autor: Iwča
Dlouhou chvíli se na sebe dvojčata nebyla schopna podívat, ale nakonec to byl Tom, kdo prolomil ticho.
„Bude to tak lepší, Billy. My… my jsme dvojčata, tohle by stejně nikdy nefungovalo. Museli bysme se pořád před někým schovávat, a to já nechci. Chci, abys měl vztah, ve kterým budeš prostě šťastnej, a to se mnou nebudeš. Andy tě miluje, myslím… ty jeho taky, bude vám spolu dobře. Já na tebe počkám, dobře? Vždycky tady pro tebe budu a jednou, až to bude všechno jinak, až na nás nebudou všichni kolem zírat a budu mít tu možnost… budu o tebe bojovat a získám tě zpátky, protože tě miluju a nikdy nepřestanu. Přísahám. Prostě na tebe počkám,“ kývnul Tom spíš sám pro sebe a přitáhl si plačícího brášku k sobě do náruče. „Neplač, miláčku. Nikam neodejdu, pořád budu s tebou. Bude to tak, jak to má být. Budu tvůj velkej brácha, budu tě utěšovat, budu tě chránit a budu ti pomáhat se vším, co tě bude trápit. Prosím, nebreč.“
„T-Tomi, já… já ti tohle nemůžu udělat, já nechci… Ale Andreas… já-já nechci, aby to věděla maminka a on by jí to řekl, nebo… promiň, tak moc se omlouvám. Je to moje chyba, za všechno můžu já,“ zamumlal Bill do Tomova trička a rozbrečel se ještě víc.
Miloval svého bratra, opravdu ano, ale pořád si nemyslel, že ho miloval tak jako Tom jeho. Miloval ho víc než cokoliv na světě, umřel by pro něj. Věděl, že by nikdy nikoho nemohl milovat tak jako Toma, ale pořád to bylo něco jiného. Tom ho miloval jako osobu, jako někoho, s kým chce prožít zbytek života, ale on ne. Bill ho pořád miloval jako svoje dvojče. I když sex s ním rozhodně nebyl nijak špatný… Andy měl pravdu, tohle prostě nebylo reálné, nikdy. I Tom to věděl.
*
Uběhl rok od té doby, kdy se dvojčata „rozešla“, a teď se zdálo, že je všechno v pořádku. Dneska slavili svoje dvacáté narozeniny a oba si to naprosto užívali, byl to rozhodně jeden z jejich nejlepších zážitků. Bill byl tak šťastný, když mu Tom řekl, že jim zarezervoval celý zábavní park. Už od mala si něco takového vždycky přál, a teď mu to Tom dal. Nejlepší dárek, co kdy v životě dostal.
Ale když jste se chvíli soustředili na to, jak se Tom dívá na svého bratra… určitě byste poznali, že něco rozhodně není úplně v pořádku. Tom nebyl šťastný. Dokonce ani trochu, byl zlomený a jeho srdce pořád brečelo a lámalo se víc a víc, kdykoliv na něj Bill promluvil, objal ho, přišel v noci za ním a přitulil se k němu. Věděl, že by s ním nemohl být, samozřejmě, ale pořád to bolelo. Ze začátku si myslel, že ho to prostě přejde, že stačí několik holek, se kterými se vyspí a bude v pořádku. Jenže ono to nezabíralo, jeho srdce ho prostě neposlouchalo. Pokaždé, když v noci ležel sám ve svém pokoji, věděl, že už nikdy nebude moct být doopravdy šťastný.
„Tomi? Tomi, děje se něco?“ černovlásek šťouchnul do svého dvojčete, které vypadalo hodně zamyšleně a možná i trochu smutně. Moc tomu nerozuměl, dneska si měli přece jen užívat a radovat se.
„C-Co? Ne, jsem v pořádku,“ zakroutil Tom s úsměvem hlavou. „Říkal si něco?“
„Máme si jít připít před kamery, abychom měli nějaký záběry,“ kývnulo mladší dvojče a chytilo Toma za ruku, dotáhlo ho k ostatním a podalo mu skleničku.
