autor: Fee
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
Když jsem si pozdě večer při cestě ze zábavního parku, kde jsme oslavovali, zapnul mobil, čekala na mě textovka od Briana.
Až skončíte, napiš, jak sis to užil, na skypu už nebudu.
Odepsal jsem mu, že to bylo fantastické, ale že hned půjdu spát, protože vstáváme za svítání, avšak odpovědi jsem se vzhledem k pokročilé hodině už nedočkal. Tu noc jsem usínal se sladkým pocitem, že zítra už v posteli nebudu sám.
V Paříži jsme přistávali v osm ráno. Všichni pokračovali na hotel, jen já se odpojil s tím, že si odvezu věci do vily a připojím se zpátky. O půlhodinu později jsem vystoupil z vozu, převzal od taxikáře svůj napěchovaný kufr a s blaženým úsměvem se obrátil ke známému výhledu na Eiffelovku. Cítil jsem se, že bych mohl létat.
Přešel jsem na chodník a dorazil k brance. První použití klíčů od Briana.
Krása zahrady mě překvapila. Svěží tráva, vzrostlé stromy u zdi, za níž se nacházel sousední dům, bohužel již dávno odkvetlé keře šeříků, ve stínu stojící zahradní houpačka. Podél cestičky ke vstupním dveřím rostly kopretiny. Ve flóře se nijak nevyznám, ale asi to byly nějaké extra kopretiny, neboť ty běžné kvetou jen na jaře a brzy po nich není ani stopy. A jak mi bylo tenkrát v zimě Brianem odtajněno, celý dům byl bohatě porostlý břečťanem. Vypadalo to úžasně.
Odemknul jsem si a s nádechem vešel dovnitř. Permanentní úsměv ověnčil mé rty, když jsem se rozhlížel přízemím a vybavoval si každou vzpomínku spjatou s tímhle místem. Zavazadlo jsem odtáhl nahoru, kam především směřovaly moje touhy. Vrhnul jsem se do postele, která zažila mnoho našich roztoužených, cituplných i vypjatých emocí, a se zamručením přivoněl k povlečení. Ta nejdůvěrnější Brianova vůně. Dlouho jsem se mazlil s dekami, než jsem se podepřel předloktími a konečně se rozhlédl. Praštil mě do očí obraz proti lůžku. Kdysi tam, na výsostném místě, visela Audrey. Nyní jsem ji vystřídal já. Nevěřícně jsem se kousnul do rtu, načež jsem se začal omámeně culit. On si tam vážně pověsil mě! Snímek z nejvyššího patra Eiffelovky, na ten skvostný večer jsem nikdy nemohl zapomenout. A to jsem mu tehdy nechtěl zapózovat. Moc mě to dojímalo. Padnul jsem zády zpátky na pokrývku a uvnitř ve mně všechno křičelo Miluju ho!
Bleskově jsem si vybalil a vybral se k odchodu. Mé zamilované očekávání způsobilo, že jsem byl během všech rozhovorů i focení extrémně naladěný, nadšený a milý. Ačkoliv jsem o tom nebyl informován, počítal jsem s tím, že Brian dorazí v průběhu dne a po mém návratu z promo akcí mě uvítá jeho náruč, která mi za ten měsíc neskutečně scházela. Jaké tedy bylo mé překvapení, když jsem v devět večer našel dům ztemněný. Zmateně jsem prošel všechny místnosti a nikde nebylo sebemenší památky po jeho přítomnosti zde. Srdce mi kleslo do žaludku. Nalogoval jsem se na skype. Byl přítomný.
„Kde jsi?“ vybafnul jsem na něj s lehce hysterickým podtónem.
„Nemůžu přijet, honey.“
„Jak, nemůžeš?“
„Tak, jak to říkám. Není v mých silách se rozpůlit, abych mohl být s tebou v Paříži, a zároveň se v Londýně starat o Codyho. Doufal jsem, že se za ty dva dny léčení stane nějaký zázrak, ale nestal se.“
Zatěkal jsem očima po jeho tváři. Nedocházelo mi to.
„Tak si to přece nějak zařiď, musíme se vidět!“
„A jak asi, nevíš? Kdyby to šlo, tak bych to udělal!“ odsekl. Byl mírumilovný člověk a nenáviděl hrubé, rozčilené rozhovory.
