autor: Raiju
Láska a štěstí
„To dokážeš zvládnout tolik espressa?“ Bill valil oči zpoza brýlí, ale Adam se jen zasmál.
„Tak trochu to potřebuju. V noci jsem spal míň než půl hodiny z toho, jak jsem se těšil, takže to potřebuju, jestli mám být v pohodě.“ Sledoval přes pult, jak slečna dělá jeho kávu, jen aby se ujistil, že neplýtvá peníze. „Vyber si, co chceš, platím.“
„Nemusíš za mě platit.“
„Ale musím.“ Podíval se, jak Billovy prsty lehce ležely na pultu před ním, přemýšlel, jak jemné asi jsou. Chlapec vypadal, jako by v životě nepracoval, nebo alespoň ne rukama.
„Už si za mě zaplatil dost.“ Zavrtěl Němec hlavou a nehty začal ťukat do nablýskané žuly před sebou, zatímco se díval nahoru na menu.
„To se už nikde nedělá normální kafe?“
„Ne v Americe.“ Zasmál se Adam, i když to nebyl otázka, ale spíš naivní myšlenka. „Co bys rád?“
„Kafe.“
Našpulené rty u Billa vypadaly tak zoufale a frustrovaně, že musel potlačovat nutkání pohladit ho, aby mu bylo lépe. „Máš rád… čokoládu?“
„Ne.“
„Oříšky?“
„Možná.“
„Hmm…“ podíval se znovu na menu, snažit se vybrat něco ne tak sladkého nebo nudného. Opravdu neměl ponětí, co by mohl Bill chtít. „Co třeba francouzská vanilka? Chutnala by ti?“
„Jasně.“ Zpěvák si upravil tašku na rameni, očima sjel ruku toho druhého přes dlouhý rukáv bundy ke stříbrným náramkům okolo zápěstí a vystouplým žilám. Trochu se usmál, cítil se bezpečněji s někým, kdo se zdál tak silný a sladký v tu samou chvíli. Ta kombinace se mu opravdu líbila.
„A latté s francouzskou vanilkou. Um…“ Adam se na něj podíval, zachytil jeho pohled a úsměv na rtech. Projel jím hřejivý pocit, že málem zapomněl, proč se na Billa otočil. „Jakou velikost chceš?“
„Co?“ Bill najednou zvedl pohled, byl rád, že s brýlemi nevypadá tak překvapeně. „Střední.“
„Střední.“ Zopakoval dívce za pultem a vzal si svůj kelímek. Otevřel víčko. „Chceš ochutnat?“
„Co to je?“
„Jen ochutnej.“ Usmál se Adam a podal mu kelímek, díval se, jak se zpěvák zvědavě napil. Bill se pak zastavil, zvedl ho a znovu se napil. „Chutná?“
„Co to je?“
„Trochu jako horká čokoláda s kofeinem. Tvoje nebude tak sladké.“
„To je čokoláda?“ nakrčil mladík obočí a podal mu to zpátky.
„Jo.“ Adam se radoval. Ten kluk byl naprosto rozkošný. Fanoušek uvnitř něj výskal a skákal nadšením nahoru a dolů s každým slovem, které mu Bill řekl. A teď pili z toho samého kelímku? Adam měl dojem, že omdlí.
***
„Děkuju,“ řekl Bill tiše, šel pomalu a poprvé se napil kávy ze svého kelímku, „za tohle, chci říct, za to kafe. Opravdu jsi to nemusel platit.“
„Hloupost.“ Šli po chodníku bok po boku, Tobi zůstával za nimi, zahalený v kabátě. I když je nikdo nerušil, očima stále sledoval Billa, sledoval ho jako jestřáb, připraven zasáhnout. Dokonce ani Adamovi nevěřil, a kdyby měl pocit, že překračuje hranice, pak by šel ihned mezi ně.
„Tohle je tak divný,“ zavrtěl Bill hlavou, díval se, jak zaprášený chodník mizí pod jeho botami. „Nikdy předtím jsem nebyl na rande.“
„Whoa. Whoa, počkej. Nebyl? Ty?“
„Byl jsem venku s lidmi a ‚chodil‘ s lidmi, ale… nikdy to nebylo oficiálně ‚rande‘. Je to ironie, že moje první je s klukem a nejsem gay.“
Paparazzi, kteří se pravděpodobně schovávali všude kolem nich, si už nejspíš plánovali, kam pojedou na dovolenou za peníze, co budou mít z těchto fotek. Ale nějak, i když o tom věděl, když se podíval na staršího muzikanta, nic z toho mu nevadilo. Vlastně se začínal bavit.
„Nejsem tak špatná společnost, ne?“ řekl, jako by měla přijít urážka.
„Ne! Vůbec ne! Já jen… přemýšlím nahlas.“ Znova se napil kávy, aby zahnal ten nepříjemný pocit, co vytvořil. „Vlastně se opravdu bavím.“
„Takže… vážně jsem tvůj první?“
„První rande, ano.“ Řekl Bill tišeji, trochu se styděl a sklopil hlavu. Ale ten malý úsměv nikdy nezmizel, ani když se začal červenat a snažil se to potlačit. Byl vděčný za to, že to červenání zakryje jeho make up.
