autor: Fee
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
Dodávka zaparkovala v areálu, David mě naposledy pochvalně poplácal po rameni, na což jsem neměl energii zareagovat, a já vystoupil do nepříjemně mrazivé noci pouště jižní Afriky. V matném světle z lamp jsem si všimnul obrysů čtyřkolek. Aha, tak to Gustav s Georgem zase dováděli, když jim padla. Jako obvykle jsem měl nejvíc práce ze všech, musel jsem dotáčet záběry, kde mi byl při zpívání zabírán obličej, a nazpívat ta místa navíc v angličtině, zatímco kluci mohli odjet dřív.
Bleskurychle jsem překonal vzdálenost k mému vlastnímu bungalovu a zamknul se uvnitř. Dnes jsem nechtěl už nikoho vidět, dokonce ani na Toma jsem neměl náladu. Hlad mě naštěstí netrápil, během zpáteční cesty jsem spořádal čokoládovou tyčinku, a tak jsem žádnou další výpravu ven nemusel řešit.
Porozsvěcel jsem a bez váhání se začal svlékat. Chtěl jsem jenom koupel a ležet. Byl jsem vycuclý, namožený, bolely mě svaly, do toho ta vlezlá všudypřítomná zima, která takřka bodala. Svázal jsem si vlasy nahoře, unaveně se posadil na dno sprchového koutu a začal se omývat horkou vodou. Zůstal jsem tak asi půl hodiny, kompletně jsem vypnul a nechal všechny myšlenky na dnešek odplynout do nenávratna.
Jakmile jsem byl s veškerou hygienou hotový, navlékl jsem na sebe boxerky, legíny, vlněné ponožky, triko s dlouhým rukávem a Brianův kašmírový svetr od Diora, který mi poskytl v Japonsku, a který ne jinak než vražedně voněl. Zachumlal jsem se do deky a vzal k sobě laptop. Okamžik jsem se kochal tapetou na pozadí, načež jsem otevřel zminimalizované okno prohlížeče. Než jsem byl odstřižen od signálu, duchapřítomně jsem si nechal načíst nějaká videa, rozhovory s mým drahým. Vypnul jsem zvuk a jen se na něj díval. Myslel jsem na svoje vyznání lásky a musel se usmívat. Byl první, komu jsem to řekl, a věřil jsem, že i poslední. Chtěl jsem s ním být do konce života a jinou možnost jsem ani nebral v úvahu. Co na tom, že je mi teprve dvacet. Nikdo dokonalejší než Brian stejně neexistuje.
Zanedlouho se mi už klížily oči. Přístroj jsem dal na stranu, pohodlně se uložil a jako kulisu k lepšímu usínání si pustil do sluchátek Placebo. Zvládnout zítřek a bude hotovo. Z avizovaných pěti dní natáčení se naštěstí staly tři. Zítra večer budu volný. Hned mu zatelefonuju. Už aby to bylo.
Brian
Zpátky doma to byl jeden velký odpočinek. Byl jsem k němu ale takříkajíc něžně donucen. Cody byl z toho, co se mi stalo, nějak vyjukaný a držel se mě jako klíšťátko. Helena využila šance a odletěla fotit do Maroka, tím pádem jsme si sebe mohli užívat nerušeně. Bill mi chyběl, bylo strašně divné mu alespoň jednou za den nezavolat a popravdě jsem se z toho cítil nepatrně klaustrofobicky, ale můj synáček mi myšlenky zaměstnával dost. A nejen on. S kapelou jsme se domluvili, že využijeme náhlé díry v tour a zahrajeme na čtyřech neplánovaných festivalech. Jeden z nich, maďarský Sziget, jsme stihli ještě před Billovým návratem.
Když jsme se konečně mohli sejít na skypu, bylo to poté, co dospával časový rozdíl. Kromě hlavy jsem viděl jen jeho nahá ramena vykukující z deky. A byl pekelně vzhůru.
„Podívám se na net a co mě nepraští! Ani ne týden, co jsi zkolaboval, a už zase stojíš na pódiu? Mám sto chutí přijet a nasekat ti na zadek!“ plísnil mě. Automaticky jsem si tu scenérii představil a svým smíchem si od něj vysloužil zamračení.