„To je takový problém odložit dítě?“
„Odložit? To jsem snad špatně slyšel!“
Kromě protočení panenek jsem na to nijak nereagoval.
„No s čím jsi počítal původně? Věděls měsíc, že sem pojedeš!“
„Víceméně jsem si myslel, že Helena už bude zpátky, a jinak že se o něj postará jeho chůva. Jenže žádná chůva si nevezme dítě, když je nemocné. Nemluvě o tom, že se o něj díky tomu teď bojím a nesvěřil bych ho jen tak někomu.“
„To nemá žádné prarodiče? Co tvoje matka?“ dostával jsem se zpět do bojovné nálady, s každým jeho slovem jsem byl totiž naštvaný a zhrzený víc a víc.
„Helenina matka žije v Singapuru. A o mé doufám nemluvíš vážně, vždyť víš, jaká traumata mi způsobila její výchova. Chodíme ji navštívit párkrát do roka, ale nikdy bych jí nenechal Codyho bez dozoru. Ty jí neznáš, stihla by ho poznamenat za jediný odpoledne.“
„Jasně,“ zasyčel jsem záštiplně. „Kdyby ti opravdu záleželo na schůzce se mnou, přežil bys to. Tady je vidět, kdo je pro tebe důležitější.“
„Billy prosím, nezačínej-„
„Už mě fakt nebaví, jak mi ubližuješ,“ nevydržel jsem to a zaštkal jsem. Na moment jsem si zakryl oči dlaní.
„Princi…“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Nikdy jsem se s tebou neměl dávat dohromady,“ šeptnul jsem a odhlásil se z konverzace. A také si automaticky vypnul mobil. Opřel jsem si hlavu o kolena, křehce se objal pažemi a všechnu bolest jsem nechal proudit ven. Cítil jsem se tak podrážděný, zklamaný a raněný. Bylo hrozně těžké naučit se žít s tím, že jsem až poslední v řadě. Zatím jsem to tedy vůbec nezvládal.
Vydržel jsem brečet celou noc, spát jsem nedokázal. Časně zrána jsem se osprchoval. Dal jsem si kafe a cigaretu a tiše seděl dole v kuchyni. Dusil jsem se tu, každý milimetr domu mi připomínal veškeré naděje, které jsem si dělal, a on je během minuty rozprášil. Nasadil jsem si sluneční brýle, sebral kabelku a vypařil se ven. Připadal jsem si vnitřně mrtvý, jako by ze mě zbyla pouze chodící prázdná schránka.
Poté, co jsem dorazil na hotel, zamířil jsem do restaurace, kde už všichni snídali. Mdle jsem pozdravil. Tom se na mě pronikavě zahleděl.
„Stalo se něco?“
S trhavým přikývnutím jsem se posadil stranou. Mé dvojče si ke mně hned přisedlo tak, aby na nás od stolu týmu nebylo tolik vidět, a objalo mě.
„Pohádali jsme se, nemůže přijet,“ pípnul jsem poníženě. Stáhnul mi brýle a setřel mi slzy.
„Měl jsi zavolat. Dorazil bych, abys tam nebyl sám.“
„Kdepak, takhle to bylo lepší. Potřeboval jsem se z toho vyplakat a očividně to bylo pořád málo,“ vydal jsem krákoravý zvuk, který měl být smíchem. „Půjdu nahoru, počkat na Natalii. Řekl bych, že mě za můj dnešní obličej zabije.“
No nezabila, ale zhrozila se pořádně.
„Omlouvám se,“ zamumlal jsem kajícně a promnul si opuchlé líce. Oči byly zdaleka nejhorší, nateklé, a to, co bylo pod nimi, se ani nedalo nazývat kruhy, spíš to byly rýhy.
„To nic, drahoušku, ale nejsem kouzelnice,“ povzdechla si. „A toho tvýho chlapa bych chtěla mít po ruce.“
David ovšemže nebyl zdaleka tak sdílný. Kousavě poznamenal, že ode mě navzdory mému psychickému stavu očekává profesionální vystupování. Jak také jinak. Navíc se domníval, že se teď budu chtít přestěhovat za nimi na hotel, a jak si to představuju, že nemám zamluvený pokoj. Popřel jsem to dřív, než se na mě stačil skutečně rozzlobit.
