autor: Raiju
Nikdy není pozdě
Hotelové dveře se zavřely, když se o ně Bill prsty opřel.
„Proč ses jen tak zvedl a odešel? Gustav říkal, že ses najednou naštval a-„
„Tak kdy ses mi to chystal říct?“ přerušil ho Tom, seděl na posteli, jeho hlas byl ostrý a nepříjemný. „Nebo jsi mi to říct nechtěl a chtěl si, abych se to dozvěděl z tisku?“
„Říct ti co?“ postavil se vedle svojí postele, držel si mezi sebou a bratrem odstup, jeho výraz byl mix ublížení a zmatku.
„No teď vím, kde jsi v noci byl.“ Tomova nálada se změnila, zněl skoro zrazeně. „Nechceš mi něco říct, Bille? Abych se necítil jako zasranej idiot, co tě z něčeho obviňuje nebo tě chrání na veřejnosti, abys to nemusel říct světu?“
„Meleš nesmysly. Co jsem udělal? Co-?“ zpěvák těžce vydechl a zavrtěl hlavou, zkřížil na hrudníku ruce. „Jde o Adama?“
Takže teď už měl i jméno. Bylo to jméno, které Tom bude nenávidět ze všech jmen nejvíc a ani k tomu nemá důvod.
„Jde spíš o
tebe,“ opravil ho Tom, konečně se podíval sourozenci do očí. „Viděl jsem, jak se na něj díváš, a to objímání před celou místností. Takovýhle sračky
neděláš, co sis myslel?“ sklopil oči k podlaze, znovu cítil tu hanbu. Včera Billa nebral vážně, a teď toho litoval. Neposlouchal ho, jinak by slyšel odpovědi na všechny svoje otázky.
„Protože po celou tu dobu jsem si říkal, že mám rád holky, a tak dlouho, jak jsem nějakou holku hledal, nenašel jsem žádnou, kterou bych chtěl. Možná, že jsem gay. Nikdy jsem tohle necítil… k nikomu. Nezasloužím si ten přepych, aby mi alespoň moje srdce mohlo říct, co dělat? Nenávidím lhaní… svému vlastnímu srdci, jen kvůli veřejnosti.“
„Sakra…“ starší dvojče si zarylo kloubky do čela, tohle nezvládal. „Je mezi vámi dvěma něco víc?“
Ať už to, co Toma nutilo nad tím přemýšlet, bylo cokoliv, užíralo ho to. Tom byl někdo, koho nenecháte přemýšlet o vážných věcech dlouho, jelikož pak začne uvažovat a pak zblbne, někomu ublíží nebo něco pokazí.
„Chtěl jsem, aby ses s ním setkal.“ Odpověděl zpěvák. „Já… vážně nerozumím tomu, co se děje, a přeji si, abych pro tebe měl odpověď. Ale pro tuto chvíli… jen následuji své srdce a dělám to, co mi moje srdce říká minutu za minutou. Děje se mezi námi něco? Opravdu nevím, ale…“
„Přeješ si, aby mezi vámi něco bylo?“
Bill se nad tímhle musel zamyslet, přemýšlel o tom už od rána a stále neměl správnou odpověď. Mladík odvrátil obličej, když se mu do něj začala vkrádat nejistota a v očích ho začínaly pálit slzy.
„Já nevím.“ Byl zahnán do toho samého rohu jako v noci. Ano, část jeho si to přála, ale přišlo mu děsivé takhle přemýšlet.
Tom si povzdychl a zavrtěl hlavou.
„Vím, že jsem nebyl zrovna moc otevřený, ale… jestli ze sebe chceš něco dostat… i když je to opravdu velké tajemství… budu poslouchat.“
Dvojčata o sobě věděla všechno, nikdy neshledala nic tak nechutným, tak vážným nebo trapným, aby si to neřekla. Ale teď, jak Bill stál před svým bratrem, nebyl si jistý, jestli v sobě dokáže najít odvahu, aby mu to řekl. Zoufale chtěl Tomovi říct o minulé noci, o tom, s čím teď právě sám bojoval. Chtěl od někoho pomoc, protože jediný člověk, který o tom věděl, byl Adam. Ale Tom by to nikdy neschválil a Bill nechtěl přiznat svému bratrovi to, že všechno, co celou dobu říkal, byla jedna prázdná hrozivá lež; lež, které dokonce i Tom věřil.
