You hold my destiny in your arms 10.

Poslední přípravy akorát dosahovaly svého konce. Bill stál prkenně před zrcadlem a nechával se obskakovat jak zapáleným Emmetem, tak stejně nadšeným Marcusem, který svíral v rukou žehličku a dorovnával nerovnosti na chlapcově hlavě. Bill se snažil koukat kamkoliv, jen ne na sebe, chtěl se nechat překvapit a upřímně na to byl natěšený, protože kdykoliv si ho jeden z kluků prohlížel po nějaké menší úpravě, obdivně povzdychovali se slovy: „Ach, přenádherná princezna.“ Bill se pokaždé jen zasmál a rudnul ve tvářích. Chtěl být přesně tak přenádherný a dokonalý pro Anise. Po včerejším incidentu zatoužil být pro něj něčím až doslova božským. Cítil z jeho strany jakousi slabost vůči sobě, proto chtěl ještě trochu zabojovat a třeba se k tomu údajnému bezcitovi dostat blíže, více pod kůži, úplně do srdce, které potřebovalo nějakou pravidelnou útěchu. Ještě ten večer přemýšlel nad tím, jestli se takhle „hluboce“ vyzpovídal i ostatním spolubydlícím, nebo jen v Billovi našel takovou důvěru, že mu řekl kousek ze sebe. Možná chtěl, aby Bill věděl a aby trochu polaskal jeho nepříjemnou bolest po minulosti. Jestli ano, skvěle se mu to podařilo. Bill jej chtěl takhle teď léčit a pomáhat mu nejraději pořád.

„Oh!“ zaúpěl trochu, když mu Marcus nechtěně spálil krk žehličkou. Bill promnul krk a trochu vyčítavě na kamaráda pohlédnul. Marc se ihned omlouval a komentoval to slovy, že takhle je po naprosté, bezchybné dokonalosti, že to zase zvoral. Bill se musel smát. Ačkoliv se Bill bál dnešního večera kvůli těm zvláštním tradičnostem, byl skvěle naladěn.

„Zase si to zvoral?“ zaklel Emmet a radši už žehličku vypojil. „Stačilo by, očividně už máš z toho levé ruce, vždyť mu ty vlasy mučíš tři čtvrtě hodiny! Rovnější už nemůže být ani vodováha.“ Zašklebil se a upravil chlapci neposedný pramínek. Poodstoupil a přesně jak Bill tušil, povzdychnul dojatě.

„Myslím, že je skvělý.“ Zhodnotil finální výsledek Marcus.

„Já si to taky myslím.“ Emmet přikývnul a podal Billovi upnuté, tmavší džíny a černou košili na několik malých knoflíčků s malým límečkem. Okamžitě se do věcí obléknul a spokojeně zamručel, když ho košile skvěle obepínala kolem boků, a dodávalo jim to jiskru.

„Můžu už se podívat do zrcadla? Jsem netrpělivý a zvědavý!“ Zasmál se Bill, když doladil doplňky, které se skládaly z několika náramků, prstýnku a kolem krku připnul černý, kožený pásek se stříbrnými cvočky. Anis trochu nad tímto doplňkem pochyboval, protože vypadal příliš drsně a ne zrovna do společnosti. Ale když Bill dobrou čtvrt hodinu nad tímto „skvostem“ povzdychával, prosil a vysvětloval, že s tím bude víc neodolatelný pro to perverzní okolí, protože to bude vyvolávat chtíč agresivity, nakonec kývnul.

Dostal povolení, a konečně se na sebe mohl podívat do zrcadla. Překvapeně zamrkal a povzdychnul stejně jako kluci před tím, kdykoliv si ho prohlídli.

„Tak co, spokojený?“ zeptal se pobaveně Marcus, zatímco se ležérně opíral o stůl a popíjel svou skleničku s džusem.

„Naprosto!“ vydechnul Bill, který se nakrucoval před zrcadlem.

„Ti chlapi po tobě budou dneska šílet, přímo se o tebe budou rvát. Jako lvi o kus masa, to se vsadím!“ zasmál se Emmet a Billovi trochu úsměv povadl. Atmosféra se trochu změnila a Bill nejistě přešlápnul na místě s tichým přitakáním. Em poznal, že zřejmě tuhle poznámku přestřelil a měl si ji odpustit.

