You hold my destiny in your arms 11. (2/2)

Nejistě nahlídnul do jedné z obrovských místností domu. Bylo přesně pět minut před sedmou, Bill chtěl být přesný, a hlavně se snažil zabavit jakkoliv, aniž by musel poslouchat nějak dlouho ty pochvalné, slizké řeči ostatních. Uprostřed jídelní místnosti stál dlouhý stůl, ke kterému by se vešlo zhruba 70 lidí s klidem, jak si pomyslel Bill. Kolem už usedali hosté a vzduch byl provoněn čerstvě uvařenými specialitami. Billovi zakručelo v žaludku a váhavě vešel dovnitř, natahujíc krk po Anisovi.

„Bille!“ ozvalo se mu přesně za zády a chlapec se prudce otočil za známým hlasem. Tělem se mu prolila vlna úlevy a jakéhosi bezpečí, když uviděl Anise, který se k němu řítil. Sledoval Eduarda, který už i s otráveným Levim mířil za jeho zády a vyhlížel si volná místa.

„Bál jsem se, že tě tu nenajdu, je tu tolik lidí.“ Povzdychnul Bill, když se Bushido před ním zastavil a pousmál se. Bez dalších slov společně zamířili k zadnější části stolu, kde byla volná místa, a usadili se. Anis se ihned dal do řeči s jakýmsi známým a Bill koukal dost nepřátelsky po příboru před sebou a snažil se odhadnout dle svého učení, na co bude jaký používat.

Nakonec si vedl více než úspěšně. Anis mu pokaždé schválil zvolený příbor a celé stolování proběhlo uspokojivě. Bill se pokoušel zapojovat do rozhovorů, pokud byl tázán.

„Skvěle jsem se najedl, musím pak zaběhnout za Dominikem a vychválit mu celý dnešní večer, jak to dokázal skvěle zorganizovat.“ Usmál se Bushido, když odložil příbor po posledním večerním chodu. Bill ho napodobil, s úsměvem přitakal a natáhnul se pro skleničku s vodou.

„Šel bych vychválit kuchaře, je to především jejich zásluha.“ Dodal Bill uvolněně a nenápadně ještě vytíral omáčku prstem z talíře, aby jej pokud možno nikdo neviděl. Jenže někdo má holt oči všude, takže dostal lehkou ránu do nohy a ukřivděně na Anise vzhlédl.

*

Procházeli se společně venkovní zahradou, aby mohli trochu vytrávit po honosné večeři, a Anis se snažil prodlužovat chvíli, kdy mohl být s Billem o samotě, než se na něj sesypou žádosti o jeho maličkost. Většinou tak hodinu po večeři už bývali všichni netrpěliví a chtěli si své kořisti preventivně ulovit, aby jim je nepřebral někdo jiný. Naštěstí venkovní prostory byly téměř prázdné, takže byl zatím relativně v klidu.

„Tak co říkáš na večírek?“ zeptal se Anis, když procházeli alejí menších stromků. Bill našlapoval v tichosti vedle a spokojeně se usmíval.

„Není to tak zlé, jak jsem si myslel. Ti lidé se zdají být docela milí a večeře byla více než skvostná, opravdu.“ Odpověděl s přikývnutím a vzhlédl k Anisovi.

„Jak bylo s Levim?“ vzpomněl si Bu.

„Oh.“ Povzdychnul Bill a znejistěl, což Anisovi neuniklo. Tázavě pozvednul obočí. „Je to hodně zvláštní osoba.“

„Jak jako zvláštní?“

„Byl zezačátku strašně tichý, nevěřil bych, že vůbec umí mluvit. Až pak jsem asi natrefil na věc, která ho zřejmě rozdráždila. Ptal jsem se totiž na toho Eduarda. Řekl jsem, že se mi zdá být milý a hodný… a on na mě spustil, že vlastně on mu přivodil trauma. Nevím, jestli to můžu říct takhle, ale vzhledem k jeho tónu a rozrušení bych to klidně tak řekl. Že on si jej vzal poprvé a v podstatě šlo o agresivní znásilnění, jak to popisoval. Přál mi, abych si to taky zažil.“ Šeptnul Bill zdrceně a prohrábnul vlasy, jeho tělo se lehce otřáslo.

