autor: Zeph317
„Bille, jsi v pořádku?“ Natalie zněla naštvaně, když přiběhla do Billovy skrýše. Bill si zuřivě olizoval levou packu a trhavými pohyby se tak mlátil do levé tváře. „Oh, zlato, pojď sem. Nech mě to udělat!“
Lvice si lehla vedle něj a pomalu a plynule olizovala jeho tvář. Bill se trošku tou známou uklidňující péčí uvolnil.
„Jsi zraněný?“ Natalie přestala jen na tak dlouho, aby se mohla zeptat.
„Ne, nejsem. Jen mě bouchnul do tváře. Včas jsem uhnul,“ Bill se znova pokusil podrbat, ale Natalie svou hlavou odstrčila jeho packu pryč.
„Seškrábeš si kožich, jestli budeš takhle pokračovat,“ škádlila ho. Bill se jí nechal rozmazlovat trošku víc.
„Hlava mě opravdu nebolí, Nat. Bolí mě někde jinde,“ zašeptal.
„Ja vím, Bille. Opravdu si myslíš, že je tenhle Tom dobrý, že?“
Bill zakroutil hlavou. „Jen jsem se pokoušel s ním mluvit, Nat! A on mě uhodil! Já vím, že by alfy měly bojovat, ale já jsem mu nechtěl ublížit! Jen jsem s ním chtěl mluvit a poznat ho. Zněl tak mile a přátelsky, když se bavil se Chantelle a jejíma kamarádkama.“ Billovy uši se tiskly pevně k hlavě. Zamručel. „A pak se o něj ta nestyda otírala. Měl jsem jí praštit!“
Natalie do něj dloubla. „Myslela jsem, že nemáš rád násilí.“
Bill protočil oči a dloubnul ji nazpět. „Nemám! Nechci ublížit Tomovi; chci jenom, aby pro něj Chantelle přestala zvedat ocas. Měla by sis s ní promluvit. Kvůli ní vypadáte špatně všechny.“
„Oh, Bille, mluví z tebe žárlivost,“ říkala Natalie, když vešla Billova mamka.
„No, tak to byl další trapas,“ oznámila.
Bill se pokusil schovat hlavu za Nataliiným bokem, ale ona se odtáhla pryč, nechtěla být mezi matkou, synem a jejich hádkou.
„Bille, tohle si musíš srovnat. Co sis myslel, že si vedle něj sedneš, jako kdyby byl jedna z holek? Musíš se mít pořád na pozoru!“ varovala ho matka.
„Já vím, mami. Ale on byl tak sladký, když mluvil se Chantelle, a já myslel, že by se mnou mohl taky mluvit takhle.“
Jeho mamka si povzdechla. „Oh, zlatíčko. Vybral sis nejhorší možnou dobu na to se zamilovat.“
„Zamilovat? Nechci bejt do Toma zamilovanej! Kdy už to násilí skončí?!“ Bill se převalil na bok a zakryl si čenich packou.
„Bille,“ jeho matka zabručela a vyměnila si pohled s Natalií. „Zkusíme to ještě jednou. Musíš se připravit.“
Bill se přetočil zpátky na břicho a podíval se na svou matku tak velkýma očima, jaké jen dokázal. „Prosím, mami, nemyslíš si, že jsme toho pro jeden den udělali dost? Proč nenecháme Toma dneska už být a nezkusíme to znova zítra? Nebo pozítří? Nebo příští týden? Proč na to jdeme tak rychle?“
Jeho matka hluboce zavrčela, vydávajíc zvuk, který donutil Billa i Natalii ustoupit a stáhnout uši. „Protože pokud to nevyřešíme hned, převezme to tady ten náfuka. Nemůžeme si dovolit čekat a nechat ho si tu dělat, co chce. Bille, musíš to dokončit dneska.“
Bill ještě nikdy nechtěl schovat svůj ocas mezi nohy a utéct tak jako teď. Věděl, že by Toma nepřepral. Věděl, že jeho matka ví, že nemůže Toma přeprat a vyhrát. Co měl dělat?
