autor: Janule „Takže linka sto deset,“ podíval se Benedikt do papírového telefonního seznamu, který visel – v igelitových deskách v rohu propíchnutý kancelářskou sponkou – na sto let nemalované stěně. Seděli na židlích kolem starého otřískaného stolu v místnosti šéfa ochranky. Volba
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Loudal jsem se chodbami k doktorově kanceláři. Při tom jsem uvažoval nad Billem, svým životem a budoucností. Bill mi věří a já ho nechci zklamat. Věří, že si opravdu vzpomenu. Já si tím ovšem tak jistý
autor: Helie Jedna z milovaných, dokola omílaných vzpomínek spolu s prolitými slzami ho přenesla za hranice spánku a jeho víčka klesla. Ani tiché klepání na dveře ho nemohlo probudit. I když venku ještě svítilo slunce, přes těžké závěsy do jeho pokoje nepronikl
autor: Tina Po škole se opět vydali k Williamovi domů. Byl víkend, což znamená dva dny příjemného nic nedělání. „V té fyzice jsi mě teda pěkně vytočil. Měl jsi mi říct, že něco plánuješ, už jsem ti chtěl začít nadávat,“ řekl černovlasý
autor: Iveth Biersack Ahojte zlatíčka 🙂 Vím, že to trvalo, ale hlásím se vám s novým dílkem :))Tentokrát se dočkáte pořádného setkání Billa a Liama. Dále také se můžete těšit na opravdu velký zvrat v příběhu. Dovolím si říct, že i možná
autor: Lisa Chci znovu moc poděkovat za vaše komentáře, kterých se u minulého dílu objevilo mnohem více, než jsem čekala 🙂 Mám nesmírnou radost, že se k nám připojili i noví čtenáři a doufám, že si vaši přízeň zachovám i nadále :p
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Každý den byl naplněn minutami, které byly dlouhé jako hodiny, snad i měsíce či dokonce roky. Stále doufajíc, že mi doktor zavolá, že je s Tomem něco nového, jsem vyčkával, ale marně. Doktor se neozýval. Tak