autor: Saline A.
Jak jste si jistě všimli, u povídky se objevil nový banner. Po blíže nespecifikovaných problémech s autorkou bývalého banneru jsem byla „požádána“, abych ho přestala užívat. Drahá PéTina, které patří mé tisíceré díky, se nabídla, že udělá nový a já si ho nemůžu vynachválit, je to perfektní. Skvěle se to hodí k nynějšímu vývoji povídky a je to prostě… Ááách. Takže ještě jednou, Péti, děkuju ♥ Odvděčím se ti osobně :)) Vy ostatní si užijte díl. :))
Saline A.
„Vstávej, Růženko,“ cosi mě pošimralo na nose, takže jsem vzápětí kýchnul. Lepší probuzení jsem si nemohl přát! „Skvělé, jsi vzhůru.“
„A nesnáším tě,“ zabručel jsem v odpovědi na jeho smích. „Proč mě, pro všechny svaté na nebi, budíš?“
„Protože s tebou mám velké plány a jsou dvě odpoledne, chci je stihnout,“ sklonil se nade mě a jemně mě kousnul do břicha. „Vážně, vstávej.“
„Vážně, nesnáším tě,“ odstrčil jsem ho od sebe, ale mátožně se posadil a podíval na něj. „Nechápu, kde bereš energii, Anisi.“
„Ráno jsem byl běhat, trochu mě to probudilo,“ se smíchem pokrčil rameny.
„Běhat. Bože můj,“ protočil jsem očima se zaúpěním. „Jak my dva se proboha mohli dát dohromady?“ rozesmál jsem se.
„Osud,“ pobaveně se ke mně natáhl a políbil mě. Ihned jsem mu omotal ruce kolem krku, tisknouc se k němu s náruživým polibkem. Nevím sice, kde se ve mně sebralo tolik energie, ale najednou jsem mu obkročmo seděl na klíně a ani nepřemýšlel nad tím, že bych ho v nejbližší době ze svého sevření propustil. Ze rtů mi unikl spokojený sten, když si mě Anis za zadek přitiskl na svůj klín. „Musíme jet, hvězdo.“
„Ne, nemusíme. To, co teď musíš, je ošukat mě, Anisi,“ zavrčel jsem nespokojeně.
„Neboj, na to bude ještě spousta času,“ rozesmál se. „Oblékni se a připrav na veřejnost, mám pro tebe překvapení.“
„Překvapení?“ okamžitě jsem se odtáhl. „Ale nemám tu nic na sebe.“
„A co třeba oblečení, které si tu po kouscích zapomínáš, když odcházíš v něčem mém?“ se smíchem kývl ke skříni. „Máš dvacet minut, pak odcházím bez tebe,“ krátce mě políbil před tím, než mě shodil na postel a spěšně odešel z ložnice. Asi věděl, že bych ho nakonec stejně svedl. Jakmile zmizel za dveřmi, bleskově jsem se ke skříni vrhl a musel konstatovat, že už mám zabranou celou poličku. Vytáhl jsem si tedy černé džíny (kdy jsem odcházel bez kalhot?!) a oblíbené červené The Icon tričko, které jsem už oplakal jako ztracené, slabší svetr a Anisovy brýle. Oči jsem jen lehce orámoval tužkou, nechtělo se mi s tím piplat, když budou schované za brýlemi.
„Hotovo,“ nadšeně jsem přicupital do kuchyně s širokým úsměvem na tváři.
„A sekne ti to!“ s úsměvem mlasknul a políbil mě na tvář. „Připravený na výlet?“
„Absolutně,“ horlivě jsem přikývl, nechávajíc se vést k autu.
