autor: Raiju
Ráno poté
První smysl, který se k němu dostal, byl zvuk. Bill cítil, jak mu žilami probíhá krev, jak tepe, jak duní dál a dál, dokud mu nezpůsobila migrénu, kterou ještě neměl. Hlava ho bolela tak moc, jako by mu na ní stál náklaďák – trochu se zavrtěl, ale nepomohlo mu to. Překulil se na záda a neotvíral oči, přitáhl s sebou i peřinu. Bolely ho končetiny, peřina jako by byla stokilová a připnula ho k posteli. Svaly ho tak bolely, jediné co chtěl, byla trocha úlevy – bože, neměl tolik pít. Co vůbec měl?
Pak k jeho uším dolehlo rozzlobené bzučení, jako by mu bzučelo v mozku. Věděl, že to je jeho telefon, chtěl ho zvednout, protože to bylo zřejmě důležité. Ale teď na to nebyl čas. Teď… mohl sotva dýchat. Ne, teď nebyl čas na probouzení.
Zpěvák polkl sliny, jeho krk hořel, měl ho suchý, stále cítil chuť sladkého alkoholu a ovocného džusu na jazyku – nepříjemná věc takhle po ránu. Snažil se otevřít oči, jen to chtěl zkusit, ale nic se nedělo, byl až moc vyčerpaný. Cítil, jak znovu usíná, slyšel slabé chrutí nedaleko od sebe a přemýšlel, co to asi je. Nejspíš se Tom probouzel nebo něco – nedělalo mu to dostatečné starosti na to, aby se znovu nepokusil usnout, jediné co chtěl, bylo dalších pět minut.
Hned jak starší zpěvák otevřel oči do odpoledního světla, usykl a cítil, jak ho přemohl pocit nevolnosti, hned pevně zavřel oči. Jeho ztěžklá ruka vzlétla k jeho břichu, držel se za něj pod peřinou – snažil se utišit bolest. Nechtěl zvracet, ale nemohl říct, že kocovinu nepředpokládal.
Přetočil se zpátky na bok, chtěl oči znovu otevřít, jen potřeboval vědět, kde je Bill, jestli je v pořádku. Byla to jeho první myšlenka a první starost. Ospalé modré oči se zadívaly na druhého mladíka. Bill teď ležel na zádech, ale stále spal – chudák to včera přehnal. Znovu zavřel oči, zapřemýšlel, jestli se hýbat nebo ne, pokud jeho žaludek nebyl připraven, pak by to mohlo skončit katastrofou.
Na pár další minut tam ležel, probouzel se a občas otevřel oči, aby se podíval na Billa. O čem asi sní?
***
Pak přišel čich.
Bill pootevřel rty, nasával vzduch a pomalu se vracel k životu. Nadechl se trochu víc, nasál do plic vůni kávy. Oh, ta vůně byla nebeská a jeho žaludek se maličko protočil. Protáhl si nohy, dlouze zaúpěl a protáhl si záda, konečně se mu začala hýbat ramena. Přejel si prsty přes břicho a zatvářil se bolestivě – káva voněla dobře, skoro ji cítil na rtech, ale bál se, že když ho tak bolí břicho, že to žaludek nesnese.
Hnědavé oči se začaly s mrkáním otvírat – postupně viděl víc a víc, ale bolela ho z toho hlava. Prsty pevněji sevřel triko, přitiskl si ruku na břicho silněji a zaúpěl. Proč ho nechal pít tak moc? Prsty mu z břicha sjely na postel, chytl peřinu a prostěradlo a pomalu se posadil. Jen lehce si pamatoval, co se v noci stalo, přemýšlel, jak se dostal zpátky, kde to byl, proč byla jeho bunda pryč a proč měl na sobě boty.
Zpěvák vydechl, zavřel oči a jen na pár vteřin prostě existoval – kdyby se až moc rozradoval, pak by mu bylo špatně. A to nechtěl.
Vůně kávy, která poletovala pokojem, ho přemáhala – byla tak horká a silná, že zvedl nos do vzduchu, aby ji zachytil. Když otevřel oči, uviděl kávovar v rohu pokoje, světélko na něm stále svítilo a pod ním byl zpola plný hrnek, ze kterého se kouřilo. I kdyby chutnala strašně, chtěl ji tak moc. Bill odstrčil peřinu a skopal ji do noh postele – díval se na prázdný gauč, na kterém ležela jemu nepovědomá bunda a deka, se kterou jako by se před tím někdo pral.
