autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
„Seš rozkošnej,“ zasměje se Tom a měkce mě políbí.
Ne víc než ty, prdelko. „Ale teď už půjdeme, dobře?“
Oh, tak najednou.
„Uhm, jo, jo, jen,“ zastavím se a sklopím hlavu. Já to stejně musím nějak protáhnout.
„Copak?“ pozvedne mi ji hned něžně za bradu.
„Ale když,“ řeknu nervózně a zakroutím se.
„No pověz mi to,“ usměje se.
„…aspoň minutu,“ povzdechnu a podívám se mu do očí.
„Minutu co?“ vydechne překvapeně.
„No,“ zatetelím se a sklopím hlavu, avšak oči přímo přilepím k těm jeho. Tom se začal tiše smát a obkročmo se na mě usadil.
„Já počkám, až to povíš,“ broukne pobaveně a začne se mi rty třít o bradu, přičemž mě pozoruje. Ach jo. To je nefér hra.
„…já se budu stydět,“ pípnu jako malé dítě a zaculím se. „Líbej mě…“ vyřknu konečně svou prosbu.
„Myslel jsem si to,“ šeptne s úsměvem a políbí mě pod bradu. Jsem vážně tak průhledný?
„A je to… špatně?“ vydechnu.
„Ne, já jsem rád. Jen… už tě znám,“ usměje se ještě víc. Mmm, jen tak dál. Mazlivě se mi otře nosem o můj a podbídne mi své rty.
„…já vím,“ pošeptám a otřu se mu rty o ty jeho.
„Mmmh,“ zavrní tiše a něžně se mi vpije do rtů. Narovnám se a obejmu ho kolem krku. Hned ho začnu něžně líbat i s jazykem. Tiše vydechl a ruce mi položil na hruď, aby mi nijak nepřekážel. Nechával se líbat, jako by se mu to opravdu líbilo. Líbal mě se stejnou něhou. Tulil se ke mně a mazlil se s mým jazykem. Sjel jsem mu náhle po zádech až na bedra. Neudržel jsem se a sjel mu poté až na zadeček. Jemně jsem ho promnul v dlaních. Nenutím ho k ničemu, ale tak rád ho hladím a dotýkám se ho. Oddechl mi do pusy a usmál se. Políbil mě trochu vášnivěji, avšak byl stále jemný. Přivinul se ke mně blíž. Přejel jsem mu jazykem po rtech a oddechl.
„…nevadí ti to?“ zeptám se.
„Ne, naopak,“ pošeptá a odtrhne se. Začne mi rty pátrat po čelisti. „Už jsem řekl, že se mi líbí, když jsi dominantní. Líbí se mi, když mě majetnicky objímáš a líbáš mě. Mám pocit, že… že mě opravdu miluješ, že tu je někdo, kdo… komu na mně záleží a… Prostě to miluju,“ zabrouká mi mile do pokožky, načež mě políbí pod ucho. Bože můj. A já se tak bál, že mu to vadí. Kdybych tohle tušil, tak ho ulíbám, umačkám a umazlím se s ním.
„Vážně? V tom případě ti rád dokážu, jak moc tě miluju. Aspoň z části, protože to nikdy nevyjádřím,“ pošeptám a chytnu ho za tvářičky, abych se mu podíval do očí.
„Miluju, jak mě chytáš i za ty tváře,“ zasměje se sladce. „Mám pocit, jako… jako bych byl tvůj poklad,“ vydechne tiše s úsměvem a zavře oči. Hlupáčku, ty jsi můj poklad a ještě mnohem víc.
„Ale ty jsi,“ vydechnu a naléhavě ho políbím.
Pomaličku jsem ho položil na pohovku a nalehnul si na něj. Hned jsem ho začal vroucně líbat. Jazykem jsem se dobýval hlouběji do jeho úst a pohrával si s jeho jazykem. Pohladil jsem ho po boku. Sjel jsem mu od žeber až po bok, který jsem okamžik mnul v dlani, až jsem se přesunul na stehno. Pokrčil jsem mu nohu v koleni a sjel mu něžně dlaní pod koleno a jel níž a níž, až k zadečku. Nedokázal jsem se udržet. Vždyť on mi tál pod rukama. Tiše mi vzdychl do úst a bezbranně naklonil hlavu ke straně. Něžně proplétal svůj jazyk s mým, tak mazlivě ho hladil a hrál si s ním. Dlaní mi vjel na záda a trochu si mě k sobě natiskl.