„Bushido tě nedá.“ Ozval se po chvilce ticha Marcus a přešel k Billovi, aby jej mohl chlácholivě obejmout. Bill se nechal a ještě se k němu ochotně přitisknul. Přemýšlel, zdali jim prozradit dění včerejšího večera s trochou přikrášlení, nebo jestli má mlčet.

„Myslím, že mě nedá.“ Odpověděl nakonec a odtáhnul se, aby na oba dobře viděl. „Myslím si, že ke mně něco cítí. Nemusí to být nic silného, ale něco tam bude, protože včera,“ nadechnul se a dodal si odvahy, „včera, když jsem u něj večer pobýval, jsme se bavili. Docela důvěrně, nebudu mluvit konkrétně, protože si myslím, že si tohle jinak střeží. Ale myslím, že přesně chtěl, abych tam byl a trochu ho utěšil. Když jsem tak udělal, chvíli jsme mlčeli a já mu řekl kousek ze mě. Kousek ze své nezdárné minulosti. Chtěl jsem hned odejít, protože jsem se cítil nejistý, že jsem možná přetáhnul až moc, když jsem mu najednou vykládal o své marné minulosti, ale on… no, políbil mě. Nenechal mě jít a líbal mě tak zvláštně. Jakoby vděčně a procítěně.“ Zasnil se na chvíli Bill, aniž by vnímal své přátele, kteří ho poslouchali s pootevřenými ústy. Sledoval okno a v hlavě promítal včerejšek.

„To vůbec není náš Bushido! Ty s ním naprosto hýbeš, Bille, to je perfektní!“ narušil tu chvíli klidu Emmet a rozesmál se nadšeně. „My už to pozorujeme delší dobu, prostě mu motáš hlavu, a on nemá konkrétně na tebe žádné použitelné zbraně, tak podléhá!“ zvolával nadšeně dál a vlepil radostně Marcusovi pusu na tvář. Marc se zatvářil poněkud znechuceně a tvář otřel, ale hned na to se taky rozesmál a hodlal Billovi pocuchat vlasy. Emmet najednou vykřiknul a Bill ustoupil o dobré 4 kroky zpět, až narazil do zrcadla za sebou.

„Vlasy, Marcusi!“ vyhrkl Em šokovaně a oslovený stáhnul okamžitě ruku dolů, provinile sklopil hlavu a omluvil se. Cítil se, jako kdyby málem někoho zavraždil. Nakonec se jen všichni tři zasmáli a Bill je vděčně stisknul v objetí. Zalykal se téměř blahem, že jeho přátelé stojí za ním, a že potvrzují jeho domněnky ohledně Anise a jeho náklonnosti k Billovi. Snad poprvé v životě se cítil být obklopen štěstím, které nemohl ani popsat. Byl spokojený.

***

Tayler akorát utahoval kravatu na Bushidově krku a tvářil se u toho dost naštvaně. Zatímco Marcus a Emmet se nadšeně přihlásili o to, že připraví na dnešní akci Billa, on byl odchycen Anisem. Ne, že by byl zklamaný jeho přítomností, ba naopak. Jen ho drásal uvnitř ten fakt, že ho v podstatě připravuje pro něj, pro Billa. Stále uražený faktem, že dnes nebude dělat doprovod on sám, a tím si získat více jeho náklonnosti.

„Ještě víc to utáhni.“ Zamručel Anis, zatímco něco cvakal do mobilu.

„Uškrtím tě.“ Odpověděl kousavě Tay, ale Bushido to ignoroval. Když kravatu poutáhnul, odstoupil, aby mohl zhodnotit výsledek. Jeho kolena se podlamovala, kdykoliv očima přejel přes celou postavu Anise. V černém kvádru a červené kravatě vypadal přímo neodolatelně. Jeho schválně přirostlé, krátké strniště a ta drahá kolínská vytvářely smrtelnou kombinaci. Anis byl prostě pán na úrovni, to musel uznat i slepý.

„Hotovo.“ Hlesnul nakonec a začal sklízet trochu jeho pracovní stůl. Anis zvedl hlavu od mobilu, aby se mohl ohodnotit a přikývnul souhlasně.

„Skvěle, jdi zkontrolovat Billa, jestli už je hotový, a když tak ho pošli za mnou dolů, půjdu pomalu před barák k autu.“ Popadl všechny důležitosti a chtěl zamířit ven ze své ložnice.

