Someone like you 35.

Geo byl klukům nesmírně vděčný za to, že mu pomohli s Alwinem, v hloubi duše se však cítil zvláštně osamělý. Byl na tu malou potvůrku opravdu navázán a večer strávený před televizí v tichosti a bez doprovodu Alwinova veselého hvízdání pro něj neměl jakýkoliv smysl.

Právě proto se rozhodl, že si vyjde ven. Už dlouho nebyl nikde mezi lidmi a byla by škoda promrhat takovou šanci.

Na tváři mu pohrával jemný úsměv, když vypínal televizi, a svým obvyklým líným tempem doplul až do svého pokoje.

Nikdy si na svůj vzhled nijak extra nepotrpěl, nebyl tak okouzlující jako Bill, a už vůbec ne tak přitažlivý jako Tom, přesto si byl sám sebou jistý.

Byl přirozený, nikdy si na nic nehrál a uměl lidi kolem sebe pobavit. Právě to se na něm holkám moc líbilo. Ze skříně vytáhl tmavé džíny a bílé triko. Obyčejná, ničím nezajímavá kombinace, ale když se k tomu všemu přidal Geův šarm a nezbedný úsměv, opravdu mu to slušelo. Než stihl opustit pokoj, ocitla se v jeho zorném poli přímo obří hračka, kterou mu tady Alwin nechal, aby mu nebylo smutno. Neubránil se úsměvu při vzpomínání na to, jak moc na tom Alwinovi záleželo, a on přitom možná ani nepřespí doma. Někdy se mu po dětství opravdu zastesklo. Chyběly mu ty bezstarostné časy, kdy měl stejný problém jako jeho mladší bráška. Vybrat si mezi spoustou plyšáků.

„Ach Alwine,“ věnoval velikému medvídkovi ještě poslední pohled, a poté vyběhl z pokoje.

Vůbec netušil, kam by měl jít.

Jakmile zaparkoval nedaleko centra města, zmateně se rozhlížel kolem sebe a odolával nutkání zavolat Tomovi a přiznat se, že by mu opravdu bodla jejich společnost.

Ušel několik metrů, když zahlédl veliký, zářící nápis restaurace, ve které Bill pracoval. Nejdřív zaváhal, přeci jen si nebyl jistý, zdali bude jeho kamarádka dnes v práci, a samotnému se mu jíst nechtělo. Každopádně to bylo jediné místo, které jej v tu chvíli napadlo, a proto již déle neváhal, zhluboka se nadechl a rázným krokem vykročil vpřed.

S nejistým výrazem ve tváři nahlédl dovnitř, jakmile však spatřil záplavu její dlouhých hnědých vlasů, spokojeně se usmál a posadil se tak, aby jí byl co nejblíže.

Tína, jak jí Geo s oblibou říkal, jej zaregistrovala téměř okamžitě. Věnovala mu jeden ze svých oslnivých úsměvů a prstem mu naznačila, že bude za chviličku u něj. Geo pouze přikývl a pohlédl jiným směrem. Netušil, čím to bylo, ale začínal být nervózní, a to se mu často nestávalo. Rozechvěle bubnoval konečky prstů do desky stolu a silně se kousal do rtu. Tom by se díky němu v tu chvíli jistě dobře pobavil. Stejně jako se bavil on, když byl z Billa celý nesvůj.

Tína byla dívka, kterou se snažil Georg kdysi dohodit Tomovi. Jejich rande však zřejmě nedopadlo tak, jak očekával, a právě proto nyní vytušil svou šanci.

„Ahoj, co tady děláš?“ přímo přitančila k jeho stolu a bez vyzvání se posadila naproti němu.

„Ahoj,“ Georg byl jejím chováním mile překvapen. Rozhlédl se a zjistil, že kromě něj nebyli v restauraci již žádní hosté.

„Mám dům jenom pro sebe, a cítil jsem se nějak osaměle. Potřeboval jsem vypadnout,“ snažil se působit zcela klidným dojmem a sám se divil, jak dobře mu to šlo.