Ač jsem se snažil oddělovat emoce od práce, celý den jsem chodil jako mátoha. S týmem jsem nemluvil a i svůj falešný úsměv pro veřejnost téměř nepředváděl. Prostě terno.
Do vily jsem se tentokrát vrátil dříve, na pátou odpoledne. Převlékl jsem se do pohodlných věcí a bez energie se svalil na zahradní houpačku. Zavřel jsem oči a užíval si postupně slábnoucího slunce a tepla.
Brian
Potichu jsem za sebou zavřel branku z tepaného železa a vydal se do zahrady. Billa jsem zaregistroval skoro okamžitě. Nejspíš spal. Přepravku i své minizavazadlo jsem postavil do trávy a nejistě se kochal jeho sošnými a elegantními údy. Nedovedl jsem předvídat jeho reakci. Možná mi vlepí facku, možná mě pošle pryč. Poslední věta, kterou mi včera řekl… Nebudu lhát, rozbrečela mě. Měl jsem strach, že to chce ukončit. V mých předchozích vztazích to vždy bylo o tom, že jsme jeden nebo druhý, případně oba, dělali chyby. Tady jsme nechybovali ani jeden, jen jsme na sebe neměli čas, a to všechno ničilo.
Řekl jsem si, že počkám s jeho vzbuzením a užiju si pár minut, kdy se na něj budu moci beztrestně dívat, pro případ, když by mě pak vyhodil. Ale přistoupil jsem moc blízko a na jeho obličej dopadl stín. Vmžiku otevřel oči a vymrštil se do sedu. Zarazil jsem se a naprázdno pootevřel rty.
„Co tady děláš?“ se zamžikáním šokovaně vydechl. O krok jsem ustoupil a očekával smršť. K mé úlevě a štěstí mi prudce skočil do náruče. Silně jsem ho sevřel a zabořil tvář do jeho vlasů. Chvěl se pláčem.
„Odpusť…“
„Dávno jsem ti odpustil.“
„Miluju tě,“ odpověděl jsem a dal do toho všechny své city. Teď, když jsem to řekl, jsem přišel na to, že povědět mu to pro mě byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zatnul mi nehty do ramen a zalepil mi ústa horkým polibkem. Chutnal opojně, tak jako pokaždé.
Naše splašené dýchání protnulo tklivé zamňoukání. Odtáhli jsme se od sebe a Bill se otázal, co to bylo. Pobídnul jsem ho, aby se usadil, a sám jsem otevřel dvířka přepravky, kterou jsem si přivezl s sebou. Vzal jsem ono malé hebké zvířátko do dlaní, a abych ho uchlácholil, krátce jsem ho k sobě přivinul.
„Vzpomněl jsem si, jak jsi mi vyprávěl o vašem chudáku Kazimírovi. A když jsem navíc pořád pryč, přišlo mi vhodné dát ti něco, s čím by ses mohl mazlit během mé nepřítomnosti. Psi podle mě nejsou to pravé ořechové,“ šibalsky jsem se usmál a překvapenému Billovi kotě předal. „Je to kocourek, má 7 týdnů a jméno mu vyber sám. Ber to tak, že je to symbolickej dárek k narozeninám, ale dostal bys ho ode mě tak jako tak, protože zbožňuju dělat ti radost. Máš radost, že?“
„Ano!“ vyhrkl a rozzářeně na mě pohlédl, zatímco kotěti podložil zadeček a přiblížil je k sobě. Jednu tlapku mu opřelo o hrudník a druhou zvědavě o bradu. „Je naprosto rozkošný. A má oči jako ty,“ zaculil se a fouknul šelmičce do chundelatých chloupků mezi ušima. Mise splněna.
Bill zašel dovnitř, já popadl svoje krámy a následoval ho. Právě koťátku napouštěl do mělké salátové misky vodu.
„Ale copak ti dám k večeři?“
„Počkej, něco jsem koupil, bylo mi jasné, že tu nic vhodného nebude,“ zareagoval jsem pohotově a vyndal z boční kapsy balení kapsiček Whiskas.
