Zdravím 🙂
Hlásím se vám zpátky po dlouhé maturitní pauze, ze které vzešel tenhle příběh 🙂 Musím říct, že mě k tomu inspirovala nejspíš moje dovolená v Egyptě, kterou jsem absolvovala v zimě, a také moje už od dětství trvající posedlost starověkým Egyptem. Doufám, že se vám povídka bude líbit. Je to příběh ze smyšlené minulosti částečně inspirovaný historií. Opravdu si netroufám říci, jak dlouhá bude, protože i když je sice už napsaná a pouze ji přepisuji, můžu tam toho ještě spoustu změnit a děj tak pozměnit 🙂 Tahle první kapitola je jen takový úvod a návnada na to, co přijde 🙂 Kapitoly budou pak už delší 🙂
Už na univerzitě rozjel tento svůj program, výzkum nebo jak by se to dalo nazvat, ale bezúspěšně. Každý jeho profesor na vysoké škole, každý historik, kterého se kdy zeptal, všichni ho od toho odrazovali. Nikdo takový není, Egypťané, jak je země znala před tisíci lety, vymřeli, říkali, ale on se nechtěl vzdát. On chtěl bojovat dál, i kdyby tím měl strávit celý svůj život.
Usadil se tedy ke svému stolu, otevřel notebook a začal v práci. Ale nic nenacházel. Vůbec nic. Dnešní přednášku měl až pozdě odpoledne, to byla spousta času pro to, aby se pokusil najít alespoň malé vodítko.
Hodiny plynuly, avšak nic nenalezl. Naštvaně zaklapl počítač, zvedl se od stolu a ve snaze zastrčit jej zpátky do tašky, shodil ze stolu nějaké knížky. Povzdychl si. Když se pro ně sehnul, aby je posbíral, všiml si, že je jedna z nich otevřena zrovna na jednom z egyptských přísloví. Naslouchej vždy svému záměru, ať už se zdá být jakkoliv směšným. Pousmál se, strčil knížku do tašky k počítači a spěšným krokem odešel pryč, aby přišel včas na přednášku.
Mladík se usadil do jedné z řad, která byla blíž ke dveřím, protože ať se snažil jakkoliv, stejně přišel pozdě. Profesor mu nevěnoval žádnou pozornost a dál přednášel o egyptské architektuře.
„Oh, jo, jasně… díky…“ usmál se na dívku a vzal si od ní svůj vytracený majetek. Poznámky odložil na stůl a maličko se pousmál. Sám ani nevěděl, proč se usmívá, ale najednou měl pocit, že je nablízku něčemu velkému, něčemu zásadnímu v jeho životě. Podíval se na papír, který před chvílí položil před sebe na stůl, a zjistil, že to vlastně vůbec není jeho. Zamrkal, dole v rohu byl podepsaný jakýsi Franz Strauss. Tom se maličko zamračil a začal si pročítat poznámky na starém papíře.
Po chvíli mu došlo, že se jedná o papír z deníku, na prvním řádku stálo datum 9. 5. 1865. Nechápal, jak by to mohlo být možné, ale po pár přečtených řádcích mu bylo jasné, že tento jistý pan Strauss kdysi hledal to samé, co teď hledá on. Ten kdo to psal, si ale byl jistý, že své hledání nebude schopný dokončit, protože je moc stár a nemocen. „Ty, jenž čteš toto psaní, věz, že klíč ke svému cíli nalezneš v Cambridgeské Univerzitě, v univerzitní knihovně, pod dlažbou u oddělení se slovníky. Zde jsem ho uschoval. Přeji hodně štěstí.“ Tom zvedl pohled, usmál se. Pojede do Cambridge.
Tom odešel po skončení své přednášky k sobě na kolej, kde si urychleně zabalil všechny svoje potřebné věci a na internetu si zamluvil letenku do Anglie. Samozřejmě, že do letadla, které z Berlína odlétalo jako první. Naskočil tedy rychle do taxíku a vydal se na letiště.