„Přehání.“ Pronesl pohrdavě Anis po chvíli.

„A co když ne? Co když je většina těch chlapů tady milá jen před veřejností, a pak jsou stejní surovci? Co když takhle skončím taky? Netoužím potom, aby mi tekla krev ze zadku jen proto, aby si nějaký šílenec ukojil své touhy! Netoužím ani potom mít ještě další dny potom modřiny po těle a připomínat si tím svůj první, bezcitný sex, který ani nebude z mé vlastní vůle. Ty to vidíš strašně pohodově, Anisi, ale to jen proto, že ty si nic takového procházet nemusíš. Protože ty seš ten, kdo za mě pobere prachy a ten, kdo si najde náhradu a užije si.“ Bill se zastavil a setřel první slzy vzteku a ponížení. „Všichni jste bezcitní.“ Zamumlal nakonec a kouknul na Anise přímo.

„Myslíš?“ Bushido se zastavil kousek od něj a sledoval jej.

„Vím to!“ zavrčel Bill rozčileně a odvrátil od něj hlavu, když před něj přistoupil. Najednou vůči němu cítil strašnou zášť. Odehnal Bushidovy ruce, které se jej snažily uchopit za zápěstí a zklidnit tak chlapcovu klepavost. Chtěl jej uklidnit celkově a sám věděl, že doteky jsou jeden z nejlepších léků.

„Jsme taky jen lidi.“ Zamumlal potichu a Bill zavrtěl hlavou.

„Pochybuji o tom občas! Koho sis vybral ty, hm? Kdo bude ten šťastný, za kterého mě vyměníš?!“ zasyčel Bill a stále se pokoušel uhýbat Anisovým manévrům. Nakonec přeci jen prohrál a nechal se stisknout pevně za zápěstí. Poraženě svěsil hlavu.

„Divil by ses.“ Odpověděl mu Anis trochu vážněji a jedním lehkým škubnutím donutil Billa, aby k němu zvednul pohled. „Přestaň si hrát na hysterku, Bille, opravdu to nemáš zapotřebí. Jen ti chci říct, že je pozdě na takové scény. Věděl si, do čeho jdeš, když půjdeš se mnou, a já ti dal na výběr, zdali chceš jít se mnou nebo ne.“ Zamračil se Anis a Bill přivřel oči, jeho stisk kolem zápěstí lehce zesílil a trochu to zabolelo. „Tak mi sakra řekni, proč si do toho šel? Proč si přesto všechno na to kývnul?!“ zeptal se rozhořčeně a chlapec povzdychnul.

„Kvůli tobě.“

„Kvůli mně?“ zopakoval Anis.

„Jo!“ zavrčel Bill. „Nechtěl jsem, aby s tebou šel Tayler! Chtěl jsem trávit co nejvíce času po tvém boku.“ Přiznal Bill se slzami v očích a nepřestával se upřeně dívat do jeho očí, které značily jakousi výhru, což Billa lámalo naprosto. Vypadalo to tak proradně. „Protože jsem chtěl být s tebou.“ Zopakoval o poznání tišeji. Vymknul se z Anisova sevření a bez zamyšlení nad tím, jaká by mohla být jeho reakce, se přitisknul k jeho hrudi a rukama jej sevřel pevně za ramena.

Anis jen překvapeně stál na místě, neschopen nějaké další činnosti. Tušil, že má pro něj chlapec slabost. Stejnou slabost, jako on pro něj. Ale takové přímé přiznání nečekal zdaleka – alespoň ne tak brzy. Všechno se komplikovalo. Nebo ne? Možná to naopak vyřešilo jeho váhání o tom, jestli chlapce prostě někomu tradičně na noc nechá nebo ne. Protože nechtěl.