„Už jsem na to přišla,“ řekla jeho mamka. „Natalie a já ho rozptýlíme. Až se Tom bude soustředit na nás, z úkrytu na něj vyskočíš. S momentem překvapení ve tvůj prospěch ho srazíš k zemi předtím, než si uvědomí, kdo udeřil. Bude donucen se poddat!“
„Mami, nemyslím si…“
Přerušila ho zavrčením. „To je ten problém, Bille. Ty nemyslíš.“ Trochu se zklidnila, když ho slyšela zafňukat. „Bille, dost si nevěříš. Musíš věřit, že můžeš nad Tomem vyhrát. Všechno, co musíš udělat, je ho donutit, aby se jednou podvolil, a od té doby budeš mít navrch. Můžeš to, prosím, ještě jednou zkusit?“
Bill nikdy nebyl dobrý v tom, říkat lvicím ne. S výjimkou času páření. Byl donucen se podívat na svou mamku a kývnout.
„Dobře, mami. Ukaž mi, co mám dělat.“
Opravdu chtěl s Tomem ještě jednou mluvit a pořádně ho pozdravit. Chtěl otírat svoji bradu proti té Tomově a dýchat tu krásnou vůni, kterou vyzařoval. Nutilo to Billa cítit se v teple, jako by ležel na letním slunci celé dny. A chtěl s Tomem mluvit a něco se o něm dozvědět. Opravdu se nechtěl prát.
Jeho matka mu nenechala moc času na starosti, věděla, že by o tom moc přemýšlel. Hned dala plán do pohybu.
Bill se krčil na římse asi osm metrů nad zemí. Odtáhl se od okraje, když slyšel matku a Natalii projít pod ním. Dostaly se do takových pozic, že Tom bude mezi nimi a nebude moc Billa ucítit tak snadno. Jeho matka mu neřekla úplné detaily toho rozptýlení, které naplánovala, takže byl šokovaný, když viděl, jak se lvice začaly mazlit a hrát si. Obě nahlas chrochtaly a bručely a zdálo se, že to funguje a Tom se probírá ze svého odpočinku pod stromem.
Bill nechával hlavu dole, ale nemohl si pomoct, pokukoval po druhém samci. Tom nasál vzduch a zvedl zadek, nechávajíc packy dole, aby se nenuceně protáhl. Pak zvedl i předek a protáhl si zadní tlapy. To protáhnutí způsobilo, že se Tomovi na zádech vyrýsovaly svaly, pomyslel si Bill, cítil lehkou závrať. Uvědomil si, že dýchá ztěžka a rychle zavřel tlamu.
Tom se rozhlédl a znova popotáhl, konečně zaměřil dvě dovádějící lvice. Hned šel k nim. Natalie se na něj podívala přes rameno, kde držela Billovu matku.
„Proč nejdeš sem a nepřidáš se, chlapečku?“ zavrčela hravě a zavrtěla ocasem.
Vypadalo to, že to podpořilo Toma natolik, aby se rozeběhl rychleji. Byl pod Billovou římsou dřív, než si toho Bill všiml. Slyšel jeho mamku zakřičet „Teď!“ a tak zavřel oči a skočil.
Překvapilo to jeho i Toma, když Bill dopadl přímo přes Tomova ramena. V okamžiku byli oba zmatení, Bill vydechl: „Oh kurva, moc se omlouvám.“
Tom se oklepal ze šoku a snažil se zpod Billa vylézt.
„Co to sakra je, Bille! Co to děláš?“
„Nenechám tě na pokoji, dokud se mi nepodvolíš! Poood-vooool see-eee!“ Billův hlas se třásl, jak sebou Tom házel, snažíc se dostat Billa ze svých ramen. Plus bylo, že Bill nebyl těžký, ale byl houževnatý. Držel se pevně tlapami kolem Tomových ramen a jeho zadní nohy objímaly Tomovy boky.
Bylo to poprvé, kdy byl Bill v téhle pozici – z nějakého důvodu – a byl to opravdu dobrý pocit. Opravdu, opravdu dobrý, jak Tom dál bojoval a narážel zády na Billův podbřišek. A níž. A najednou si Bill uvědomil, proč to bylo tak dobré.
„Oh, Tome,“ zasténal, natáhnul hlavu víc dopředu, aby mohl dýchat Tomovu delikátní vůni, jak Tom bojoval. „Oh, Tome!“
Tom konečně zaregistroval tón jeho hlasu a na chvíli přestal bojovat. „Bille! Co tam vzadu děláš? Slez ze mě!“
„Oh, Tome! Nepřestávej, pokračuj!“ Bill si nebyl jistý proč, ale opravdu potřeboval, aby se Tom nepřestával hýbat tímhle vlnícím, vzpírajícím se způsobem, díky kterému narážel do Billovy pánve. Nahoru a dolů, nahoru a dolů.