„…miluju tě, miluju, medvídku,“ pošeptám mu do rtů a dlouze ho políbím. Pořád ho hladím a všude možně laskám. Zajedu mu pod tričko a hned ho začnu hladit po nahé pokožce.
„Já tebe taky,“ zašeptá a zachvěje se pod mými doteky. Okamžitě mu naskočila husí kůže. Odtrhnu se od něj a podívám se mu do očí. Je to jako… rána z čistého nebe, ale mně se do očí vlijí slzy.
Takhle chutná štěstí. Je to on. Párkrát zamrkám a usměju se. Pohladím ho něžně po tvářičce a sjedu mu dlaní na podbřišek.
„Myslím to vážně, Billy,“ pošeptá mi a jen jemně mě líbne do koutku rtů. Billy… tak mi říkával.
„A proto jsem tak strašně šťastný,“ oplatím mu polibek a přivinu se k němu. Pousměje se a pohladí mě dlaní po zádech. Skloním hlavu a začnu ho líbat na krk, sjíždím až na klíční kosti. Mám potřebu se ho dotýkat, pořád a pořád. Trošku se na něm zavrtím a dál ho hladím po podbřišku. Tom naklonil hlavu ještě víc, aby mi udělal prostor a spokojeně oddechl.
„Víš, že jsi říkal minutu?“ pošeptá s úsměvem a začne mě jemně hladit po páteři. Vědátor jeden.
„A vadilo by ti dalších pár minut?“ zeptám se s úsměvem.
„Mně ne, ale budeme muset jít po tmě na procházku,“ zasměje se, ale posune se kousek po gauči, čímž nám oběma vytvoří více prostoru.
„Pokud chceš jít hned, tak řekni. Pokud chceš, abych pokračoval, tak taky řekni,“ usměju se a vkradu se mu mezi nohy.
„Myslím, že můžeš pokračovat a ani nikam nemusíme chodit. Stejně je tam zima,“ zavrtí se spokojeně a už si mě za týl přitáhne k sobě. Hned mě začal láskyplně líbat i s jazykem. Naznačuje mi tím, že by chtěl snad víc?
„Mhh, huh, dobře,“ zahuhlám a začnu mu to hned oplácet. Jenže to bych nebyl já, abych se po něm nezačal trošku vozit a třít se o něj.
„Ahm,“ zajíkne se, ale poté se zasměje. Naopak si mě za zadek ještě víc k sobě přitiskl a s úsměvem si začal hrát s mým jazykem. Celkem jsem zafuněl nosem a víc se k němu natiskl. Miloval jsem, když mě držel za zadek. Přišlo mi to od něj také tak majetnické. Hravě mi kroužil kolem jazyka svým a pošťuchoval se s ním. Miloval jsem to a miluju to dál. Jednu nohu při tom pokrčil a opřel mi ji o bok, čehož jsem hned využil a začal mu přejíždět po stehně a znovu jsem se dostal k zadečku. Pořád jsem ho tak provokoval. Co když se ale pletu? Možná nechce nic víc. Pobaveně se zavrtěl, čímž se o mě otřel. Jednu ruku mi přesunul na krk, po němž mě začal jemně hladit. Trošku u toho kýval nohou, ale vypadal podivně spokojeně. Stále mě něžně líbal. Líbila se mi ta hra našich jazyků. Proto jsem ho donutil povystrčit jazyk ven z pusinky. Jakmile tak udělal, rozpoutal jsem vzrušující hru mimo naše ústa. Tohle mě vždycky moc vzrušovalo. Uměl to dobře. Tlumeně jsem oddechoval a začal boky jemně otírat proti těm jeho. Pobaveně vzdychl a hrál si se mnou. Očividně se mu to také líbilo. Obkroužil mi jazyk a pomazlil se s ním. Poté se ale nadzvedl, přitáhl si mě k sobě za tvář a hluboce mě políbil. Jednou rukou jsem ho chytil za tvář a vpil se mu znovu naplno do rtů. Nedokázal jsem se odtrhnout. Nemůžu za to, že mě to táhne dál.