„Omlouvám se,“ Tína se teatrálně plácla přes čelo. „Máš hlad? Úplně jsem na to zapomněla.“

„Ne, to je v pořádku. Vlastně jsem si přišel jenom popovídat. Od toho rande jsme se vlastně vůbec neviděli, a tak jsem myslel, že by bylo fajn, kdybych za tebou skočil,“ jeho hrubý, mužný hlas byl v tu chvíli poznamenán jakýmsi chvěním. Nedokázal se na ni déle dívat, aniž by se cítil jako malý, zamilovaný školáček.

„Ou, na to rande se snažím zapomenout. Tom se tehdy choval dost divně. Podle mě bylo všechno perfektní, opravdu jsem se snažila, aby se bavil, ale on jakoby mě vůbec nevnímal. A ještě ke všemu neustále koukal na hodiny, jako by se nemohl dočkat chvíle, kdy bude moct odejít,“ Geovi jí bylo na malou chvilku líto.

Za jiných okolností by mu Tomovo chování přišlo opravdu nevhodné, ale díky tomu, že věděl celou pravdu, nepřišlo. Byl prostě zamilovaný a nemohl se dočkat, až bude moct být opět s Billem.

„Mrzí mě, že ti ten večer tak špatně dopadl,“ pousmál se, dloubajíc do umělé kytičky, jež zdobila jinak prázdný stůl.

„To nemusí,“ Tína se na něj zářivě usmála.

„Mám plán, a když všechno vyjde tak, jak má, vynahradí mi to,“ Georg se na ni něžně usmíval až do chvíle, než porozuměl významu jejích slov. Zmateně pootevřel rty a nejistě na ni pohlédl.

„Plán?! Tíno, ale Tom už s někým chodí,“ její pohled se mu opravdu nelíbil. V tu chvíli ji nepoznával. V očích jí plála pouze touha zvítězit a dosáhnout svého.

„Já vím,“ otráveně pohodila rukou.

„Ale ta černovlasá panenka pro mě není žádná konkurence. Mám to, co on nikdy mít nebude. Jsem holka a Tom by byl hloupý, kdyby si vybral jeho místo mě.“ Geovi se stáhlo hrdlo úzkostí a udělalo se mu špatně. Nemohl uvěřit tomu, jak moc se v ní spletl. Když ji poznal, přišla mu úžasná, nyní si však uvědomil, jak moc byl zaslepený.

„Už to jednou udělal,“ připomněl jí nečekaně ostrým hlasem a Tína se v tu chvíli stydlivě začervenala.

„Jistě, byl pouze zmatený. Říkal si, že byl dlouho sám.“ Geo už na ni ani nepohlédl. Zíral na špičky svých bot a snažil se vstřebat všechno to, co se právě dověděl. Bylo tak naivní myslet si, že by náhle měla zájem o něj. Co však bylo ještě horší, byl fakt, že se snažila roztrhnout pouto, díky kterému začal Tom opět žít.

„Myslel jsem, že jste s Billem přátelé,“ zašeptal, stěží pohybujíc rty.

„Byli jsme. Do chvíle, než jsem je uviděla v zamilovaném objetí,“ teprve tehdy začala Geovi kopa věcí docházet. Už rozuměl Billovým smutným úsměvům, neustálé únavě a nechuti, když měl mluvit o práci. Tína zřejmě nečíhala jenom v pozadí, čekajíc, kdy dostane příležitost zabojovat. Ona bojovala hned od začátku.

Jejím záměrem bylo zřejmě dohnat Billa k tomu, aby se vzdal a sám Toma opustil.

„Tíno, prosím, přestaň. Jsi krásná holka, jistě nemáš o kluky nouzi. Proč prostě na Toma nezapomeneš a nenajdeš si někoho jiného? Někoho, kdo by tě miloval takovou, jaká jsi, aniž bys musela někomu ublížit,“ ze všech sil, které v sobě ještě našel, se na ni pokusil pousmát a doufal v to, že se nad tím alespoň zamyslí.