Bill zavřel oči a vydechl.
„Půjdu. Nechal jsem Adama dole…“ ale nepohnul se z místa, nejspíš čekal na Tomovo dovolení nebo něco, co by uzavřelo tu divnou situaci. Ale to, co se stalo, byla úplně nová vlna starostí.
„Stalo se něco minulou noc?“
Mladík vytřeštil oči panikou, nebyl schopný zamaskovat svůj šok, Tom to viděl. Věděl to? Bill se vrátil, když ještě spal a byl tak potichu…
„To proto jsi byl ráno tak tichý? Proč jsi byl tak vzdálený? Něco se v noci stalo, že jo?“ nebyl si jistý, jestli chce slyšet odpověď, nebyl si jistý, jestli by to zvládl. Ale najednou se mu kousky skládanky dávaly dohromady, jako by se mezi jeho bratrem a Adamem opravdu něco stalo. To by vysvětlovalo Billovo ticho, které pro něj vůbec nebylo typické, a proč se na Adama díval s obdivem v očích, jako by mu někdo znovu ukradl jeho panictví.
Oh bože. Tom měl pocit, že bude zvracet.
Bill ze sebe vydal ten nejprovinilejší povzdych, jaký od něj jeho bratr ještě nikdy neslyšel, ten poraženecký povzdech, který děláte, jen když se zboří všechny vaše sny, zdi se semknou kolem vás a před vámi není nic než jen temnota.
„Jo.“ Posadil se na svou postel proti Tomovi, ale nebyl schopný se mu podívat do očí. „Já…“ zastavil se, snažil se najít správná slova. „Cítím k němu věci, které jsem nikdy necítil… k nikomu. Snažím se sám sobě říkat ‚ne, n-nejsem gay. Mám rád holky‘, ale v tu samou chvíli… když se mě dotýká… cítím se jinak. Nepřipadám si tak prázdný. Před ním jsem se cítil tak mdle. Ale minulou noc už ne… Když se mě dotkne, tak něco cítím.“
Tom najednou zvedl ruce před sebe, jako by se snažil bratra zastavit v mluvení. Tohle nemohl poslouchat, snažil se, ale nemohl.
„Bille, já-“ zavřel oči a snažil se přestat představovat si to, co se mohlo v noci stát, představoval si jeho ruce na Billově těle, jak vzdychá, jak se líbají, jak se drží tak, jak by měli kluci držet jen holky. Cítil, jak mu v krku hoří něco nepříjemného, a tak se to snažil opakovaně polknout, měl pocit, že opravdu brzy vrhne, když jeho představivost pokračovala dál, ukazovala mu možnost Adama… uvnitř… oh bože, bude zvracet. „Tohle nemůžu. P-promiň.“ Zalapal po dechu a snažil se udržet si snídani v žaludku. No, chtěl vědět, a teď to věděl. „Nemůžu…“ opřel se o kolena, třásl se tak silně, že si toho všiml dokonce i Bill, Tom vyšiloval. „Kurva…“
Žárlí. On kurva žárlí, nemůžu tomu uvěřit!