„Oni ho pak pošlou sami, od toho tam přeci jsou, já nejsem žádný posel.“ Odseknul Tay až drze, jak moc se v něm ty emoce zklamání a vzteku hromadily. Když se dlouho nic neozývalo, nejistě se otočil ke dveřím a přesně v tu chvíli mu přistála facka na tváři. Zaúpěl bolestně, poodstoupil o dva kroky a přiložil dlaň na postiženou tvář. Pěkně to zaštípalo, byl si jistý, že tam bude mít parádní otisk během pár chvil.

„Měl jsem ti jí vlepit už dávno!“ zafuněl rozrušeně Anis a opřel se o dveře, pozorujíc chlapce, který nečekanou ránu ztěžkle vydýchával. Nevěřícně na svého pečovatele přihlížel a hledal přesné vysvětlení, i když možná od samého začátku tušil. „Podívej se, jak se poslední dobou chováš? Není ti blbý takhle přehodnocovat své chování a chovat se absolutně nevhodně? Jsi pomalu k nevydržení, dochází mi trpělivost při pozorování tvého věčně uraženého a otráveného výrazu. Jsi akorát na všechny nepříjemný jako osina v zadku, začínáš odsekávat i mně a být drzý. Ale já ti tohle, chlapečku, u mě v domě trpět nebudu!“ zavrčel Anis a pokračoval. „A nemysli si, že nevím, co za tím stojí.“ Dodal potichu a Tayler se posadil zdrceně na kraj postele, sklánějíc hlavu.

„Co je na něm tak úžasného, že jste z něj všichni tak hotoví?!“ zamumlal až závistivě a odmítal se mu podívat do očí. Oba samozřejmě věděli, o kom je přesně řeč. Anis si rychle sám snažil vysvětlit, jaké kouzlo Billa vlastně obklopuje, že pohltilo i jeho, ale nedokázal se dopídit. Sám neměl absolutní ponětí, proč zrovna Bill, když mu rukama prošlo už tolik nádherných chlapců, možná o pár procent hezčích a půvabnějších, než je sám Bill.

„Těžko říct, Taylere, ale můžu ti říct, že mu hodně charisma přidává to, že dokáže být milý, neurážlivý. Ty kolem sebe prskáš polední dobou akorát oheň, ale sám se v něm dusíš. Což ale samozřejmě dobře víš.“ Ušklíbnul se.

„A proč bereš jeho? Zrovna jeho?! Je tu nový, nemá žádný přehled!“

„Kdybys byl trochu pozorný, všimnul by sis, že celý týden se právě jeho znalosti pokoušíme rozvíjet. To bys ale nesměl být tak tvrdohlavý a házet vztekle vázy ve svém pokoji! Beru ho s sebou, protože chci, aby si tím prošel jako nováček a poznal, v jakém životě se teď nalézá. Potřebuju ho seznámit s tím, co jej bude držet při životě. Že se bude točit kolem mužů, sexu a peněz.“ Dopověděl Anis. Ta slova mu těžko šla přes jazyk, protože posledních pár hodin přemýšlel o tom, jestli nebyla chyba Billa brát s sebou jako doprovod a vystavit ho tak několika nadržencům. Byl si jistý, že jakmile se tam ocitnou, Bill obdrží několik zájemců se slinami v koutkách úst. A on chtěl být majetnický, chtěl chlapce pro sebe. Tak lehko si to najednou uvnitř svého nitra přiznával, až ho to trochu děsilo. Vztahům se snažil vyhýbat, lásku radši podrážet, než se jí nechat obejmout.

„Prodáš ho někomu?“ vytrhnul Tay Anise z přemýšlení.

„Co?“ zamručel nepřítomně, když se vzpamatoval a pohlédl k tazateli.

„Jestli ho někomu prodáš večer. Jestli za něj chceš prachy, Anisi.“ Zopakoval svou otázku a tentokrát zněla opět kousavě, žádné stopy po výčitkách, které k němu dolehly krátce po Anisově stručném kázání. Už byly zase pryč a na povrch se drala Taylerova osobní prohra, muselo to ven, nešlo to zastavit. Jenže Anis nebyl schopen odpovědět. Sledoval jej a neodpovídal dlouhou dobu.

„Takže nedokázal. Jasně.“ Odfrknul si poraženě Tay. „Podléháš mu tak jednoduše, jen aby si na to nedoplatil, Anisi. On si tě možná úspěšně omotává kolem prstu, ale myslím, že to bude jen tím, že pak bude mít možnost utéct. Až ti tu hlavu pomotá kompletně, že budeš pro něj schopný udělat první poslední, pak toho využije a uteče. Je chytrý, docela, že?“ usmál se Tayler zákeřně a promnul ruce. Vstal a přešel k oknu, kde se posadil na parapet.