„Bille, radši bys neměl dělat to, co si myslím, že děláš! Tak mi pomozte!“
Bylo pozdě a Billa zalila extáze, jak Tom začal bojovat ještě tvrději. „Oh, Tome! Jsi úžasnej!“
Tom se v tom okamžiku pokusil osvobodit, plival a syčel a škrábal do země, snažíc se jakýmkoliv způsobem dostat od toho, teď vyčerpaného, lva.
„Bille, nech mě jít! Slez ze mě!“
Jenže Bill, cítíc tu úžasnou věc, byl teď navždycky posedlý. Sevřel všechny čtyři tlapy kolem Toma ještě silněji, nenechávajíc Toma se zpod něj odplazit. Když se Tom pokusil je oba převalit, Bill věděl, že to musí cítit znova. Jenom Tom dokázal, aby se cítil takhle neuvěřitelně, dokázal ho uspokojit. „Nenechám tě jít!“ zavrčel Bill a zakousl zuby do Tomova zátylku.
Tom zakřičel, ne z bolesti, ale z toho ponížení, že se ho tenhle hubený rádoby alfa snažil znovu ojet. Nepodepsal nic o tom, že se nechá ošoustat jiným lvem.
Bill přišel na to, že kdyby se sem dostal ve stejnou chvíli jako Tom, ten pocit by byl ještě lepší. Společně se houpali, Tom snažíc se zoufale utéct a Bill snažíc se zoufale třít proti jeho zádům.
„Slez ze mě, Bille! Tohle je nechutný!“ Tom se pokusil si lehnout, bojujíc s tou potřebou bojovat, vzhledem k tomu, že jeho pohyby Billa vzrušovaly. Tohle bylo ještě víc než jenom trapné.
„Oh, Tome! Jsi tak úžasný!“ Bill se snažil se k němu tulit, jak se jeho boky začaly hýbat rychleji.
Tom rozpačitě zasténal a chtěl si skrýt hlavu.
„Prostě ze mě slez! No tak!“
„Podvol se!“ zvolal ženský hlas někde opodál. Tom se pokusil otočit hlavu, ale Bill znovu zakousnul zuby do Tomovy šíje a majetnicky zavrčel.
„Ne! Bille, už to dokonči!“
„Jestli se podvolíš, nechá tě jít! Řekni to!“ zakřičela samice znovu.
Bill zamručel hlasitěji a vypadalo to, že to zvýšilo jeho úsilí. Tom si byl dost jistý, že už jeho kožich nikdy nebude cítit jako čistý. „No tak, Bille, prosím!“ Další zavrčení a další vzrušené poskakování. Tomovi z toho bylo špatně. „Fajn! Podvoluju se! Jsi šťastný, Bille? Teď mě můžeš nechat na pokoji!“
Slyšel jásot někde kousek od nich, jak lvice začaly řvát. Tom umíral ponížením a všem to bylo jedno. Potom Bill pustil jeho krk a naklonil se blíž k jeho uchu.
„Nikdy tě nenechám na pokoji, Tome. Miluju tě!“
Pak se znova načechral, cítil se líp než kdykoliv předtím v životě. Bill se překulil z Toma, konečně, válejíc se na zádech na trávě, oči jen pootevřené a jazyk mu visel z tlamy. Tom se postavil a oklepal se. Ten vlhký pocit na zádech ho nutil se trochu hrbit. Lvice se kolem nich shromáždily a některé se smály jemu nebo Billovi, nebyl si jistý.
Tom zařval tak zlostně, jak jen mohl, a vrhl se na Billa. Ten druhý lev byl paralyzovaný blažeností a nechal Toma zakrýt celé jeho tělo, nechávajíc celou jeho váhu tlačit Billa k zemi. Tom se tyčil nad ním, tvář přímo nad Billovou.
„Už to nikdy nedělej. Nemůžeš jen tak ojet jinýho samce. My spolu bojujeme. Neuspokojujeme se. Nemůžu uvěřit…“ Tom protočil oči, když Bill vyplázl jazyk a olízl Tomův nos odshora dolů.
„Nemůžu si pomoct, Tome. Jsi tak krásnej a tak dobře voníš. Jsi jedinej, díky komu jsem se takhle cítil.“ Bill se snažil vypadat sladce a otevíral oči jako kotě. Nevypadalo to, že by to na Toma nějak zapůsobilo, když nad ním jen hluboce vrčel.
