LEGAL 6.

1. 1., 17:00

Tom cuknul pravou rukou. Řinčení řetězů se neozývalo příliš nahlas; když jí ale trhal systematicky, dokázalo lézt na nervy. Naneštěstí jen jemu. Bill, jehož momentální poloha byla od Tomovy vzdálena jen necelé dva metry zahrnující zeď a dvě skříně, nejspíš neslyšel vůbec nic. Jestli tam vůbec je, pomyslel si Tom. Úplně klidně se mohl sebrat a zmizet. Pak bych tady nejspíš chcípnul, přivázaný jako čokl.

„Bille!“ zařval, jak nejhlasitěji dokázal, a nastražil uši, ale neslyšel nic. Co když tu vážně už není?

„Bille, hej, Bille!“ zkusil to znovu. „Bille!“

Konečně se ve dveřích objevila jeho tvář.

„Potřebuješ něco?“

„Svědí mě zadek a neumím se dobře drbat levou rukou,“ řekl Tom jistým hlasem a otočil se na levý bok, aby se Bill mohl dostat k tomu správnému místu.

„A opravdu čekáš, že tě budu škrábat na zadku?“ zdvihl Bill obočí.

„Vskutku,“ zkusil to Tom. „Prosím,“ dodal, když pochopil, že jeho hrdost je dávno všechna pryč a že už si jí neuchrání ani kapku.

Bill se ušklíbl a ve dveřích zase zmizel; ale než Tom stačil křiknout na jeho adresu něco neslušného, byl zpět. Vkročil do ložnice a nohou za sebou dveře zavřel. Pár vteřin u nich ještě stál a pozoroval Toma, který stále ležel na boku, doufaje, že se ho Billovi zželí a na zadnici ho podrbe. Když se dotyčný začal pomalu sunout směrem k němu, na chvíli si myslel, že má vyhráno.

Bill se posadil na matraci vedle Toma a na pravou půlku zadku mu položil ruku. Tomovi se nahrnula krev do tváří, ale ani jeden neřekl jediné slovo. Jen se na sebe dívali.

Billova ruka se pak pomalým pohybem posunula a tlakem na pánevní kost Toma přinutila lehnout si zpět na záda. Umožnila tak jeho druhé ruce stáhnout Tomovi kalhoty téměř až ke kolenům. Pak se Tom vzpamatoval.

„Co si myslíš, že děláš?“ křikl a pokusil se na lem kalhot dosáhnout, ale připoutaná pravá ruka ho nepustila tak daleko, jak potřeboval. Kopání mu nepomohlo; Bill obkročmo usedl na jeho stehna a kalhot ho zbavil úplně; Tom zalitoval, že si ráno nedal tu práci a neoblékl si trenýrky. Takhle měl Bill výhled rovnou na jeho mužství. Kdyby si prohodili pozice tak, aby tady Bill ležel spoutaný a Tom nad ním klečel v nadřazené pozici, jeho penis by už byl tvrdý jako diamantový… penis. Ale takhle nemá nejmenší šanci.

Zatímco se Tom se zavřenýma očima pokoušel teleportovat, změnil Bill pozici. Roztáhl jeho nohy a klekl si mezi ně. Bez jakýchkoli otázek nebo žádostí o svolení se začal dotýkat jeho intimních partií. Pomalu hladil jeho šourek a zcela ignoroval veškeré verbální protesty, jichž se mu od něj dostávalo v reakci. Lokty se opíral o Tomova stehna a prsty měl volné, mohl si s nimi hrát. Tomovi se sice několikrát podařilo ho nakopnout do žeber, Bill ale vypadal, že to vůbec nezaznamenal. Přitiskl rty na Tomův žalud a nechal po něm stékat své sliny. V tu dobu už byl tvrdý alespoň jako křemen a Tom překvapeně vzhlédl, když si to uvědomil. Proč si toho nevšiml hned?

Věděl, že se s ním děje něco divného. Pozoroval Billa, z nějž viděl jen vlasy, a myslel na svůj vlastní penis. Měl pocit, jako by ho zradil jeho nejlepší přítel. Jak může být vzrušený, zrovna teď? Takhle?

Na chvíli se ztratil a neměl nejmenší tušení, co ten člověk dělá s jeho tělem. Cítil zvláštní slast, jež mu byla zjevně dosud odpírána. Nedokázal ji identifikovat, nedokázal se vůbec soustředit na identifikaci. A přitom by tak rád zjistil, která z těch věcí, jež mu Bill zrovna dělá, na něj působí tak dobře. Je to jeho jazyk, kterým ho laská, dlaň, hrající si s jeho varlaty, nebo ten prst, který má v zadku? Nebo je to právě onou nezvyklou kombinací – tím, že se, jako většina lidí, nesoustředí jen na jeho penis?

Moment, zarazil se Tom náhle. Prst v…? Jak si někdo může dovolit strkat mi prsty do zadku?