Cesta sice netrvala dlouho, ale protože jel ulicemi, o kterých jsem ani neměl ponětí, že v Hamburgu jsou, s každým kilometrem, který jsme ujeli, jsem byl nervóznější a neklidnější, přičemž skutečnost, že se mi Anis škodolibě posmívá, všechno akorát zhoršovala. Zhruba po dvaceti minutách, během kterých jsem měl nepřekonatelnou chuť vyrvat řadicí páku a omlátit ji Anisovi o hlavu, jsme konečně zastavili a já tak mohl vidět to překvapení. „Pouť? Opravdu?“ překvapeně jsem vystoupil z auta s pohledem přilepeným na atrakce.
„Doufám, že to není moc romantické gesto,“ rozesmál se, ale objal mě kolem ramen a políbil na spánek.
„Jako vystřižené z románů Nicholase Sparkse,“ se smíchem jsem ho objal kolem pasu, pomalu míříc ke vstupu do areálu. „Ale je neskutečně milé a já ten tvůj nápad zbožňuju. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem byla na nějaké podobné akci.“
„Sláva mně, ještě pořád nemám úplně trapné a stařecké nápady. Takže, kam bys rád?“
„Nevím, ale těsně před tím, než budeme odcházet, chci abys mi něco vystřelil na střelnici, jinak odmítám odejít. Vždycky jsem chtěl mít doma růže ze střelnice.“
„Neslibuju, že něco trefím, ale zkusit to můžeme,“ souhlasně přikývl a zamířil k jakési atrakci, kterou jsem já osobně viděl poprvé v životě.
„Co to je?“ nedůvěřivě jsem k němu vzhlédl.
„Lavice. Chci ti vlít do těla trochu adrenalinu,“ zasmál se. Zaplatil za nás lístky, nechali jsme se usadit, přičemž já po něm stále nedůvěřivě pokukoval. Jakmile nás tam připásali a celá sedačka se zaplnila lidmi, pevně jsem chytil Anise za ruku. Povzbudivě se na mě usmál, ale v tu chvíli se už atrakce spouštěla. Nedokážu ani popsat svoje pocity během toho, ale rozhodně jsem byl vděčný všem svatým, že jsem „ráno“ neměl čas nic sníst. „V pohodě?“ starostlivě mi promnul Anis ramena, když jsme stáli pár metrů od atrakce a já měl stále zavřené oči.
„Naprosto! Jen ti příště budu mávat ze země,“ zasmál jsem se a přitiskl k němu. „Ale byla to sranda.“
„Pojď, koupím ti něco k pití,“ se smíchem mě dovedl k nejbližšímu stánku, kde mi koupil ledovou tříšť. „Protože jsem počítal s variantou, že po první silné atrakci odpadneš, napadl mě řetízkáč nebo vláček.“
„Á, nech toho!“ pobaveně jsem ho šťouchnul do břicha. „Zas tak slabý nejsem! Co třeba ruské kolo? To vydržím určitě.“
„Když už romantika, tak pořádná, co?“ s úsměvem mi prohrábnul vlasy a sklonil se ke mně, aby mi mohl věnovat krátký polibek. „Pojďme, Růženko.“
„Už nebudu hvězda ani hvězdička?“ objal jsem ho kolem pasu po cestě na ruské kolo.
„Uvidím, jestli budeš hodný,“ mrkl na mě, ale vzápětí znovu koupil lístky a odtáhl mě na naši dvojsedačku.
„Příště platím já.“
„Pozval jsem já tebe, pamatuješ? Je to překvapení pro mě, ne pro tebe,“ rozesmál se. Objal mě kolem ramen, takže jsem na něm v podstatě ležel, ale nemohl jsem si stěžovat. Výhled na město byl naprosto skvostný, asi nikdy jsem ho takhle neviděl, a Anis zřejmě taky ne, protože celou dobu jsme mlčeli a užívali si skvostný pohled, navzájem k sobě přitulení.
*
Den se pomalu, ale jistě blížil ke konci, Hamburg se tak zahalil do světel pouličních lamp, ale pouť rozsvítila světla vlastní a já nestačil žasnout. Připadal jsem si jako v pohádce, u níž jsem si přál, aby trvala věčně.