Starší zpěvák se to snažil zvládnout, byla to tak neuvěřitelná pocta. Byl první rande Billa Kaulitz. Jeho. JEHO! „No…“ skousl si ret a také se zadíval na chodník, cítil, jak mu trochu hoří tváře. „Budu se snažit být to nejlepší rande, který kdy budeš mít, jo? I když jsi tu se mnou nařízením.“ Zaklonil hlavu a napil se.
„Vím, že tě odněkud znám…“ začal Němec, naklonil hlavu na stranu a podíval se na Adama, „ale je mi líto, nedokážu tě zařadit. Odkud tě znám?“ Není urážlivé se zeptat, ne?
„Nejsi Američan, takže tě ani nemůžu vinit.“ Čím víc Bill slyšel jeho smích, tím víc se chtěl také smát nebo se alespoň usmát, aby sdílel jeho nadšení. Adamův přízvuk a jeho hlas celkově, skoro jako by mluvilo dítě. „Jsem tady zpěvák, jako ty.“
„Žertuješ.“ Bill vykulil oči za brýlemi. Vzadu v mysli se snažil poskládat všechny kousky dohromady a dostat obličej toho kluka odkudkoliv, kde už ho viděl. Najednou ho přemohla naprosto jiná starost: publicita. Publicita horší než obrázky, kde šeptá bratrovi do ucha nebo se usmívá, zatímco mluví s Bushidem na party. Pak ho to najednou dostalo: být s klukem ve společnosti může být něco ještě mnohem horšího. „Jaké máš příjmení?“
Adam se podrbal na nose a snažil se nevypadat zahanbeně. „Lambert?“
Adam Lambert… Lambert… Bill nenechal svůj úsměv tak úplně zmizet, ale to jméno znal. Stáhl se mu hrudník, když to slyšel, někde uvnitř něj to jméno neznělo pozitivně.
„Všechno v pořádku?“
„Hmm?“ zalapal Bill po dechu a okamžitě se vytrhl z myšlenek. „Jo.“ Jeho neviditelná bariéra vymizela a jeho úsměv se rozšířil, nejlepší bude držet věci na minimu. Rozhodl se přestat to řešit a soustředit se na danou chvíli, protože Adam se k němu choval opravdu hezky. Tak dlouho, dokud to budou jen fotky, jak si povídají, tak to zvládne, ale bude mluvit velmi opatrně. Když Adam zopakuje cokoliv osobního, pak to bude muset zakrýt lží, a hluboko uvnitř nechtěl, aby z dneška vzešlo něco špatného. Jen se jednou chtěl bavit. „Naplánoval sis něco na dnešek?“
„Abych byl upřímný, ne.“ Zasmál se zpěvák nervózně, znovu se napil. „Byl jsem až moc nervózní z toho, že jsem dostal tuhle šanci, takže od rána hraju za chodu.“
Očima přejížděl po obchodech, kolem kterých procházeli, „Když jsem tu byl naposledy, tak jsem tak moc chtěl jít do kasina,“ otočil se Bill k Adamovi s přihlouplým úsměvem, „ale nepustili by mě tam, jelikož mi nebylo dost let.“
„A teď je?“
„Kolik mi musí být?“
Byl roztomilý, snažil se být skromný a obcházel svůj věk, aniž by to řekl nahlas. Ale Adam na něj netlačil, alespoň věděl, že Bill není mladistvý. „Dvacet jedna.“
„Pak jsem dostatečně starý.“ Bill zaklonil hlavu a napil se.
„Chceš do jednoho zajít? Můžeme hrát automaty nebo něco. Dvacet dolarů dokáže vydržet celý den.“
„Jo!“ v těchto chvílích si přál, aby tu byl i Tom, to s ním by v těchto chvílích normálně byl. Ale namísto toho, jeho starší bratr byl teď na hotelu, hrál videohry s Georgem a nejspíš si dělal starosti o to, že prohrává, zatímco se Bill bavil.
No… pak mu to vynahradí.
***
„Sem hoď drobné…“
Bill to udělal.
„A zatáhni za tohle.“
Bill to udělal.
Najednou stroj ožil, obrázky před Billovýma očima se začaly tak rychle točit, světla nad automatem blikala a ze stroje před ním se ozval zvuk. Obrázky zpomalovaly… Zpomalovaly…
„Teď když budou stejné, tak vyhraješ žetony.“ Adam se usmíval od ucha k uchu, nestaral se o stroj, o který se opíral. Jediné, na čem záleželo, byly jiskry v Billových očích, zatímco sledoval stroj skoro s dětským nadšením. Dokonce ani nemrkal, Adam viděl, jak svírá svou volnou ruku v pěst.
Pomaleji… pomaleji…
Stroj zapískal a začal hrát melodii, světla blikala a několik žetonů se vysypalo na železný tác. Bill vyvalil oči.
„Haha! Vyhráls deset dolarů!“ zasmál se Adam, díval se, jak Němec zalapal po dechu a začal nadskakovat v sedačce a tleskat, byl tak nadšený, že najednou zapomněl, že jsou kolem nich lidi.