„Nemám rakovinu, chápeš? Jedna kapačka všechny moje problémy vyřešila, tak proč se stresuješ kvůli ničemu?“ chlácholil jsem ho. „Chtěli jsme udělat radost fanouškům. Víš, že nemají takový štěstí jako ty,“ zlehčil jsem to, ale kýženého výsledku se to nedočkalo, Bill to očividně vzal příliš vážně a provinile se hryznul do rtu.
„Co dalšího jste si nasmlouvali?“ opáčil podstatně mírněji.
„Už jenom Pukkelpop, Reading a Leeds. Potom budu mít celé září a pravděpodobně i říjen volno, přísahám.“
„Dobře… Já jenom chci, aby sis dopřál chvíli oddychu. Byli jste na šňůře nepřetržitě čtyři měsíce.“
„Víš, že jsme zvyklí na daleko intenzivnější a delší.“
„To neznamená, že je to něco prospěšnýho.“
Se smíchem jsem v kapitulaci zvednul ruce. A nechal jej vyprávět o tom, že od jednoho německého rádia dostanou s Tomem k dvacetinám CD, kde bude jejich legendární Durch den Monsun nazpívaný jinými hudebníky. A o natáčení klipu.
„Jsem po té Africe celkem vyšťavený. Chtěl bych si zajít na kosmetiku a třeba na masáž, před tím focením s Lagerfeldem musím získat vnitřní pocit, že jsem nejkrásnější na světě, aby se povedlo.“
„Jistě, že jsi nejkrásnější,“ apeloval jsem a on se na mě jemně usmál.
„To já jsem zase přemýšlel nad novým účesem. Vyhovovalo by mi něco kratšího, to neustálý svazování culíku kvůli vystupování mě trochu obtěžuje.“
Posmutněle na mě zamžoural.
„Vážně? Mně se s dlouhými vlasy líbíš nejvíc.“
„Neboj se, nebude to nic, co by připomínalo dobu Meds. Zeptám se Evana.“
„To je kdo?“
„Můj vlasový poradce.“
„Oh, ty máš vlasového poradce?“ zachichotal se.
„No a?“
„Nevím, netipnul bych tě na to, přijde mi to na tebe až moc Diva. To i mně stačí Natalie.“
„Hele, nech mě, jo?“ odvětil jsem naoko dotčeně v odpověď na jeho veselí.
Bill
Vypláznul jsem na něj jazyk. Následně se dveře za Brianovými zády otevřely v dramatické připomínce něčeho, na co jsem nechtěl moc vzpomínat, a mezi nimi se objevil jeho syn. Jo, zase.
„Tati, přetéká ti hrnec!“
„Kruci,“ syknul Brian a v cuku letu vyběhl z místnosti. Uchechtnul jsem se, ale hned jsem se zarazil, malý tam pořád ještě stál a díval se na mě. Vzápětí vešel a vyšplhal se na židli.
„Ahoj!“ pronesl. „Ty jsi tátův kamarád?“
Vystresovaně jsem polknul. Co mám teď dělat?
„No jo…“
„A jak se jmenuješ?“
„Bill,“ řekla moje ústa ze zvyku.
„Já jsem Cody.“
„Vím, Brian, totiž tatínek mi o tobě často vypráví.“
„Proč mluvíš tak zvláštně?“ zeptal se bezelstně. Musel jsem se usmát.
„Já neumím moc anglicky, víš.“
„Jak to?“
„No, prostě tak. Nebydlím tady, jsem z jiné země,“ snažil jsem se to vysvětlit co nejjednodušeji. Vykulil oči.
„Aha! Strejda Stefan je prý taky odjinud, ale ten anglicky umí,“ zazubil se. „Máš legrační vlasy. To jsou provázky?“ zvídavě si přiložil prst k pusince.
„Jo,“ řekl jsem schválně a on vypískl. Připadal jsem si podivně. Neměl bych si tu s ním švitořit, neměl bych se nechat odzbrojit jeho nevinnou bezprostředností. Vždyť je to někdo, vůči komu bych měl cítit zášť, protože mi bere Brianovu pozornost. Ale… mám rád děti. A on je tak neodolatelný. Je jeho. Ne její.
„A co děláš?“ přerušil tok mých myšlenek.