„Nepodvolím se ti jen proto, že jsi mi ošukal záda. Já budu alfa.“ Tom tisknul svou váhu pevněji a nečekal, že by Bill vydal tak… vzrušený zvuk. Odtáhnul se, když Billovo rychlé dýchání znělo stále víc a víc jako vrnění. „Tohle tě vzrušuje? Jako fakt?!“
„Mmm, nemůžu si pomoct, Tome. Jsi opravdu úžasnej.“ Bill znova zavřel oči a snažil se pohybovat boky tam, kde ho Tom držel.
Tom frustrací zasténal, když k němu došla jedna z lvic.
„Ahoj, Tome. Teď když ses podvolil Billovi, tě vítáme ve smečce,“ řekla.
Odskočil od Billa a zavrčel na ni, tlačíc ji dolů. „Nepodvolil jsem se mu!“
„Mami? Co to děláš?! Jdi pryč a dopřej nám trochu soukromí!“ zakňučel Bill a překulil se na břicho.
Tom se podíval z ní na Billa. „Tohle je tvoje matka?“
„Jo,“ řekl Bill.
„Podívej, nevím, co si myslíš, že se stalo, ale já se Billovi nepodvolil. Jen jsem chtěl, aby mě přestal ojíždět.“ Tom začal přecházet mezi velkou lvicí a Billem.
„Jo, ale my jsme slyšely, jak říkáš, že se mu podvoluješ. Takže bychom ti rády daly nabídku,“ řekla.
„Nabídku?“ Tom se na chvíli zastavil a pozorně ji sledoval. Bill se dostal na nohy a přešel blíž k Tomovi, taky pozorujíc matku.
„Tome, uvítáme tě v naší smečce pod podmínkou, že nebudeš tlačit na lvice, které o tebe nebudou mít zájem.“
„Myslíš, jako to Bill udělal mně?“ zamumlal Tom. Bill cuknul směrem dozadu, jako kdyby ho znova praštil.
„Oh, Tome, je mi to opravdu líto! Nikdy bych ti neublížil tak, jako to dělal lvicím starý alfa! Moc se omlouvám. Jen jsem tě chtěl dostat dolů, a pak to bylo tak, tak dobrý, a najednou, než jsem si to uvědomil…“ Tom plácnul tlapkou přes bradu v Billově směru, aby ho umlčel.
„Bille, neublížils mi. Bylo to jen… ponižující.“ Tom si tlapkou otřel nos, když se Bill přesunul k němu a hlavou narazil do Tomova boku.
„Omlouvám se,“ řekl Bill znova. „Už ti to nikdy neudělám, když to nebudeš chtít. Moc se omlouvám.“
Předtím, než mu mohl Tom odpovědět, Billova matka řekla: „Tome, jsme tady trochu jiní, než na co jsi asi zvyklý. Víš, lvice upřednostňují společnost ostatních lvic. Měly jsme mláďata, když jsme byly přinucené k páření, ale mnohem, mnohem radši bychom byly spolu. A vypadá to, že tady Bill by upřednostňoval společnost jiného lva. Rozumíš mi?“
„Tak trochu. Myslím,“ zamumlal Tom. „Takže žádná z vás se se mnou vlastně pářit nechce?“
Většina lvic nesouhlasně zakroutila hlavou. „Většina z nás už je spárovaná,“ řekla Natalie. „A jsme opravdu šťastné.“
„Wow. Takže co mám jako dělat?“ Tom se podíval a cítil se trošku unavený a ztracený po tomhle bláznivém dni.
Billova matka udělala krok k němu. „Proto ti chceme dát nabídku. Za to, že nás necháš žít tak, jak jsme šťastné, dáme ti volnou ruku. Bill nikdy opravdu nechtěl být alfa, takže můžeš vést naší smečku, jestli si to přeješ. Chceme jen žít klidně a bez nátlaku.“
Tom o tom přemýšlel. Byl zmatený a zklamaný. Myslel si, že když přijde do nové ZOO, dá mu to šanci být s lvicemi a dělat věci, které by ho dělaly šťastným. Místo toho tady našel lvice, které chtěly být s jinými lvicemi a nechtěly s ním nic mít. A zjistil, že ten druhý lev ho měl rád tímhle způsobem. Nikdy předtím by na to nepomyslel, koutkem oka se podíval na Billa. Bill seděl a nadšeně na něj koukal.