Akorát jsme s Anisem, po maratónu převážně klidných atrakcí a občasně adrenalinových pro něj, směřovali na poslední zastávku dnešního dne, a to na střelnici. Bylo mi úplně jedno, jestli mi Anis vystřelí růži nebo obrovského plyšového medvěda, ale šlo mi o pocit, že to kvůli mně vůbec zkusí. Prosím, ať je to aspoň ta růže.
„Neumím střílet.“
„Když budeš šikovný a trefíš něco, co nebude sebemenší část mého dokonalého těla, dostaneš po návratu k tobě nějakou odměnu a troufám si říct, že bude sladká,“ s úsměvem jsem ho pohladil po zádech, když se zapřel o pult a nachystal si zbraň. Jen pobaveně zavrtěl hlavou, ale vzápětí se soustředil na svůj cíl a já se nestačil divit. Překvapeně jsem sledoval, jak sestřeluje bez zaváhání jednu růži za druhou, a nakonec i toho obrovského medvěda. „Jsi utajený nájemný vrah?“ vykulil jsem oči, když mi dal kytici papírových růží a medvěda.
„Měl jsem prostě dobrou motivaci,“ za bradu si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Rukou, ve které jsem nedržel Anisovy úlovky, jsem ho objal kolem pasu a šeptal mu tichá slůvka díků. „Tak pojďme ke mně,“ usmál se. Chytil jsem ho za ruku, bez rozpaků s ním proplétajíc prsty, a nechal se odvést až k autu, do kterého jsem narval medvěda a posadil se na své místo spolujezdce.
„Doufám, že to bylo rande, protože jestli ano, tak to bylo nejdokonalejší oficiální první rande, které jsem kdy zažil a už nikdy nechci zažít žádné jiné první rande.“
„Jo, to byl účel,“ se smíchem kývl a vyjel na cestu. „Pro mě to bylo první rande vůbec, takže jsem rád, že jsem si neuřízl žádnou ostudu, ale naopak tě potěšil.“
„První rande vůbec? A se mnou?“ překvapeně jsem se na něj podíval, ale vzápětí se něžně usmál. „V tom případě musím říct, že všechny body, které se na prvním rande očekávají, tedy zábava, společná řeč, něha a romantika, jsi splnil do puntíku. Gratuluju k perfektně provedenému prvnímu rande a děkuju ti za něj.“
„Uvádíš mě do rozpaků.“
„A je to nesmírně sladké,“ pohladil jsem ho po stehně, pohodlně se opírajíc o sedačku a sledujíc noční Hamburg.
*
Sotva jsme dorazili k Anisovi domů, růže i plyšáka jsme zanechali na chodbě a rovnou se odebrali do kuchyně, která slibovala utišení našich hladových žaludků. Na pouti jsme sice navštívili stánek s občerstvením a později i sladkostmi, kterých mám v autě plný pytlík (doufám, že to někdo neukradne!), náš žaludek jako by nevěděl, co znamená nejíst v pozdních hodinách. A, nebudu lhát, mně to bylo taky úplně jedno, proto jsem z mrazáku vytáhnul hříšně kalorické hranolky a Anisovi dal za úkol rozpálit olej na pánvi.
„Copak?“ zasmál jsem se, když první várka nabírala pomalinku zlatou barvu, protože Anis mě pevně chytil kolem pasu a dětsky mě políbil na krk.
„Nic, jen… Dneska jsem se vážně bavil.“
„To já taky,“ s úsměvem jsem přikývl a přetočil se v jeho objetí, takže jsem mohl vidět i jeho, jak se usmívá. „Byl to moc pěkný den, už dlouho jsem se tak dobře nebavil.“
„Jsem rád, že to vnímáš stejně jako já,“ políbil mě na čelo. „Doufám jen, že ti tu radost zítra nezkazí nikdo z týmu, protože toho určitě budou plné noviny.“
„Přiznám se, že jsem nad tím přemýšlel. Nakonec jsem ale došel k názoru, že pokud se mezi námi skutečně rozvine něco víc, je lepší, aby o tom veřejnost věděla hned od začátku. Nechci se schovávat jako nějaký uprchlý vězeň,“ zamumlal jsem a otočil se k pánvičce, abych mohl vyměnit várku, a poté mu zase vlezl do náruče.
