autor: KarlaSka
Ahojky,
k tomuto dílu bych jen chtěla říct, že speciálně kvůli této povídce jsem skoukla Rychle a zběsile a chystám se i na další díly, aby to bylo co nejvěrohodnější. Nebudu to kopírovat.
Děkuju všem, co zanechají i sebekratší komentář, neuvěřitelně mě to těší a nutí psát dál.
KarlaSka
Vytáhnu to až na200 kilometrůa jenom štěstí, že mě nezmerčili chlupatý. S tou svojí náladou bych akorát vylezl z auta a rozbil jim držky.
Smykem zastavím v garážích, jenom metr od Andyho. Ten ani nezvedne hlavu, je na ty moje výlevy zvyklej.
„Co se děje?“ vlítne do garáží z klubovny Claire. Nedávno jsem ji potkal a zjistil jsem, že taky jezdí under, a tak se přidala k naší crew. Ještě tu mám pár dalších lidí. Jezdíme různý závody, a pak si prachy dělíme rovným dílem.
„Potkal Tricka,“ řekne Andy nevzrušeně, aniž by vytáhl hlavu z Meganina motoru.
„Cože? A co říkal?“ Vždycky byla zvědavá. Nemám jí to za zlý.
„Že prej má dogu, tak ať si přinesu velkej pytlík,“ ušklíbnu se.
„To je kretén. Si myslí, že porazí Velkýho Toma?“ řekne Claire s úsměvem.
„Rona, zlato, nepotřebuju, aby mě tu všichni znali pravým jménem,“ opravím ji a sleduju Andreho, jak se hrabe v Meg.
„Nechtěl sis vyzkoušet tu trasu?“ zeptá se Andy, a konečně vytáhne hlavu zpod kapoty a utírá si ruce od oleje, „Meg je jako nová, můžeš to zajet s ní.“
„Dík, ale ten závod je pro mě hodně důležitej, takže vezmu Willie,“ odpovím.
„Willie? Tak jsi jí neřekl od doby, co Bill-„
„Já vim! Nemusíš mi připomínat, že ode mě utekl vlastní bratr.“
Při slově vlastní se mi zlomí hlas a do očí se mi opět tlačí slzy.
Claire si toho všimla, hned ke mně přiskočila a objala mě. V tu chvíli jsem před nimi zahodil všechnu svou hrdost a naplno se rozbrečel.
Klesl jsem na kolena a dokola opakoval Billovo jméno, zatímco mě Clai objímala a houpala se mnou jako s dítětem.
„Šš. To bude dobrý,“ konejšila mě, ale já nebyl schopný její snahu ocenit.
„Ne. Nikdy to nebude dobrý. Máš snad dvojče? Víš, jaký to je o něj přijít? A ještě vědět, že od tebe radši uteklo a nevědět proč? Já ani nevím, jestli ještě žije, ale snad bych cítil, kdyby ne,“ odmlčel jsem. Už mi bylo líp, když jsem to ze sebe dostal.
„Omlouvám se. Já se teď půjdu nahoru dát trošku do kupy a opravdu bych ocenil, kdybyste o tom před zbytkem crew pomlčeli.“ Oba kývli na souhlas.
Zvedl jsem se a chystal se odejít, když mě Claire chytila za zápěstí a přitáhla si mě do krátkého objetí. Vděčně jsem jí zabořil hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem. Neochotně jsem se od ní odtáhl a věnoval jí děkovný úsměv. Oplatila mi ho a šla se věnovat své motorce, se kterou jako jediná z party závodila.
Vylezl jsem nahoru a zamkl jsem se tam. Nechtěl jsem, aby mě někdo rušil. Sedl jsem si na gauč a můj pohled putoval po konturách velké plazmy na stěně. Sam si vydělával i jinak než závoděním a řekněme, že to nebylo dvakrát legální.
Zvednu se a zase si sednu k velkému stojanu plnému DVDček. Vytáhnu jedno zespoda a vrazím ho do přehrávače. Na velké obrazovce se objeví mladík se širokým úsměvem a závodnickou helmou, zpod níž mu vykukují tmavě blonďaté dredy.
„Tak co, Tome, jak se cítíš?“ ozve se Samův hlas zpoza kamery.
„Jsem strašně nervózní, ale i nadšenej,“ zazubí se do kamery tehdy osmnáctiletý chlapec a nasedá do tmavě modrého závodního auta.
„Počkej!“ zakřičí někdo mimo záběr. Na obrazovce se objeví Andy a tmavé kožené rukavice bez prstů.
„Pak mi poděkuješ,“ řekne a hodí je po závodníkovi. Ten je s úsměvem chytá a nastoupí do auta i druhou nohou. Naposledy se usměje do záběru a odjíždí na startovní čáru.