„Bille.“ Povzdychnul si po chvíli ticha a odtáhnul jej od sebe jemně. „Já vím, ale takhle to tu nechodí.“ Pohladil chlapce palcem po čelisti a Bill zavřel oči.

„A jak tedy. Tak, že se chováte jako bestie a manipulujete s jinými chlapci? Co ti to přináší, Anisi, pověz mi to.“

„Nevím, je to způsob vydělávání.“

„Jsou ti přednější peníze, než životy ostatních lidí, kteří jsou v tomhle světě nedobrovolně a trpí?“ vzhlédnul k němu Bill a opřel se do jeho pohlazení.

„Ti ostatní mi můžou být jedno.“ Odseknul Bushido, ale jen z důvodu, protože na to nenašel lepší argument. Sám už roky přemýšlel nad tím, co jej v téhle branži drží. Peněz měl dost, nežil si špatně a uvědomoval si, že kolem něj lidé trpí, zatímco on si to „užívá“.

„Tak jinak. Jsou ti peníze přednější, než já?“ zkusil Bill odvážně.

„Tohle není fér, Bille.“ Zamračil se Anis.

„No tak mi odpověz!“ naléhal chlapec a vrátil jeho hlavu, když se ji pokusil odvrátit a vyhnout se tak Billovým očím. Místo slov se k němu sklonil a zapřel se o jeho rty. Bill povzdychnul, obtočil ruce kolem jeho krku a do polibku se tvrdě opřel. Bral to jako odpověď, která ho více než uspokojila a jeho srdce nadšeně poskočilo.

Všechno mohlo být dokonalé, pokud by jejich idylka nebyla přerušena pro Anise známým hlasem.

„Bushido!“ vyhrkl Johnny se smíchem a hnal se za dvojicí, která se od sebe okamžitě neochotně odtáhla. Anis tiše zaklel, ale nasadil ten nejpřátelštější úsměv na tvář.

„Johnny.“ Oplatil jeho nadšení a krátce jej objal. Billa polilo horko a stáhnul se za Anise. Je to ten chlápek, ke kterému půjde dřív či později na nemilost. Prohlédnul si ho bedlivě a musel znechuceně nakrčit nos. „Co tady děláš takhle venku?“ pousmál se falešně Bushido a promnul čelo.

„Hledal jsem tě. Řekli mi, že jsi šel ven.“ Pokukoval po Billovi, což se Anisovi ani trochu nelíbilo, ale nezmohl nic. „Povídali, že máš s sebou našeho nováčka, Billa, ukážeš mi ho, nebo ho budeš dál tak urputně schovávat za zády?“ usmál se Johnny a přešlápnul.

„Neschovávám ho.“ Pokrčil Bushido rameny a za loket poposunul Billa víc k sobě, aby byl dotyčnému více na očích. Bill téměř neslyšně pozdravil.

„Je ještě krásnější, než jsi mi povídal do telefonu!“ zaradoval se muž a prohlížel si jej se zájmem. „Tak něžnou, a zároveň výraznou tvář jsem neviděl dlouho. Něco tak originálního. Děláš mi radost, drahý Anisi.“ Mlaskal spokojeně a Anis se modlil, aby se nezeptal na jednu prokletou otázku. „Bude se u mě skvěle vyjímat. Koukněme na něj.“ Pozvednul Billovi hlavu za bradu a pečlivě si natáčel jeho obličej.

„Trochu úcty, nejsem zvíře v kleci!“ zavrčel potichu Bill, neudržel se a odvrátil hlavu, čímž se vymanil ze sevření. Anis protočil lehce očima a Johnny se zamračil.

„Trošku neposlušný.“ Dodal po chvíli.

„Ano, ještě máme co dohánět, takže bychom měli jít, sejdeme se třeba později, hm?“ Usmál se Anis a stáhnul Billa za ruku zpátky k sobě, připraven vyrazit do budovy, než se zeptá.

„Jsi nějaký nervózní, kamaráde, je něco špatně?“ povytáhnul John obočí.

„Ale ne, jen jsem žíznivý a už jsme se chystali dovnitř.“ Zalhal Bushido.