„Mhh,“ zafuněl trochu nosem a sevřel mě mezi stehny. Začal trochu hýbat pánví, jako by se o mně chtěl třít. I když jsem si nebyl úplně jistý, umožnil jsem mu to. Natisknul jsem se rozkrokem na ten jeho a jednou se jemně otřel. Pohladil mě po tváři, naklonil hlavičku a začal mě líbat intenzivněji. Jeho rty byly ještě dychtivější po těch mých a jazykem mi obepisoval celá ústa. Znovu jsem v něm vycítil tu chuť a touhu. Vycházel jsem mu vstříc. Líbal jsem ho tak toužebně a hluboko, přesně tak, jak jsme to oba milovali. Otřel se mi o nos svým a tiše jím vydechl. Opět se ozývaly ty krásné vzrušující zvuky našich rtů. Cítil jsem, jak se mi pod rukama pěkně chvěje. Byl tak dokonalý pocit vědět, že tohle je moje vina. Tohle jsem měl za vinu rád. Oddechl jsem mu do úst.
„Lásko…“ zašeptám chtivě. Tak strašně moc po něm toužím. Chci mít možnost ho… uspokojit. Sbíhá se to ve mně. Je to tak silné.
„Mm?“ oplatí mi, přičemž mi vjede prsty do vlasů. Začal mě jemně tisknout a tahat, ale dělal to s naprostým citem. Jen jsem slastně vzdychnul a chytl ho za bok. Zajel jsem mu prsty pod tričko a hladil ho. Musím se uklidnit, sakra. Vzrušeně vydechl a odtrhnul se od mých rtů. Něžně se mi o ně otřel, a poté si opřel hlavičku o moji. Stále mě hladil ve vlasech. Nezastavoval mě, nechával mě pokračovat. Rty mi přejel po tváři a dal mi na ni několik drobných polibků.
„…nikdy to nedokážu, nedokážu ti to ukázat, jak moc tě miluju, ale alespoň snad cítíš, jak po tobě pořád toužím,“ pošeptám tiše a líbnu ho na rty. Posunu se pomalu dolů. Vyhrnu mu tričko a začnu mu olíbávat bříško. Hned ho trochu zatáhl a slastně oddechl. Během vteřiny se ho zmocnila husí kůže, tím pádem byl na mé polibky ještě mnohem citlivější. Snažil se mi udělat prostor, pořád se tak trochu vrtěl. Spokojeně jsem u toho vrněl. Miloval jsem ty okamžiky, kdy jsem se mohl dotýkat jeho kůže, laskat ji a stále ji ochutnávat. Rukama jsem mu vyjel po žebrech. Zachvěl se a zhluboka se nadechl. Pohladil mě ve vlasech.
„Zastav mě, medvídku…“ podívám se na něj. Nechci dělat něco, co by nechtěl.
„Proč bych měl? Mně se to líbí,“ pošeptá nechápavě a opře si tělo o lokty.
„Jo? Dobře, dobře, to jsem rád,“ usměju se a vyhrnu mu to tričko o dost víc. Jazykem vyjedu přesně přes jeho pupík nahoru na hruď a tam už odbočím směrem k levé bradavce. Hned ji nasaju a začnu po ní jazykem kmitat.
„Mmh, tohle když děláš, tak bych… vraždil,“ položí si nohu na mě a celý se uvolní. Během okamžiku se však napjal, jakmile mu bradavka ztuhla.
„Vážně? Zabiješ mě snad?“ šeptnu tiše a ještě dál po bradavce kmitám. Tahle jeho slova zbožňuju. Mluví tak, když je chtivý.
„Tebe? Nikdy,“ pošeptá rozechvěle. „Tebe budu vždycky jenom milovat. U tebe to ani jinak nejde…“
„Tomi,“ zašeptám potichu a přivřu na okamžik oči. „…miluju tě, já… promiň, mám takovou potřebu ti to říkat,“ přiznám a políbím ho na místo srdce.
„Líbí se mi, když to říkáš,“ pošeptá rozněžněle. Cítím i slyším, jak mu to srdíčko zatraceně bije rychle.
„V tom případě ti to budu opakovat klidně celý den,“ usměju se a přesunu se ke druhé bradavce. Něžně jsem kolem ní kroužil. Nechával jsem ho čekat. Až když se už zase celý chvěl, tak jsem mu bradavku nasál mezi rty a kmital po ní. Zaplavoval jsem ho doteky.
TOM
Billovy činy mi způsobovaly nezkrotnou slast, dělal mě naprosto šíleným a toužil jsem po něm jako zatím po nikom jiném. A to byl ten problém. Nemůžu to nechat zajít hned tak daleko. Konečně jsme si k sobě našli cestu…
„Lásko,“ vydechnu tiše. Podívám se na něj dolů. Pohladím ho po tváři, načež mu hlavičku trochu pozvednu. Hned ke mně zvedne tázavě oči. Ty jeho oči, ten tmavý pohled rozněžnělých čokolád miluju. Je tak nádherný, on celý. „Pojď ke mně…“ pošeptám něžně a trošku ho zatahám za bradičku.
