autor: Raiju
Obsesivní… Impulzivní
S pátým míchaným drinkem, jenž se dostal do Billova krevního oběhu, byl víc než šťastný, že byl odveden z VIP koutku na taneční parket. Jeho tělo bylo uvolněné, konečky prstů mu příjemně brněly – byl ultra citlivý a ultra otupělý zároveň. Byl příjemně opilý, a jeho rande na tom nebylo jinak. Dav lidí oba pohltil, zatímco jím procházeli, stále zůstávali vzadu, kde je fotoaparáty nemohly zachytit, ale také se tu necítili jako v pasti. Ve stínech a ve vzduchu plném svíjejících se těl byl vzduchu tak hustý a vlhký, že už se oba začínali potit.
Úzké boky se pohybovaly do rytmu hudby kolem nich, jeho tělo bylo tak uvolněné a svobodné. Bill trochu zvedl paže a uvolnil se, jeho ruce malinko nadzvedly okraj trika a ukázaly tetování jen těsně nad lemem jeho kalhot. Dokonce i v šeru byly k tomu Adamovy oči přitahovány – tak tmavé a ostré na jeho bledé kůži, že to vypadalo jako nakreslené na papíře. Nedokázal odtrhnout své pomněnky od pohybující se hvězdy a jeho kůže. Dokonce i s tmou kolem nich, odrazy světel, jež jako by jeho tělo rozsvěcely – Adamovy oči se zvedly a viděly, jak má Bill trochu orosené ruce, ten samý lesk měl i na dlouhém krku a tvářích, čele a nose. Bože, bylo to jako z filmu.
Konečně měli nějaký čas o samotě v davu všech těch lidí, starší mladík se natáhl pro Billovu ruku, a dal si ji přes rameno, Bill pak neměl jinou šanci, než se o něj opřít. Stáli – hrudník na hrudníku, nos na nose, dýchali ten samý těžký vzduch. Hnědavé oči se setkaly s modrými a zdálo se, že se lesknou zvědavostí a světlem, které v nich Adam před tím neviděl – nebyl to dětský pohled, ale ani ďábelský. Stále cítil sladký mix vůně mandlí a brusinkového džusu v Billově dechu, přemýšlel, jak asi chutnají jeho rty.
Bill se malinko odtáhl a přivřel oči – tak nějak jako by se soustředil na to, co se tady děje, ale v mysli to nedokázal pochopit. Jeho oči pomalu sledovaly linie rtů proti němu, zatímco si ty své skousával. Po tolika pití je už moc necítil, stejně jako malý nápad u sebe v mysli. Chtěl… opravdu chtěl… ale jeho sebekontrola tu stále ještě byla. Němcův jazyk trošku vylezl, přejel po místu, kde se kousl, tázavě se podíval zpátky na staršího zpěváka.
Co to dělal? Proč se takhle cítil – prostě tak… přitahovaný k němu? Proč mu to, že ho Adam držel za ruku, nahánělo husí kůži? Proč mu představa Adamova dechu na jeho kůži přiváděla pocit, že se chce vzdát a odevzdat se mu? Proč měl v celém těle brnění, když se mu podíval do očí? Nic z toho Billovi nedávalo smysl… nebyl gay. Neměl by si to užívat tak, jak si to užívá – dokonce i když byl maličko opilý. Ale tyto otázky přicházely z jeho stále racionální části mysli, jeho srdce je ale začínalo pomalu přebíjet a hormony byly za srdcem – tlačily na ně s nezastavitelnou silou. Ten sladký cit pro někoho už necítil tak dlouho, tak jak by mohl dlouho vzdorovat?
Jak se mu alkohol dostával do krve, ztrácely se jeho zábrany – měl jich jen dost na to, aby věděl, co dělá, aby věděl, jaké to bude mít následky, ale také ho to drželo od toho, aby ho to zajímalo. Jen chtěl jít, užívat si, ale racionální část jeho mysli mu to nechtěla dovolit – připomínala mu, že jsou na veřejnosti, že jsou dva muži, a že když je někdo vyfotí, tak to bude pro Billovu reputaci katastrofa.
Nebyl gay a jen tak nepolíbí zpěváka před sebou, ale bože, tak moc chtěl. Chtěl to.
