Wish you were here 11.

Čas ubíhal jako voda a kluci spolu byli téměř půl roku. Všechno bylo tak, jak mělo. Bohužel, to se změnilo během pár sekund, a to jen díky internetu.
Jako vždy spolu komunikovali přes počítačový program skype. Tentokrát to bylo jiné. Bill netušil v čem, jen neměl náladu moc mluvit a psát. Nechtělo se mu zkrátka nic, a tak nechal Toma, ať něco povídá. Miloval jeho hlas, a taky ho strašně moc rád poslouchal. Černovlásek tak maximálně psal své kamarádce, ale to bylo tak vše. Bylo teplo a jeho to uspávalo, takže jen tak seděl na židli, nohy na stole a klávesnici na nohách.
Pouze odepisoval své kamarádce, se kterou řešili jejího přítele. Měli vztah na dálku, on žil v zahraničí, nikdy se neviděli, ale i tak to brali jako vážný vztah. Bylo ti divný, že už to takhle mají přes rok, ale byla to jejich věc. On jim do toho nechtěl a neměl v plánu nějak zasahovat.

„S kým si to tam píšeš?“ Zeptal se po dlouhé chvíli ticha Tom.
„S kamarádkou,“ odpověděl jednoduše. Nelhal, neměl ani důvod.
„Jo s kamarádkou…“ pronesl spíš pro sebe dred. „Nebo s někým jiným? Třeba nějakým kamarádem…“
Bill nevěděl, co mu na to má říct. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy, ale nechtěl brečet. Ne teď, když s ním volal. Jakmile Tom jmenoval osoby, se kterými si mohl psát, ruka mu ujížděla na červené tlačítko na monitoru. Nevěděl, jestli to má udělat. V hlavě se mu honila jen jedna věc – „Nevěří mi.“

Nevěděl, co má v tu chvíli dělat. Dred to však rozhodl za něj.

„Tak… to asi nemá cenu…“
Černovlásek netušil, co tím myslí. Chce se rozejít? Ale proč? Byl v tu chvíli tak zmatený…
„Tak… čau,“ dopověděl Tom.
„Čau…“ pověděl se skleslým hlasem.

Hovor byl ukončen.

Bill na nic nečekal a počítač okamžitě vypnul. Následně hned mobil. Nechtěl s ním mluvit. Ne teď. Vzal si svůj MP3 přehrávač a rozhodl se jít na balkon. Tam se posadil na menší židličku, nohy natáhl na zábradlí a zaposlouchal se do textu písně. Po chvíli jej to přestalo bavit, a tak se rozhodl jít do sprchy.

Pod proudem teplé vody musel přemýšlet. Proč to udělal? Nevěřil mu snad? Vždyť říkal, že jej miluje a přesvědčoval právě o opaku. A teď toto? Bylo to divný, ale každopádně, Billa to moc mrzelo. Zklamal jej…

Po půlhodině se dokopal vylézt ven. Osušil si vlasy, následně celé své tělo, oblíkl si tepláky a tričko na doma. Potom zamířil na místo, kde byl předtím. Na balkon. Zapnul si telefon, kdyby mu volala třeba máma. Ale to nebyl ten pravý důvod. Byla to zvědavost, jestli se mu Tom snažil dovolat. A jo, snažil… Byla tam i sms.

„Zvedni to, prosím…“

Fajn, tak on sám mu nehodlal volat. Počkal, jestli telefon zazvoní sám. A opravdu ano. Po asi dvou minutách se tak stalo.
Váhal, jestli ho má zvednout, nevěděl, co by mu tak měl říct. Nějakou chvíli jej nechal hrát a až potom hovor přijal, avšak nic neříkal.

„Promiň, nemyslel jsem to tak…“ Ozvalo se téměř okamžitě.
Bill neodpověděl, nevěděl, co na to má odpovědět, bolelo jej to. „Hm…“ Brouknul na znamení, že vnímá.
„Bille, omlouvám se,“ zopakoval. „Nevím, co to se mnou bylo.“
„To je dobrý.“ Povzdechl si a hlavu zaklonil dozadu.

Tom se ještě nějakou chvíli omlouval, nakonec se domluvili, že přijede. Teda, on sám to navrhnul a Bill jen souhlasil. Černovlásek jej měl počkat před domem, a taky tak měl v plánu udělat.

autor: Kiki