Následuje asi 15 minut, kdy po asfaltovém kruhu objíždí osm aut a ani jedno není schopné předjet to tmavě modré v čele.
Poslední kolo a Tom suverénně projíždí cílem. Běží k němu podsaditý človíček v kvádru. Táhne mladíka, který se nebrání, ke stupínkům vítězů. Tom vyleze na ten nejvyšší a s úsměvem přijímá na krk zlatý věnec.
V tu chvíli jsem vypnul video a usmál se vlastní pošetilosti. Tehdy jsem si myslel, že u toho zůstanu, ale není to ani rok zpátky, co jsem začal dávat dohromady Samovu rozpadlou crew a začal jezdit underground, který mě mnohem víc baví a hází víc peněz.
Sejdu dolů a koukám, že tu je většina našeho desetičlenného týmu. Claire na mě koutkem oka koukne a dál se věnuje horlivému rozhovoru s Mischell. Vysvětluje jí něco o motorkách.
Pousměju se a pohledem vyhledám Dona. Všimne si mého pohledu a rozejde se ke mně.
„Jak to vypadá?“ zeptám se ho na rovinu.
„V ulicích to začíná bejt vostrý. Radši bys měl u sebe nosit tohle,“ řekne a podá mi nikterak velkou bouchačku.
„Šestatřicítka. Nejkvalitnější, co ti mužů sehnat.“
„Kolik?“ zeptám se a kouknu mu do tváře.
„Dárek. Nikdo nechce přijít o dalšího leadera po Samovi. Tak se nenech odprásknout,“ usměje se na mě a já mu úsměv zdráhavě opětuji.
„Mimochodem, chcem si dneska s Jeanie, Stephem a Mikem projet trať. Jdeš s náma?“ houkne na mě přes rameno. Jenom němě přikývnu a potěžkám v ruce tu kovovou smrt.
Po chvíli jsem se vzpamatoval, a ještě rychle doběhl za Rickem. Po rozhovoru, který nebyl překvapivý, ale stejně mě nepotěšil, jsem si stoupnul na schody a písknul na prsty. Při tom zvuku všichni ztichli a upírali své pohledy na mě.
„Takže, lidi, pozítří nás čeká náš životní závod. Tam se rozhodně, jestli má cenu, aby naše crew dál pokračovala v underu, nebo jestli vás mám radši rozpustit, abyste si našli nějakou jinou,“ skupina nesouhlasně zabručela, ale nechali mě dál mluvit, „samozřejmě doufám, že to nebudu muset udělat. Jste jako má rodina.“
Na to už reagovali pozitivně a ozvaly se ojedinělé výkřiky: „To si piš!“ a „Ty pro nás taky!“
Pousmál jsem se a gestem ruky je opět zklidnil.
„Takže… jízdný je dva pro jednotlivce a deset pro tým. Ten může mít maximálně deset členů, což nám vyhovuje. Na peníze bychom se složili, teda jenom ti, co by jeli, a výhru bychom si rozdělili. Je to dvě stě za první místo a pak polovina za druhý a čtvrtina za třetí. Nikoho nenutím jet, ale čím víc nás bude, tím větší šanci máme vyhrát. Tak kdo jde se mnou?!“
Všichni zvedli ruce nad hlavu a vykřikli, což mě vážně potěšilo.
„Fajn, takže každej z vás dá tisíc euro. Jo! A ty, Claire, musíš jet autem, bikery nepřijímaj, ale ty to zvládneš,“ povzbudivě se na ni usměju. Maličko se zamračí, ale nijak to nekomentuje.
„Máte někdo nějaký otázky?“
„Co Trick?“ ozve se od Mischell. Někdo to musel říct.
„Nakopeme mu…“
„Prdel!“ dokončí se mnou celá crew. Jsem rád, že mám tak skvělý zázemí. Zazubím se na ně a rozejdu se k mému motorovému miláčkovi, ale zastaví mě něčí ruka na mém rameni.
„Dávej na sebe pozor. Venku je hodně lidi, který by tě chtěli vidět mrtvýho nebo minimálně za katrem,“ řekne mi Clai s vážnou tváří.
„Neboj. Já se nedám,“ odpovím jí s úsměvem a nasedám do Audi.
Nastartuju motor a zaposlouchám se do jeho uklidňujícího předení. Zavřu oči a pouze naslouchám zvukům auta. To jsem dělal i při svém prvním závodě.
*flashback*
„A myslíš si, že je to dobrý nápad?“
„No tak! Kam se poděl můj praštěný Tomi, ochotný zkusit kdejakou ptákovinu?“ odpoví mi Bill s úsměvem a už nasedá do svého BMW.
Můj? Oh, jistě, Bille, kdybys jen věděl, jak moc jsem tvůj. Už od tý doby, co jsme si koupili ty auta.
