autor: Lesslee
Omlouvám se za trošku delší pauzu. Snad pochopíte, že ve škole to teď nebylo moc lehké a celá tahle situace mi dala tak zabrat, že jsem na sepsání dalšího dílu neměla ani energii. Chci ještě říct, že za chvíli odjíždím do zahraničí. Snad ještě jeden díl stihnu, a jestli ne, věřte, že až se budu válet na pláži, budu pečlivě dumat nad pokračováním tohoto příběhu. Ještě jednou se omlouvám a přeji hezké počteníčko. 🙂
Studené kachličky ho zábly do nohou. Levým palcem a prostředníčkem si mnul víčka a v pravé ruce svíral mobil. Těžká hlava mu byla na obtíž a myšlenky se mu zdály tak divoké, že by zase nejraději znova usnul. Bál se podívat, co mu psal, a bál se toho pocitu, který bude mít, až to zjistí. Nechápal, jak ho mohlo vůbec napadnout mu něco psát…
„Bille děje se něco…?“ snažila se zjistit za dveřmi Viky a v rytmu své oblíbené písničky klepala na dveře. Bill neodpovídal. Věděl, že tyhle smsky nepsal on, ale whisky, kterou vypil. Nejlepší by bylo si je třeba ani nepřečíst, vymazat je a dělat jakoby nic. Stejně si nic nepamatuje. Kdyby je smazal už včera, stejně by dnes vůbec o ničem nevěděl.
„Tak copak?“ nakoukla dovnitř usměvavá tvář, kolem které se začaly točit vlhké tmavé vlasy. Když uviděla sedět Billa na okraji vany, pomaloučku se vydala k němu. Stoupla si k němu a dlouhými prsty mu vjela do vlasů. Mezi hebké prsty sevřela ušní lalůček. „Mmm?“ dožadovala se odpovědi a naklonila hlavu na stranu. Byla jako máma, která se snaží zjistit od svého dítěte, proč brečí.
Bill jen zakýval hlavou a odstrčil jí ruku. Vyšel z koupelny a mobil zahodil do postele. Z kufru vytáhl čisté spodní prádlo, kalhoty a vrátil se zpět do koupelny. Viky si mezitím sedla na roh postele a sledovala Billovu namáhavou chůzi. Čekala, že jí odpoví.
Chlapec zabouchl dveře a otočil klíčkem. V tuhle chvíli mu bylo jedno, co si Viky myslí nebo co ji trápí. Věděl, že mu neskutečně pomohla, a kdyby nebylo jí, už by tu třeba ani nebyl. Věděl, že jí má být do smrti vděčný za to, co pro něho udělala, a jak se k němu chová. Jeho kocovina a nesmyslné myšlenky mu ale nedávaly na vybranou. Snažil se s tím něco udělat. Chtěl se s Viky normálně bavit, ale jednoduše to nešlo. Raději byl zticha, než aby řekl něco, čeho by litoval. Počítal s tím, že se jí později omluví a udělá všechno pro to, aby na tohle zapomněla, v tuhle chvíli ale potřeboval jen být sám, a hlavně potřeboval to, aby se ho nikdo na nic nevyptával.
Shodil ze sebe zbývající oblečení a vklouzl za skleněná dvířka. Za pár sekund se v koupelně ozval zvuk kapek, které narážely na tvrdou zem. Bill stál v rohu a čekal, až poteče voda aspoň trochu odpovídající teploty, kterou je schopen snést. Zašklebil se, když se ledová voda dotkla jeho chodidel. Po chvíli se kolem proudu vody utvořila světlá pára a Bill si bez rozmyšlení pod ni okamžitě stoupnul. Pár minut čekal, a až poté se zmohl k tomu, aby si na vlasy nanesl šampón. Když ho vůně uhodila do nosu, znovu se zašklebil. Třešňovou vůni přímo nesnášel. Když si opláchl poslední zbytky pěny, otočil kohoutkem na modrou stranu a na obličej si nechal stékat příjemně studenou vodu. Sednul si na moderní kachličky a nechal, ať mu voda stéká na záda. Tohle potřeboval.
……………………………
„Nepřipadá ti to divný?“ zeptal se Tom ihned, jak vkročil do kuchyně, a zároveň poslal po stole svůj mobil. Chris sedící u stolu ho zastavil a položil lžíci, se kterou si zrovna užíval snídani.
„Ehm… připadá…?“ zatvářil se zmateně a s přivřenými víčky se koukl zpátky na Toma. Ten jen pokrčil rameny a rty spojil do jedné úzké linky.