„Výborně, jsi báječný,“ zatetelil se. Chvíli pozoroval, jak zatím bezejmenné kotě baští, načež ke mně přistoupil. Tázavě jsem mu promnul boky.
„Pojď mi to udělat…“ zaševelil a mně přeběhl mráz po zádech. Nespali jsme spolu tři měsíce. Dlouhé, tvrdé a bolestivé tři měsíce.
„Uh… jo?“
„Mhm,“ skousnul mi spodní ret a pozadu mě začal směřovat ke schodům.
Znovu jsme se spolu muchlovali v mé pařížské posteli, měl jsem déjà vu.
„Nech mě tě svléknout,“ prosil roztouženě a bezmocně mě tahal za lem trička. S úsměvem jsem odolával pokusům a odháněl jeho ruku. Teď to mělo být jen o něm. Rázem jsem jej zbavil tenkého tílka a pustil se do důkladného ochutnávání jeho krku. Přejel jsem jazykem přes delikátní klíční kost a bez varování se přisál k propíchnuté bradavce, která mě provokovala ve snech od okamžiku, kdy jsem se o ní dozvěděl. Kroužek mi vybízivě cinknul mezi zuby a Bill zastřeně vzdychl. Položil se na záda, aby ustál moje tvrdohlavé hraní si. Brzy jsem mu sundal i šortky a prádlo. Zase se opřel a vyzývavě roztáhnul stehna. Přitisknul jsem se na něj a začali jsme se proti sobě pohybovat, navzdory mému oblečení. Jeho horké tělo mi úplně zatemňovalo rozum, přál jsem si pomilovat ho do bezvědomí. Chamtivě jsme se políbili. Jeho prsty zápasily s mou kravatou.
„Potřebuju, abys mě dneska ojel. Nic jemného… Potřebuju si připomenout, že jsem tvůj,“ naléhal. Udělal bych pro něj cokoliv. A navíc jsem něco podobného – živočišně reálného – taky potřeboval. Přitakal jsem a setřásl ze sebe košili. Špičkou jazyka mi olíznul ohryzek.
„Miluju tvojí vodu po holení.“
Společně jsme pracovali na mých kalhotách, které byly tak úzké, že měly na konci nohavic zip, aby se z nich dalo dostat.
„Otoč se,“ navedl jsem ho pak a on slabě zakňučel, jelikož bylo zřejmé, na co se chystám. Slisoval lokty polštář a natočil hlavu dozadu. Líbnul jsem ho na tetování na šíji a dole si jej dvěma prsty otevřel. Oba jsme ale chtěli víc než to.
Krátce jsem mu přiložil rty na kostrč, můj přerývavý dech ho polechtal na vstupu. Zvednul břicho z matrace a nabízel se mi. Nechal jsem klesnout víčka a bral jeho pokožku do úst, žádostivě jsem ho líbal stále níž, přičemž mou jedinou vidinou bylo potěšit ho. Polaskal jsem jeho úžlabinu, opět si ho otevřel a pronikl skrz bariéru jeho intimity. Div jsem nezasténal nad tím, jak bylo jeho nitro vláčné, těsné a horoucí. Ignorujíc svou značnou erekci, majetnicky jsem mu stisknul půlky zadečku a snažil se dostat se hlouběji. Zvuky, které vydával, byly tak nádherně chlapecké.
„Prosím, nepřestávej!“ mumlal úpěnlivě. O pět minut později už vzlykavě sténal. Jeho reakce mě nutily myslet si o sobě, že jsem skoro bůh. Připadalo mi prostě skvělé, že se díky troše mé snahy cítí takhle. Oblažovalo mě to. V opojení jsem kmital jazykem a vylizoval každé zákoutí jeho záhybů. Když se proti mně ale tlačil až příliš divoce, posbíral jsem všechny své vnitřní síly a odtáhnul se. Přece jen nebylo novinkou, že by byl schopný vyvrcholit bez čehokoliv dalšího.
„Tak ty chceš ošukat, dobře?“ nadhodil jsem a dopřál si vteřinu k vydýchání se. Bill hlasitě polknul a prudce zatřásl hlavou. Jeho kůže se třpytila potem. „Teď jenom kde je ten pitomej gel.“
„Neber ho,“ zaprosil. No, vlastně to spíš konstatoval jako fakt.
