
Postavil se – deka, kterou byl přikrytý, přitom spadla na podlahu – a oblékl si kalhoty. Nechtěl jít do ložnice nahý, rád by Billovi nechal nějaké překvapení do budoucna. Při myšlence na Billa se proti své vůli musel usmát. Měl pocit, že se mu o něm snad i zdálo. Jako by se od něj už nedokázal odpoutat, jako by z něj Billovy oči vysály část duše, bez které nemůže žít. Aby se s ní dostal do kontaktu, musí se dostat do kontaktu s Billem. Mrzuté, ale kouzelné jediné řešení.
„Chyběl jsem ti?“ zahlaholil, když otevíral dveře, okamžitě se ale zarazil. Pokrývky na posteli, jež byly včera tak krásně ustlané, se povalovaly na podlaze a na posteli neleželo nic jiného než jeden konec železných pout. Okov byl otevřený a po Billovi nebylo nikde ani stopy. Okno naproti dveřím zelo dokořán, záclona se třepotala ve větru – motýl chycený za křídlo na garnýži. Na podlahu se snášely sněhové vločky.
Chtěl pokoj dlouhými kroky přejít a okno rázně přibouchnout – kdyby to udělal, zachoval by si důstojnost alespoň sám před tebou. Ale nedokázal se hnout. Veškeré dobré pocity, které měl poté, co se probudil, byly rázem pryč a on se cítil slabší, než když šel večer spát. Pomalými kroky se vrátil do kuchyně a ze skříňky pod pultem vytáhl skleněnou lahev, zpola naplněnou čirou tekutinou, a z poličky sebral panáka. Chvíli si skleničku prohlížel; po pár minutách ji vyměnil za půllitr, který mu věnoval výčepní z jeho oblíbené hospody, když ji před třemi lety rušil. Byl to Tomův kamarád.
Po pár minutách půllitr vrátil na polici za půldecákem, z lahve odšrouboval uzávěr a napil se rovnou. Nač špinit sklenice.
Zaslechl šramot. Bylo to jen tiché zašustění, které nemuselo nic znamenat; přesto se v první chvíli vyděsil tak, až upustil lahev na podlahu. Rozletěla se na drobné střepy a její obsah se rozprskl po celé místnosti. Vteřinu poté Tomovi svitla jiskra naděje. Šramot v ložnici by teoreticky mohl znamenat, že tu Bill ještě je.
„Dobré ráno!“ křikl Bill a zamával. V tu chvíli se okna držel jen jednou rukou a Tom měl strach, že spadne; udělal k němu krok, ale Bill se okamžitě zase chytil a bez sebemenších problémů se vytáhl do pokoje.
Tom se posadil, zdvihl nohy a položil je Billovi do klína. Nechal si od něj stáhnout ponožky. Nejprve se chopil jeho levé nohy, chvíli ji pohledem zkoumal – Tom doufal, že mu po noci moc nepáchnou, nestačil se ještě umýt a nerad by se před Billem shodil – a pak zavrtěl hlavou.
Když ležel tak, jak si Bill přál, zdvihl zmíněný jeho levou nohu, položil si ji do klína a vyhnul Tomovi kalhoty až ke kolenu. Bříšky prstů přitom pohladil jeho lýtko, ať už záměrně nebo omylem, a Tom žasnul nad jemností jeho kůže. Při tom dotyku mu přeběhl mráz po zádech, ani náhodou ale nebyl nepříjemný.
„Máš jich tu docela dost,“ řekl Bill měkce. „Bude to bolet. Začínám.“
Netrvalo. Když pominul tu bolest, přál by si Tom, aby mu Bill vytahoval střepy z kůže navždy. Každý jeho dotek mu byl příjemnější než předchozí. Někdy se Bill sklonil blízko k chodidlu, hledaje pohledem drobné střepy; to pak cítil jeho horký, klidný dech. Někdy mu po chodidle přejížděl prsty, aby je našel hmatem. Potřeba tlumit bolestné steny se z Tomovy hlavy dávno vytratila; občas zaskučel cíleně, jen aby si vysloužil pohlazení navíc. Na prchavý okamžik zalitoval, že na tu lahev nespadl třeba zády.
„Hotovo,“ řekl Bill. „Máš desinfekci?“
Když byl hotov, ovázal Tomovi chodidla a povolil mu lehnout si na záda. Tom byl teď ten, kdo poplácáním druhého zval k přisednutí. Bill usedl na kraj postele, přesně na místo, kde předtím spočívala Tomova ruka, a naklonil se k němu.
Než Tom vůbec stačil otevřít ústa, zvedl se a jako stín zmizel ve vedlejší místnosti. Když se pokusil vstát, zjistil, že mu v tom něco brání; řinčení řetězu želízek o pelest postele ho utvrdilo v domněnce, že je Bill kouzelník. A když ne kouzelník, rozhodně manipulátor. Kluk, který dokáže někomu připoutat ruku k posteli, aniž by si toho dotyčný všiml. Fascinoval ho a trochu děsil.
autor: Fabiana
Bill pěkně z Tomem cviči.
No ty vole :DDDDDD! Já jsem úplně odrovnaná z Billova charakteru :D! On je tak dokonale tajemný…To miluju neskutečně moc*!!!!!!!!! Wow :D! Jedno velké WOW :D! fakt tleskám..postavu Billa jsi vymyslela fakt naprosto skvěle!
A Tom je jím dobře omámenej:D
já jsem nemohla,jak pak jenom jakoby nic,že došel na nákup…pohodička ,že jo xD 😀 hahah,pecka! 😀
Opravdu skvělé!
Uuu 😀 Bill dominantnost sama 😀
Wow, tak to Billca chytre vyresil 😀 mohl by si s nim nejak rhat treba 😀
No wow, jsem čím dál překvapenější Billovou dokonale propracovanou osobností =) A myslím, že ještě dlouho nás bude překvapovat stejně jako Toma =)
Mimochodem, ten odchod pro věci – znamená to, že se k Tomovi rozhodl dočasně nastěhovat? 😀
Taky se mi líbí, jak je z něj Tom naprosto hotový – a já se mu ani v nejmenším nedivím 😀
Skutečně skvělý díl, jen strašně krátký! 😀 Těším se na další… a hlavně na další překvapení, která si pro nás přichystáš ohledně Billa 😀
😀 teda.. tak jak se mi líbila Tomova role v prvních dílech, teď u mě naprosto boduje Bill. dokázala jsem si úplně živě představit, jak je v tom okně, táhne nákup a mává Tomovi. :D:D to mě tak složilo. prostě frajer. 🙂 zato Tom se teď chová jako takový budižkničemu.