„Jsi roztomilý, víš to?“ pousmál se.
„A víš ty, že už se vážně chováme jako pár?“ krátce jsem se zasmál. „Tohle je poprvé, co jsme spolu od rána a bez sexu. Jsme neuvěřitelní.“
„To samé jsi říkal, když jsme spolu byli poprvé od rána a v sexu se nedokázali zastavit. Pamatuju si, že jsem se ti nemohl dva dny dovolat, protože jsi je celé prospal,“ rozesmál se.
„Jo a Tom si myslel, že’s mi něco hodil do pití a chtěl tě zbít. Což tě chtěl vlastně pokaždé, když jsem za tebou šel, ale to už je jedno, vypadá to, že se uklidnil. A vážně by mě zajímalo, co stálo nebo stojí za tou změnou.“
„Třeba to moje charisma a šarm, kterými jsem okouzlil tebe, nakonec účinkují i na něj. Přeci jen, jste dvojčata.“
„Zas tolik si nevěř, zlato,“ se smíchem jsem znovu vyměnil porci na pánvičce. „Můj bratr je absolutně stoprocentní heterosexuál, obvykle ho musím přemlouvat i na narozeninovou pusu se mnou. Spíš si myslím, že pochopil, co mezi námi je, když jsem mu brečel v náručí. A taky si všiml, že jsem byl klidnější po tom našem hovoru předevčírem. Možná tě přeci jen vezme na milost.“
„Ne, že bych si stěžoval, protože mám v plánu ukrást si tě na pár dnů za hranice Německa a vážně bych ocenil, kdyby mě Tom nenahlásil na policii za únos, ale popřál nám šťastnou cestu,“ ušklíbl se, vypínajíc plotnu a vybírajíc poslední várku. „Policie by nám kapku znepříjemnila odlet,“ mrkl na mě, když jsem na něj nechápavě zíral.
„Odlet? Co na mě zase kuješ, Anisi?“ vytáhl jsem z lednice tatarku a kečup a usadil se za stůl, zvědavě na něj pokukujíc.
„Zaplatil jsem nám dovolenou na Maledivách,“ prohlásil, jako by se jednalo o zamluvení stolu v restauraci, ale já se začal dusit kouskem hranolky.
„Cože jsi?“ šokovaně jsem k němu vzhlédl, jakmile jsem se trochu uklidnil s jeho pomocí.
„Zaplatil dovolenou na Maledivách,“ zopakoval to s pobaveným úšklebkem na rtech. „A ne, nedělám si z tebe srandu a ani se tě nesnažím zabít, i když to tak vypadalo, když ses dusil. Jen si myslím, že si oba zasloužíme vypadnout odtud a užít si klid, moře, relax, slunce a sex, aniž by nám stáli novináři za zády. Ty zvlášť ten odpočinek potřebuješ po tom, co se ti v posledních dnech odehrávalo a možná ještě pořád odehrává v hlavě.“
„Nevím, co mám říct,“ zašeptal jsem, překvapený a dojatý zároveň.
„Co třeba: ‚Děkuju, kdy odlétáme?'“ zasmál se.
„Děkuju. Kdy odlétáme?“ usmál jsem se tedy.
„Za tři dny, takže doufám, že se ti do té doby podaří přesvědčit Toma, že se v žádném případě nejedná o únos. Myslíš, že se ti to povede, hvězdo?“
„Udělám všechno, co bude v mých silách,“ s úsměvem jsem vstal, a vzápětí si osedlal jeho klín. „Ani nevím, jak ti mám poděkovat, protože jsem vděčný tak moc, že nenacházím slov.“
„Vlastně mi docela stačí, že poletíš se mnou a nenecháš mě na ocet,“ zasmál se, ale já ho umlčel polibkem.