„Bude tě to dřít,“ protestoval jsem.
„To chci. Chci tě cítit ještě po několika dnech.“
„Tvrdohlavko.“
Hodil po mně úsměvem. Vzápětí se ke mně připlazil, vylezl mi na klín a dravě mě políbil, zatímco se na mně pohoupal.
„Vážně mě nešetři, potřebuju dostat do těla.“
„Toho se neboj, momentálně jsem po tobě totiž celej šílenej.“
Znovu se uvelebil na břiše a pažemi slisoval polštář. Spočinul jsem mu na zádech, otřel se rty o citlivé místo pod uchem a uchopil jsem se do dlaně. Jediný náhlý pohyb dopředu a dovnitř. Bill se v jednom okamžiku proti mně prohnul, křečovitě semknul víčka a otevřel ústa, že si div nevyhodil čelist z pantů. Hlas mu uvízl kdesi hluboko v krku. Pohladil jsem mu boky a rozechvěle mu vydechl mezi lopatky. Železné sevření jeho svalů mě málem připravilo o mou mužskou chloubu. Zatnul jsem zuby a silně do něj přirazil. Zakousnul se do polštáře a zmučeně zakňučel.
„Au, oh, to se mi líbí…“ pohnul se vstříc dalšímu proniknutí. Umanutý. Muselo ho to brutálně zraňovat. A proto jsem si ho nebral nijak rychle. Zaklonil mi hlavu na rameno a začal se mnou spolupracovat.
„Hrozně moc to chci…“ naříkal a pohupoval se se mnou ve stejném rytmu. Zbožňoval jsem, jak si to v posteli se mnou užíval, dočista chycený ve slasti, jak se spontánně projevoval. Byl tak rozkošný, až to bolelo. A jeho jako mantra se opakující „
harder, faster“ dělalo z mého zdravého rozumu ruiny. Za nějakou dobu zkoušel sám sebe hladit, a ačkoliv jsem to normálně dělával já, nechal jsem jej při tom, protože jeho hraní si s vlastním penisem mě rajcovalo. Jenže už jsem měl dost toho, že jsem mu ani neviděl do tváře, a tak jsem z něj opatrně vyšel a dotekem mu dal najevo, aby se obrátil na záda.
„Čteš mi myšlenky,“ zachrčel, pokrčil kolena a propletl si prsty v mém týle. Horlivě jsem se vrátil zpátky do něj, přičemž táhle zaúpěl.
„You’re sodivine,“ zasténal bezdechu. Ne, to ty jsi, miláčku. Jeho vyprahlé sametové polštářky mě prosily o to, abych se jim věnoval; spojil jsem naše ústa do těžkopádného polibku a více na něj nalehl. Opřel mi kotník o rameno, čímž jsem do něj vklouznul mnohem hlouběji a dopřál nám oběma mnohem víc příjemného. Zmítali jsme se spolu se spalující vášní, přírazy rázné, krátké, neskrývaně nenasytné. Zajíkavě dýchal. Hleděl na mě velmi intenzivním pohledem, jeho oči říkaly ‚můžeš za to, že se můj svět bortí‘. Zoufale jsem se k němu lísal, měl jsem ho fatální nedostatek. Ať jsem dělal cokoliv, bylo to stále málo, a přitom víc už prostě nešlo. Ne, mé myšlenkové pochody nebyly příliš pochopitelné, protože v ten moment se pro změnu celý můj svět nacházel pode mnou.
Bill se dostával do své obvyklé závěrečné fáze, kdy si pro sebe mumlal německy. Mačkal v pěstích přehoz postele, hlavu až nebezpečně vyvrácenou, a na spáncích se mu perlily kapky potu. Má ruka v jeho klíně se pohybovala trhaně a nesourodě, jak nebylo moc prostoru a moc sebeovládání. Za chvíli ale tak jako tak bylo hotovo. Pevně se mě chytil, zakvílel „ich komme!“ a záhy jsem mohl cítit na břiše jeho sperma, abych se na jeho orgasmus plynule napojil tím svým. Zatmělo se mi před očima, prošla mnou vlna rozkoše, až jsem vykřikl, a explodoval jsem. Když omámení odeznělo, padnul jsem na záda vedle něj a zběsile lapal po kyslíku. Bill si vytřeštěně mnul čelo.
