autor: Raiju
Náprava
Když se světle zabarvené oči začaly otevírat, Adamova ruka přejela přes peřinu, cítil nedostatek tepla, které by mělo být vedle něj. Jeho prsty našly místo, kde Bill usnul, našly jen malé teplo, ale jinak prázdno. V místnosti nebylo žádného jiného zvuku, bylo jisté, že je pryč. Pomalu se do něj pustila starost a nespokojenost.
Zpěvák těžce vydechl do polštáře a znovu zavřel oči. Tak nějak nevěděl, co se s nimi stalo minulé noci, že po sobě vyjeli jako zvířata. Ne že by se mu z toho nelíbila každá vteřina, ale fakt, že Bill zmizel předtím, než se on probudil, ho trápila, možná zašel až moc daleko. Možná tím vším Billa vyděsil a nebyl ještě připravený tomu čelit.
„Ne, on se vrátí.“ Zašeptal Adam, aby sám sebe ujistil, přejel prsty po chladném povlečení. Ať už si to chtěl přiznat nebo ne, něco spolu teď měli, měli spolu teď nějaké spojení. Část Billa byla dostatečně v pohodě na to, aby s ním mluvila, část jeho byla v pořádku s tím, že ho Adam znal tak jak nikdo jiný ne, přeci jen ho nechal, aby se ho dotýkal. „Vrátí se.“
Černovlasý se usmál a zvedl se na lokty, chvilku se díval na místo, kde Bill spal. Kdyby se opravdu snažil, pak by ho tam dokázal vidět s klidným a trochu sebevědomým výrazem v obličeji, který by tam byl díky štěstí, ne kvůli vlivu alkoholu nebo drogám, byl by tam kvůli lásce, kterou mu někdo ukázal a kterou on potřeboval víc než cokoliv, ať si to uvědomoval nebo ne. Sotva o něm něco věděl, a už tak si myslel, že Bill má víc problémů, než si zaslouží, potřebuje od nich nějak utéci.
Adam neměl tušení, jakou pravdu měl.
***
„Mm?“ čokoládové oči se zvedly od stolu, od sledování nalakovaných nehtů, a zadívaly se do očí basáka skupiny.
„Jsi v pohodě?“ Georg zvedl vidličku s hranolkami, ale ještě si je nedal do pusy, „za celé ráno jsi sotva něco řekl.“
Zpěvák pokrčil rameny a znovu se podíval na svůj prázdný talíř, ani neměl hlad, bylo to jen slušné gesto, že se s nimi šel dolů nasnídat. Chtěl celý den spát a nikoho nevidět.
„Jsem v pořádku. Jen unavený.“
Identické hnědé oči vedle něj se starostmi zkoumaly mladšího bratra, ale to co mu chtěl říct, mu řekne, až budou o samotě.
„Proč něco nesníš? Nebo si dej alespoň trochu kafe.“
„Není mi zrovna nejlíp od žaludku.“ Zašeptal Bill, aby ho slyšel jen Tom. Nebyla to lež, od té doby, co otevřel oči, měl žaludek jako na vodě. Vlastní myšlenky ho trápily tak moc, že ani nemohl jíst, minulá noc byla taková chyba.
„Stejně bys měl něco sníst.“ Zašeptal zpátky kytarista, položil ruku bratrovi na nohu. Jemně a ustaraně mu ji stiskl, Tom nenáviděl vidět bratra takhle mimo. Podíval se na svůj talíř a na zbývající palačinku. „Tady,“ rukou, jíž měl předtím na Billově noze, mu dal na prázdný talíř palačinku, „sněz tohle a po zbytek dne tě nechám na pokoji.“
„Opravdu nechci jíst.“ Bill se ofenzivně podíval na palačinku a pak dolů do klína. Jeho mysl ho kopala do zadku, ať alespoň ochutná, ale on prostě nemohl. Teď pro něj bylo jakékoliv jídlo ta nejnechutnější věc na světě. Tom nevěděl, že to dělal, nevěděl, že to
dokáže, ale Bill podváděl svoje vlastní tělo, aby nenávidělo věci, co miloval. Začalo to jen myšlenkou na slovo ‚nechutné‘, pak se přidalo slovo ‚váha‘ a ‚tlustý‘, a pak přišly myšlenky typu ‚Nechci to, nechci to‘. Po dostatečné době strávené s touto mantrou už Bill neměl hlad, dokonce i když třeba už několik dní nejedl. Rád na to myslel jako na evoluci, že se vyvíjí a nepotřebuje jídlo. Dokonce i když vedlejší účinky nebyly tak příjemné.