„Ani nevíš, jakou jsem měl chuť tě jít vzbudit a probrat s tebou, co mu na to mám vůbec odepisovat!“ nervózně si oddychl a podepřel si hlavu. Začal si kousat tvář zevnitř a rozhlížel se po kuchyni. Chris do něj šťouchl, až mu hlava vyklouzla z dlaní a zápěstím se bouchl o hranu stolu.
„Nedělej to!“ zavrčel na něho Chris s úšklebkem se dotkl tváří, aby si Tom uvědomil, o co jde.
„Vadívalo to i Billovi.“ Povzdechl Tom a naposledy ještě zkřivil ústa, aby se kousl do rtu. „Tak to máš další důvod to nedělat,“ mrkl na něj Chris a zvedl se od stolu. Vzal misku s rozmočeným müsli a odložil ji na kredenc. Popadl krabici a trochu si nasypal do dlaně.
„A jak to dopadlo?“ zeptal se smutného Toma a obsah dlaně si narval do pusy.
„Nijak. Poslední, co mi napsal bylo, že kdysi nějaké plány měl. Ty už jsou ale bohudík pro mě i pro něho pryč.“
„Dává ti najevo, že zmizel kvůli tomu, abys s ním už neměl další starosti. Myslím, že na jednu stranu chce, abys mu psal, že ho chceš zpět… ale na druhou stranu se toho i bojí.“ Chrisovy schopnosti pochopit situaci byly pozoruhodné. Nebál se říct, co si myslí a i za tak krátkou dobu si s Tomem dokázal vytvořit úžasné pouto.
„Podle všeho byl i opilý…“ zašklebil se nevěřícně Tom a pomalu se zvedal ze židle. „Mohlo mě napadnout, že jsou s Viky spolu… Psal jsem mu, kde je, na to už mi ale neodepsal…“ Z očí mu sršel smutek a únava. Celou noc nespal. Myslel, že mu Bill ještě odepíše. Určitě teď někde sedí a lituje, že mu vůbec psal. Nejraději by tohle všechno zaspal.
……………………………
Vyšel z koupelny a uviděl Viky, jak sedí zády k němu na posteli. Když uslyšela cvaknutí kliky, rychle se otočila.
Pohrdavě si odfrkla a ukázala mobil, který držela v dlani.
„Ty si píšeš s Tomem?“ zvedla se a šla pomalu k němu. Před sebou pořád držela Billův telefon. „Bille, proč jsi mi to neřekl? A proč to proboha děláš? Ty si nepamatuješ, co všechno ti udělal? Tobě je to všechno jedno? Ty mu věříš… že se změnil?“ odhodila mobil do postele.
„Viky, je to můj bratr. Nedá se vymazat z mého života, i když mi tak ublížil!“ snažil se jí to vysvětlit. Věděl ale, že tohle stěží pochopí. Byla jedináček a nevěděla, co to znamená mít sourozence.
„Myslela jsem, že už ho za bratra nepovažuješ!“ začala vzlykat.
„Nechci… aby ti znovu ublížil!“ vrhla se mu kolem pasu.
……………………………
„Jo a psal jsem do školy kvůli tomu výletu. Všechno jsem už i zaplatil, takže se nemusíš vůbec o nic starat. Jenom si budeš muset znovu zase zabalit.“ Otočil se ještě na Chrise.
„Tome, to jsi nemusel. Vždyť to stojí fůru peněz a klidně bych do školy nastoupil až příští rok.“ Nechtěl být nikomu nic dlužen.
„Vždyť to nic není. Navíc bych tam stejně ani sám jet nechtěl.“ Usmál se Tom.
„Londýn je krásný.. Uvidíš, že se ti tam bude líbit.“
autor: Lesslee
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Četla jsem všechny kapitoli najednou,tak jsem ti nepsala ke každe kapitole komentař,ale je to krásně napsané.doufám ¨že další díli budou brzo.Užij si to hezky a až se vrátiš tak píš.
Pěkný,těšim se na další díl=)
Užij si to u moře:)
tak samozřejmě je to jako vždycky..úplně dokonalý 🙂 vážně moc krásně píšeš už se těším na další díl 🙂 a užij si to u moře 😉
ja doufam, ze se tam potkaji 😀
Krásny diel. Aj ja dúfam, že sa stretnú a všetko si vysvetlia.
Že oni se tam potkají? Já doufám, že jo, jinak mě jebne 😀
Měj se u toho moře krásně 🙂
Takže Londýn hej? 😀 no pekne… som naozaj zvedavá ako toto celé skončí :)… Škoda, že už zostáva iba 1 časť 🙁