Tom už předtím přemýšlel, že by se mohl s Billem spřátelit a zjistit, jestli spolu můžou dva lvi vycházet bez boje. Možná by mu tohle mohlo dát šanci si alespoň udělat přátele a nebýt sám.
Hlasitě si povzdechl.
„Dobře, přijímám vaší nabídku. Nebudu se snažit o lvice, které o mě nebudou mít zájem. Na oplátku se proti mně přestanete spolčovat a nebudete na mě útočit?“ Teď se podíval přímo na Billa. Druhý lev sklopil hlavu.
„Ano, Tome, tohle je dohoda.“
Billova matka udělala krok vpřed a otřela se čelistí proti Tomově.
„Vítej v naší rodině.“
Každá se lvic šla a přivítala Toma, a pak si šly po svém, na poslední odpočinek před tím, než bude noc. Billova matka olízla tvář svého syna, než zašeptala: „Hodně štěstí, zlato.“
Když byli Tom a Bill sami, zírali na sebe několik dlouhých minut. Pak se Tom posadil a poškrábal se zadní nohou důkladně za uchem. Vyskočil a rychle se oklepal.
„Tak, co budeme dělat teď? Je tu ještě něco, co tady děláte pro zábavu?“ zeptal se Billa, který se kradl blíž k němu, břicho nízko nad zemí.
„Můžeme se poznat. Můžeme zápasit. Můžeme si hrát.“ Bill dýchal blízko jeho tváře, otírajíc se jí rychle o Tomovu čelist. „Někdy tě i nechám být nahoře,“ zašeptal.
Tom hluboce zavrčel, souhlasně hučel. Bill voněl docela hezky, když nad tím tak přemýšlel. Byl hezký… na samce. A Tom měl právě teď hodně potlačovaných frustrací, kterých by se mohl zbavit. Vyskočil, zavěsil tlapu kolem Billových ramen a snažil se ho dostat na zem. Bill mňouknul překvapením, ale vzdal se docela rychle, otočil se na břicho a snažil se vystrčit boky nahoru. Tom pochopil a přesunul se tak, že byl nad ním. Bill zasténal, když ho Tom kousnul do krku.
„To uvidíme,“ zabručel Tom.
~*~
Zaměstnanci ZOO, Georg a Gustav, stáli venku před ohradou a potichu to pozorovali. Několik návštěvníků volalo do kanceláře, stěžovali si na chování zvířat a oni byli zavoláni dolů k výběhu lvů. Ani jeden z nich nechápal, co bylo na chování těch dvou lvů tak špatné, kvůli čemu naštvané matky křičely, dokud to sami neviděli. Dvakrát.
Georg si konečně odkašlal.
„No, to by vysvětlovalo, proč Bill nikdy nezplodil žádná mláďata.“
Gustav po něm střelil nepříjemným pohledem.
„Je to jen ukázka dominance. To víš. Nejdřív se Bill snažil ovládnout nováčka, a teď se Tom snaží vzít si dominanci zpět. Jakmile budou bojovat, jeden z nich bude alfa.“
„Možná,“ řekl Georg, poškrábal se na krku pod culíkem a nespouštěl oči ze lvů. „Ale nepřemýšlel jsi někdy, proč se spolu lvice vždycky v pářícím období schovají? Víš o tom chování, které jsme u nich viděli. A teď vidět Billa dělat… tohle… po tom všem. Nenutí tě to přemýšlet?“
„O čem? Přemýšlet o tom, že máme lesbický lvice a gay lvy? No tak, Georgu,“ posmíval se mu Gustav.
„Byli tady ti tučňáci v New Yorku a Japonsku a Německu,“ začal Georg se starým argumentem předtím, než sám sebe přerušil. „Gustave, podívej!“
Tom se otočil na Billův bok a Bill se natlačil blíž, aby očistil tvář druhého lva dlouhým, nadšeným olíznutím. Tomovy oči byly zavřené a jeho vrnění bylo slyšet až k místu, kde stáli.
„Tohle není dominantní chování. Je to spíš dvoření,“ trval si Georg na svém.
Gustav zakroutil hlavou. „Je mi jedno, co ti dva budou dělat, pokud se budou brzo pářit. Ředitel mi dýchá za krk, protože jsme celý rok neměli žádný mláďata. Vždyť víš, co to pro ZOO je, a on si myslí, že příjmy ZOO budou klesat, pokud lidi neuvidí malý, chlupatý lvíčata.“
Georg pokrčil rameny.