Adam pomalu pustil Billovy prsty, spokojeně vydechl, když se Bill neodtáhl, a namísto toho dal ruku staršímu z nich na rameno. Srdce se mu zadrhlo v krku, tak těžko se mu dýchalo, tak těžko se mu mluvilo, dokonce i když chtěl. Ty překrásné oči se na něj dívaly, dívaly se hluboko do něj a pronikaly až k jeho duši. Jak nad nimi pulzovala hudba, tlačila na jejich vnitřnosti, dva mladíci stáli tváří v tvář, zmraženi v čase. Ani jeden z nich nedokázal odtrhnout oči z toho druhého, ale Bill udělal první krok. Uprostřed tanečního parketu, uprostřed všech těch lidí a pod zraky, které se na ně upíraly z balkónu nad nimi – všichni zírali, protože byli oba celebrity – Bill se naklonil a proti vší racionalitě se jemně přitiskl rty na rty staršího zpěváka. Chtěl to udělat tak moc… ty rty o to žadonily.
Oh bože… Adam zavřel oči, jako by mu najednou ztěžkly. Nikdy nečekal, že bude Bill tak impulzivní a smělý – ne na veřejnosti. Vydal ze sebe zoufalé zakňučení, položil zpěvákovi ruce kolem jeho drobného pasu – celý se chvěl. Moment dopadu byl až moc velký a intenzivní a Billovy jemné rty jako by ho zapalovaly. Jeho krevním oběhem pobíhaly jiskry, a elektřina vyrážela do každého nervu v jeho svalech. Jeho sebekontrola zmizela jako mávnutím proutku, a najednou se všechna jeho láska a touha změnila v čistou vášeň.
Bill se s úsměvem odtáhl a pootevřel rty, znovu se podíval na Adama. Opravdu to právě udělal? Sám sobě neodkázal uvěřit, ale část jeho to chtěla dělat dál – chtěl vědět, jak daleko může dojít. „Dal bych si další drink!“ řekl přes hudbu, svou volnou rukou vzal Adama a táhl ho za sebou.
***
Noční vzduch na ně dopadl tvrdě – jako arktický vánek po tom, co jste strávili deset let na poušti, tak chladný proti horku, které panovalo v klubu, jenž opustili. Okamžitě usušil pot z jejich kůže, oběma se hned lépe šlo. Bill se oběma rukama držel Adamova ramena, stále se smál a pokládal si na něj hlavu, aby se udržel vzhůru a na nahou.
„Nemyslím, že jsme… měli pít ten poslední drink.“ Zasmál se Adam, podíval se na Billa posvém boku. Choval se naprosto v pořádku – střízlivý, dokud nenavrhl, že půjdou, udělali dva kroky a Bill se složil na zem. Hystericky se smál a nebyl schopný se zvednout kvůli tomu, jak se kolem něj pokoj točil – jasné barvy a pomalu se pohybující tancující postavy. Adam byl tak opilý, že mu už bylo jedno, že je spolu někdo uvidí, ale jeho starost o Billa byla dost silná na to, aby si k němu klekl a pomohl mu nahoru. Doufal, že si to ráno nebude pamatovat.
„Potřebovali jsme to. Já to potřeboval.“ Zamumlal Bill, zabořil se obličejem Adamovi do ruky a ospale zavrněl. „Bille, udělej tohle, Bille, udělej támhleto, pospěš si, zpomal, svlíkni se, oblíkni se, jsi až moc tlustý… Potřebuju si, kurva, odpočinout.“
„Nejsi tlustý.“ Zamračil se starší, teď vypadal trochu ustaraně.
„Ale to říkali Dean a Dan! Oni…“ Bill se odmlčel, možná přemýšlel, co říct, ale když se Adam trochu posunul, viděl, že má Bill oči zavřené. Ale rychle se otevřely, když černovlasý chlapec cítil, jak se pohnul, „říkali, že musím být stejně hubený jako dívky, jinak že jsem tlustý! Měl jsem špeky…“ Němec se ho najednou pustil, natáhl ruku k břichu a snažil se najít vadu na břiše – vždyť tam nic neměl, žertoval snad? „…Někde…“ vypadal zmateně, rozepnul svou bundu a hledal něco, co ani jeden z nich neviděl.
„Bille, nejsi tlustý…“ Adam najednou cítil neuvěřitelnou starost, „nejsi.“ Pamatoval si, jak kostnatý byl, když ho předtím držel v náručí. Jak cítil jeho vystouplá žebra, jeho ostrá ramena pod trikem…
„To říkáš… ‚en tak…“ najednou vypadal, jako by měl usnout vestoje, a hned jak zavřel oči, Adam ho chytil, než stihl spadnout. Bill spal.