„Ah tak. No, víš, napadla mě taková věc. Zaplatím ti za Billa, mohl bych si ho skvěle proťuknout, a taky mu zpříjemnit jeho první milování. Otestovat si ho sám, a pak ti říct, na čem bys měl zapracovat a co je v pořádku, než ho odkážeš mě do péče.“ Usmál se zářivě a pohladil chlapce prstem po tváři. Bill se odtáhnul. Přesně to, čeho se Anis obával, se vyplnilo.

„Nezlob se, příteli, někdo už se o něj přihlásil, nebudu zmrd, chci být férový, takže se dneska budeš muset poohlídnout jinde.“ Odpověděl Bu chvatně.

„Odmlouváš mi, Anisi?“ zamračil se Johnny.

„Určitě ne, jen říkám, že by to nebylo spravedlivé.“

„Jsem víc, než všichni ostatní a ty můžeš být rád, že pro mě můžeš dělat. Mám přednost, a zvlášť když Bill je jeden z mých budoucích zaměstnanců.“

„No tak, budeš ho mít pak pořád, teď dopřej štěstí jiným.“ Pokrčil rameny Anis a snažil se tvářit absolutně klidně. Bál se, že silně znepokojí Johnnyho, který držel pozici nad ním, ale zároveň se bál, že by to měl být on, kdo si vezme první Billa. Věděl o něm moc dobře, že je surovec a násilník v posteli. Jen ta představa Billova zklamaného výrazu mu dělala nevolno.

„Můžeš na slovo, Anisi?“ zavrčel po chvíli Johnny a poodstoupil. Bushido kývnul na Billa, aby počkal chvíli a vydal se za ním. Nechal se obejmout rukou kolem ramen a pohlédnul na něj. „Slyšel jsem od drahého Eduarda, že se docela k Billovi máš.“

„Jak to myslíš?“ zamračil se Anis.

„Jakože k němu prý chováš nějaký jinačí vztah, než bys měl. Líbat jej na veřejnosti, to přeci není normální. Považuješ se za toho, kdo dneska bude mít Billa v posteli?“

„Johnny, já-„

„Pověz mi, chceš to být ty, kdo ho dneska bude mít?“ muž pozvednul netrpělivě obočí a kouknul přes rameno na Billa, který přešlapoval nejistě na místě.

„Nevím, možná.“ Povzdychnul Bushido, překvapen z jeho klidného hlasu.

„Viděl jsem vás líbat se, když jsem přicházel. To se taky jen tak nevidí.“

„Potřebuje jen jistotu, že není sám.“ Zvednul k němu Anis pohled a pousmál se lehce, doufajíc, že jej tak přesvědčí a nechá jej být.

„To je tak sladké.“ Zasípal Johnny s ironií v hlase, což se Anisovi ani trochu nelíbilo. „Neměj obavy. Tady máš peníze, zítra ráno ti ho přivezu. Já mu naložím plno přesvědčení o tom, že není sám. Moje maličkost ho naplní takovou společností, že se ještě bude divit!“ zasmál se Johnny, vrazil zaraženému Bushidovi roličku s penězi do ruky a rychlým krokem se vydal k Billovi, který okamžitě zacouval. Zmateně pohazoval hlavou od něj k Anisovi.

Dřív, než se mohl nějak zorientovat, Johnny popadl chlapce za loket a táhnul směrem k budově. Zavrtěl hlavou a vydal se za nimi chvatně.

„Neprodám ti ho.“ Zastavil Johnnyho a vrazil mu peníze zpátky do kapsy, stahujíc Billa k sobě. „Není na prodej, je můj doprovod!“ odseknul, přesto v jeho hlasivkách byla slyšet ta nejistota a strach. Johnny měl známosti i v mafiánském okruhu a nesnášel, když mu bylo odporováno, mohl by na to pěkně doplatit.

„Co jsi říkal?!“ přimhouřil nevěřícně John oči a kouknu na svého „zaměstnance“.

