Zmoženě zavřel oči. Od chvíle, kdy od faraóna odešel, nepřemýšlel nad ničím jiným a jeho mysl byla vyčerpaná. Potřeboval spát, dát jí prostor pro oddych. Přetočil se na bok a poslepu nahmatal cíp tenké deky, kterou nedbale přehodil přes svoje tělo. V momentě, kdy zavřel oči, ucítil tu těžkost ve víčkách, která mu nedovolovala je znovu otevřít. Snažil se alespoň udržet mysl při vědomí, ale brzy i s ní vzdal boj. Zvolna přešla do údolí snů.
Černovlasý mladík seděl kousek od něj na polorozpadlé zídce někde uprostřed palácových zahrad. Vlasy měl přehozené přes jedno rameno, nejspíš ani nevěděl o tichém pozorovateli, jehož potemnělé oči putovaly po chlapcových zádech. Jen matně registroval zapadající slunce, jež nejspíš upoutalo chlapcovu pozornost natolik, že si ho ani nevšiml. Téměř automaticky přešel k chlapci ještě o pár kroků blíž. Brzy se kolem něj ovinula hřejivá vůně, kterou si s ním spojoval. Nikdy se k němu nedostal příliš blízko, ale přesně věděl, že tak voní jeho kůže, jeho vlasy. Přivřel oči, do kterých se mu opřely poslední narudlé sluneční paprsky. Jeho dlaň zvolna spočinula na chlapcově rameni. Cítil trhnutí jeho těla, ale pohled k němu neotočil. Sjel dlaní níž přes jeho paži, dokud prsty nespočinul na hřbetu jeho ruky. Beze slova prsty zaplnil mezery mezi těmi jeho. Až teprve poté se k němu stočily překrásně čokoládově hnědé oči. Mladík se na něj přívětivě usmál a zády se opřel o jeho hrudník.
Přímo do nosu ho udeřila intenzivní vůně jeho vlasů. Pevněji sevřel jeho prsty a hluboce se nadechl. Připadal si omámený pouze jeho přítomností. Neodolal a sehnul se k jeho krku, na který vtiskl několik drobných polibků. Mladík se usmál a opětoval stisk jeho prstů. Západ slunce ho přestal zajímat. Přetočil se na zídce, aby snědému muži za sebou viděl do očí. Věnoval mu překrásný úsměv. Nesmál se pouze rty, ale také očima. Zvedl volnou ruku k otrokářově tváři a prsty přes ni přejel. Letmo se dotýkal jeho kůže a Anis pod jeho doteky přivíral oči. Zapomněl na všechno, co ho ten den trápilo. Zdálo se, že je všechno jednodušší, když je Bill s ním, když se ho dotýká, a když se na něj usmívá svým okouzlujícím způsobem. Přesto si však připadal zvláštně pošetile a neomaleně, když se sklonil, aby na jeho rty vtiskl polibek. Veškeré pocity mu však Bill sám vyvrátil, když se jeho tvář rozzářila ještě víc než předtím. Omotal mu ruce kolem krku a rozpustile se na něj uculil. Tváří se opřel o jeho hrudník a vydechl mu na krk.
V ten moment ho napadl ten absurdní nápad. Na nic se neptal. Připadalo mu, že v takovém případě jsou otázky a slova zbytečná. Opatrně vzal Billa do náruče. Mladík na něj vykulil oči, ale taktéž se na nic neptal. Pevněji se přitiskl k jeho tělu a nechával se odnášet pryč. Byl to příliš spontánní nápad na to, aby se mohl nějak připravit, ale brzy už pokládal Billa na zem přede dveřmi do svého pokoje. S úsměvem otevřel dveře a gestem ruky Billovi naznačil, že ho má následovat. Styděl se za chudobu, která naplňovala jeho byt, ale jako otrokář si nemohl dovolit nic lepšího. Styděl se, protože věděl, že Bill je zvyklý na něco úplně jiného.