„Pojedeme zpátky na hotel.“ Pomněnky se podívaly na ulici, zamával na taxíka. Jeden k nim začal zpomalovat, nechal Adama, aby zpěváka k autu dotáhl a pomohl mu s ním dovnitř. „Luxor hotel, prosím.“ Řekl řidiči s povzdychem, tak tohle byl konec jejich schůzky…
„‚mlouvám se… já… kazím to.“ Zamumlal Bill svému partnerovi do ruky, když se dveře od auta zavřely a Adam mu položil ruku na stehno, aby ho ujistil, že je stále tady.
„Nic nekazíš.“ Bylo úžasné, jak mu poslední chvíle pomohly vystřízlivět. Trochu se mu motala hlava, ale zbytek něho jako by našel cestu, jak uniknout těm pár drinkům smíchaným s dvěma silnými panáky. Jediné, na co teď mohl myslet, byl Bill, už na něj ani nekoukal s takovou vášní jako předtím. Vidět Billa vážného a bezbranného bylo něco, co… si nemyslel, že je možné. Celý den byl tak šťastný a bezstarostný, a nejednou zničehonic přišlo toto.
„Proč si myslíš, že to kazíš?“
„Jsem… opilý. Měl jsem až moc.“ Zašeptal Bill, zavřel oči a přitulil se k Adamově kožené bundě. „Dělám ti starosti.“
„To je v pohodě. Nedělej si starosti.“ Dal Billovi ruku za hlavu a přitáhl si ho k sobě blíž, dokud mu Bill neležel na hrudníku. Adam si položil bradu na Billovy upocené splihlé vlasy, nevadil mu těžký zápach laku na vlasy, který se mu lepil na kůži. Dokonce i když opilý, chtěl, aby se Bill cítil v bezpečí a aby měl pocit, že je v dobrých rukou. Adam nechtěl, aby se mu něco stalo, ale rozhodně ho nechtěl jen tak nechat jít.
Ruka s manikúrou přistála na Adamově noze – možná se mu Bill snažit nějakým svým způsobem poděkovat, zatímco usínal.
***
Bylo to v lobby, když ho ta myšlenka přepadla: nevěděl, v jakém pokoji Bill bydlel. Byl tak unavený, že by zřejmě nevydržel odpovědět na jeho otázku, a Bill byl tak opilý, že by ani nevěděl, co odpovědět. Bill se motal po jeho boku – šel jen díky tomu, že ho Adam znovu podpíral. „Sakra…“ starší zpěvák se na Billa ustaraně podíval, viděl, že stále opakovaně usíná, držel se ho, jako by mu šlo o život. Možná někde vzadu v mysli věděl, že jsou stále na veřejnosti? „Bille, jaký máš pokoj?“
„Hn?“ zamračil se Němec a podíval se na zem zpoza brýlí, pomalu pokrčil rameny.
„To nepomáhá…“ Adam si skousl ret a prošli kolem recepce, šli k výtahům. Byl jen moc unavený a až moc opilý na to, aby přemýšlel – jediná věc, která ho držela od usnutí, bylo to, že se soustředil a strachoval o Billa, musel ho přeci uložit někam ke spánku.
Zrcadlové dveře se zavřely a Adam se těžce díval na čísla – snažil se je číst a zjistit, v jakém je pokoji. Alespoň k sobě by je mohl dostat. „Dvacet…“ jeho víčka klesala a on se motal, opřel se o stěnu a pomalu usínal – až když se ozvalo hlasité pípání, tak sebou prudce trhl, uvědomil si, že se opírá o červené tlačítko.
Bill se začal smát, málem znovu ztratil rovnováhu.
„Co?“ Adam se k němu přidal, choval se, jako by vůbec nestiskl požární alarm. Zmáčkl číslo 20 a couvl od toho – opřel je oba o stěnu výtahu, který se rozjel.