„Opravdu ti říkali, že jsi tlustý?… Protože nejsi. Snaž se, jak chceš, ale nenajdeš na sobě nic přebytečného, Bille.“
„No, vždycky bych mohl vypadat líp…“
„Nepotřebuješ vylepšit. Jsi překrásný, Bille. To to nevidíš? Bille… proč se na sebe nemůžeš podívat?“
„…Protože to nemám rád.“
„Proč se někdo tak nádherný jako ty nemůže podívat na svůj vlastní odraz?“
„Já… nelíbí se mi ten člověk, co se na mě dívá zpátky.“
Zpěvák si kousal vnitřek spodního rtu, zvedl pohled od talíře před ním, hlava se mu malinko zamotala, jeho trik přestával fungovat. No… možná jen malinko, vezme si jen, aby je oba uklidnil.
Natáhl se po palačince a maličko si utrhl, ani ji nenamočil do sirupu a začal ji žužlat. Cítil, jak se mu převrací žaludek, když si dal do pusy tu sladkou věc. Polkl první malé kousnutí a semknul zuby, čekal, co jeho tělo udělá. Občas, když jeho trik fungoval až moc dobře, tak mu pak bylo opravdu hodně špatně.
„Jsi v pohodě?“ teď na něj Gustav a Georg zírali, celý stůl ho studoval.
„Jsem v pohodě.“ Bill se donutil vzít si další sousto, přišel si tak nechutný, ale jedině tohle mu je sundá ze zad. „Tak jaké bylo tvoje rande s tou…? Jak se jmenovala?“ podíval se na Gustava, snažil se myslet na cokoliv jiného než na jídlo v jeho ruce. Oh bože, opravdu měl dojem, že bude zvracet.
„Juliana?“ blonďák se podíval zpátky na svoje vajíčka a začal se v nich nimrat vidličkou. „Bavil jsem se. Byli jsme v kině, pak v kavárně… pak jsme šli k ní na hotel a chvíli hráli karty…“
„Takže takhle tomu teď děti říkají?“ zasmál se Tom, opřel se lokty o stůl. Když to Bill chtěl ignorovat, tak on bude taky.
„Oh no tak! Je jí… čtyřicet něco, nespal bych s ní!“
„Ta ženská je na mladšíííí!“ přidal se Georg do popichování, píchnul Gustava loktem do boku.
„A co? Alespoň byla milá. Ne nějaká šílená po sexu, strašidelná stará baba jako ty ženský v televizi…“
„Oh, neříkej mi, že jsi urazil Sarah Jessicu Parker.“ Dodal Bill, dal zbytek palačinky na talíř, jako by byl uražený.
„Právě jsi nepřiznal, že se díváš na ten pořad.“ Tom imitoval Billův tón a podíval se na bratra, nemohl říct, že to nečekal.
„Každý, kdo nebydlí v jeskyni, tak zná její jméno a zná ten pořad.“ Hádal se zpěvák, ušklíbl se na Toma. „No tak, na svůj věk nevypadá tak blbě.“
„Juliana ale vypadala líp, vypadala, jako by jí bylo třicet.“
„Ještě by stála za hřích?“
Gustav se díval na kytaristu s přihlouplým výrazem a jeho tváře začaly pomalu růžovět, ostatní se začali smát.