„Zpívám, jako tvůj tatínek.“
„A taky hraješ na kytaru?“
„To bohužel neumím.“
„Já jo! Ale radši mám bubny, a to tatínkovi vadí,“ zakřenil se. „Jednou budu mít kapelu a budu samej obrázek jako strejda Steve!“
„Tak vy si tu takhle hezky povídáte?“
Přesměroval jsem pohled za Brianovým láskyplně znějícím hlasem. S úsměvem stál mezi futry. Ošil jsem se, jako by mě nachytal při něčem nepřístojném. Cody se čiperně ohlédl, seskočil ze židle, křiknul na mě „ahoj, Bille!“ a během mžiku odskotačil zase někam do domu.
„Cody? K bazénu sám nechoď, ano?“ zavolal za ním Brian.
„Slibuju!“
„Omlouvám se, nenapadlo mě, že by se chtěl seznamovat. Neobtěžovalo tě to?“ staral se, jakmile se posadil k počítači.
„Ne,“ špitnul jsem a snažil jsem se nedat na sobě znát přílišné pohnutí.
„Doopravdy ne?“ zkoumavě naklonil hlavu. No ovšem, i Brianovi přijde, že by pro mě nemělo být jen tak, bavit se s dítětem mé v podstatě rivalky. Jak je to všechno dětinské. Povzdechl jsem.
„Upřímně? Kdybys mi navrhl ‚běž a bav se s Codym‘, neudělal bych to, protože bych si myslel, že to nedokážu. Nešlo by to přes mou hrdost. No, tak se to neplánovaně stalo a nezabilo mě to. Samozřejmě, že bych byl raději, kdybys byl bez závazků a já bych tě měl pro sebe, o tom asi polemizovat nemusíme, ne? Jenže nedokážu někoho nemít rád jen proto, že bych měl. Nejsem imunní vůči rozkošnosti. Škoda jen, že nemá tvoje oči.“
Několik vteřin bylo ticho.
„Kdybych teď mohl, tak bych tě políbil. Víš, že jsi úžasný, viď? Jsem šťastný, že jsi tak rozumný a chápavý. Nezasloužím si to. Za všechno nesu odpovědnost akorát já. Začal jsem si s Helenou a potom jsem si začal s tebou, ty skrz to trpíš nejvíc a měl bys mi něco vyklopit na hlavu.“
„Tak patetický zase nebudu,“ odfrkl jsem si. „Nejsem jediný na světě, komu se tohle děje, takže… nemám právo si stěžovat. Vydržím to, protože je to pro mě nic v porovnání s tím, že můžu být s tebou.“
„Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená. Děkuju.“
Věnoval jsem mu drobný úsměv.
„Tak vám běž dodělat ten oběd, ať nejste o hladu.“
„Dobře. Zavoláme si večer?“
„Jasně. Ahoj,“ naklonil jsem se a přes monitor ho líbnul na čelo. Neuměl jsem si to odpustit.
Minulo pár dní. Měl jsem za sebou shooting s Lagerfeldem a právě nyní i akustický konzert v Kolíně. Jakmile jsme došli na hotel, skajpnul jsem Brianovi, i když bylo po půlnoci. Byl vzhůru, protože balil Codymu věci. Bral ho s sebou na jejich vystoupení na Reading festivalu, stejně tak jako na ty ostatní. Znaveně jsem se válel na břiše, notebook před obličejem.
„Tak jaké to bylo?“
„Krásné! Hráli jsme jen šest písniček, za půl hodiny bylo hotovo. 300 lidí jsme nechali do haly pustit bez lístku. Ale ta autogramiáda potom byla drsná. Určitě jsem se podepsal a pózoval pro rozmazaný fotky obličeje aspoň tisícovce. Jedna holka chtěla, abych jí ukázal pierc v bradavce,“ zareptal jsem a Brian se pozastavil ve skládání oblečení.
„Jak o tom ví?“ zakabonil se.
„Protože jsem idiot a tenkrát na focení Arthura jsem si oblékl příliš tenký tričko. V okamžiku, kdy byly snímky vpuštěný mezi fanoušky, se o tom všichni dozvěděli. Pořádně mě to štve.“
„To mě teda taky. Upřednostnil bych, kdybych měl o jistých partiích tvého těla ponětí jenom já.“
S úsměvem jsem mu dal za pravdu.
Brian
Korzoval jsem po festivalparku a každou chvíli se s někým zdravil a byl zastavován na kus řeči. Cody se mě držel za ruku a všechno dychtivě pojímal. V jednom kuse se mě na něco rozrušeně vyptával. Byl k pomazlení.