„Mmm…“
Billův malý sten ho přinutil se na něj podívat, viděl, jak se na něj dívají čokoládové oči. Vypadal teď tak jinak – Billova dřívějšího slova tak nějak Adamovi pomohla projít přes make-up a falešný úsměv – Bill mu teď připadal tak opravdový. „Jen pár minut. Pak můžeš spát.“
„Nechci spát.“ Mladší mladík se podíval na jejich odraz v zrcadle, ale jen na vteřinu, než sklopil pohled dolů. „Nepůjdeš pryč, viď? Nechci, abys šel pryč!“
„Nikam nepůjdu.“ Usmál se Adam. „Jen si půjdeme lehnout. Až se probudíš, tak budu u tebe, slibuju.“
Když se dveře výtahu otevřely, protáhli se kolem čekajícího páru, jenž nastoupil místo nich.
„Už jsme skoro tam.“ Objal Billa kolem zad, druhou rukou si sáhl do zadní kapsy kalhot a vyndal klíč od pokoje. „Skoro tam. Jen pár kroků a pak můžeš spát.“
„Nechci spát.“
„Ano, chceš.“ Usmál se Adam, podržel mu dveře a Bill se přesunul společně s ním dovnitř. Když se dveře zavřely, tak ztěžka vydechl.
Racionální část zpěvákovy mysli se začala probouzet, srdce mu tlouklo rychleji, když si uvědomil, co se právě stalo. Měl Billa Kaulitze u sebe v hotelovém pokoji… brzy bude v jeho posteli. Tato slova – ani za milion let by si nepomyslel, že to bude pravda. Ale takhle by neměl přemýšlet. Bill byl opilý, neměl zábrany. Mimo to, Adam si byl jistý, že hned, jak se posadí, už se nezvedne.
„Tohle není můj pokoj…“ Bill zamžoural a sundal si brýle, pohodil je na zem – nebyl střízlivý, takže mu to bylo jedno. „Kde je Tom?“
„Ne, tohle je můj pokoj.“ Adam čekal, dokud se mladík neposadil na postel, než se odvážil zvednout brýle a položit je na noční stolek. „To je v pohodě. Můžeš spát v posteli.“ Přiblížil se k místu, kde Bill seděl, měl skoro špatný pocit z toho, že to dělá. „Zvedni ruce.“
„Kde je Tom?“
„Tom?“
„Tom.“
Kdo byl Tom? Adam si skousl ret, soustředil se na to, aby mu sundal bundu z ramen. Položil ji na křeslo vedle nočního stolku a povzdychl si. „Tom tu bude za chvíli.“ Zalhal, snažil se Billa uklidnit. Nechtěl, aby opilý panikařil. Ten vážný opilý, co tu byl před chvílí, byl dostatečně hrozný.
„Kde je?“ Billův hlas byl trochu vyšší, jeho oči byly unavené, ale stále nevinné, když sledoval, jak Adam rozestlal postel.
„Pojď sem, Bille. Lehni si.“
„Kde je Tom?“
Ten hlas mu nijak nevadil, jen z toho, že pořád opakoval Tomovo jméno, mu bylo smutno. Zdálo se, jako by se dítě ptalo po někom, kdo umřel, a on pro Billa neměl odpověď. Těžce vydechl a přikryl ho, bylo mu jedno, že má boty, jen ho chtěl uklidnit a uspat. Když bude spát, všechno bude v pořádku. „Bude tu brzy.“
„Dobře…“ Bill si položil ruku na polštář vedle obličeje, zavřel oči, vypadal tak mladě. Jen dívat se na něj lámalo Adamovi srdce – nebyl si jistý proč. Prostě mu ho bylo líto.
Adam si sundal bundu a odkopl boty, posadil se na gauč nedaleko od postele a zhasnul světlo. Cítil alkohol v žaludku – tělo mu těžklo, brzy usne stejně tak tvrdě jako druhý muzikant. Dokázal alkohol zvládat mnohem lépe, ale stejně ho zanedlouho dožene.
Ve slabém světle, které vycházelo zpoza záclon, sledoval, jak Bill spí – jen na chvíli. Všechno okolo něj jako by se pohybovalo zpomaleně, to co bylo zřejmě jen pár vteřin, se zdálo jako hodiny. Chtěl si tuto chvíli zapamatovat – pamatovat si ji, ať už se bude ráno cítit jakkoliv. Oči mu přejížděly po hubených prstech vedle Billových rtů, přes drahé stříbrné prstýnky, přes temné chvějící se řasy, které ležely Billovi na tvářích, a pramíncích vlasů, které už vzdaly boj s gravitací a ležely mu na čele. Díval se na linii jeho rtů, přál si, aby je mohl alespoň ještě jednou pocítit – bože, tenhle moment byl tak intenzivní. Chtěl, aby se to stalo znovu, víc než slova dokázala vyjádřit… víc než cokoliv předtím, co kdy chtěl.