„Já věděl, že sis užil!“ popíchl ho Georg, pohladil ho po zádech. „Hned jak ses v noci vrátil, věděl jsem, proč jsi cítit potem a hanbou!“
„Drž hubu! Jen jsme hráli Mahjong.“ Gustav se snažil nesmát, hravě do basáka strčil.
„Říkals karty, teď
víme, že lžeš!“
Tmavé oči najednou zachytily něco zajímavého procházet dveřmi do hotelové restaurace. Cítil, jak mu srdce najednou zpomalilo a pak začalo tlouci silněji než předtím, maximální rychlostí. „Hned jsem zpátky.“ Zamumlal Bill, sotva ho někdo slyšel, vyklouzl ze svého místa. Zmizel Tomovi za zády a šel přes restauraci, upravoval si triko a zabořil ruce do kapes na břiše, aby vypadal více nenuceně.
„Kam jde?“ otočil se Georg v židli, ostatní ho následovali, všichni se dívali zvědavě na Billa a jejich konverzace utichla. Neřekli nic, čím by ho naštvali, ne?
Ale brzy jim došlo, proč Bill tak rychle odešel: on.
„On s tím klukem ještě mluví?“ zamumlal Gustav, podíval se na Toma pro odpověď, ale Tom mu žádnou nedal.
Starší z dvojčat si propletl prsy a opřel se o ně, nosem se opřel o kloubky a pohledem bratra sledoval, snažil se ho číst. To jak se Bill usmál, když ho viděl, bylo tak reálné a upřímné, tak šťastné. Místo aby si potřásli rukama, se objali, to vůbec nebylo jako Bill. Nikdy by na veřejnosti neukazoval city, obzvláště ne k jinému muži. Jelikož je kamery neustále sledovaly, bylo to to nejhorší, co mohli dělat.
Tom cítil, jak se mu obrací žaludek, když se díval, jak byl Billovi oplacen ten samý úsměv. Přes celou místnost cítil jejich spojení, jejich pouto. Pomalu se hluboko v jeho mysli začínalo usazovat to, že Bill asi opravdu má rád kluky, obzvlášť tohohle. Po všech letech ujišťování, chozením za holkama, obdivování těch nejkrásnějších slečen v klubech, stejného hodnocení jejich nohou a prsou potom, co spali s těmi, jež mohly být modelkami, nebo které v pár případech byly modelkami, Tom nemohl uvěřit, že tohle vidí na vlastní oči. Bill se nikdy na nikoho takhle nedíval, ani žádná dívka si nezasloužila takový obdiv, takovou upřímnost v jeho obličeji. Bolelo to, pálilo to jeho celé tělo a zanechalo divnou chuť v jeho ústech.
Kytarista složil ruce na stůl, držel se za jeho okraj a nebyl schopný odrhnout oči od Billa a Adama. Bylo mu z toho nanic, dokonce se i styděl, když pomyslel, že by mu jeho bratr něco tak velkého skrýval. Bill mu říkal všechno, a kdyby mezi nimi něco bylo, tak by mu to řekl… že?
„Najdu si vás později, kluci.“ Tom se zvedl ze židle, na tohle se už nemohl dívat.
„Ty taky, to snad ne! No tak, kluci… přestaňte s tou divnou dvojčecí věcí alespoň na pět minut.“ Zaúpěl Georg, to nemohli alespoň jeden den nedělat drama?
„To není dvojčecí věc. Jen mi najednou není moc dobře.“ Kytaristovy oči byly chladné a velice tmavé, když se podívaly na Georga, bruneta to okamžitě umlčelo. S ještě posledním pohledem na Billa a Adama semknul čelist a odešel z hotelové restaurace.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Čekat na tenhle díl bylo jako čekat na déšť.