„Jestli všechno ostatní zklame, většina ZOO v zemi s velkými kočkami nám dluží mláďata od té doby, co jsme jich měli za minulé roky tolik. Vždycky jim můžeme zavolat a dostat pár nových maličkých, které nám pošlou. Možná můžeme tyhle nechat klidně žít, jestli mají rádi jen sebe navzájem.“
Malá holčička vedle nich vypískla. „Maminko, co to ti dva lvi dělají? Vypadá to, jako by hráli
přeskoč žábu, a jeden se zasekl!“
Georg a Gustav se otočili zpátky k ohradě, kde se Bill vyšplhal zase nad Toma a vypadal, jako by byl v říji. Tom vypadal, že si to užívá, ačkoli ho plácnul, když Bill přirážel trochu moc hrubě.
Žena vzala svou dceru pryč a podívala se na dva zaměstnance ZOO, kteří pokračovali v zírání na lvy.
„No,“ řekl Gustav, „jestli máš pravdu – a já neříkám, že ji máš – možná bys měl radši začít psát knihu.“
Georg se stáhl a divně se na něj podíval. „Jakou knihu?“
„Ti dva teplí tučňáci v New Yorku? Někdo o nich napsal nejprodávanější dětskou knížku. Jestli napíšeš dost dobrou knížku, možná jí můžeme prodat jako kompenzaci za ztráty ZOO, protože nemáme mláďata. Jestli dokážeš, aby ZOO dál vydělávala peníze, ředitel bude mít kvůli našim teplým lvům radost, i když si někteří budou stěžovat.“
„Chlape, jsi tak chladný! Tady je krásný projev náklonnosti, přímo tady před tebou, a všechno, nad čím můžeš přemýšlet, je něco nepodstatného!“ Georg se s ním začal hádat, když spolu odcházeli do kanceláře.
Mezitím Bill dokončil svůj poslední zápas a ležel na zádech s břichem na teplém odpoledním slunci. Tom zamručel a olízl ho přes tvář, potom se přitulil hlavou k Billovu bříšku, aby si odpočinul. Jak byl Bill stočený okolo něj a zívnul, pomyslel si, že bylo dobré být král.
Od autorky:
Během mého 15ti minutového hodiny a hodiny trvajícího „lvího výzkumu“ jsem zjistila, že lvice v zajetí často tvoří dvojice s jinými lvicemi. A samci, protože jsou muži, ojedou všechno, co jim neuteče. Lvi můžou vyvrcholit 40x nebo víckrát za den, během pářící sezóny. Je to nějaké vzpurné období.
Ta kniha, o které Gustav mluvil, je „A tango tančí tři“, napsali ji Justin Richardson a Peter Parnell. Je založená na skutečném příběhu dvou samců tučňáků z Central Parku, kteří si vytvořili pouto, postavili hnízdo a vychovali spolu mládě. Bohužel, kniha se stala jednou z nejvíce napadaných knih v amerických knihovnách a školách na několik let, protože někteří rodiče nechtěli, aby jejich děti četly knihu o dvou samcích a jejich rodině.
KONEC
autor: Zeph317
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Nevím, je to tak měsíc, co jsme s mámou seděly u kadeřnice a nějakým způsobem jsme se dostaly k tomu, že jsou kdesi homosexuální tučňáci, kterým bylo na výchovu svěřené vajíčko. Nevím, jestli jsou to přesně tihle, ale tak nějak jsem si na tu historku u toho vzpomněla 😀 Což je jen tak mimochodem.
Celý tenhle díl, stejně jako celá povídka, byl naprosto k popukání 😀 Takhle vtipná a zároveň roztomilá povídka tu už dlouho nebyla, i když je to v podstatě o něčem úplně jiném, než tu všichni dokola omíláme 😀 A možná právě díky její jedinečnosti bylo tak skvělé ji číst – a já strašně moc děkuji za překlad =))
Úžasné, dokonalé 😀 Som rada, že to skončilo tak krásne, len škoda, že to už skončilo 🙂
Zaujal ma doslov o tej knihe o tučniakoch. Ľudia sú stále divní. Riešia totálne hlúposti. Nechápem prečo. Žiaľ aj okolo mňa je takých plno, ale vytrvalo bojujem 😀
Moc hezky konec.Bylo to tak roztomile.