„Přeháníš.“ Bill si nervózně promnul ruce, cítil ve vzduchu napětí svého bratra, a jeho to také začínalo zasahovat jako vždy. „Tome, co kdybych ho měl rád? Co kdybych s ním chtěl mít vztah? Budeš pořád takhle problémový? Poslední dobou s tebou ani nemůžu mluvit…“
„Vyrostl jsem s tím, že se ti líbí jen jedno, a teď…“ starší se zvedl z postele a zkřížil ruce, začal přecházet po pokoji, ale neodešel. „Bože, nevím co si myslet. Když jsme ty a já vodívali holky z představení a bavili se… To všechno byla lež? Dělals to, jen abys mě uspokojil? Abych byl zticha a neměl vedlejší myšlenky?“ Vždycky o svém bratrovi přemýšlel jako všichni ostatní, ale byly věci, které Bill dělal, a ty ho pokaždé utišily.
„Už jsme ti to řekl: netušil jsem, jak to cítím, až doteď. Dělám malé krůčky. Jsem uvězněn ve svém vlastním těle! Uvnitř mojí posraný mysli! Víš, kurva,jaké to je?“
„Prostě… Přestaň všechno kazit! Tohle je vážný!“ Bylo to vážné jen proto, že nechtěl slyšet tu druhou možnou odpověď. „Odpověz mi ano nebo ne:
jsi gay?“ část jeho si myslela, že bude připravený, až se mu to jeho bratr rozhodne říct, protože ta část věděla, že to přijde, ale tolik času strávil tím, že věřil lži, kterou nechtěl zvažovat.
Miloval svého bratra; tak tak moc. Chtěl pro něj jen to nejlepší a chtěl, aby byl šťastný, aby se dostal z toho šílenství, co sláva přinášela, fotoaparáty, fanoušci a média, která nic netolerují. Tak moc, jak si to nechtěl přiznat, chtěl, aby se Bill usmíval, tak jak se usmíval na Adama, aby to dělal častěji, chtěl vidět znovu to štěstí. Od jejich prvního příjezdu do Států se tlak na každého člena skupiny zvětšoval, a Bill rychle přestal být sám sebou. Přestal jíst, jeho úsměv ochaboval, jiskry v jeho očích se zatahovaly víc a víc a sláva ho začala vysávat, pak přišel Adam, a najednou… Bill se vrátil. Jen chtěl, aby jeho bratr byl šťastný, ale… proč nemůže být šťastný s holkou a udělat to pro každého jednodušší, včetně jeho? Milovat jiného kluka ho přivede akorát do dalšího zoufalství…
„Já to beru vážně! Já kurva nevím! JÁ. NEVÍM.“ Zpěvák se zvedl z postele a zesílil hlas, nechtěl, ale ten tlak ho drtil. Dostával se do Tomovy zlosti, do jeho strachu, ty pocity jím začaly probíhat a přidával se k nim adrenalin, který spal v jeho žilách.
„A kdo to má vědět?! Jsi ten jediný, který na to může odpovědět! Nikdo jiný!“
„Co chceš slyšet? Co?“ šel blíž k bratrovi, rty měl semknuté ve zlostnou linku a propichoval ho pohledem. „Protože ti řeknu, co chceš kurva slyšet, jen abys mi dal už pokoj! Chceš, abych ti sakra řekl, že mám rád holky? Okay. Fajn. Mám. Mám! Jsi už spokojený?“ byli u sebe tak blízko, centimetry, oba dva cítili tu samou zlost, která se vymykala kontrole. Nepotřebovali být rozzlobení, ale jakmile to jedno dvojče cítilo, cítilo to i to druhé. Takhle skončila každá hádka, i ohledně té nejhloupější věci.
„Nelži mi, aby mi bylo líp, já chci pravdu!“ starší už skoro žadonil.
„Tak mi dej pokoj!“ Bill zvedl ruce a trochu do něj strčil, jen aby dostál svému názoru. „Snažím se na to sám přijít, jak jen můžu, a je fakt, že se pravdu nejspíš nedozvím, dokud se s klukem nevyspím, jasný?“ polkl knedlík, co měl v krku, sledoval, jak se výraz jeho bratra změnil ze soustředěného na naštvaný, a pak na zmatený, pak přešel i do překvapení. Ne, nepochopil, co chtěl říct, že? Tom měl nejspíš stupidní dojem, že už to spolu dělali, a skoro měl pravdu.
