autor: Kiki
Tak, tady máte důvod, proč se tato povídka jmenuje zrovna takhle. Ostatně, důvody jsou dva, ale ten další se dozvíte až v posledním díle, který bude poměrně za chvíli. Plánuju ještě tak… čtyři díly? Možná, nevím, jestli se stane něco důležitého, co by se do povídky hodilo. Děje se snad každý den něco krásného, ale kdyby se to vše mělo psát… Bylo by to nekonečný! 😀 No nic, dejte se do čtení a děkuju za každý komentář:) K.
Bill poslušně seděl v trávě před domem, ve kterém bydlel, a čekal, až se zpoza rohu objeví jeho přítel. Čekal na něj přibližně dvacet minut, doma nechtěl sedět, tak se vydal na čerstvý vzduch. V uších měl sluchátka, ve kterých mu hrála jeho oblíbená hudba a jako vždy, nahlas tak, že neslyšel nic z okolí.
Poslušně seděl, ani se nehnul z místa. Ostatně, nohou si poklepával do rytmu písničky vždy. Čekal už nějakou chvíli, věděl, že Tom nepřijde přesně na čas, jako vždy. Ale jemu to nevadilo, alespoň se na něj více těšil. Vlastně, i teď, i po jejich… hádce, jestli se to tak dalo nazvat. Položil si hlavu na kolena, která měl u těla a objímal je svými pažemi. Pomalu zavřel oči a zaposlouchal se do písničky.
Cause I was born to tell you I love you
and I am torn to do what I have to, to make you mine
Stay with me tonight…
Byl tak zaposlouchaný do textu, že si nevšiml, když si někdo sedl vedle něj a jemně jej zatlačil, aby si lehnul do trávy. Otevřel oči, a jakmile zjistil, že se jedná o Toma, uklidnil se. Byl rád, že je tady, ale pořád… byl na něj naštvaný, byl z něj zklamaný… Protestoval, chtěl se posadit, jenže to mu nebylo nic platné. Byl donucen položit své tělo do zelené pokrývky země. Tom jej lehce hladil po mikině, kterou na sobě měl, věnoval se jeho rtům. Mrzelo ho to, co udělal, ale to už bohužel nemohl vrátit. Samozřejmě, že mu věřil, on by jej s nikým nepodvedl, tím si byl jistý víc než čímkoliv jiným.
„Tome, pusť mě,“ kopal černovlásek kolem sebe a rukama se snažil jej od sebe odstrčit. Někde uvnitř jeho sobecké já říkalo – „Nepřestávej!“, ale na druhou stranu za to, co udělal, mu většina říkala „Přestaň!“. Anebo to bylo naopak? Netušil, sám v sobě se nevyznal. Teď nad tím ani nepotřeboval přemýšlet. Nakonec se poddal Tomovým dotekům a jeho rtům. Nedokázal odporovat. Snad ani nechtěl.
„Omlouvám se, promiň,“ Lehce se Tom odtáhl. Avšak pořád si udržoval blízkou vzdálenost. Nechtěl se od něj oddálit nějak moc. Mrzelo ho to.
Bill se rozhodl pro klasickou odpověď. „To je dobrý.“ Nevěděl, co na to měl povědět více. Pořád byl zklamaný, ale nechtěl, aby se trápil i Tom.
„Není to dobrý…“ opět se k němu přitáhl a pokračoval v udobřovací činnosti. Hladil jej po těle a bylo mu úplně jedno, že tady kolem chodí lidi.
„Je to dobrý, vážně.“ Vedl si pořád svou černovlásek. Nechtěl, aby to nějak pořád řešil. Neměl rád takové situace.
Tom si povzdechl. „Vážně?“ Věděl, že tohle nebyla pravda, ale vážně by bylo asi lepší to nechat být.
„Vážně.“ Přikývl na souhlas. „Půjdeme se projít?“ Navrhnul. Před domem na trávě nebylo co dělat.
„Fajn,“ Tom se postavil a pomohl Billovi na nohy. Natáhl se po jeho dlani, kterou chytil do té své a společně se vydali na menší procházku.
Po přibližně hodince skončili na lavičce poblíž zastávky. Tom se Billovi opravdu věnoval a černovláska to samozřejmě těšilo. Taky ještě aby mu to vadilo. Mohlo by to tak být vždy, ale bez hádek. To by bylo něco naprosto úžasného.
„Nohy,“ promluvil Tom a poklepal si na svá stehna. Bill poslechl a nohy si na ně položil, čímž byl dredovi ještě blíž, a ten si jej mohl přitáhnout za krk a políbit. Povídali si o všem možným, hladili se… bylo jim jedno, že kolem nich chodí lidé, užívali si sami sebe, dokud mohli. Jenže čas je drahý a utíká strašně rychle… Jako vždy.
„Já už musím jít…“ začal opět Tom. Za chvíli mu měl jet autobus, takže před nimi bylo další loučení.
„Jo, já vím,“ povzdechl si Bill a postavil se na nohy. Byl opravdu čas jít, nebo jim autobus ujede. Ovšem černovláskovi by to vůbec nevadilo, jenže dred by s tím problém asi měl.
***
„Miluju tě,“ stála dvojice v objetí u zastávky, když autobus byl už na obzoru.
„Já tebe taky.“
Poslední polibek, poslední objetí. A potom? Tak neoblíbené odloučení.
Tom nastoupil do autobusu a Bill se rozešel směrem ke svému domu. Měl to dál než jindy a vypadalo to, že bude pršet, tak se vydal hned. Nečekal, až se mu dopravní prostředek ztratí z dohledu jako vždy, tentokrát šel opravdu domů.
Doma se posadil na postel a koukal před sebe. Do očí se mu začaly tlačit slzy. Opět. Pokaždé, když odjede, byt se mu zdá tak prázdný, nikdo tu nemluví, i když si pustí televizi, pořád tam to ticho bylo… nebyl tu on. A bylo to vidět… a hlavně on to cítil… K tělu si přitáhl plyšáka, kterého od něj dostal a nechal slzy téct dolů po tváři.
You’re always there, you’re everywhere
But right now I wish you were here
autor: Kiki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
To je fajn že se udobřili ,ale nechápu jak si Tom mohl myslet že je mu Bill nevěrny.
Doufám že to bude mít dobrý konec
To som rada, že sa moje strachy nesplnili. Táto kapitola bola taká pekná 🙂 Také obyčajné peknučké teenagerské rande. Ale už o chvíľu koniec? To je škoda. Ja chcem vedieť ako to dopadlo aj v skutočnosti. Dúfam, že sú (ste?) stále spolu. Neznášam smutné konce, chápem, že v živote sa to deje, ale v poviedke by nemuseli byť, nie?
Vypadá to, že už to bude dobré, snad. Super 🙂