Počkat… tohle nebyl jeho pokoj.
„Promiň, doufám, že jsem tě nevzbudil.“
Bill se otočil za hlasem, zachytil střízlivý pohled člověka, který byl tak hodný, že ho v bezpečí dovedl zpátky, ale to nevěděl.
„Adame?“
Bez make-upu a se stále mokrými vlasy, které si vysušil jen ručníkem, Adam vypadal tak jinak než včera. Bill zamžoural a snažil se vybavit si všechny rysy muže, které si sotva pamatoval, v mysli si domaloval účes a make-up, podíval se na černou zapnutou košili a džíny, které měl na sobě starší zpěvák, nahradil je trikem a kalhotami ze včera. Takže to jeho byla ta bunda na gauči?
Starší z nich se usmál a zvedl hrnek, co měl v ruce, udělal znechucený obličej a položil ho na šatník. „Snažil jsem se být kvůli tobě tichý.“
„Nevzbudils mě.“ Zamumlal Bill, zvedl ruku a promnul si krk – jeho svaly tak bolely z toho, jak ležel celou noc ve stejné pozici. Znovu jeho pozornost zachytil bzučící zvuk. „Kdo mi kurva pořád-“ mladík se zarazil, když vedle sebe uviděl, kolik je hodin. Najednou ho přemohla těžká nevolnost a srdce mu skočilo do krku – do prdele, Tom. TOM. Ruku si položil na břicho, byl ztuhlý. Kdyby se pohnul, tak si byl jistý, že by zvracel – musí zvednout ten telefon…
„Tady. Počkej.“ Adam zvedl ruku, aby Bill zůstal sedět, prošel kolem postele a vyndal mu z kapsy bundy vibrující telefon. Když ho položil na postel, vibrace přestaly.
„Kurva…“ vydechl zpěvák, vypadal tak smutně – nebo možná naštvaně – zatímco projížděl zmeškané hovory, „volá mi od čtvrté ranní…“ hnědé oči se podívaly na budík 14:24, „musí si dělat takové starosti…“
„Nevěděl jsem, jestli to můžu vzít, tak jsem to nebral…“ neměl na to právo.
„Ne, ty za to nemůžeš.“ Vydechl Bill, zmáčkl tlačítko volat a dal si telefon k uchu, zatímco se znovu položil na postel. Neměl teď sílu sedět, hýbat se, hádat se… dělat si starosti. Zvedl to po prvním zazvonění.
„KDE JSI KURVA BYL?!“ Když se ozval německý křik, Adam vykulil oči – slyšel toho člověka tak hlasitě a čistě, že se mu zdálo, jako by ten člověk byl s nimi v pokoji. Ne že by rozuměl, co křičí, ale bylo to slyšet po celém pokoji.
„Tome, uklidni se.“ Odpověděl Bill klidně v němčině, dal si telefon dál od ucha. Teď tohle nechtěl řešit.
„JAK MÁM BÝT KLIDNÝ?! VÍŠ, KOLIK JE HODIN?! JAK JSEM SE BÁL?! KDE DO PRDELE SEŠ?!“
„Tome,“ zpěvák se podíval na staršího muže v pokoji, cítil se tak špatně, že to musí slyšet. „Jsem v pořádku. Jsem v bezpečí, ano? Naprosto v bezpečí. Jen jsem chtěl být s Adamem trochu déle.“
Starší zvedl pohled od kávy, když uslyšel své jméno a znovu začal poslouchat. I když to bylo neslušné. Sledoval, jak Billovy rty vyslovovaly německé věty, byl tím fascinovaný. Slyšet ho mluvit anglicky se mu zdálo tak normální, ale když se ozval druhý jazyk – no, Adam by lhal, kdyby řekl, že ho to trochu nevzrušovalo. Nebyl si jistý, jak to funguje, ale nemohl to potlačit – jako když ženám padaly kalhotky, když slyšely, jak na ně nějaký muž mluví francouzsky. Mohl říct cokoliv a jeho to přitahovalo jako magnet. Co o něm Bill říkal?“
„ALESPOŇ SI MI MOHL ZAVOLAT!“ Starší dvojče se najednou klidnilo, jako by do něj narazil náklaďák, „Počkat, nedělali-„
Bill se zamračil, věděl přesně, co přišlo bratrovi na mysl – myslel si, že ho Tom zná líp.