Nebyl s to Billa požádat, aby prst vytáhl. Hrudník se mu svíral a nutil ho rychle dýchat, obličejové svaly sebou jemně cukaly; stahy na ostatních byly patrnější, nutily ho prohýbat se v zádech, zatínat prsty a zdvihat kolena. Levou ruku si přitiskl na ústa, aby utlumil sérii zvuků, jež se draly ven. Před očima se mu zatmívalo, viděl v tom šeru pestrobarevné jiskřičky. V hlavě mu hučelo, cítil, jak mu v mozku pulsuje vařící krev. Ejakulace pro něj znamenala v podstatě vykoupení, osvobození od všech pocitů, jimž nerozuměl a o které nestál. Zmizely příliš rychle.

Stále ležel na zádech a dýchal, jako by uběhl maraton a až v cíli si uvědomil, že si na startu zapomněl plíce a musel se pro ně vrátit.

„Ještě někde tě to svědí?“ zeptal se Bill provokativním tónem. Tom zavrtěl hlavou – v krční páteři mu hlasitě luplo. Raději se tedy položil zpět na polštář.

„Tak to já půjdu dodělat oběd,“ řekl Bill a než Tom stačil namítnout, že nemá hlad, byl pryč. Zmizel v kuchyni a nechal ho tu ležet takhle, zase. Spoutaného, do půl těla nahého, zpoceného, s oblečením zašpiněným vlastním semenem. Více ponižující pozice snad neexistuje.

Najedli se v posteli. Ukázalo se, že je Bill velmi dobrý kuchař. Minimálně těstoviny s touhle omáčkou uvařil dobře, ať už je, jaká chce. Tom z ní cítil chuť síra a brokolice, ale zároveň houby, rajčata a něco sladkého. Nebyla to špatná kombinace. Seděl stále na stejném místě; Bill mu talíř přinesl na podnosu, který si Tom spokojeně položil na klín, aby zakryl svůj penis, a zároveň měl k jídlu snadný přístup. Dvě mouchy jednou ranou. Bill mu nedovolil se obléknout a všechny deky dal z postele pryč, takže se nemohl ani přikrýt. Zpod dřevěného tácu trčely jeho trvale opálené a možná až nevkusně chlupaté nohy, a kolem se válelo spoustu těstovin, které se mu nepodařilo spořádat. Nikdy předtím nezkoušel jíst levou rukou.

Bill seděl vedle něj, pozoroval jeho zoufalé snažení a vypadal, že se dobře baví.

„Jak dlouho mě tady chceš takhle držet?“ zeptal se Tom, když dojedl (když mu i poslední sousto spadlo a rozprsklo se o už ne tak bílé prostěradlo na jeho posteli).

„Jak dlouho budu chtít,“ pokrčil rameny Bill. K Tomovu velkému překvapení se přitom ani netvářil škodolibě. On sám by se v podobné situaci tvářil nejméně tak; v horším případě by se s obětí vůbec nebavil. Pokud by někdy nějakou oběť měl, pomyslel si rychle, aby si sám před sebou nepřipadal jako takový tyran. Nerad si to přiznával, ale ten nápad se mu docela zamlouval.

To by ale nesměl být onou „obětí“ právě on.

„Je ti ale jasné, že se budu muset někdy mýt a převlékat, případně jít vybrat poštu, a v neposlední řadě budu muset jít do práce. Zítra mám schůzku s naším obchodním partnerem, který zařídí prodej těch rubínů nějakému šejkovi. Prý z nich budou prsteny pro jeho manželky,“ zachechtal se.

„Možná bych tě mohl doprovodit,“ zauvažoval Bill nahlas. „Budu tvůj bodyguard. A o mytí se postarám. Když budeš potřebovat na malou, použiješ flašku, když na velkou, pustím tě. A o zbytek se postarám.“

Tomovými vnitřnostmi se zvolna rozpínaly bublinky vzteku.

„Co ti vůbec dává právo mě tady držet spoutaného?“ zeptal se; nedokázal úplně potlačit agresivní tón.

„To ty mi ho dáváš,“ zasmál se zase Bill a poplácal Toma po hlavě. „Sám sis mě sem přivlekl, nikdy jsi mi neodporoval a nikdy ses nepokoušel mi v čemkoli zabránit. Když jsem tě sexuálně napadl, neřekl jsi jediné slovo, nepokusil ses mě zastavit. Trochu jsi kopal, ale to jsem mohl považovat za projevy vzrušení. Vážně, mohl bych tě tady držet navěky, denně tě znásilňovat a týrat a ty by ses mi nepostavil. Ve skutečnosti mě tady totiž chceš. Líbím se ti.“

„Ty jsi tak zasraně arogantní!“ vykřikl Tom. Vysloužil si za to facku, a když se stáhl co nejblíže k pelesti postele a přikrčil, aby se chránil, Bill vstal z postele a místnost opustil.

autor: Fabiana