Znovu ho obdařil zářivým úsměvem a chytil jeho ruku. Zlehka si s ním propletl prsty a táhl ho k posteli, která ho uprostřed pokoje na první pohled zaujala. Lehkým šťouchnutím do ramen ho posadil na její okraj. Hned nato dosedl na jeho klín. Rozpustile se uculil a spojil jejich rty v dlouhém polibku, který se postupně prohluboval. Bill spokojeně vydechl do Anisových rtů, když jeho ruce, které se téměř okamžitě usídlily na Billově pasu, sjely níž…
Její část lidské duše jí dopomáhala propojit si všechno dohromady. Od brnění v packách po záměry ženy, která ji donutila požít onu stále záhadnou tekutinu. Teď už věděla, že díky ní žena plně ovlivňuje Tomovu mysl, jeho pocity a jeho vnímání reality. Nemohla však nic dělat – její mysl byla téměř permanentně zablokovaná. Dřív si myslela, že si od Toma udržuje odstup schválně, ale poslední dobou začínala chápat, co se kolem nich děje a jak moc toho neví. Žena prostě jen nechtěla, aby s Tomem mluvila a mohla mu tak říct o svých pocitech. Všechno se měnilo, La-ila to cítila. Už brzy mělo dojít k převratu a největší roli v tom všem hrál právě Bill. To on bude spouštěčem všeho. Věděla to, ale nemohla říct víc, než co se snažila sdělit Tomovi odpoledne. Chtěla mu dát alespoň náznak, nějakým způsobem ho upozornit. Avšak zjistila, že kdykoliv se pokusí Tomovi cokoliv říct, nedokáže to. Dokázala se spojit s jeho myslí, ale jakmile chtěla zformulovat něco o zradě, nemohla.
Hlasitě si povzdechla, když chlapec vyklouzl ze dveří, a znovu složila hlavu na tlapy. Bolela ji z neustálého přemýšlení, jak Toma varovat. Začínala však chápat, že není žádná možnost, jak ho upozornit. Nemohla nic – jen sledovat, jak plány modrooké ženy vycházejí.
Do tváří se mu nahrnula krev, když se zamyslel nad tím, jak moc by se mohl jejich vztah změnit pod rouškou tmy. A nemohl zapírat, že se mu ta představa líbila. Už několikrát se zdálo, že zajdou dál, ale Tom se vždycky zarazil při pohledu na Billovy jizvy. Vždycky když viděl jeho pohled, jakým zrůžovělou vrásčitou kůži pozoroval, sám sobě si připadal nechutný. Protože viděl znechucení v hnědých očích. Co už ale přehlížel, byl soucit a bolest, jež v očích plavaly stejně jako znechucení. Ale ne znechucení Billem, nýbrž osobou, která mohla něco takového způsobit.
Bill si vypískl, když znenadání narazil do dalšího keře, do kterého se mu téměř okamžitě zamotalo oblečení. Ozval se tichý zvuk trhající se látky, jak se snažil ze zajetí trnů a větviček vykroutit. Ihned, jak se mu to povedlo, zkoumal škody na svém oblečení – objevil velkou díru ve švu na levém boku. Bezmocně si připlácl ruku k čelu… teď už nebyla šance, že by svůj noční výlet mohl před Tomem skrýt. Hlasitý povzdech opustil jeho rty. Teď nemělo cenu něco takového řešit, s řešením mohl počkat do rána.
Zamrkal do tmy, když nedaleko zaregistroval světla. Nejspíš se vracel k palácovému komplexu, aniž by si to uvědomoval. Zahrady v noci skutečně vypadaly úplně jinak, a on nepochyboval o tom, jak lehké musí být ztratit se v nich.