Oči dvojčat nikdy nevypadly tak tvrdě a vážně, a ticho, které na ně oba padlo, bylo ohlušující. Vzduch pomalu těžknul a ani jeden z nich nepromluvil. Za jejich očima se značila zrada, ale jen na chvíli. Pak už bylo ticho k nevydržení, pomalu jim zapichovalo do srdce všechny jejich obavy. Bill musel jít, musel se odsud dostat dřív, než někdo z nich udělá nebo řekne něco, čeho by pak litoval.
„Vždycky jsem za tebou mohl přijít se vším. Vždycky jsem tě se vším mohl poprosit o pomoc. A teď za tebou jdu s tou nejtěžší věcí, kterou jsem kdy prožil a…“ Bill ustoupil k posteli, vzal svoji tašku a dal si ji přes rameno. „Ze všech lidí, které znám, jsem si myslel, že zrovna ty mě pochopíš.“ Billův hlas byl tak tichý, tak ostrý a hořký. Na oči si nandal sluneční brýle. Aniž by řekl něco dalšího, otevřel dveře od pokoje a odešel. Když za sebou třískl dveřmi, v pokoji se udělal průvan.
Bill se zády opřel o výtah, sám. Zhluboka se nadechl, zadržel dech a pak vydechl, do očí se mu hrnuly slzy. Nenáviděl, když se hádal s bratrem, ale tohle mu srdce nelámalo, to, co ho trápilo bylo, že tentokrát po boku Toma mít nebude. Uvědomoval si, že je opravdu ten jediný, kdo dokáže odpovědět na otázku, která jeho a bratra užírala. Teď musel zjistit odpověď, aby jim oběma bylo líp.
Výtah cinkl, když dojel dolů do lobby, schoval si vlasy pod čepici, kterou vyndal z tašky, urovnal si brýle a vystoupil z výtahu. Byl naprosto schovaný od všech pohledů. Slzy, které se mu hromadily v očích, odmítaly padat.
Na druhém konci chodby uviděl povědomé modré oči, přes Adamův obličej přeběhl ustaraný výraz, když k němu Bill přišel. „Copak?“
„Nic.“ Řekl Bill jemněji, než chtěl. Odkašlala si, aby zněl trochu lépe. „Nic, pojďme už.“
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ať se Tom přestane chovat jako idiot! Nadhazuje otázky, a když mu na ně Bill odpovídá, dočasně ohluchne! O_o Vždyť na orientaci absolutně nezáleží. A zvlášť u nich ne! Ačkoliv si to Bill předtím rozdával s holkama, pro veřejnost a fanoušky byl pořád oficiálně nepolíbenej a bez vztahu, takže není žádnej rozdíl v tom, jestli si v soukromí bude randit s holkou nebo s klukem.
Pokrytec hnusnej, sobeckej, žárlivej. Fakt se hněvám a pro jeho chování nemám žádnou omluvu.
Wooow tak to je zlé .. taky jsem myslela že ho Tom pochopí .. 🙁 .. Ale tak snad časem , je to velká rána pro oba .. Jinak hrozně smutný díl .. Tak honem další 🙁
Já nemám slov. Už z minulého dílu bylo cítit, že Tom bude dělat problémy, ale doufala jsem, že nebudou až takové – že se prostě smíří s tím, že jeho bratr je takový, jaký je, a bude ho v tom snad i podporovat. Bojím se, že tohle ještě není konec, že Tomovy předsudky budou časem ještě daleko větší a budou dělat ještě horší věci. Nejhorší je nesouhlas rodiny s tím, jací jsme… a obzvlášť zlé to musí být od sourozence, od dvojčete… Rozhodně bych nechtěla být v Billově kůži – nejen že má problémy se svojí identitou, ale teď mu problémy úspěšně přidělává i člověk, který by za něj za každou cenu měl bojovat a bránit ho před předsudky ostatních, než je sám pobírat.