Já si nemohla pomoct už před pár týdny a přečetla jsem si to v originále. Ale stejně jsem teď neodolala – v češtině je to ještě lepší.
Zajímavá, skvělá povídka. Taková vtipná a krásná jednohubka.
PS: http://www.youtube.com/watch?v=HsfZbfCNOds :D:D
[4]:jeee, tak on nekdo Billa a Toma dokonce i natocil! 😀 predpokladam, ze ta lwice je Simone, ktera je nawadi, aby se nestydeli 😀
Já vím, že by asi nemělo – ale přišlo mi to hrozně sladké, když jsem v tom najednou viděla ty dva :D:D
A každopádně – tisíceré díky za tvůj překlad – VÝBORNÉ! :))
Jezisi kriste, to je tak roztomile ^^ 😀
Nadherna povidka 🙂
[6]: Ježiš, Liso, to video je sladký, to by měla vidět autorka, určitě by se jí to líbilo… třeba to neviděla.. mohla by to dát k povídce jako trailer 😀
Iwčo, napiš jí, a pošli jí odkaz, třeba bude mít radost. 😀
[8]: Haha a to si pamatuju, jak autorka před tímhle dílem posílala varování, že komu se to příčí, tak že raději dál ani nemá číst. A první věc, co jsem udělala, bylo, že jsem začala hledat na youtube, jak že to vlastně ti lvi dělají :D:D
Já myslím, že takových videí shlédla v rámci svého průzkumu možná i více 😀
[4]:Takže nakoniec autorka opísala skutočný príbeh 😀 mne je tej levice takmer ľúto 😀
Krásne video.
No tak tohle je Konec!!:D…Je to nehorázně roztomilý!!:D celá tahle povídka byla úžasná [4]: a to videoo!:DDD
…Škoda že ta povídka byla tak krátká,určitě bych chtěla vědět jak to všechno pokračovalo!!lvice lesbičky a lvi gayové,to je brutální!! wohoou!:DDDDDDD
Musím přiznat, že dneska jsem se strašně nasmála xDDD
Tohle je prostě strašně vtipné, originální a skvěle vymyšlené dílo, četla jsem ho opravdu s velkou chutí a s úsměvem na tváři.
A nejvíce mě dostaly lvice lesbičky, to jsem fakt nemohla xD
A taky rozhovor Gea a Gustava, neměl chybu xDDD
A video je taky perfektní, k povídce jako stvořené 🙂
A ještě moc děkuju za překlad 🙂
PSkoda ze to skoncilo ale byla to rozkosdma povidka!!! A hezky preklad, vubec nebyl spatny 🙂
Nádherná povídka 😀 Opět jsem se tolik nasmála 😀 Kéž by bylo ještě pokračování =)
[4]: To jsou celí oni 😀
tak to byla naprosto dokonalá povídka, škoda jen, že tak krátká… moc děkuji za překlad, užívala jsem si ji od prvního do posledního písmene!!!
Takhle povídka byla vážně skvělá!♥
Jsem tak šťastná, že Tom a Billbudou spolu 🙂 Opravdu jsem se ale musela smát, když se Bill snažil Toma napadnout a při tom zjistil, jak moc dobře mu Tom může udělat 😀 Chudák Tom, jak se cítil poníženě 😀 Ale to má za to, že se předtím cítil tak povýšeně! 😀 Georg a Gustav mě dostali! Nejen jejich debata, ale byla jsem i ráda, že je tam autorka zmínila 🙂 A taky mě velice potěšila zmínka na konci od autorky. Zase jsem o něco chytřejší a tohle je hodně zajímavý 🙂
Ještě jednou mockrát děkuji za tento překlad! Jsem poctěna, že jsem si mohla tuhle povídku přečíst a už teď můžu říct, že se k ní určitě ještě někdy vrátím!♥
Toto bol dokonalý príbeh. Moc moc ďakujem za preklad takej úžasnej poviedky 🙂
Moc se me ten pribeh libil. Hodne originalni napad
Juuuj toto bolo velmi mile 🙂 zvlastny ale originalny napad 🙂 dakujem za preklad
Jeeej, to bylo super, ještě jsem žádnou povídku tohoto typu nečetla a tato je rozhodně skvělá!
Děkuji jak autorce za napsání, tak za skvělý překlad! 😉