Naposledy se rozhlédnu po Samově garáži, a taky nasedám do svého auta. Naše stroje stojí hnedka vedle sebe. Kouknu na něj přes okýnko spolujezdce a nastartuju. On taky a povzbudivě se na mě zazubí.
Sešlápne plyn a rozjede se ven. Jedu za ním.
Chviličku projíždíme polem, a pak ta samá cesta pokračuje do lesa. Když jedeme asi půl hodinky hustými stromovými porosty, vynoří se před námi velká mýtina, které dominuje překvapivě asfaltový okruh. Je plný zatáček a nikde žádné hrazení.
Dojedeme až na startovní čáru, která je nasprejovaná bílím sprejem na trati.
Povzdechnu si a zakloním hlavu do opěrky. Poslouchám, jak pode mnou Willie jemně vrní. Ten zvuk a jemné vibrace mě uklidňují. Dřív jsem býval nervózní z ježdění autem v mých letech, ale dneska, po dvou letech od mé první jízdy, jsem už naprosto v klidu a jezdím dokonce i do města. Ještě mě nikdy nechtěli zastavit. Nejspíš v tom má prsty Sam, ale vůbec mi to nevadí.
Bill na mě zatroubí. Ptá se mě tím, jestli jsem připravený. Krátce zatroubím zpátky.
Billi túruje motor na odpočet.
3… 2… 1… START!
Oba vyrazíme a držíme se těsně vedle sebe. Kousek před námi se silnice zužuje a jeden z nás bude muset zpomalit. Ale já to nebudu.
Najednou si všimnu něčeho, co mi doslova vyrazí dech. Z Billova BMW vzadu šlehá modrý oheň. Začínám se bát a Bill neuvěřitelně zrychlí. Mrknu na něj.
Má nejširší úsměv, jaký jsem na něm kdy viděl. Sakra! Já se o něj bál, myslel jsem si, že mu přinejmenším hoří auto, a ten pitomec si nechal nainstalovat nitro.
Vyhraje s náskokem skoro čtvrt kola.
Vjedu do cíle, vylezu z auta, a hned se rozejdu směrem ke svému dvojčeti, které se opírá o své auto a zaujatě pozoruje své černě nalakované nehty.
„Proč, Bille? Potřebuješ to na underground? Sam tě do toho uvrtal?“ téměř křičím.
Hodí po mně ten nejnevinnější kukuč na světě a kňouravě odpoví: „Ne, potřebuju to jenom na závody s tebou.“
Člověk by mu i sežral ten provinilý tón, ale to bych nesměl být jeho dvojče.
„Ty si se bál, že prohraješ, tak sis to pojistil, co?“ obrátím jeho slova proti němu.
„Ne! Jsem milionkrát lepší řidič než ty!“ vykřikne ublíženě, „chtěl jsem, abys viděl, co je pravá síla pod kapotou a je neuvěřitelně těžký uřídit auto v takový rychlosti, měl bys mě obdivovat!“
„Jistě, klaním se před tebou, ó všemocný Bille!“ vyštěknu a dramaticky mu padnu k nohám.
„Takhle se mi líbíš,“ řekne spokojeně Bill a nastoupí do auta. Nastartuje a jede pryč z okruhu.
Ještě chvíli se za ním dívám a neubráním se úsměvu. Neumím se na něj zlobit. Můj bráška je prostě úžasný.
*konec flashbacku*
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Sakra, ta Billova záliba v rychlých kolech znovu ukazuje na Trickovu osobu.
Tak jestli to bude opravdu on, tak doufám, že až se s Tomem usmíří, shodí železářství a nechá si prodloužit vlasy xD
Na ten závod jsem fakt zvědavá 🙂
Doufma, ze se ti dva brzo setkaji ..
a začínám víc a víc věřit, že Trick je Bill. 🙂 po první třetině dílu jsem byla úplně nadšená a doslova mě Ronova crew strhla. 🙂
píšu, že po první třetině, protože ten začátek, kdy se Tom několikrát sesypal při vzpomínce na Billa, mě docela..zklamal? já nevím, ale prostě mi to nějak najednou nezapadlo. těžko to nějak vyjádřit. myslela jsem, že si tu image udrží líp a víc. měl by. mám ráda silného Toma. 🙂
Trochu ma prekvapilo ako sa Tomi rozplakal. Ale bol rozrušený z Tricka a spomienka na stratené dvojča… Flasback je super, len Bill sa mi zdá dosť tvrdý. Mám ho v hlave ako toho jemnejšieho. To jeho -takhle se mi líbíš- bolo dúfam len zo žartu… znelo to akoby to myslel vážne. Som zvedavá prečo zmizol z Tomovho života. A hlavne sa teším na ich stretnutie… len aby sa netrápili navzájom 🙁
Tak že oni zavodili oba.Kdyby to byl Trick tak by jej musel poznat.