Pomalu se dal do pohybu. Jeho kroky jen váhavě stoupaly po kamenných schodech, aby o pár minut mohl dlaněmi spočinout na těžkých dveřích. Zatlačil do jednoho křídla a to povolilo pod silou, kterou do otvírání vložil. Proklouzl malou škvírou, která se mezi křídly vytvořila. Okamžitě ho pohltila vůně hořících svící. Tiše jako myška procházel dál rozlehlou hlavní lodí, dokud nezaregistroval kruh svící. Nápadně mu připomínal ten, který zde už jednou viděl. Jeho uši zachytily tlumený, příjemně znějící hlas, jak promlouvá slova, jejichž význam Billovi unikal. Nerozuměl jazyku, kterým kněz mluvil. Přistoupil ke kruhu blíž a omámeně naslouchal slovům, která jako by ho k sobě vábila. Posadil se na podlahu kousek od nejbližších svící a zavřel oči. Slova se kolem něj ovíjela jako tóny písně. Za zavřenými víčky se mu téměř okamžitě začala tvořit představa. Rozsáhlá louka plná zelené trávy a drobných kytiček. V dálce za ní se rýsovaly vrcholky kopců. Na nich leželo něco bílého, něco, co Bill nedokázal identifikovat. Prostředkem louky protékal potůček, jeho bublání Billa příjemně utěšovalo.
Na jeho tvář dopadalo jemné sluneční světlo, hýčkalo ji a nebylo tak nemilosrdné jako to, které znal. Nepálilo ho na kůži, pouze ji příjemně laskalo. Billova tvář se rozzářila. Cítil se šťastný. Tak šťastný, jako snad ještě nikdy ne. Bylo mu teplo, vnímal lehký vánek, který mu pročesával vlasy, a nechával se kolébat písní potoka. Přimhouřil oči, když v dálce zaznamenal postavy. Měly lidská těla a zvířecí hlavy. Zpočátku ho to vyděsilo – vypadaly přesně jako kresby pověšené na stěnách chrámu. Jediné, co z nich však cítil, bylo blaho a klid. Ve zvířecích tvářích rozeznal drobné úsměvy, které mu věnovaly. Neviděl je, ale cítil.
Náhle se však louka začala měnit. Postavy odcházely, slunce zapadlo. Všechno se zahalilo do tmy a brzy už neviděl nic.
autor: Helie
Tahle kapitola je tak zvláštní,nevím komu bych přála byt s Billem Tomovi nebo Anisovi.
Začnu netradičně od konce, protože ta Billova chvíle v chrámu byla neskonale kouzelná ♥
Zajímalo by mě, cože to vlastně bylo, jestli Bill jenom tak obyčejně zadřímnul, nebo jestli měl nějaké vidění. Nebo snad viděl budoucnost, jindy a jinde?
Řekla bych, že spíše to druhé, protože krajina, kterou viděl určitě nebyla jeho domovinou, zelená louka a kytky namísto slunečního žáru a písku…A co ten sníh na kopcích? Opravdu zvláštní 🙂
A hned potom musím vyzdvihnout Anisův sen, ááách…škoda, že se probudil a nenechal si ho dozdát až do konce. Přiznávám, že o něčem podobném sním taky, jenom místo Billa jsem tam já xD
Jinak, velice zajímavé dneska byly myšlenky La-ily, hmm, je zvláštní, jak dokázala mnohé kolem Billa vycítit, jenom pořád nechápu, proč ho tolik nesnáší. Ohledně La-ily doufám, že to kouzlo nápoje, který vypila, dokáže překonat a Amendetoma přece jenom včas varovat, protože co se chystá bude pro něj hotová katastrofa…
No, dneska jsi nám mnohé napověděla, ale pořád to není dost na nějaké smysluplné závěry, takže budu s netrpělivostí očekávat další díl, stejně krásný a záhadný jako tenhle :)♥
Moc krásný díl. Ta Billova vize, nebo co to bylo, byla opravdu zajímavá.
Taky jsem zvědavá, jak bude Anis o Billa bojovat a jak na to bude reagovat Tom. Ale nejvíc je zvláštní ta žena, co ovládá Toma. Jak s ní to dopadne, to opravdu nevím.