„Vážně věříš tomu, že bych tě mohl nechat samotného po dnešním naprosto úžasném dni?“ zamumlal jsem mu do rtů. „Radši bych se ti narval do kufru a demonstroval nafukovací pannu, bez které nemůžeš usnout.“
„Myslíš, že by ses vážně narval do kufru? Ušetřil bych za letenku!“
„Ty jsi zmetek, Anisi,“ rozesmál jsem se a praštil ho do ramene, ale vzápětí jsem se od něj nechal ochotně políbit. Pevně si mě přidržoval za pas, zatímco jazykem pronikal hluboko do mých úst. „Měli bychom se najíst,“ zamumlal jsem se zakloněnou hlavou, když opustil mé rty a zaměřil se mi na krk.
„Jídlo, jasně,“ souhlasně zamručel, ale nepřestával mě líbat.
„Anisi,“ zasténal jsem, ale odtáhl se. „Vážně, dojezme to jídlo. Nechci riskovat, že mě ve dvě ráno vzbudíš, až se budeš potajmu plížit do lednice s jasným účelem sníst všechno, co dokážeš.“
„Fajn,“ rozesmál se a posadil mě na volnou židli, aby měl ničím nerušený přístup ke svému talíři.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
To Bill nedal ani lavici? 😀 Jako vážně? 😀 vždyť to je na poutích to nejlepší! 😀 Teda sice tady u nás ve vidlákově je to jediná atrakce, která není pro děti a jezdí sem, ale to nevadí, i tak je nejlepší :D:D
Hrozně se mi líbila ta zmínka o kalhotách :D:D:D A celkově byl dnešní díl úžasně vtipný 😀
Jen, co se mi malinko nezdá, jsou ty Maledivy. Jako nic proti tomu, ale já to mám prostě zafixované jako takovou tu věc, kterou si automaticky spojím s twincestem, už jen z toho důvodu, že je to v povídkách hojně omílané téma. Ale nechám se překvapit, nejspíš tam máš vymyšlené nějaké významné zvraty, takže jsem zvědavá a nechám svoji předpojatost stranou 😀
Těším se na další díl =))
Btw… omlouvám se, že jsem vypustila pár dílů HfU a nejspíš jich ještě pár bude, ale poslední dobou nemám na určitý typ povídek nějak extra náladu… Vlastně poslední dobou vypouštím povídky skoro všechny a vracím se ke knížkám, abych ty prázdniny nějak zužitkovala, když už jsem nebyla s to najít si brigádu 😀 Určitě si to dočtu, až se mi nálada vrátí a budu mít dlouhou chvíli, ale teď nejspíš nějakou dobu komentovat nebudu. Chtěla jsem se za to omluvit – nijak jsem na to nezanevřela, ale já prostě na ty vyloženě romantické povídky poslední dobou náladu totálně postrádám…
[1]: Ehm… Já lavici taky nedám :D:D:D:D Někdo má holt slabej žaludek, no! 😀
Jo? To jsem ráda, že se mi to povedlo, byl to účel a nebyla jsem si jistá, jestli zdařilý 😀 😀
… Nebudu ti to nijak komentovat, však to příští týden zjistíš sama, jen řeknu, že to bude krátká, jednodílová záležitost. 😀
Děkuji! 🙂
V pohodě, vůbec se neomlouvej zlatíčko, přesně kvůli tomu jsem docela ráda, že už jsem HFU dopsala, protože už na romantiku taky moc náladu nemám 😀 Až budeš mít chuť, tak jí budeš mít, však se svět nezboří když to dočteš později :))
Billovi se ohledně té lavice ani nedivím, já nesnesu vůbec žádný kolotoč ani houpačky a to je mým největším snem proletět se v F14 xD Samozřejmě až po vášnivé noci s Anisem xD
Ten Bu je ale romantik, až se mi tomu nechce věřit, ale líbí se mi to, já mám zase romantiku a lásku v povídkách ráda 🙂
A Maledivy? Bill je samozřejmě nadšený, jak jinak, představa žhavých nocí pod tropickým sluncem, kdo by se netěšil :)♥
Ale jak píše Hellie, proč zrovna tam? Já bych jim poradila, aby si zajeli třeba do Norska kouknout na fjordy, tam bych jela totiž já a tak bych je celou dobu šmírovala, hlavně po večerech xD
A ještě jsem zapomněla pochválit nádherný banner, není tak žhavý jako ten předešlý, ale o to krásnější ♥
[3]: Woohooo! 😀 To je super sen! 😀 😀
Já to mám taky ráda, ale tady to víceméně není v popisu práce, takže to bude výjimka a postupem času docela až rarita. :))
Jen blázen by se netěšil!