„Ať na něj zapomeneš. Máš dost široký výběr vevnitř, běž a najdi si jiný, užiješ si stejně, jako kdyby sis užil s Billem.“ Pokusil se Anis uklidnit situaci, ale akorát přilil benzín do ohně.

„Ale já jsem řekl, že chci jeho. Děláš pro mne, dávám ti prachy, přežíváš díky mně, takže přestaň, Anisi, s tímhle divadlem, nebo skončíš. A nejen pracovně.“ Zavrčel a popadl Billa opět za loket. Stisknul tak surově, až Bill bolestně zasyčel. V Anisovi se pohnula žluč a aniž by to stačil předem promyslet, jeho pěst vyrazila proti Johnnově obličeji. Muž se ocitnul na zemi, svíjejíc se pod silnou ránou přímo do nosu. Byl přesvědčený, že je zlomený.

Anis zacouval, držejíc Billa u sebe a vyděšeně těkajíc očima po svém nadřízeném.

„Tohle si absolutně posral, Anisi, skončil si u mě! A nejen u mě, postarám se o to, abys skončil úplně!“ vykřiknul rozrušeně Johnny, sbírajíc se ze země a okamžitě zamířil dovnitř. Bushido byl přesvědčen, že tam má někde něco jako svoji ochranku, kumpány, jelikož nikdy nechodil nikam sám. Popadl okamžitě Billa za zápěstí a rozeběhnul se s ním ze sídla k autu.

„Anisi, nestíhám tě!“ zasténal vyděšený Bill, když klopýtal.

„Dělej!“ zavrčel na něj, trochu s ním škubnul a po chvíli úspěšně doběhli k autu. Roztřesenou rukou se mu povedlo naštěstí odemknout auto, nasednul společně s Billem a okamžitě vyjel z parkoviště, míříc někam pryč. Kamkoliv.

„Co to bylo!“ vydechnul Bill a složil obličej do dlaní. „Co udělá?!“ zasténal.

„Pokusí se tě získat a mě zabít.“ Odpověděl Bushido rozrušeně a šlápnul na plyn. Bill se opřel do sedačky a zalapal po dechu z prudké jízdy, což neměl rád, a zároveň z Anisovy odpovědi.

„To nemůže!“ vyhrnul.

„Že ne?!“ zasmál se zoufale Anis a bouchnul vztekle do volantu, až se rozlehl spící ulicí klakson. „Má v tomhle městě tolik známostí, že bych se nedivil, kdyby po nás šli už teď! Nejhorší kurva je, že je má i v zahraničí, a ještě horší než nejhorší je fakt, že on si najde kohokoliv a kdekoliv!“ znova bouchnul do volantu.

„Zastav, Anisi.“ Poručil Bill rozklepaným, přesto rázným hlasem.

„Zbláznil ses?!“

„Dělej, zastav!“ Zvýšil hlas a bouchnul mu do ramene. Bushido, překvapen chlapcovou rázností nakonec opravdu zastavil v postranním pruhu, vypnul světla motor a kouknul na chlapce, který se mu okamžitě cpal do klína. Všimnul si, že jeho tváře jsou zmáčené od slz. Nechal jej, ať se na něm uvelebí a uchopí jeho tvář do rukou.

„Omlouvám se, měl jsi mě nechat s ním jít, nedělat si takový problémy.“ Zakňučel Bill a opřel se čelem o jeho. Zrychleně dýchal a nemohl zastavit potoky slz, jež se mu řinuly z obou očí.

„Nemohl jsem.“ Vydechnul vyčerpaně Anis a objal chlapce pevně kolem pasu.

„Jsi takový idiot.“ Šeptnul Bill a přitisknul se mu naléhavě na rty, které mu okamžitě vyšly vstříc. Oba se snažili zklidnit své zrychlené a vyděšené dechy. Oba si uvědomovali, že jsou odteď vystavení nebezpečí, ale ani jeden nechtěl kazit tuhle vzácnou chvíli. Chvíli pravdy.

autor: PeTiŠka