„Není ti zima?“ staral jsem se o jeho biologické potřeby, neboť měl na sobě jenom triko s krátkým rukávem a džínové kraťásky. A nebylo zrovna teplo. Nepřítomně zavrtěl hlavou a otevřel pusu údivem nad procházivším Marilynem Mansonem, který na mě letmo mávnul.
„Tati, ten pán se maluje ještě víc než ty!“
Rozesmál jsem se. Ale byl jsem rád, že Marilyn ještě neměl nasazenou tu svou děsivou kontaktní čočku. Nechtěl bych, aby moje dítě mělo trauma. Ačkoliv jak znám Codyho, byl by z toho spíš nadšený.
Když jsme pak vystupovali, díval se na nás z VIP míst po stranách pódia. Lisa tam byla s ním. Dostal takové speciální klapky na uši, aby mu hlasitá hudba nepoškodila sluch.
Jeden den jsme měli volno, načež nás čekal Leeds, poslední akce před dvouměsíční pauzou. Už to ráno se mi Cody nezdál ve své kůži, byl na svůj zvyk neobvykle neaktivní, mátožný a stěžoval si na bolení v krku. Po obědě usnul na pohovce. Bylo mi jasné, že by bylo nejlepší sebrat se a jet domů, ale na to jsem byl moc malý pán. Konzert za mě nikdo jiný asi neodzpívá, že.
Hned, co jsme skončili, jsem ho vzal a vrátili jsme se do Londýna. Uložil jsem ho do postele a než mi usnul, dostal jsem do něj čaj s medem a sirup proti kašli. Přišlo mi, že má nateklé mandle. Byl jsem na sebe naštvaný. Byla to moje chyba. Měl jsem trvat na tom, aby se přistrojil.
Něco málo jsem povečeřel, nabručeně se osprchoval a ještě zkontroloval Codyho, přičemž jsem u něj vyklopil okno, aby se mu lépe dýchalo. Dveře do své ložnice jsem nechal pootevřené.
K ránu, mohlo to být tak v pět, mě z lehkého spánku vyrušily zvuky. Cody kňoural ze sna. Když jsem došel až k němu, zjistil jsem, že má úplně propocené pyžamko. A jeho čelo pálilo jako plechová střecha. Něžně jsem ho probudil a odnesl jej do koupelny. Utěsnil jsem vanu špuntem a nechal napouštět studenou vodu. Bylo to nějaké vážné, zaručeně bude mít horečku. Ale předtím, než mu změřím teplotu, je důležitější ho ochladit. Když jsem ho posadil dovnitř, samozřejmě se mu to moc nelíbilo. Dřepnul jsem si k němu a on se mě ručkama chytil za tváře.
„Musíš to chvilku vydržet,“ odolával jsem jeho nešťastnému výrazu. Přemýšlel jsem, co použít jako motivaci.
Rychle jsem převlékl postel, Codyho vyndal, důsledně ho vysušil froté ručníkem a zabalil ho do deky. Za minutu už se teplem odkopával. Teploměr ukázal 38,5. A to bývá po ránu teplota nejnižší.
„Nedá se nic dělat, pojedeme k doktorovi.“
Ještě jsem ho nechal vypít hrnek čaje, i když prosil o vychlazenou colu. Mezitím jsem na sebe nasoukal, co mi první přišlo pod ruku, opláchl si obličej a sebral klíčky od auta. Codyho jsem připásal do autosedačky a vyrazil do probuzených ulic Londýna. Stačil znovu usnout. Nechtěl jsem, aby se vyčerpával chozením, a tak jsem ho v potřebnou chvíli vzal opět do náruče. Chytil se mě kolem krku a malátně mi zabořil obličej do trička.
Po vyšetření nám byla zkonstatována angína a obdržel jsem recept na antibiotika v sirupu, protože vzhledem ke svému věku ještě neuměl polykat prášky. Byl jsem enormně ustaraný kvůli tomu, že ji měl poprvé v životě.
A tak jsme se začali léčit. K snídani jsem mu udělal jeho oblíbený horký kompot z čerstvých jablek a za každou dávku nepěkně hořkého léku si mohl vydloubnout šklebící se obličej ze strany krabičky, který symbolizoval, jak bacil v něm postupně… chcípá. A samozřejmě jsem tu zprávu také zavolal Heleně. Billovu virtuální společnost jsem ten den výjimečně nevyhledal.