„Ale no tak. Tím, že mu nadělím víc práce, mu snad neubližuju. Utírání prachu ještě nikdy nikomu neublížilo,“ byla Georgovým chováním opravdu zklamána. Byl její přítel, čekala od něj podporu a ne, že bude stát proti ní.

„Bill je silný astmatik. Právě proto šel dělat číšníka. Měl pouze roznášet jídlo a ne dřít podle tvých hloupých rozmarů. Víš, že se mu může kdykoliv něco stát?! “ neovládl se a zvýšil na ni hlas. Nechtěl křičet, ale za žádných okolností jí nechtěl dovolit, aby mu i nadále ubližovala. Už jenom při pomyšlení na to, jak by zareagoval Tom, kdyby se tohle všechno dověděl, mu bylo hned jasné, že si to prozatím nechá pro sebe. Nechtěl jim zkazit společný víkend.

„Myslela jsem, že sis chtěl popovídat,“ otráveně pohodila hlavou, jako by jí význam jeho slov absolutně nic neříkal.

„Už jsem toho slyšel akorát dost. Vím, že mě zřejmě neposlechneš, právě proto ti řeknu pouze jediné. Bill znamená pro Toma celý svět. Umíš si představit, jak by zareagoval, kdybys jej o něj připravila? Nebyla by to moc příjemná reakce, to mi věř,“ ve chvíli, kdy Tína naštvaně ohrnula horní ret, pocítil alespoň malinký záchvěv radosti. Alespoň na těch několik krátkých vteřin měl ze sebe dobrý pocit, že pro ně mohl něco udělat.

Bez ohlížení rychle vyběhl na ulici a zhluboka nasál čerstvý noční vzduch. Bylo to jako osvobození. Silně tiskl víčka a snažil se vstřebat všechno to, co se za posledních deset minut stalo. Myslel, že si spolu skvěle popovídají a až jí skončí šichta, zajdou někam do baru. S tímhle však vůbec nepočítal. Nikdy by nevěřil, že se v tak krásné, usměvavé holce ukrývá tolik ctižádosti a pokrytectví.

Copak si toho ti kluci neprožili už dost?

Nejdřív Andreas a teď i Tína…

Ještě jednou se zhluboka nadechl a rychlým krokem vykročil zpátky do noci.

Nyní měl již jasno v tom, jak stráví zbytek večera. Pustí si televizi a přitulen k Alwinovu medvídkovi se bude dívat na filmy tak dlouho, dokud neusne únavou…

…

Bill už asi podesáté zavřel oči a přitulil se ke své části polštáře v naději, že se mu konečně podaří usnout. Jakmile však na svém krku opět ucítil Tomův měkký polibek, vzdal svůj boj. Otočil se k němu tváří a naoko káravě mu pohlédl do očí, které vůbec neznačily únavu.

„Lásko, už jsou skoro dvě ráno. Musíš se vyspat, protože nás zítra čeká dlouhá cesta, a nechci, abys byl unavený,“ jeho pohled změkl téměř okamžitě, když místo odpovědi dostal pouze další polibek, tentokrát však mnohem delší a intenzivnější.

„Mně se nechce spát,“ šeptal Tom proti jeho bledé kůži, jak si jej pomalounku stahoval do objetí. Jakmile se Billovo tělo ocitlo pod ním, v zajetí jeho silných paží, spokojeně se usmál a sklonil se k jeho tváři, aby mu mohl být blíž.

„To vidím,“ nemohl si pomoct. Ani jemu samotnému se nechtělo spát, ale chtěl být tím rozumnějším. Čekala je skutečně dlouhá cesta, a zatímco on mohl spát i v autě, Tom takovou možnost neměl, a právě proto se snažil odolat ze všech sil.

„Neříkej, že se ti chce spát. Nemůže,“ Bill si vesele skousl rty, jakmile se jeho krk náhle ocitl pod útokem Tomových hladových rtů. Neodpověděl. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a soustředil se pouze na Tomovo laskání. Ležel pod jeho tělem jako loutka, loutka neschopna pohybu, protože věděl, že by stačil maličký podnět a nezastavilo by je už vůbec nic.