„Mmm,“ zavrní, a hned ke mně povyleze. Je poslušný a oddaný. Stáhnu si triko a položím si ho na sebe. Vzápětí na to si vezmu jeho obličej do dlaní a začnu ho něžně líbat.
Stačí je jen jednou ochutnat a už je chcete pořád. Jsou tak měkoučké, heboučké, jemné, sametové a… naprosto je miluju. Spokojeně oddechnul. Hned mi to začal oplácet a dlaně si položil na můj hrudník. Přejel jsem mu jen špičkou jazyka po rtech, a poté se mu s ním vpil do úst. Jakmile jsem si vyhledal jeho jazyk, začal jsem si s ním něžně pohrávat přesně tak, jak jsem to miloval. Pohladil jsem ho po šíji a tiše oddechnul. Jen pomalu a jemně jsem pohyboval rty proti jeho, přičemž jsem měl zavřené oči, abych si to co nejvíce užil.
A on dělal totéž. Byl mi naprosto oddaný a věrný. Opatrně mě hladil prsty po hrudi a rty se něžně tlačil na ty mé. Stále se mě dožadoval. Jazykem objížděl ten můj a jemně mi špičkou jazyka kmital po té mé. Byl hravý a něžný. Přidržel jsem si tu jeho jemnou tvářičku a něžně se odtrhl, ačkoli nerad. Políbil jsem ho nad horní ret, poté do koutku rtů, a nakonec jsem ho pohladil po tváři. Snad nebude naštvaný, to bych opravdu nerad. Jsem rád, že jsme konečně objevili naše pouto. Nechci to teď pokazit. Nechci už nic pokazit.
„Nechci, aby sis myslel, že se mi to nelíbí nebo něco podobného. Jen… je to nádherný až moc a já po tobě toužím. A to je přesně ono. Říkal jsi, že nechceš na to spěchat a já souhlasím. Počkám si, až bude ta pravá chvíle,“ pošeptám mu s pohledem upřeným do jeho očí. Je chvilku tiše a jen se na mě dívá jako polekané dítě.
„Dobře,“ kývne poté hned hlavičkou a usměje se. „Chtěl… by ses jít ještě projít?“
„Docela jo. Myslím, že mi po tomhle čerstvý studený vzduch prospěje. Navíc…“ zavrtím se. Ah, hajzl se vzbudil. Jsem si říkal, že mě ty boxerky nějak tlačí. „…potřebuje zklidnit,“ usměju se omluvně.
„Cítím to,“ usměje se roztomile. „No, mám malý nápad, kam půjdeme, tak snad se ti to bude líbit a… uklidní tě to,“ zasměje se a dá mi drobnou pusinku.
„Dobře,“ oplatím mu ji trošku větší. „A zapomněls mi říct medvídku,“ brouknu naoko smutně. Miluju to oslovení a způsob, jakým to říká…
„Neboj se, medvídku,“ poznamená a pohladí mě.
No však to říkám… Pomaličku se ze mě začne zvedat. Pohled mu sklouzne však ke mně do klína. „Ne, ne, ne, nic jsem neviděl, jdu se obléknout, teda svléknout, ahm… převléknout,“ opravuje se a se smíchem si kryje oči na znamení, že se stydí.
Hm, a jak je asi teprve mně, ty pako. Povzdechnu, schovám si na okamžik obličej do dlaní a zakroutím hlavou.
Bezva, pěkný trapas… Nakonec se posadím a zvednu se.
Po chvilce ale vyběhne zase proti mně.
„Můžu mít prosbu?“ kníkne. Ježiš, co z něj zas vyleze.
„Mám se jít převléknout jinam, abys neměl chutě nebo co?“ vydechnu znuděně a dám si ruce v bok. Povytáhnu obočí v očekávání.
„Já jsem to myslel ve srandě,“ šeptne a nasadí ten svůj naprosto nevinný výraz.
„Jo, já vím, ale ty děláš hysterku, jenomže aspoň nejsi ten, komu div nestojí,“ zavrtím hlavou a ušklíbnu se. „Tak co jsi chtěl?“
„Nebyl bych si tím tak jistý,“ stiskne nohy trošku k sobě. Chach, patří ti to! „Jen… je tam celkem zima, tak se obleč pořádně. Ani já nevím, co si vezmu na sebe,“ broukne tiše.