A víš, že ani nevím, proč jsem vybrala zrovna Maledivy? 😀 Prostě mi první padly pod ruku, tak jsem je vzala všema deseti a dál to neřešila. 😀 Norsko, hmm, to zní lákavě. Možná to tam nějak zakompunuji, uvidíme, uvidíme! ^^
Vyřídím Pétě, určitě bude mít radost! :)) ♥
Obrázek je moc hezký 🙂
[6]: Vyřídíím :))
Jsem zvědava co bude na dovolene.Obrázek je moc hezkej Anisovi to na obrázku moc sluši.
[8]: Vyřídím Pétě, moc děkujeme 🙂
obrázek je nádherný *-* och ^^ jakože u tohohle dílku sem docela nasmála 😀 ta pouť bylo hezké gesto od něj :)taokvá romantika:3 a sem vážně zvědavá co bude na Maledivách <3
[10]: Vyřídíím 🙂
Vážně? To jsem ráda! 😀 Uvidíš už příště :))
Já jsem hrozná 😀 Ale nějak jsem nestíhala číst povídky 😀 A teď toho tak strašně moc lituju! Jsem vážně pako… navíc jsem si všim že u tebe už vyšly i další díly The treasure from Phillipines! Ale aspoň že už začaly prázdniny a tak snad budu mít čas a chuť si to všechno dočíst 🙂
No ale teď zpátky k YLOTS 😀 Takže zaprvé musím pochválit ten nový banner! 🙂 myslím, že se k povídce vážně moc hodí a ten Bu tam má takovej nevinnej výraz! 😀 Takže minimálně k tomuhle dílu se hodil naprosto perfektně 😀
Celkově ale myslím, že se z Anise stává takový neškodný chlapík 😀 😀 😀 (promiň Bu 😀 :D) To jejich rande bylo vážně romantický! Ale rozhodně bych to do Anise nikdy neřekla! Když už, tak by s tím nápadem přišel Bill, ale Bu? Hmm.. nějak nám hotl měkne 😀 😀 😀 ale zase na druhou stranu to od něj bylo hezký 🙂 a stejně tak mě překvapila i ta Anisova nabídka s Maledivama! Teda jsem zvědavá, co mu nabídne v příštím díle! Nebude si ho chtít rovnou vzít? 😀 😀
S kažkým dílem, mě vážně dostáváš čím dál tím víc 😀 Ale už se neskutečně těším, až se konečně nají :DD 😀 😀 Myslím, že podle jejich přechozí reakce nestihnou ani umýt nádobí 😀 😀 😀
to jsou věci.. rande, dovolená. 😀 ti jsou páreček jak ze žurnálu. 🙂 ty nás musíš nejdřív pěkně ukolébat jejich láskou a něhou než na nás vybalíš nějaký zvraty, aby to mělo pořádný účinek, že. 😀
banner je perfektní. 🙂 Anis vypadá na tom obrázku jako učiněný anděl, mohla bych na něj zírat snad pořád. 🙂