Bill
Na prvního září mě budík vzbudil v devět. To už mi hodinu a půl bylo dvacet. S vidinou báječného dne jsem se slastně protáhl, neobyčejně čile šel spáchat ranní hygienu a poté zapnul notebook. Po přihlášení na skype mi od Briana okamžitě naskočila žádost na videohovor.
„Hi, sweetie,“ nádherně se na mě usmál a přes monitor mě pohladil po líčku. „Přeju ti krásný kulatiny. Doufám, že za dalších dvacet let budeš ještě se mnou,“ nadhodil šarmantně a já se tiše zasmál.
„Děkuju. Ale dnešek beru hlavně jako naše výročí. Před rokem jsme se poznali, no věřil bys tomu?! Byl to nejšťastnější den mýho života. Kdybys tu teď byl, ulíbal bych tě k smrti,“ vyhrkl jsem pateticky. Bylo to doopravdy k neuvěření. Stačilo se udát tolik věcí, a přitom mi to přišlo jako včera, kdy jsem na záchodcích klubu narazil na motající se individuum s obličejem mé modly. Je to prostě nespravedlivý, jaký já jsem nedělňátko.
„Omlouvám se, že jsem se tady včera neobjevil, ale potřeboval jsem se postarat o Codyho.“
„Stalo se něco?“ nakrčil jsem čelo.
„Chytil angínu. Má jí poprvé, takže jsem bez sebe obavami. Kvůli antibiotikům ho musím budit i v noci.“
„Ale ne, brouček, to je mi líto. Helena je pořád v Maroku?“
„Ano, je. Ale to není problém, vyhovuje mi mít za něj občas zodpovědnost sám, i když jsem to teda tentokrát značně projel.“
„Nevyčítej si to, bacily jednoduše lítají ve vzduchu.“
Chtěl jsem ještě něco dodat, ale oba jsme zaregistrovali Codyho hlas. Volal k sobě tátu.
„Vydrž, hned budu zpátky,“ hlesl Brian a odešel. A tak jsem čekal. Chtěl jsem si s ním ujasnit tu zítřejší Paříž; chtěl jsem vědět, v kolik dorazí do vily – jestli už tam na mě bude čekat, až večer skončím s rozhovory. Avšak čekal jsem marně. Když se ani po půlhodině situace nezměnila a já stále mohl zírat maximálně tak na prázdnou židli, kapku rozmrzele jsem hovor ukončil a šel se přivítat dolů do domu s mou rodinou.
autor: Fee
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
To asi malej není na to moc růžově,doufám že se z toho brzo dostane.Těším se až se setkaj.
Udialo sa toho veľmi veľa, toto je zase perfektná kapitola a to aj napriek tomu, že boli spolu len cez skype. Páčilo sa mi ako sa Cody zoznámil s Billom. Chudák Billy celkom si viem predstaviť aké to mohlo byť.
Dúfam, že malý bude v poriadku, ale to, že sa Brian na skype nevrátil, nevyzerá dobre. Som zvedavá či sa stretnú. Bolo by mi Billa ľúto keby sa musel chudáčik zaláskovaný trápiť.
Ďakujem za kapitolu a fotky. Bill bol v tom období úplne najnádhernejší.
oh perfektní dílek!:) ještě proložený fotkami, no paráda! 🙂 miluju tule povídku :3
já vždycky miluju, když kapitolku doplníš o obrázky. 🙂 malý Cody se sluchátky byl opravdu pomazleníhodný. 🙂
trošku mě ale zarazily ty pocity, které Bill rozebíral po tom seznamovacím rozhovoru s maličkým. já si rozhodně nemyslím, že by ke Codymu měl přirozeně cítit nějakou zášť. určitě né proto, že je tím posledním pojítkem Briana s jeho bývalkou. ten malý za to přeci nemůže. nemůže se na něj zlobit proto, že je u Briana na prvním místě a Bill ne. spíš mě tak napadá, jestli se nebude Helena zlobit, že Brian dovolil, aby se malý seznámil s Billem, až se třeba Cody někdy prořekne.. ještě by to mohla všechno dost zavařit.
a je mi líto, že byl Bill tak odbyt na své narozeniny, ale určitě mu to Brian všechno v Paříži vynahradí. 🙂