„A tím se dostáváme k…?“ pobídnu ho rukou.
„…k?“ zvedne ke mně oči a couvá pomaličku zpět. Ehe?
„Pořád nechápu pointu. Co je ta tvoje prosba?“ nechápu a pomalu jdu za ním.
„Noo,“ nakrčí nosík a zacouvá do ložnice, „…už ji pomalu plníš,“ usměje se sladce.
Jsem tupej já nebo on? Povytáhnu obočí, ale nakonec nad ním raději zakroutím hlavou a otevřu skříň. Došel ke svojí skříni a vybral si nějaké oblečení.
„Kam vůbec chceš jít?“ zeptám se lhostejně při výběru oblečení. Když mám vybráno, svléknu si triko a nechám ho ležet na zemi. Třeba si ani neuvědomí, že to bylo překvapení a vyblekotá mi to.
„Myslel jsem, že… bychom zašli někam mimo město,“ sundá si tepláky. Nenápadně mu sjedu pohledem mezi nohy. Ahm…
„Mmmm,“ brouknu jen a stáhnu ze sebe beze slov tepláky.
„Co?“ šeptne a začne se soukat do džínů. Ne, že by mu šly přes rozkrok dvakrát nejlépe zapnout.
„Nic,“ kousnu se pobaveně do rtu a odvrátím zrak.
„…stalo se, no,“ zasměje se tiše sám pro sebe. Až pak zaslechnu zvuk zipu. Dooblékne se a stoupne si před zrcadlo. Raději se sám začnu oblékat, abych na něj stále tak necivěl a nesmál se. Když jsem hotový, dojdu k zrcadlu, schválně ho odstrčím zadkem pryč a se smíchem se začnu upravovat já. Ale on se nedal, plácnul mě po zadku a nahrnul se ke mně.
Pche, jak se cpe, prdelka. Upravil si svetr a pak vlasy. Jen jsem se usmál a odešel do koupelny, kde jsem se navoněl a uvázal si šátek na hlavu. Poté jsem se vrátil do ložnice a vytáhl ze skříně bundu.
„Mám brát peníze?“ povytáhnu obočí.
„Mmm, ne,“ zaculil se a rozcupital se do koupelny.
„Ok, jak myslíš,“ pozvednu ruce na znamení, že už mlčím a dřepnu si na postel. To bude zas půl hodiny… Po chvilce přišel učesaný. Ucítil jsem i jeho parfém. Nastrkal si nějaké věci do kapes a usmál se.
„Můžeme?“
„Čekám jen na tebe,“ zvednu se a rozejdu se ke dveřím, kde se obuju. Vezmu klíč a otevřu. Ještě počkám, až si Bill nazuje ty svoje kozačky a zamknu za námi byt. Společně dojdeme k výtahu, a poté vyjdeme před barák.
„Je docela zima…“ uznám a strčím si ruce do kapes, aby mi hned neomrzly.
„No, celkem jo,“ pokývá hlavou a omotá si trošku víc šálu kolem krku. „Můžu?“ naznačí, jestli by si mohl provléct ruku pod mojí. Hm… To budeme vypadat jak párek manželů… Vytáhnu ruku z kapsy a nastavím mu dlaň.
„Hm?“ pousměju se.
„Já nechci, aby ti byla zima,“ broukne, ale nakonec mě za ruku chytne a radostně se usměje. V očích má snad i maličké jiskřičky.
„Ale prosím tě…“ zavrtím s úsměvem hlavou a přivinu si ho víc k sobě. „Tak kam?“
„Tam,“ ukáže směrem za město a usměje se. Už jen kývnu a společně se tím směrem rozejdeme. Když jsme prošli sídlištěm a kolem dětského hřiště, užili jsme si klidnou procházku parkem, kde jsme se nakonec i na chvíli posadili. Stále jsme si o něčem povídali a společně se smáli. Poté jsme konečně došli až za město, kde byla menší cukrárna. Tam jsme nakonec zakotvili. Hned jsem si objednal horkou čokoládu společně s čokoládovým zákuskem. Bill si dal jen latté, ale nakonec jsem ho krmil, takže se mnou snědl dva čokoládové zákusky s jahodovou marmeládou. Bylo to společně příjemně strávené odpoledne, za nějž jsem byl rád. Když jsme se ohřáli, rozhodli jsme se vydat zpátky.