„Uf, to bylo tak strašně sexy!“ zakoulel očima a přetočil se na bok ke mně. Položil mi paži přes pas, otřel se mi o nos a oblble jsme se spolu zasmáli. „Napadlo mě, že bych si možná pro zajímavost mohl začít psát, v jakých zemích jsme to spolu dělali. To bychom už měli Spojený státy, Německo, Francii… Kruci, že jsme si to nerozdali v tom Japonsku, to by byl legendární záznam!“
„Bože Bille!“ pobaveně jsem ho plácnul. Šašek jeden. „Počkej, dojdu pro cigarety,“ vyvlékl jsem se mu a bleskově je přinesl. Tabák po aktu byl můj dlouholetý zvyk. A Bill se mu ochotně přizpůsoboval.
„Cítím se jako znovuzrozený,“ spokojeně si zamlaskal, zpátky v mém objetí. Usmál jsem se a nechal jej potáhnout z rakovinové tyčinky. „Ale pověz mi, kde ses tu vzal? Nebo se Cody uzdravil přes noc?“
„Kdybys mě předtím tak bezhlavě neodtáhnul, vysvětlil bych ti to dávno,“ uchechtnul jsem se. „Jednoduše… tvoje reakce mě dost poděsila. Domníval jsem se, žes to se mnou ukončil, takže jsem si vlastně přijel zachránit vztah.“
Zvážněl a pěstěnou ručkou mě pohladil po tváři.
„Byla to kudla do srdce, ale nikdy bych se s tebou nerozešel kvůli něčemu takovému… ten důvod by musel být mnohem závažnější.“
„… miluju tě.“
Dojatě se pousmál.
„Já tebe taky.“
Měkce jsme se políbili.
„Voníš mi tak, že mám chuť dát si tě k večeři,“ zabručel pak. Uchichtnul jsem se a slabě ho kousnul do brady.
„Co teda ten Cody?“
„Požádal jsem Lisu… ale sere mě to, má mít volno a ne dávat pozor na moje dítě.“
„Pomůže, když ti řeknu, že jsem opravdu šťastný a vděčný, že sis to přijel vyžehlit?“
„Rozhodně.“
Zachumlali jsme se do deky a jen si povídali. Nechal jsem si vyprávět o jejich momentálním promu.
„Je to legrační, protože tady ve Francii extra bazírujou na naší němčině. Takže když děláme interview, mnohdy nám položí otázku anglicky, aby se s námi dorozuměli, ale my musíme odpovědět německy, jelikož nás francouzský fanynky chtějí slyšet mluvit německy. Rozhovor od rozhovoru jsem otrávenější. Jejich věčně stejný otázky mi pijou krev, zvlášť potom ty, kde se mě ptají na mou ideální dívku a mou absenci vztahů. Vždycky mám chuť vysmát se jim do ksichtu a říct, jak je to ve skutečnosti, jenže nesmím, nesmím, jestli si chci ještě někdy zazpívat. Zatracená práce,“ mrmlal. Sdílel jsem jeho marnost, lhát o něčem tak základním, jako je sexuální orientace, musí být neúnosné závaží.
„Navíc, Georg dostal povoleno, že se může přiznat ke své přítelkyni. Všichni se na to samozřejmě nadšeně ptají. A já sedím vedle a závidím mu to. Občas mám co dělat, abych na sobě nedal nic znát. Nesmírně moc bych si přál smět prozradit, že není pravda, že bych byl roky nepolíbený. Že naopak roky píchám s chlapama. A že mám toho nejdokonalejšího přítele na světě. Jsem tak hrdý na náš vztah!“ rozněžněle se ke mně tulil. „Ty by ses se mnou pochlubil?“
„Pochlubil bych se s tebou okamžitě! Kdybych si nemyslel, že do mého soukromí nikomu nic není, a kdyby to nemělo negativní dopad na Codyho…“
„No jo, takže taky nic,“ povzdechl. „Už se těším, až nebudem slavný, pak by nás prostě nikdo neřešil.“
„Nebudem slavný? Ty myslíš, že něco takovýho může pominout?“
„U vás těžko. Ale u nás ano. Dávám nám tak… pět let. Pak fanynky dospějí a budou se muset starat o diametrálně jiný věci, anebo se jim zkrátka a dobře přestaneme líbit vizuálně. A pomine to. To bude vysvobození,“ kouzelně se usmál. Miloval jsem ho. A proto bych mu to přál.