Nicméně nemůžu se nedívat i na tu pozitivnější část – na to, že si Bill přiznává, že se něco stalo, a že chce experimentovat dál, aby našel sám sebe. Jen se bojím, jak daleko jeho experimenty zasáhnou. Taky se mi líbí, že chtěl Tomovi Adama oficiálně představit, jen by mě zajímalo, jak by ho uvedl… Škoda, že k takové věci nedošlo.
A pak Adamova empatie vůči Billovi je skutečně dech beroucí. Líbí se mi představa, že on jako jediný by viděl slzy ve skrytu slunečních brýlí =))
Těším se na další díl, i když s největší pravděpodobností dostanu možnost si ho přečíst až někdy támhle v neděli (to nemám šanci přežít :D)
Billa mi je veľmi ľúto, dúfala som, že práve Tom to pochopí. Pre Billa to musí byť štrasné, Naozaj sa na Toma hnevám Dúfam, že to čo mu Bill pred odchodom povedal, mu *Biotvoria oči, a nebude to práve on kto bude Billa robiť neštastným.
další smutný díl… hrozně mě mrzí, že Bill nenachází podporu tam, kde by měla přijít automaticky. Doufám, že Tom brzy dostane rozum a začne se chovat dospěle! Moc se těším na další díl a děkuju za překlad:-)
Jej. To ten Tom vážně nedokáže pochopit, že ani sám Bill neví, na čem je? Na jednu stranu to chápu, na druhou by mu přeci měl pomoct a ne žárlit nebo se vztekat. Měl by dát Billovi čas. Snad se to nějak vyřeší a nebudou z toho žádné další problémy. Jinak skvělej díl, nevím co bych k tomu víc napsala, nenacházím slov pro tuhle povídku O.o
Na první pohled by se mohlo zdát, že se Tom chová nemožně, ale jeho chování je v podstatě pochopitelné. Že Tom žárlí? Ano, žárlí, protože Bill je jeho druhá polovina, jeho nedílná součást a on se nějak nedokáže vyrovnat s tím, že už není jenom jeho.
Navíc má o Billa strach a věřím, že pro něj chce jenom to nejlepší a tím je podle něj bezproblémový a nekomplikovaný vztah, klidný a respektovaný okolím a to vztah s Adamem bohužel nikdy nebude…
Tom se bojí, aby Bill nezažil největší zklamání svého života a přitom si neuvědomuje, jak moc mu svou opičí láskou ubližuje právě on sám, ubližuje mu tak, jak by žádný jiný člověk ublížit nemohl, protože on je ten, od koho Bill očekává a hlavně potřebuje plnou podporu a pochopení. A toho se mu zatím nedostává…
Ale snad se začne blýskat na lepší časy a Tom pochopí, že Adam je to nejlepší, co mohlo jeho bratra v životě potkat 🙂
Krásný díl, miluju myšlenkové pochody a uvažování dvojčat v povídce, jsou opravdu nádherně napsané ♥
Doufám že se stím Tom vyrovna a bude podporovat Billa a nebude ho lámat.
no teda.. tenhle díl mi naprosto vyrazil dech. už hlavně tím, jak Raiju píše neskutečně reálně, jak umí čarovat s pocity všech zúčastněných, čtenáři nevyjímaje. smekám.
doufám, že si Tom uvědomí včas, jak moc tímhle svým postojem, výbuchem, žárlením, Billovi celou situaci ještě víc stěžuje a nenechá ho v tom se plácat samotného. zdá se, že byl Bill už na mnoho věcí sám, což se evidentně na něm celém už dostatečně podepsalo. a to, co převedl Tom bylo jako sypání sole do rány.
Chápem Toma že chce jasnú odpoveď,ale Bill to povedal úprimne,kým nezažije sex s mužom ako mu môže odpovedať?
je nádherné ako autorka popisuje ich vzťah,tie obavy ktoré má Tom o svojho brata od začiatku poviedky sú neskutočne,len škoda že idú po povrchu…