„Ne, nedělali. Hodně jsem pil a on mě nechal přespat u sebe v pokoji. Zrovna jsem se probudil, omlouvám se, že sis o mě musel dělat starosti, ale už se kurva uklidni. Jsem v pohodě.“
„No… jen už přijď, ano?“
„Přijdu, přijdu.“ Bill přepnul do angličtiny, protože mu přišlo neslušné mluvit v jazyce, kterému ostatní v místnosti nerozuměli. „Jen se trochu víc proberu, a hned jsem tam.“ Promnul si spánky, stiskl si je mezi palec a prostředníček, snažil se dostat pryč kocovinu. Tomovo křičení mu nepomohlo.
„Okay… promiň, jen jsem si dělal starosti.“ Tom už byl klidný, Bill to cítil a slyšel v jeho hlase.
Ale nemohl se na svého bratra zlobit, že si o něj dělal starosti, když se Bill nevracel a nebral telefon skoro jedenáct hodin. Kdyby to bylo naopak, Bill by se zbláznil. Chodil by pokoji a škrábal si oči, rval si vlasy a už by dávno zavolal policii. „Odpočiň si, budu tam brzy.“ Ukončil telefon a položil hlavu na postel, díval se do stropu. „Promiň, Adame.“
„Nemáš se za co omlouvat.“ Usmál se Adam, znovu se napil kávy a položil hrnek. „Je ti dobře? Včera jsi hodně pil…“
„Už mi bylo i hůř.“ Vydechl a posadil se, tentokrát jednodušeji, podíval se na hrnek s kávou, ale nic neřekl.
„Můžeš si dát, jestli chceš. U televize je víc hrnečků.“
Bill se usmál, ale ještě se mu nechtělo zvedat.
„Takže… jsem ve tvém pokoji?“ z pomyšlení na to mu najednou nebylo tak dobře. Podíval se na své oblečení a přemýšlel, jak se probudil, jak věci vypadaly, jako kdyby něco dělali… ne, ne, Adam by mu nic neudělal.
„Nevěděl jsem, kde bydlíš, a oba jsme byli tak opilí, já… řekl jsem si, že bude lepší tě nechat někde, kde budu vědět, že jsi v bezpečí.“ Podíval se na zpěváka, nebyl schopný přestat se usmívat. Bill vypadal tak zničeně. Vlasy mu trčely do všech stran, make-up se mu z většiny setřel a stopy po očních stínech se ukazovaly pokaždé, když zavřel oči. Řasenku měl na tvářích a na jedné straně obličeje – zřejmě z toho jak spal na polštáři. Ale stále, ať už vypadal hrozně, jak chtěl, stále se zdál tak překrásný – obzvlášť ty oči. Bože, mohl by se do nich koukat pořád.
„Promiň, že jsem včerejšek zkazil…“
„Zkazil?“ odfrkl si Adam, zvedl se a podíval se na hrneček. „Nemyslím si, že bychom to kazili.“
„Co jsme dělali?“ Bill najednou vypadal ustaraně – oh ne, snad neudělal scénu nebo něco. Řekl něco?
„Co je poslední věc, co si pamatuješ?“ nalil zbytek kávy do hrnečku. „Cukr?“
„Uhh, ne… díky, bez cukru.“ Odpověděl zpěvák rychle. „Pamatuju si jen… jak jsi mě vedl dolů tancovat a… no, to je všechno. Všechno potom je rozmazané… díky.“ Vzal si hrnek víc než vděčně – ten kluk byl tak milý. Bill se ani nemusel ptát a on jako by už věděl, co chce.
„No, sakra.“ Adam se posadil vedle něj na postel, ale ne moc blízko, ale blízko dostatečně. „No my…“ rozhodl se nezmiňovat se o polibku – prozatím. Když si to Bill nepamatoval, pak z toho byl sice nešťastný, ale nejspíš to byla dobrá věc. Obzvlášť když říkal, že je naprosto hetero. „Pořádně jsme se opili, to ti povím.“ Zasmál se, přemýšlel, jak sotva chodili a smáli se. „Tys na tom byl ale hůř, o dost. Nevěděl jsem, že umíš tak tancovat!“
„Tys viděl mé hrozné tancování?“ Bill sklopil hlavu ke kávě a lehce se zahanbeně zasmál. „Omlouvám se, žes to musel vidět.“
„No jestli myslíš ‚hrozným‘ ‚úžasné‘, pak ano, bylo to to nejhorší, co jsem kdy viděl.“
Bill se na něj jen podíval.