Držel ruce u sebe a díval se na tác, vyhrál, a to jen stlačil páku. Podíval se na Adama, setkal se s pomněnkovýma očima a zářivým úsměvem, uklidnil se ze svého vítězství, uvědomil si, čeho byl teď Adam svědkem. Billovi začaly hořet tváře, zpěvák se se zahanbeným úsměvem otočil zpátky k automatu, oh bože, co to právě udělal? Co se stalo s Kaulitzem, který byl tak slavný pro své vybrané chování?
„Sakra, to byl tvůj první pokus! Tomu teda říkám štěstí.“ Adam ho jemně poklepal po rameni. „Zkus to znovu.“
Skupina starších žen je sledovala – buď ze zvědavosti, nebo žárlivosti. Šedivý muž vedle Adama se podíval na Billa, usmál se, ale nesmál se mu.
„Já to hraju dva měsíce a nic jsem nevyhrál! V čem je vaše tajemství?“
Oba muzikanti se k němu otočili, stále vysmátí.
„Opravdu?“ Bill vypadal udiveně. „Jen štěstí, řekl bych. Mám dobrého učitele.“ Jeho úsměv byl tak široký, když se na něj podíval.
„No, díky.“ Uculil se starší zpěvák, nejistě si projel vlasy. Jeho vnitřnosti se chvěly tak silně, až se mu motala hlava. Billovy oči byly na něm, jen na něm, ten obrovský úsměv byl pro něj, nedokázal uvěřit, že se tohle děje. „No tak, zkus to znovu. Uvidíme, jestli to umíš i napodruhé!“
„Oh, to umím.“ Ušklíbl se černovlasý zpěvák, cítil se trochu domýšlivě, a tak se podíval na automat stejně jako na fotoaparáty při focení a dal dovnitř další drobák. Jemně si skousl spodní ret a zatáhl za páčku, sledoval, jak se obrázky znovu rozhýbaly.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
original
Jo, fakt si dovedu představit Adama, který si svého přítele nabalil tím, že mu strčil lízátko do pusy, jak dává ochutnat kafe Billovi a může se z toho totálně sesypat :D:D:D:D:D Ale je to milý ^^ Hej já už jsem tu zase totálně v prčicích, nevím, co to ta povídka sakra dělá, ale jsem totálně mimo 😀
Nádherný, skvělý, úžasný, dokonalý… ^^ Nehorázně se těším na další díl 😀
To je dobrý, já si na to lízátko vzpomněla taky, když dával Adam Billovi to kafe k ochutnání:-) Co se týče kafe všeobecně, trochu mi k Adamovi nesedí, vím že má radši čaj, ale to je asi jedno, Raiju bude mít rozhodně zmáknutou na jedničku tu německou stranu, což zase nemůžu říct o sobě:-D
Je to úžasný příběh, řekla bych, že se to správně vyvíjí, hezky polehoučku, nenásilně. A Adam, zdá se, získává body na každém kroku… no jen tak dál!!:-)
Je to krásný.. 🙂 Adam a Bill u sebe.. 🙂 Je to prostě nádherná povídka. 🙂 Těším se na další díl.. 🙂
Hrozně se mi líbí, jak je v tom Adam až po uši, jeho nadšení a radost z toho, že má Billa vedle sebe je až nakažlivé 🙂
Naproti tomu Bill je hrozně odtažitý a studený, je vidět, že si dává pozor, aby náhodou neztratil dekorum xD
Ale jeho obrana už pomalu dostává trhlinky a ve chvílích, jako byla ta u automatu, nechá vyplynout i trochu upřímné radosti.
Celkově mi zatím Bill přijde takový nešťastný, ale tak…není divu…
Zato Adam je hotové sluníčko ♥
Už se nemůžu dočkat, až se spolu více sblíží 🙂
málo kdy k příhěhům nemám co říct, ale tady je zbytečné opakovat to, co už přede mnou stihla napsat Janča. 😀 takže než opakovat to, jak je Adamovo nadšení, že má takovou celebritku u sebe, opravdu nakažlivé (i když mám pořád prostě pocit, že trochu přehnané) a jak je Bill takový studený psí čumák, co se bojí ukázat své já a pořád jen myslí na to, co by se stalo, kdyby se mu nepodařilo uhlídat si svou tvář, tak radši napíšu, že doufám, že další díly budou ještě pořád tak skvěle rozpitvávat jejich první rande. 🙂
božínku to je radosti na Starém Bělidle, že Billí pochopil automaty, co? 😀
ale to latte s vanilkou bych si nechala zatraceně líbit… mmmmm 🙂
Tak tenhle díl měl neskutečně něco do sebe…:)) Neuvěřitelná povídka, musím souhlasit s Helie, takhle mimo jsem ještě fakt z ničeho nebyla…nejvíc mě baví jak je Adam z Billa hotovej prostě…áá, úžasný, skvělý, dokonalý, peckový, nejlepší :D:D:D ^^ Nevím jak jinak to okomentovat 😀