Ale Tomi, ty fouňo, nezlob. Bill ti přece vysvětloval, že zjištění jeho orientace je pro něj blesk z čistýho nebe. Tohle v povídkách nemám ráda. Připadá mi naprosto automatické, že by Tom měl Billa v jeho coming outu podporovat, a ne mu svým vykolejením všechno navíc ztěžovat. Samozřejmě, když se dvacátník, kterej se doteď choval heterosexuálně, vytasí se svou homosexualitou, je to šok, ale svět se přece nebortí. O_o
No tak to bude ještě hodně zajímavé .. o_O .. Díl pěkný tak honem dál 🙂
Miluju, když Tom žárlí a tady žárlí doslova jako čert xD
Zajímavé bylo, že Bill nejdříve myslel na to, že včerejší noc byla jeden velký omyl a když potom uviděl Adama přijít, hned na to zapomněl a běžel ho obejmout. Je smutné, že jeho hlava si nedokáže přiznat, co cítí jeho srdce, že se pořád brání dát průchod svým citům.
Na druhou stranu chápu i jeho obavy, strach z veřejnosti, z budoucnosti a možná i z toho, jak by jeho orientaci vzali fanoušci i jeho rodina.
K tomu se přidávají všechny ty problémy ohledně jeho sebevědomí a vztah ke svému tělu a k sobě samému a to všechno mi začíná pomalu, ale jistě nahánět strach…
Ano, Adam vůbec netuší, jak pravdivá byla jeho věta o Billových problémech a brzy o nich zjistí víc.
Úžasná povídka ♥
tenhle díl mě lehce rozhodil. nrlíbí se mi Billovy myšlenkové pochody, to jak utíká, je zhnusený sebou a vším, co dělá, bojí se být šťastný.. Adam ještě ani sám neví, do čeho se to vrhá. a bude se divit, až mu za krkem přistane Billovo dvojče. 😀
Začátek dílu mě dost vyvedl z rovnováhy. Jsem asi blázen, když jsem čekala, že Bill zůstane. Stejně tak i pozdější rozebírání snídaně se mi zrovna dvakrát nelíbilo – respektive nelíbí se mi, v jakém stavu se Bill nachází. Anorexie je hnusná věc a nelíbí se mi, že si tím Bill prochází jen kvůli řečem, kterými ho ostatní krmí. A pak se mi už vůbec nelíbí Tomova reakce. Kazí tu krásnou světlou chvilku, kterou setkání Billa s Adamem představovalo. Něco mi říká, že bude dělat Billovi problémy. Vztah dvojčat je překrásný, to ano, ale v tomhle případě mě dost děsí. Bojím se, že právě to úzké pouto mezi nimi bude v tomhle případě dělat akorát tak problémy. Samozřejmě jen blázen by rád viděl milovanou osobu na dně, ale mám strach z toho, že Tom se bude Billovi snažit jeho náklonnost k Adamovi vymlátit z hlavy.
Jsem zvědavá na další díl, tenhle mě svým způsobem hrozně rozesmutněl… Doufám, že další bude lepší =)
Nevím co bych dneska napsala… po tom dílu předtím je tohle jak rána palicí, ale asi jsem to měla čekat, ještě toho máme před sebou hodně.
Získání sebevědomí je hodně dlouhá a náročná cesta, kdyby ho Bill měl, udělá to samý co Adam, veřejně se k tomu přizná a je po problémech..
Takže tady si doktor Lambert tedy rochne, obávám se.. ale rozhodně to bude zajímavý počtení:-)) Moc se těším jak to bude pokračovat!
Díky za další díl a překlad
Mno, chápu jak se Bill cítí, že je mu jasné že má rád kluky, ale že je mu jasné i to, že je to vzhledem k jeho postavení ve společnosti takřka netolerovatelný. Dost mě překvapilo, že za Adamem šel a na veřejnosti ho objal, ale to jen příjemně:) Horší už byla ta Tomova reakce, je mi jasné, že je mu líto, že mu Bill něco zatajil… atmosféru odlehčila alespoň ta debata o Gustavově rande 😀 každopádně krásný díl, moc se těším na další 😉
Doufám až se Tom doví že je Bill na kluky zvlášť na jednoho.Že nebude dělat scény.