„Co?“ zasmál se starší. „Myslím to vážně. Uvědomuješ si, jak dobré jsou tyhle boky, když hraje hudba? Okouzlil jsi mě.“ Skousl si ret a podíval se k oknům s tím nejzasněnějším výrazem, který kdy Bill viděl.
„Co dalšího jsme dělali?“
„Myslel sis, že mě dokážeš přepít, pak jsi zapomněl, že soutěžíme, když jsme se konečně dostali k baru. Namísto toho jsi viděl spoustu hezkých barev a chtěl je ochutnat.“ Musel potlačit smích – nebylo hezké se mu smát, dokonce i když byl tak roztomilý, když byl opilý.
„Kolik jsem měl?“
„No… když jsem tě konečně zastavil a šli jsme pryč, spadls přímo na zadek a smál ses tak, že jsi málem zfialověl.“ Adam si dal ruku před pusu, nedokázal potlačit úšklebek.
„Oh můj božeee! To jsi mě nechal se takhle opít?“ Bill valil oči a začal se sám sobě smát – jen když si to představil, tak to bylo až moc. Hravě plácnul Adama přes ruku. „Oh, doufám, že mě nikdo neviděl…“
„Ne, nikdo ti nevěnoval pozornost, až na barmana a… mě, samozřejmě.“
Bill si schoval obličej do ruky, aby skryl svou hanbu. Nedokázal uvěřit, že zašel tak daleko – a před cizími lidmi.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
original
😀 to je sladkýý
U nás se říká:"Těžká jsou rána opilcova…" xD
A tady to platí dvojnásob 🙂
I tak je Bill k sežrání, s kocovinou, rozcuchanými vlasy i rozmazaným líčením. Taky se mi líbí, jak se stydí, že se opil, prostě je to Billí….)
A Tom řádil jak tajfun, úplně ho slyším, ale tak…má pravdu a plně chápu, že se o Billa bál, zvláště, když se na hotel vrátil Tobi sám. Bill si to zasloužil 🙂
Mimochodem, mě Billova němčina taky vždycky děsně vzrušovala, milovala jsem, když mluvil i zpíval německy a maličko si přitom šlapal na jazyk. A to sexy R, ááách xD♥
A taky mě pobavila Billova touha po kávě, jakožto vyprošťováku, v tu chvíli to pro něj byla skoro otázka života a smrti xD
No jasně Toman takový žárlivec 😀 ,mm Jinak jsem zvědavá jak to bude dál a jak mu řekne o tom polibku 😀
Čekala jsem, že Bill bude po probuzení reagovat daleko hůř. Ale že bude mít vokno mě nenapadlo 😀
Celkově to byl strašně krásný díl, ať už v Tomově starostlivosti nebo v Adamově starostlivosti =) Je to krásné, těším se na další díl =))
Škoda že si tu pusu nepamatuje.Hezkej díl těším se na další.
no né že bych nečekala, že si Bill nebude ten polibek pamatovat. 😀 ale stejně.. to jsou komplikace k té očekávané lásce navíc. 😀 momentálně je to v takové patové situaci, že si netroufám hádat, jak to bude dál. Adam by měl rychle něco vymyslet, protože takhle by mu mohl Bill lehce zmizet a už se nikdy neobjevit.
no tak tady se mi nejvíc líbil popis toho telefonního hovoru…
jinak jak se říká, těžká rána opilcova a kluci jsou tady toho zářným příkladem 😀
Nádherný, u konce jsem se smála, když Adam vyprávěl Billovi, co všechno dělal:-D Úžasný díl, moc se těším na další:-)
Díky za překlad!
A to nevíš všechno, Bille :D:D Roztomílci ♥:))
Takový okno O.o Teda, zajímalo by mě co by Bill řekl na to kdyby se dozvěděl, jak se na Adama vrhl..:D a Tomovo zuření naprosto chápu, fakt to není příjemný mít o někoho starost…