Wish you were here 10.

Kluci došli domů, Tom si odložil věci na gauč v Billově pokoji a zapli počítač, aby se mohli podívat na nějaké filmy. Samozřejmě nezůstali u filmů, povídali si, co je nového, o různých věcech, zájmech a podobně, zkrátka dalo by se říct o všem.

Jakmile se blížila pátá hodina odpolední, oba dostali hlad, který je vyhnal z vyhřátého pelíšku, a rozhodli se udělat si rohlíky zapečené jako sendviče. Spokojeně se posadili ke stolu a pustili se do jídla. Jako vždy, chutnalo jim. Opět se to neobešlo bez toho, aby si ze sebe dělali srandu. Bez toho to nešlo snad nikdy.

Kolem půl šesté přišla Billova máma domů z práce a tak kluky čekal dlouhý rozhovor. Vždycky si společně popovídali, co je nového u Toma doma, protože vždycky něco bylo. Ale to už by se psal jiný příběh. Zkrátka, neměl to doma zrovna nejrůžovější. A taky téma bylo – Tomova vysoká škola, kam by chtěl jít a podobně. Na to se ptala snad nejčastěji. Černovlásek byl rád, že se o Toma tak zajímá, ptá se na něj…

Téměř už byl čas na spánek, nebo alespoň na to, zalézt si do postele. Všichni se pozavírali do svých pokojů, kde hodlali být až do rána. Bill s Tomem nebyli výjimkou a skončili u černovláska s puštěným filmem a natisknutí u sebe.

Bill byl konečně po nějaké době, po týdnu, šťastný. Byl to úžasný pocit usínat vedle osoby, kterou milujete, jak jen nejvíc to jde.

Po chvíli se však vykašlal na film a otočil se čelem k Tomovi. Na film se může podívat kdykoliv, Toma má u sebe jen na pár hodin. Pousmál se na něj a přitulil se, jak jen nejvíce to šlo. Tom si jej pevně chytil, aby mu nikam neutekl. Pro Billa to byl pocit bezpečí, a že jej někdo opravdu miluje. Věděl, že dredáč tady je a bude pro něho. Černovlásek se sklonil, jak jen nejvíc to šlo, vlastně se stočil do klubíčka. Tom mu nabídl svou ruku, na kterou si položil hlavu, a měl v plánu usnout. Což se mu ovšem nedařilo.

Zpozoroval, že Tom už si to lítá v říši snů, a tak se rozhodl, že počítač už vypne. Koneckonců, Bill byl zvyklý, že usíná bez jakéhokoliv hluku. Což znamená bez televize, rádia, nebo puštěných písniček. Dobře, někdy se výjimky i najdou.

Vyhrabal se z Tomovy náruče, ze které se mu tak moc nechtělo. Téměř za dvě minuty už stál zpátky nad postelí a přemýšlel, jak se dostat zpět do původní polohy tak, aby Toma nemusel budit. Odkryl si kousek peřiny, který si přivlastnil a vklouzl pod ni. Povedlo se mu svého přítele neprobudit. Spokojeně se položil a v náruči osoby, kterou miloval nejvíce na světě, se vydal za ní do říše snů.

***

Pro černovláska to byla divná noc. Svým způsobem. Jasně, bylo nádherný se probudit a vidět vedle sebe spinkat to úžasné stvoření, ale on…? Nebyl moc vyspaný. To mu však nevadilo, byl s ním a nic jiného mu nechybělo. To, že se nevyspal, mu nepokazilo ten dokonalý pocit. Otočil se na bok, čelem k Tomovi. Byl krásný. Nějakou chvíli jej pozoroval, dokud se neodhodlal mu dát malinkou pusinku na čelo. Pousmál se, když dred pootevřel oči a zamžoural kolem sebe.

„Ahoj,“ usmál se úplně a Billa si přitáhl k sobě.

„Ahoj,“ opětoval pozdrav černovlásek a nechal se ovládnout Tomovýma rukama. Neprotestoval, neměl proč, tak moc rád byl v jeho náruči.

„Co budeme dělat dneska?“ zeptal se po chvíli černovlásek, když mezi nimi bylo nějakou dobu ticho. Oba si užívali blízkost toho druhého.

„Válet se v posteli!“ Zasmál se Tom. A Billovi se jeho návrh líbil. Celý den se jen tak povalovat, to vůbec neznělo špatně. Udělají si nějaký oběd, pustí si filmy, budou si povídat… A když je třeba omrzí tohle, můžou si vyrazit ven na procházku, protože bylo docela hezky.

***

Den utekl docela rychle. Jak se ráno navrhlo, tak se i stalo. Kluci skutečně strávili většinu dne v posteli, ale ne celý, protože je Billova máma vyhnala do obchodu, takže do postele spát už nemělo moc cenu. Spíš skončili zase u filmů, ze kterých neměli nic, protože se věnovali sami sobě. Objímání, hlazení, líbání… To vše nechybělo, a tak nebylo divu, že tady byl večer a s ním i musel Tom domů. Naneštěstí…

„Prozvoň, jak dojdeš domů, okay?“ dožadoval se Tom.

„Ale vždyť jsem za dvě minuty doma, ani ne,“ namítal černovlásek. Nechápal, proč to po něm Tom chtěl, vždyť to nemá zase tak daleko. A že by se mu po cestě něco stalo? Šance je minimální.

„To nevadí, prostě mě prozvoň, dobře?“

„Jo, ale ty potom taky,“ chtěl mu to oplatit stejnou mincí. Ale nebylo to jen kvůli tomu. Přeci jen, byla už tma a nevěděl, jak daleko má zastávku od tetina domu… a kdyby se mu něco stalo, nezvládl by to. Jistota je jistota.

„Jasně,“ řekl s úsměvem Tom a už se rozešel směrem k autobusu, který právě přijížděl.

„Miluju tě,“ ukradl si ještě Bill malou pusinku před tím, než se Tom vydal do autobusu.

„Já tebe taky,“ pousmál se, ale to už zmizel za dveřmi dopravního prostředku.

Bill se rozhodl jít domů. Čím dřív tam bude, tím líp. Jakmile vešel do svého pokoje, vytáhl z kapsy mobil a prozváněl. Po jednom pípnutí to položil, posbíral si věci na spaní a vydal se do koupelny, kde byl přibližně hodinu.

V posteli si zkontroloval telefon a měl tam jeden nepřijatý hovor. Tom. Takže je v pořádku doma. Pousmál se, ale zároveň byl smutný. Strašně moc mu chyběl, postel bez něj byla tak prázdná… ještě před pár hodinami byl v jeho objetí, smáli se, blbli jako malé děti, a teď? Byl tady sám… Ale jedna věc na tom byla dobrá. Měl zase o pár vzpomínek více…

autor: Kiki