[1]: Ono je to víceméně jasné, s kým Bill nakonec zůstane, protože přece jenom tahle povídka vznikala v době, kdy se mi sice Billshido líbilo, ale twincest vedl na plné čáře. A v podstatě vede dodneška, i když se pro mě stalo Billshido daleko představitelnějším a zajímavějším tématem, než dřív bývalo =)
[2]: Nejsem si jistá, jestli se o tom ještě dál někde zmíním, protože to byl v podstatě chvilkový nápad, který není nijak zvlášť klíčový, ale třeba tam o něm zmínka ještě někde padne 😀 Každopádně tu Billovu představu vytvořila slova, co si tam odříkával kněz. Za jejich pomoci se snažil spojit s Bohy a Bill se mu k tomu normálně připletl 😀 Svým způsobem to mělo dát Billovi najevo, že i kdyby nevyšlo jedno ani druhé po stránce vztahů, pořád je tu ještě ta třetí možnost, ke které se v případě nouze může uchýlit, i když k tomu stejně nikdy nedojde 😀
Tak to je dobrý, já to mám pro změnu přehozené naopak… i když samozřejmě by bylo blbé, kdyby tu "ženskou" roli zastával chlap a ženská tu "mužskou"… Ale je pravda, že kdykoliv se mi povede na Bushida vymyslet v Cejchu nějakou zákeřnost, poslední dobou mě zlobí svědomí či co, protože ten mi do snů leze taky 😀 Ale to budou asi vážně jenom výčitky za tohle všechno :D:D
Pokud můžu prozradit alespoň něco málo dopředu, tak ne, La-ila zůstane "svázaná" i dál a Tom se o ničem nedozví. Všechno musí zažít na vlastní kůži, aby povídka došla k takovému konci, jaký pro ni plánuju už od začátku =)
[3]: S ní to dopadne špatně, ale na to je ještě spousta času =))
Konečně jsem si našla chvíli, abych si tenhle díl mohla přečíst. Pracovní proces mě zabíjí! 😀
Ale každopádně k dílu – ani se Anisovi nedivím, že se po tom snu rozhodl tak, jak se rozhodl. Na druhou stranu to ale byl pořád jen sen a ty můžou být často zavádějící.
Nevím, co si mám myslet o tom, jak jsou Tomovi pocity ovládány a on je jen bezmocnou loutkou něčí pomsty. Teď si nejsem jistá opravdovostí jeho citů už vůbec.
Mám poměrně strach z toho, jak se to bude dál vyvíjet, protože to vypadá na pěkné drama 🙂
Tenhle díl byl hodně takový zvláštní..plný nejistoty,jak to vlastně bude dál. Schyluje se tam k tomu velkému zlomu,o kterém Lai-la ví…Jsem zvědavá,co se tam dál bude dít. Anis je do Billa opravdu velmi zamilovaný,když se ho i přes to všechno,co mu jinak hrozí,nechce vzdát…..Lai-la ví,že se mu Bill podvolí..na to jsem zvědavá. A jelikož k němu Tom cítí jiný druh obliby,než k někomu jinému,tak se mu to určitě líbit nebude. Už jenom to,že Anis s Billem trávil čas se mu nelíbilo.Proto mu to taky zakázal…ta ženská Toma ovládá fakt dobře.Ale pokud ona ovládá jeho city,tak…až bude po všem..po tom velkym zlomu..až ho prostě přestane ovládat..bude Tomovo vlastní já…neovládané něco k Billovi cítit….to je to,nad čím přemýšlím. (teda jestli jsem tohle dobře pochopila,jestli ne,tak se omlouvám)..Anisův sen byl hodně hezký…jsem na to fakt zvědavá,jak daleko bude kvůli svým citům schopen zajít…myslím,že co nejdál to půjde..Bill je pro něj fakt dost důležitý…miluje ho..řekla bych. Jinak ta Billova představa v chrámu..byla zajímavá…bohové budou při něm…tak snad se nedá na tu cestu kněze,až se tam všechno posere…to už by totiž nebylo cesty zpět,že?..
Hm hm hm..takovýhle milostný trojúhelník…Jak tohle jen dopadne.
[6]: *La-ila