Profesor 6.

Byla neděle, hodně brzo ráno. Něco kolem pěti, a Bill už byl vzbuzený. Štvalo ho, že večer nemohl jít za Willem, protože Andy se pořád budil a žvatlal něco ze spaní a Georga to taky budilo. Tudíž musel zůstat v posteli, protože jej nenapadlo, na co by se mohl vymluvit, ale teď byl klid. Oba mladíci spali jako zabití a černovlásek tak měl skvělou možnost se vypařit. Potichoučku se nasoukal do riflí, hodil na sebe tričko a vyšel na chodbu. Will ho asi přerazí, že ho tak brzo budí, ale on prostě musel.

Přešel rychle chodbu a jako stín vešel do pokoje s číslem 483. Tam zahlédl v posteli svého spícího matematického prince. Vypadal tak roztomile, když si k sobě tiskl deku a ruku měl položenou na nějaké knize. Bill ji opatrně zavřel a položil na stolek, sundal si rifle a vklouzl pod deku. Políbil svého profesora lehce na špičku nosu a usmál se.

William přehodil ruku kolem drobného těla a přitulil si ho k sobě víc.

„Jak to, že jsi v noci nepřišel? Nebo ona je ještě noc?“ řekl a měl stále zavřené oči.

„Ne, je pět ráno, jenomže večer to nešlo. Georg nespal a Andreas kecal ze spaní nějaké blbosti, takže jsme se moc nevyspali a mě nenapadla žádná dobrá lež, abych se mohl odtamtud dostat,“ zašeptal a pohladil svého profesora ve vlasech.

„Ale, můj malý puberťák si nenašel způsob, jak se z něčeho vymluvit? To jsou mi věci,“ zasmál se tiše.

„Hele, nedělej zase ze mě takového lháře, jo?“ šťouchl ho Bill do břicha, a potom ho políbil. Will polibek prodloužil a překulil si černovláska na sebe. Bill toho hned využil a líbal svého profesora dravěji a hladil ho na břiše a podbřišku. Ten zase na oplátku hladil svého studenta na zádech a zadečku.

Černovlásek jel polibky stále níž na jeho krk a jemně tam skousával a laskal Willovu kůži. Pak se hned přesunul na jeho bříško a pokračoval až k podbřišku. Williamovi bylo jasné, co chce jeho malý puberťák udělat, a jenom nasucho polkl. Už jen ta představa byla dokonalá. Cítil, jak mu stáhl boxerky a líbal ho u kořene. Neubránil se tichému stenu. Moc na Billa neviděl, protože byl schovaný pod dekou. Ale velice dobře ho cítil. To jak sál jeho jemnou kůži u kořene, a pak jak si ho vložil do úst. Musel se nějak projevit, tak aspoň tiše vydechoval. Jeho projevy nesměly být moc hlasité, jinak by byl průšvih.

Bylo to skvělé. Bill mu dokázal, že umí s jazykem zázraky, a dováděl svého profesora téměř k šílenství. Nakonec mu úspěšně vyvrcholil do úst za doprovodu dlouhého zasténání. Černovlásek to všechno spolykal a vykoukl na svého matematického prince.

„Tak, pane profesore, jaké si zasloužím hodnocení?“ zazubil se šibalsky a olízl si rty.

„Tohle je čistá jednička,“ vydechl Will a popadal dech. Potom otevřel oči a pohladil Billa po tváři. „Šikula.“

Potom si role vyměnili a byl to on, kdo se ztratil pod peřinou a udělal Billovi dobře. Když nakonec skončil a pohlédl na zadýchaného Billa, políbil ho na pootevřené rty.

„Jak zvládá pan profesor danou látku?“ zazubil se William a lehl si vedle Billa.

„Naprosto skvěle, svůj titul má zaslouženě,“ usmál se černovlásek a stulil se mu do náruče.

Když nakonec přišla hodina odjezdu, všichni byli už připravení a mohli vyrazit zpátky. Z té cesty byli unavení a Bill taky, takže ani neměl moc náladu na to blbnout se svým bratrem, a jenom se najedl a zapadl do postele. Byl totálně vyřízený.

Druhý den, když už byl ve škole, za nimi opět o přestávce přišla Sophi celá usměvavá. Sedla si vedle Georga a otočila se na kluky dozadu.

„Copak, jsi nějaká usměvavá, ani nemáš narážky? Co sis šlehla, přiznej se,“ spustil Andreas, který se houpal na židli a zamračeně Sophii pozoroval.

„Nic jsem si nešlehla, jsem jenom happy, to je všechno,“ pokrčila ledabyle rameny, a jakmile jí přišla zpráva na mobil, hned si ji četla.