Bzučení vytrhlo Adama ze snění, podíval se na Billovu bundu. Jeho zvědavost chtěla vědět, co dělá ten zvuk, ale jeho nohy byly až moc těžké na to, aby se postavily. Ruce už to také vzdaly, a tělo chtělo jen spát… ale ne tady. Ne na gauči. Jeho tělo chtělo být na posteli vedle Billa, ochranářsky ho držet, cítit to horko, co z něj sálalo, nadechovat jeho vůni, vůni alkoholu a laku na vlasy. Jen se vedle něj chtěl probudit a vědět, že je v bezpečí; vědět že je v pořádku a že se nevypaří.
Znovu těžce vydechl, zatímco se Adam pral s náhradní přikrývkou a přetáhl ji přes sebe, položil se na gauč a snažil se udělat si pohodlí. Ležel na levém boku, znovu se díval na Billa, víčka mu těžkla. Poslední věc, kterou si pamatoval, bylo, že na budíku viděl čtyři hodiny ráno, a neustálé bzučení, které ho ukolébalo ke spánku.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Páni.. jsem zvědavá jak to bude pokračovat.. nemůžu se dočkat.. 😀
Uf. Nádherný.
No to bude probuzení, nechci to vidět:-D Ovšem kompletně celý tenhle díl – luxus a ta pusa!!! Já nemám slov… už aby tu byla další část:-)
Moc díky za skvělý překlad!
Čuju průser 😀 Je jasné, že Tom, kterého se Bill tak žalostně dovolával, je strachy bez sebe… a dá to Billovi, nebo možná dokonce i Adamovi pěkně slíznout.
Jsem strašně ráda, že jsme se konečně dočkali té pusinky ^^ Jen je škoda, že bez alkoholu by k tomu asi nedošlo…
Hrozně se mi líbí Adamova starostlivost =) To, jak se stará o Billovo pohodlí a pocity, je strašně krásné =) A myslím, že přesně někoho takového by Bill ve svém životě potřeboval.
Ale pěkně si to hoši dávají, jen co je pravda :D:D
Těším se na další díl =))
Woow zajímavý díl .. Jsem zvědavá jak to dopadne a jak Bill bude reagovat až se ráno probudí střízliví a uvidí tam Adama a uvidí cizí pokoj :-))) Tak to bude ještě hodně zajímavé 🙂
To bude probuzení,jsem zvědava jak to bude pokračovat.
noooo obavam se jak to dopapdne, Toman bude zuřit to je jistý xD
no a chudák Adam to určitě ještě odsere, že se o Billa tak hezky postaral… pokud ano, tak to není fér!!!
Dnešní polibek byl nádherným momentem, skoro jsem přestala dýchat, to jiskření, oni jsou k sobě přitahováni jako magnet…
Ano, k prvnímu sblížení jim dopomohl alkohol, ale v podstatě jenom odboural Bilovy zábrany a nechal ho udělat to, co opravdu CHTĚL…
Na Adamovi obdivuju jeho péči a starostlivost, v tomhle předčí i Toma a to už je co říct 🙂
Billovo lamentování, že je tlustý, tak u toho mě opravdu zamrazilo, protože to nevěstí nic dobrého, ona je to vlastně první osobní věc, kterou před Adamem řekl a hned to vypadá na problém.
Jinak mě strašně dojalo, když se Bill tak neodbytně sháněl po Tomovi, přišlo mi to určitým způsobem až děsivé, nevím proč, ale přišlo…asi proto, že je Bill na Tomovi hrozně závislý.
A moc se mi líbilo, jak Adam Billa ukládal ke spánku a jak s ním potom ležel a přemýšlel o něm…♥
Prostě krásný díl 🙂
A děkuju za překlad.
ani za milion bych nevěřila, že se skutečně políbí.. a co víc, že to bude z Billovy iniciativy. 🙂
nejvtipnější moment byl, když na sobě Bill hledal špeky. 😀 prej…někde… :D:D:D jsem zvědavá na jejich ráno. trochu se obávám problémů kvůli nezvednutému telefonu.
Ten polibek, to budu rozdýchávat ještě hodně dlouho…tvl O.o Tak to byl moment..♥ Ale ajaj, Bill nezvedá telefon, no to bude průšvih…no, uvidíme jak to dopadne ^^