„Chce se mi spát,“ pípl chvějícím se hlasem.

„Lžeš,“ Tom nosem smyslně pohladil Billovu pulzující tepnu, sklouzl ještě níž a rty pomalounku hladil vyhublé klíční kosti.

Bill se nervózně ošil.

Vzduch kolem něj se stával pomalu těžším a méně dýchatelným.

„Řekni, že lžeš,“ Tom sklouzl ještě níž, jeho hlava se ztratila pod měkkou přikrývkou, jak sevřel Billovy boky v objetí a hladově se přisál na jeho ploché bříško. Vůbec si neuvědomoval, kdy z něj zmizela přikrývka a on se náhle ocitl pod Billovým tělem, ale nemohl si přát nic krásnějšího. Tentokrát byl on tím nečinným. Postřehl pouze záchvěv tmavých vlasů před tím, než na svých rtech ucítil zoufalý polibek.

„Lžu,“ Bill nešťastně zafňukal proti Tomovým pevně stisknutým rtům. Opravdu byl zoufalý a nemohl se dočkat, kdy jej Tom pustí dál.

Pokrýval jeho sevřené rty něžnými polibky tak dlouho, dokud se Tom nerozhodl jej už déle nezlobit a s tichým zasténáním pootevřel ty své. Miloval na Billovi jeho plachost, avšak chvíle, kdy se ta plachost proměnila v touhu po mazlení, miloval ještě více.

Jednou dlaní držel Billa za tvář, zatímco tou druhou proplétal jeho ebenové vlasy. Jejich jazyky spolu tančily ve víru kouzelného tanga, zatímco jejich srdce, začínala tlouct stejným, splašeným tempem.

„Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju,“ Tom se bezmocně opřel svým čelem o to Billovo, lapajíc po dechu.

„Já tebe taky,“ Bill mu konečky prstů opatrně přejížděl po tváří, a vzápětí se k němu rychle přitulil.

„Nechci, aby nás někdy něco rozdělilo,“ vdechoval vůni Tomovy holé kůže a užíval si jeho horké náruče.

„Nic nás nerozdělí, Bille,“ vzal jeho tvář do dlaní tak, aby mu mohl pohlédnout hluboce do očí. Záplava mléčné čokolády jej pozorovala s jakousi naléhavostí.

Přesně tato slova potřeboval slyšet.

„Život nemůže být tak nespravedlivý, aby mi vzal i to poslední, co mě ještě drží při životě.“ Bill byl skutečně tím jediným, co mu ještě zůstalo.

Po ztrátě rodičů, by další ztrátu již nepřežil.

Bill byl jeho opěrným bodem. Byl důvodem, proč se snažil žít dál, i když byla jeho srdci uštědřena tak veliká rána. Během několika týdnů se mu stal úplně vším a nedovolí, aby o něj přišel. Už nebude jenom hloupě přihlížet a snášet zlobu své rodiny. Rozhodl se bojovat. Snad poprvé chtěl bojovat o své štěstí, i kdyby tím měl vyhlásit válku celému světu.

Stvoření, třesoucí se proti jeho tělu, mu za všechna ta rizika stálo.

„Odjeďme z toho města co nejdříve. Už mi nezáleží na ničem. Chci být jenom s tebou,“ nosem zlehka pohladil ten Billův a spokojeně vydechl, jakmile spatřil Billův zářivý úsměv.

Byl to úsměv rovný záři slunce a Tomovi napověděl, že to oba cítil úplně stejně. Polibek, který následoval, pouze zpečetil slib, který si neslyšně dali. Hned zítra promluví s Billovými rodiči, aby mohli bydlet společně co nejdříve…

Nejenom oni dva, nebo jejich nejlepší přítel, nemohli v tu noc usnout.

I Heleně, ačkoliv se opravdu snažila, se sny jaksi vyhýbaly, a právě díky tomu měla skvělou příležitost přemýšlet…

Díky noci strávené nekonečným tápáním mezi minulostí a přítomností, měla ráno již ve všem jasno.

Dá Tomovi to, co mu patřilo…

autor: B-kay