„Tak hodně štěstí, Bille,“ zamumlal Tom a se svým dvojčetem si ťuknul. Tohle rozhodně nebyly narozeniny, které si představoval. Ale úsměv jeho bratra mu za to stál…
*
Oba už byli doma, Andreas odjel a oni dva jen seděli a koukali na televizi, tak nějak si užívali narozeniny po svém. Když se Bill zvedl, odešel a po chvíli se vrátil se skleničkou whisky a dvěma skleničkami.
„Pamatuješ, jak jsme hráli tu hru, když nám bylo 16? Zahrajeme si znovu?“ pousmál se.
„Uhm… dobře, proč ne,“ kývnul a vzal si sklenku, kterou Bill naplnil alkoholem.
„Takže já začínám. Nikdy jsem nebrečel kvůli klukovi,“ řekl Bill a napil se, stejně tak jeho dvojče.
*
„Nikdy jsem nechtěl, aby se m-můj bratr rozešel s jeho přítelem,“ zamumlal Tom a dopil skleničku, hned si nalil další, i když dost whisky se vylilo.
„Okay, Tomi. Myslím, že bychom měli jít spát.“
„Bille, já umřu. Já bez tebe nechci…“ Bill svého opilého bratra ignoroval, chytil ho a pomohl mu na nohy, odvedl ho do jeho pokoje a posadil ho na postel, svlíknul mu kalhoty a tričko a přikryl ho peřinou.
„Spi, dobře? Ráno ti bude líp.“
„Ne, nebude. Už nikdy mi nebude líp.“
„Tomi… Musím být s Andym, mám ho opravdu rád. Ty sám si mi řekl, ať s ním jsem, pamatuješ?“
„Miluju tě.“
A Bill odešel. Nemohl a ani nechtěl tohle poslouchat. Věděl, že až se Tom probudí, zase bude v pořádku. Nebo tak bude alespoň vypadat, a s tím se Bill dokázal spokojit. Bylo to špatné, ale jediné řešení v jejich situaci.
*
Když se Tom druhý den probudil a setkal s bratrem, nic neřekl, jen se usmál a připravil jemu i sobě kávu. Postavil ji před něj a Bill se na něj šťastně usmál.
Přesně v tu chvíli Tom věděl, že je to v pořádku. Je v pořádku, že on trpí.
Je to v pořádku tak dlouho, dokud se jeho malý bráška usmívá.
KONEC
autor: Iwča
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Neee!!! :'( Myslela jsem, že to dopadne líp… :(( Tahle povídka byla úžasná :), ale… chudák Tom. Proč se musí tak trápit? Já nevím, vážně ho Bill miluje jen jako bratra, nebo má prostě strach? Protože jestli ho miluje více, než jen jako bratra, a má prostě jen strach, tak je to docela v háji. :'( Každopádně, vážně se mi to celé moc líbilo, jen bych udělala happy end. :DDD Ale tak chápu, že ne všechno vždycky dobře skončí…
Bude druhá řada? Že bude druhá řada. Prosím! Takhle smutně to přece nemůže skončit.
ježiš to je tak hezký že prostě to musí mít pokračování!!!! prosím prosím prosím!!
Neznášam smutné konce 🙁 nesúhlasím a protestujem 🙂
Tak krásna poviedka sa nesmie končiť takto smutne. Je mi Toma veľmi ľúto. Tom a Bill patria k sebe predsa…
Já se omlouvám ale smutný konce nečtu.. měla jsem tu povídku ráda.. 😀 Ale konec si nechte.. na někoho kdo vydrží smutný a depresivní emoce :))
[4]: ano přesně Zuzí.. 😀 patří k sobě 🙂 broučci..
To bylo úžasný… :')
Náhodou, byl to super konec… Neříkám že jsem ráda, že to skončilo smutně, ale když to někdo dokáže tak hezky napsat… :)) Ten poslední odstavec mě dostal :/ 😀 A počítám s pokračováním! 😉 ;D
Krásné, ale celkem smutné :/ Moc hezká povídka 🙂
Svím spůsobem byl Bill sobec.Povídka je moc pěkně psana.