Tom byl nervózní, bál se, že někdo pozná, že sem nepatří, tolik moc se toho bál, až měl pocit, že z potu, který z něho vyvěral, za ním musí být mokrá cestička. Konečně našel cestu do knihovny, když do ní vešel, měl pocit, že se nachází v Bradavicích a jen čekal, až tu na něj někde bude valit oči Hedvika. Rychle našel příslušné místo a usmál se; skvěle. Ale přeci tu nemůže přede všemi odkopávat dlaždičky, to by ho určitě rychle vyhodili tam, odkud sem přišel, a to nebylo zrovna blízko. Vzal tedy z poličky nějakou knihu a usadil se s ní ke stolu, musel počkat do večera, než odsud všichni odejdou.
Tom se páčidlem zaryl do spáry mezi dlaždicemi a zabral, až ho překvapilo, jak jednoduše to šlo. V tomhle přeci musel být nějaký háček, tohle přeci nešlo jen tak, nebo ano? Odendal dlaždici stranou a povzdychl si. Ano, to přesně byl ten háček, o kterém před malou chvílí přemýšlel. Pod dlaždicí se nenacházelo nic víc než hluboká díra. A žebřík. A dole pár krys, ale o nich Tom naštěstí neměl ani tušení. Kdyby o těch hlodavcích věděl, neudělal by to, co udělal. Nikdy by si nepřehodil svou putovní tašku přes rameno a nelezl by dolů, nikdy by se mu pod nohou nezlomila příčka a on by asi nikdy nespadl do té černé díry a neuhodil se do hlavy. Cože by byla náramná škoda, jelikož bych vám neměla o čem vyprávět.
autor: LilKatie
Je to až legrační, jakou radost mi děláš vším, do čeho se pouštíš, Katie, ať jsou to tvoje skvostný překlady či tvé vlastní povídky. Mávám na tebe jako na spřízněnou duši, neboť Egypt je vedle Německa má životní láska. Odmala jsem chtěla být egyptoložkou, na krku nosím Anch a každý léto vytrvale přesvědčuju rodiče, abychom jeli k moři opět tam. Takže jsi mě tímhle příběhem ohromně potěšila!
Jsem zvědava jak to bude pokračovat vypada to zajímavě.
[1]: To jsem ráda 🙂 Já jsem taky od malička chtěla dělat tohle, ale pak mě nějak chytla ta aj… Mamku jsem přemluvila až teď, taky jsem od mala škemrala a povedlo se! Projeli jsme v březnu snad 90% památek co tam mají 🙂 A doufám, že se ti bude povídka líbit! :))
Zajímavý začátek;) určitě budu čít pravidělně! Btw strašně se mi líbí způsob jakým píšeš;))
To by bylo, abych se do toho nepustila, když doma máme blázna, co nemluví o ničem jiném, a totálně mě tím nakazil 😀 Navíc jsem ti to i slíbila a hrozně jsem se na tuhle povídku těšila =)) Podle toho, co jsi mi psala, se mi hodně líbí ten nápad… A těším se na to, jak ho budeš rozvíjet a vtahovat nás do něj =))
Jéé to vypadá zajímavě, další díl ale jen tak, jsem jediná komu to stou knihovnou až po ten žebřík připomíná 1. díl Indiana Jonese?? Jako ne že by mi to vadilo, právě naopak 😀 😀 😀
No už aby byl další díl 😉
Mám moc ráda tady tu představu, připadá mi to tak sexy – kdokoliv z dvojćat, že studuje historii a pak hlavně ten egypt a bill jako egyptan a dál a dál… aaach <3 😉
[6]: Vážně? Na to jsem ani nepomyslela, ale možná to budu mít díky Harrisonovi někde v podvědomí tak jsem to sem vecpala 😀
Na Egypt zaťažená nie som, ale na Indiána Jonesa áno 😀 tiež mi to táto prvá kapitola pripomenula. Ospravedlňujem sa, že som sebecky počkala kým poviedku dokončíš, ale mám ich rozčítaných toľko, že som si počkala. A teraz idem na to.
No tak toto vyzerá pekne zaujímavo 🙂 Som zvedavá, čo z toho vznikne.