„Ty se modli, abych neprodal tebe.“ Zavrčel Anis, jak moc ho ta slova rozhodila. Přesto, že téhle teorii moc nevěřil, protože Tayler mluvil z pouhé zhrzenosti, vrtalo mu to hlavou. Bill si stěžoval na tenhle život, tak proč by se nepokoušel dostat se z něj pryč? „Protože to tvoje chování mě přestává bavit. A věř, že tě klidně střelim za pár kaček, jen abych tě tu nemusel už trpět, poslední dobou mi pěkně hýbeš žlučí, tak se modli, abych měl příjemný večer.“ Zasyčel Bushido varovně, až se Tay oklepal, a zabouchnul za sebou dveře. Až teď Tay opravu poznal, že přehnal a už tak jeho malé šance padly na absolutní nulu.

***

Anis sešel dolů, kde už postával Bill v obložení Emmeta a Marcuse.

„Páni.“ Vydechnul, když si prohlídl Billa úplně a na tváři se mu rozšířil spokojený úsměv. „Vypadáš…“ odmlčel se chvíli a hledal správné slovo. Bill povytáhnul obočí a pousmál se, sám oslněn Anisovým vzhledem. Vypadal jako opravdový gentleman. Ač Bill byl ještě nedotčený, v hlavě se mu rojilo plno perverzních myšlenek s Anisem v kvádru. „…vypadáš úchvatně, opravdu.“ Vymáčknul ze sebe konečně a Bill lehce zčervenal.

„Tak, jak sis přál.“ Usmál se Bill. „Taky vypadáš skvěle, opravdu. Tak hrdě.“ Zasmál se potichu a Emmet s Marcusem se uculovali pod Bushidovo nepřítomným pohledem, jak byl Billem a jeho úsměvem okouzlen. „Můžeme tedy vyrazit?“ otázal se Bill a položil ruku na kliku. Anis okamžitě přikývnul, nespouštěje z chlapce oči, popadl klíčky od auta a zamířil za ním. Mezi dveřmi ještě dal klukům pár instrukcí.

„Neprodáš ho, viď?“ zeptal se ještě potulně Marcus šeptem. Anis neodpověděl stejně jako Taylerovi před pár minutami a zavřel za sebou, míříc k autu, kde už přešlapoval Bill.

„Je docela chladno.“ Konstatoval Bill, aby nestála řeč a odlehčil tu trapnou situaci, kdy se Bushido marně snažil trefit klíčem do zámku, aby mohl auto odemknout. Bill mu chtěl poradit, že kdyby se možná díval na to, kam klíč strká, a přestal koukat na něj, že by už možná mohli být na cestě, ale vzhledem k tomu, že mu to absolutně lichotilo, dělal, že si ničeho nevšímá. Nakonec se přeci jen slitoval. „Ukaž.“ Vzal mu jemně klíče z ruky a odemknul auto během vteřiny. Anis zaklel.

„Jsem rozrušený z dneška.“ Omluvil se a zvedl pohled opět k Billovi.

„Rozrušený? Já myslím, že stačilo jen chvíli otočit hlavu k tomu, co děláš, a ne mě propalovat pohledem.“ Zasmál se Bill potichu a bavil se Anisovými rozpaky. Rozhodl se, že je takhle roztomilý. Bushido protočil lehce očima, ale zasmál se nakonec taky.

„Moc mě neprovokuj dneska.“ Přikývl.

„Copak bych mohl? Jsem nervózní z toho, co mě čeká. Nemám ani náladu provokovat tě, když vím, že stejně budu patřit někomu jinému dneska.“ Dodal s povzdychem, až potom si uvědomil, že řekl příliš. Přiložil dlaň na ústa a omluvil se.

„V tom případě, provokuj i mě, možná nám moc času nezbývá.“ Pousmál se Bushido, sklonil se, aby krátce mohl políbit ty plné rty, a na to se posadil na místo za volantem. Bill krátce přejel po rtech prstem a přivřel oči. Takže zřejmě ani po včerejšku neustoupil s tím, že Bill musí někomu být dán. Tak proč, sakra, poslední dobou tolik něhy a očividné důvěry? S povzdychem nasednul na místo spolujezdce a po celou dobu cesty ani jeden z nich nepromluvil, jak moc byli pod palbou myšlenek a domněnek ohledně dnešního večera.

autor: PeTiŠka