„Myslím, že ta je pod vlivem jedné velké drogy. Říká se jí láska,“ upřesnil to Bill, když viděl, jak se Sophie při čtení zprávy sladce usmívá.

„Roberto!“ zvolali Andy a Georg dohromady a spráskli ruce.

„Máte něco proti?“ zeptala se výhružně červenovlasá dívka, aniž by se na ně podívala, a její prstíky rychle běhaly po klávesnici mobilu.

„Neboj, Červená, jenom ti závidí, obzvlášť rajčatový Andy,“ zasmál se Bill a Geo se k němu hned přidal.

„Jděte do háje, na to už nechci ani pomyslet,“ zakroutil blonďák hlavou.

Zbytek dne probíhal ve stejném duchu, a to ve veselé náladě. Červenovlasá dívka povídala Billovi o Robertovi, o tom, jak je úžasný a galantní, a že by to do devatenáctiletého kluka vůbec neřekla. Zkrátka z něj byla unešená. Problém byl jedině ten, že bydlel ve Francii, ale prý jí slíbil, že za ní přijede.

Bill jí to přál, sám byl zamilovaný, ale bylo to komplikované, protože přítel byl jeho profesor matematiky a fyziky.

Když skončilo vyučování, vydal se černovlásek za svým profesorem do kabinetu. Pro jistotu zaklepal, protože nevěděl, jestli tam náhodou někdo s ním není. William mu přišel otevřít a nechal ho vstoupit dovnitř.

„Máš ještě hodinu?“ zeptal se černovlásek a opřel se o jeho pracovní stůl.

„Teď mám volnou hodinu a pak ještě učím, ty už máš po vyučování?“ posadil se na židli a chytil Billa za boky.

„Jo, já už mám konec,“ zazubil se provokativně.

„Přijdeš potom ke mně? Byl bych doma asi ve tři,“ díval se na něj, hladil ho po bocích a přitáhl si ho blíž k sobě.

„Dneska nemůžu, máma mě ráno poprosila, jestli bych nepohlídal bráchu, protože někam jde, tak jsem jí to slíbil,“ pokrčil rameny a našpulil rty v tom smyslu, že on za to nemůže.

„Dobrá. Já půjdu, za chvíli mám hodinu,“ vstal a políbil černovláska na rty. Potom společně vyšli z kabinetu a vydali se každý svou cestou. Bill se vydal rovnou domů, aby jeho máma nemusela zbytečně čekat.

Dal si ruce do kapes a koukal se do země. Když vtom se za ním ozval hlas a ptal se, jestli Bill nemá cigáro. Jakmile se otočil, spatřil opět toho muže, který už jej jednou otravoval. Byl velký a svalnatý. Měl krátké tmavě hnědé vlasy a modré oči. Až teď si ho Bill pořádně prohlédl. Před tím byl nějaký divný, asi opilý nebo zfetovaný. Teď vypadal, že je plně při smyslech.

„Řekl jsem vám už jednou, že nekouřím!“ řekl to důrazně a držel si od toho chlapa dostatečný odstup.

„Ale nepovídej, viděl jsem tě už s cigárem v puse,“ přišel k němu. On ho viděl s cigaretou? Takže to ho jako sleduje? Nebo to byla jenom náhoda, že jej zahlédl? Billovi se tohle rozhodně nelíbilo.

„No, tak teďka žádné nemám,“ pokrčil rameny a vydal se zase po cestě domů. Ten muž šel však za ním. Vytrvale ho sledoval a Bill z toho byl vážně nervózní. Když se otočil, aby se podíval, jestli tam ještě je, nevidě jej. Ale jakmile se otočil a chtěl pokračovat v chůzi, muž stál přímo před ním. Černovlásek se dost lekl.

„Chtěl jsem jedno blbé cigáro, to je to takový problém?“ V jeho hlase byl znát vztek, a taky se tak tvářil. Tvrdě a vztekle. Bill už měl opravdový strach.

„Ale já prostě nemám,“ pípl bázlivě a couval. Tím však toho muže rozčílil ještě víc a vrhl se na Billa. Povalil ho k zemi a začal ho mlátit a kopat do něj. Byl jako smyslů zbavený a vybíjel si na Billovi veškerou zlost. Několikrát ho udeřil pěstí do břicha a do obličeje. Kopal do jeho křehkého těla, až v něm něco křuplo. To jako by jej zadrželo a on se probudil z toho agresivního transu.

Pohlédl na krvavé a dobité tělo a vydal se rychle na útěk. Nechal tam takhle Billa ležet v bolestech a samotného na pospas osudu.

autor: Tina