Cestou nazpět jsme se celkem loudali, takže když jsme dorazili domů, už bylo půl osmé večer. V chodbě jsme se oba svlékli a já si odnesl vestu do skříně. Byl jsem docela promrzlý, ale čerstvý vzduch prospěl nejenom mně, ale i Billovi.
„Půjdu do sprchy, Tomi,“ oznámí mi po cestě přes chodbu.
„Dobře,“ přikývnu a podívám se na něj. „Mám zatím připravit něco k večeři?“
„No, pokud chceš, tak klidně,“ pousměje se.
„Dobře, máš speciální přání?“ přistoupím k němu s pozvednutým obočím a přejedu mu párkrát po pažích, abych ho alespoň trošku zahřál.
„Ano,“ přikývne bleskurychle. „Pusinku,“ zaculí se. No jo, toho se najíš, ty šmudlo.
Usměju se, něžně ho políbím a znovu mu přejedu po pažích. „Měl jsem na mysli jídlo. Z tohohle se moc nenajíš.“
„Aby ses nedivil, až tě jednou sním,“ zasměje se a políbí mě taky. „Co se jídla týká, žádné speciální přání nemám, hlavně připrav něco, na co máš chuť ty,“ usměje se.
„Jasně, takže najdu něco na netu. Nejlíp něco, kde není maso. Je mi to jasný. Rozkaz, pane,“ zasměji se a zasalutuju mu.
„Ale nee,“ zasměje se a chytne mě za ruce. „Já moc hlad nemám, takže na mě nekoukej.“
A zas by radši nežral. Já to do něj začnu normálně cpát krkem nebo nevím.
„Ty se mi snažíš odmlouvat?“ pozvednu obočí a pobaveně do něj strčím.
„Ne, to bych si nedovolil,“ zasměje se a popojde ke zdi.
„Tak se mě nesnaž nasrat. Budeš žrát to, co uvařim. A jestli něco zbude na talíři, tak to do tebe nacpu. Je ti to jasný, jo?“ začnu ho se smíchem lechtat.
„Nee, není,“ zahýkal, jak se začal smát. Svíjel se jak hádě. No to sis ale, chlapče, pěkně posral.
„Jo tak chlapcovi to není jasný. To ho budeme muset asi hodit do ledový vody, aby se probral,“ zasměju se. Popadnu ho kolem pasu a přehodím si ho na záda. Okamžitě ho zanesu do koupelny, kde ho hodím do vany. „Tak co?“ vezmu do ruky hlavici od sprchy.
„Jedině až se svléknu,“ zasměje se, ale už si kryje dlaněmi obličej. „Přece bys mě nevzal tou ledovou vodou, je mi zima a já jedině potřebuju zahřát, broučku,“ kňučel a povystrkoval oči, aby se na mě podíval psíma očima.
Pche, si asi myslí, že si pomůže. Nejvíc ho setřu, když klidně odejdu. Jo, chach.
„Hm, jak myslíš,“ pokrčím klidně rameny. „Tak se vysprchuj,“ pokývám hlavou a odejdu z koupelny, načež ho tam zavřu. Zaslechl jsem jakýsi zvuk, ale poté se už utišil. V duchu jsem si poblahopřál a odešel pro notebook, abych našel nějaký dobrý recept, který jsem následně využil v kuchyni. Když Bill vylezl z koupelny, jídlo jsem měl skoro hotové. Společně jsme se navečeřeli. Snědl toho poměrně dost, dokonce si i přidal. Možná mu to vážně tolik chutnalo nebo mě nechtěl urazit anebo si zkrátka z mých slov něco vzal. Jakmile jsme sklidili nádobí do myčky, zhasli jsme v kuchyni a svalili se k televizi, na níž jsme se dívali po zbytek večera. Bill mi při té příležitosti oznámil, že další den musí do práce. Nic jsem nenamítal, koneckonců, byla to jeho povinnost.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Jeeej som rada že sa konečne nehádaju a užívaju si jeden druhého :):)
Krásný díl =) Taková idylka =) Že by ticho před bouří? 😀 Jsem ale docela ráda, že na to jdou pomalu. Snad jim to už bude klapat =)
Doufam, ze uz se spolu vyspi konecne 😀
Krásnej klidnej dílek.
Páni našli se a vypadá to dobře, opravdu…:) těším se na další dílek!!!:)