávku, „… jsi přišel o všechno. Tvoje rodina přišla o všechno. Řekni mi, jak dlouho už s ním chrápeš? Už ve škole, nebo až tady, co?“ Přitáhnul si k sobě Billa ještě blíž a v návalu vzteku se nestaral o to, že je nahý a že ta scéna působí velmi melodramaticky.

Bill zaúpěl. „To bolí… “ Snažil se vykroutit svojí ruku z toho sevření, ale Andreas měl na něj moc velkou sílu. Po chvilce se přestal snažit a klesnul kolenem k zemi, aby ruce alespoň trochu uvolnil.

Tom nezaváhal, vylezl rychle z postele a chtěl Billovi pomoct, jenže Andreas natáhnul volnou ruku před sebe, aby ho zarazil. „Ani krok, nebo mu tu ruku zlomím. Teď vypadneš z mýho baráku, z mojí zahrady, z jeho přítomnosti a už nikdy se na něj ani nepodíváš,“ mluvil dál a Billa držel víc a víc u sebe. „Hned!“ štěknul ještě, když se Tom k ničemu neměl. Jen se zastavil a koukal.

Tom nevěděl, co má udělat. Neodejde, tím si byl jistý. Jenže Billův obličej zkřivený bolestí nahlodával jeho přesvědčení. Jenže Andreas byl cvok, a co mohl Billovi udělat, kdyby tu s ním zůstal sám?

„Tak vypadneš?“ zařval Andreas a ruku, ač se to zdálo nemožné, Billovi za zády ještě více zkroutil. Ozvalo se křupnutí dost hlasité, aby se Tomovi zvednul žaludek. Teď už neváhal. Dvěma kroky se dostal k Andreasovi a jednou ranou, která obsahovala všechen vztek, smutek, zlobu a touhu po pomstě ho srazil k zemi. Bill se zhroutil ruku pod sebou a oči zkreslené pláčem. Slzy bolesti mu tekly po obličeji, ještě když se ze země zvedal. Tom ho rychle podepřel a objal. „Vydrž… „

Andreas se na zemi přetočil a zlobně kouknul nahoru. „Vybereš si jeho?“

Tomovi se sevřelo srdce. Bál se, že si Bill vybere rodinu. Věděl, jak jsou vychovávány bohaté děti, rodina a její čest je vždy na prvním místě. Co když nechá… co když si nechá od Andrease dál ubližovat, jen aby jeho matka mohla mít další šatičky od Dolce&Gabbana? Potlačil třas v prstech a povzdechnul si, bylo to jen pár vteřin, než Bill promluvil, ale jemu to přišlo jako věčnost. Snad poprvé za život se klepal zevnitř a nervy mu zpotily ruce. Srdce mu bušilo snad až ven z hrudi, když…

„Tebe jsem nechtěl nikdy.“

Tomovi spadla ze srdce snad celá skála. Andreas naopak vypadal, jako by na něj tahle celá skála po kouskách popadala.

„Cože?“

„Chci jeho,“ zamumlal Bill, zraněnou ruku si držel v divném úhlu u těla. Neotočil se už, když odcházel dveřmi za zahradu, podepřen Tomem a s nadějí, že i když se matky život značně zkomplikuje, jeho se snad zlepší.

„Tohle bude mít dohru…!!“

autor: GossipGirl