„Půjdeme se seznamovat s kocourkem?“ navrhl jsem, abych ho přivedl na jiné myšlenky. Vesele souhlasil. A tak jsme šli.
autor: Fee
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Billova reakcia ma prekvapila a zarazila, ale ja som matka a žena, takže starostlivosť o dieťa asi vnímam inak a verím, že je nad všetku lásku sveta. A prekvapil ma aj Brian, že zveril chorého Codyho Lise. Ak sa to dozvie Helena, asi nebude nadšená. Ale to „žehlenie“ u Billa bolo dokonalé. Totálne krásne a som z nich zase tak namäkko, že majú obaja všetko všetučko odpustené. A Brian dokonca vyslovil tie slová…
Veľmi sa mi páčil Tom a jeho utešovanie Brata. Páčilo sa mi, že neútočil na Briana, ale dal Billovi presne to, čo potreboval. Dokonalé spriaznené duše 🙂 Mám rada tieto bratské momenty v tejto poviedke. Mám veľmi rada celú poviedku. Je nádherná. Ďakujem za prekrásnu kapitolu.
*pomalu umírá* ta scéna v posteli…kruci…takhle to popsat…to je na umření!*-* dokonalost! co díl to perla! ach <3
Fjuuu, tuhle povídku jsem začala číst teprve dávno a to když mi nešel počítač, takže na mobilu a byla jsem líná komentovat, proto jsem to neustále odkládala a odkládala, ale teď už to dělat nemůžu, protože takhle skvostný dílo musí být okomentováno.
Prvně, když jsem tenhle pairing viděla, jsem si řekla, že to bude určitě blbina. Teď si říkám, jak jsem si to vůbec mohla myslet. Je to jedna z těch nejlepších, nejpropracovanějších povídek, co jsem kdy četla a doufám, že se jen tak nedočkám konce.
Dnešní díl.. Bill mě docela zklamal svojí reakcí na skypu, ale na druhou stranu ho chápu. Scéna v posteli mě naprosto odrovnala a to jenom v dobrym a chci vědět, jak se bude jmenovat kocourek, kterej je naprosto roztomiloučkej. Prostě ňuňu. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Děkuju za tu možnost přečíst si díl po díle ♥
Nejlepší ta scénka v posteli a to kotě ,, wooow je krásný .. :))) Jsem ráda že za ním přijel 🙂 Tak honem další díl 🙂
Je fajn že Brain přišel za Billem je vidět jak moc mu na něm záleži.
no jasněěě! 😀 tak Bill ze sebe dělá zrůdičku, aby nás přestal konečně zajímat a mohl si užívat svůj vztah! no proč nás to nenapadlo? 😀 jen jestli se takhle líbí Brianovi.. 😛 😀
to byl zase díl, co mi málem úspěšně usiloval o infarkt. ach, bylo mi tak líto, když se Bill Briana poprvé nedočkal. ten jeho výbuch byl určitě k pochopení, i když teda zaútočil pěkně zákeřně, zhrzeneček malej. moc se mi líbilo, jak tím Briana okamžitě vylekal, že se sbalil a skočil na první letadlo. 🙂 kjůůůt. 🙂 a jak mu hnedka vyhrkl, že ho miluje.. 🙂 trdýlek konečně pochopil, že už není na co čekat.
jejich sex byl dechberoucí. jak si o to bez servítek Billy řekl.. a jeho "you're so divine"… a "ich komme"… prostě zabitá… 🙂 koťátko a Billova fotka z Eiffelovky byly třešničkou na dortu.
a mimochodem.. mám takový pocit, jak kdyby ten jejich pařížský "šmajchlkabinet" úplně vystihoval i mou představu vysněného domečku. 🙂