autor: KarlaSka
Takže děcka,
máte tu dlouho očekávaného Billa i ten zlomový závod. Uzavírejte sázky na vítěze 🙂 Musím přiznat, že postava Tricka je inspirovaná novým Billem, i když osobně upřednostňuju toho starého :). Děkuju všem, co si najdou pár vteřin času a napíšou mi alespoň krátký komentík, protože díky vám mě psaní baví mnohem víc, když teď vím, že to dělám pro někoho, koho to zajímá a kdo si toho váží. Jinak, klidně napište i negativní komentář, ať vím, čemu se mám vyhnout nebo co napsat jinak.
Tak hezký počteníčko 🙂 Vaše KarlaSka
P.S.: Nedávno jsem zjistila, že Audi R8, kterou má Tom, se prodává až od roku 2010, a já jí tu mám plus mínus 2003 😀 tak mi tyhle časové neshody, prosím, odpusťte i co se týče života kluků 🙂
Tom:
Rozjedu se směrem do centra. Užívám si to, jak se kolem mě začíná rozmazávat okolí. Vnímám pouze lehké vrčení motoru a hladkou vozovku pod koly auta.
Projedu kolem policajta opírajícího se o klasické SUV s nápisem POLIZEI. Jenom na mě koukne a dál si popíjí svoje Starbucks kafe.
I u chlupatejch se najde pár normálních lidí, který se nepletou do záležitostí ulice. Někteří se na nich dokonce podílí.
Jedu Berlínem a už ubírám rychlost. Jezdit šedesátkou mě drtí, ale taky potřebuju někdy voraz od věčných honiček, které mě poslední dobou vůbec nebaví.
Někteří lidé mě zdraví zvednutím ruky. Já a moje crew jsme známá firma v ulicích i na policejní stanici.
Měl bych zase napsat Samovi do basy. Chodit za ním nemůžu, ale posílám mu šifrované dopisy, aby věděl, co se venku děje a na co se připravit.
Dojedu až do Friedrichstraße, kde už na mě čekají Don, Jeanie, Steph i Mike.
„Kde ses flákal? Už tu na tebe čekáme asi hodinu,“ řekne Mike s úsměvem. Chytneme se za ruku a srazíme se rameny.
„Ále… chtěl jsem mít chvíli klid, tak jsem si dal vyhlídkovou jízdu.“
Všichni se upřímně zasmějí. Já si na tváři držím permanentní úsměv.
Jeanie se na mě usměje a krátce mě obejme, Steph si mě přitáhne stejně jako Mike, a Don na mě jen mávne z auta a netrpělivě túruje motor svého Ferrari.
„Tak jeďme, ať se nám Dominik později nepomstí za to čekání,“ řekne Mike a rozejde se ke svému autu jako my ostatní.
Usednu za volant, nastartuji a pomalu vyjedu na okruh. První zatáčka… druhá… třetí.
Všichni jsou už dávno přede mnou, ale já opravdu pečlivě studuju trať, každý hrbol, prasklinu i nerovnost. Závod se jede v noci a já vážně potřebuju trasu znát, než na ni v plné rychlosti vlítnu.
Když jsem si jistý, že si vše pamatuji, rozjedu se domů.
***
Druhý den ráno, po mém snídaňovém rituálu, máme zase sraz, tentokrát jsou všichni rozsazený v klubovně, což je poměrně velká místnost vedle garáže, ve které je pár černých pohovek, tři křesla, kulečník a minibar.
Po rozhovoru s Rickem a Donem, kteří mě informují o situaci v ulicích a kolem závodu, se rozhodnu pro další proslov. Stoupnu si ke kulečníku a celá místnost utichá. Všechny pohledy se stáčí ke mně a já mám najednou knedlík v krku. Nasucho polknu, abych se ho zbavil. Když mám pocit, že už můžu mluvit, spustím.
„Takže, hm… Máme zprávy, že ostatní už zahájili útoky. My chceme vyhrát férově, a tak žádný sabotáže a nic jinýho, jako vždy. Ale proč to říkám. Hlídejte si svoje auta. Možná se vám někdo pokusí propíchnout gumy nebo přestřihnout hadičku od chladiče, tak si alespoň nainstalujte kamery, abyste o případném poškození věděli a nevyjeli s tím na trať. Andy vám auta zítra odpoledne prohlídne a případně něco opraví. Sám sobě taky!“ křiknu směrem k blonďákovi a významně nadzvednu jedno obočí, jako to dělá Bill. Nebo alespoň dělával. Andy se zazubí a přikývne.
„Dobře, to by bylo pro dnešek asi všechno. Zítra sraz v pět odpoledne tady. Nějaký otázky?“
Nikdo se k ničemu nemá, a tak jdu z klubovny ven a po schodech nahoru.
Ve sprše jsem si zase trochu pobrečel. Vážně nechápu, co to se mnou je.
Natáhl jsem si volné šedé tepláky a zalezl si pod deku.
***
„Dobrý, všechno je v pořádku, nás asi vynechali,“ pokrčí rameny Andreas a utírá si ruce od oleje do kusu hadru.
„Hm… Nevím, jestli se mám radovat, že nejsou problémy, nebo se stresovat tím, že je to divný,“ odpovím.
„Buď v klidu, stejně bys tím nic nevyřešil.“
„Jo, asi máš pravdu. Díky, modýlku,“ počastoval jsem ho přezdívkou, kterou jsme pro něj s Billem jako děti vymysleli.
„Ty si blbej!“ odsekne mi Andy a ožene se po mně tím špinavým hadrem. Ucuknu mu a začnu se sám bránit klíčem, který ležel u auta.
Chvilku se honíme po celé budově, až se zcela vyčerpaní svalíme na pohovku v klubovně.
„Tohle mi chybí, tyhle naše zápasy. Jako děti jsme pořád bojovali klackama,“ řekne udýchaně Andy a blaženě se usmívá.
„Jo, mně taky. Náš největší problém byl najít tu nejdelší větev a ne nějakej hloupej machr nebo undergroundový závod,“ odpovím, „Jo… Asi bysme se měli vrátit k autům, než si pro ně ostatní zase přijdou.“
Vrátili jsme se do garáže, kde už Claire netrpělivě podupávala nohou.
„No konečně! Tak co?“ vyhrkne, hned jak nás spatří. Zase ta její netrpělivost.
„Vyhlo se nám to. Všechna auta jsou v pořádku. Je to docela divný,“ pokrčím rameny.
„Fajn. Aspoň nemusíme shánět žádný náhradní díly,“ odpoví blondýna.
Bill:
Vracím se na místo činu. Naposledy jsem tu byl před deseti lety, když jsem odsud utíkal. Ten dům je pořád stejný, jenom keře a stromy v zahradě povyrostly.
Otevřu branku. Pořád vrže. Vzpomínky se na mě začínají valit proudem. Tady jsem zahořel láskou. Láskou tak silnou a nezničitelnou, ale zakázanou. Láskou k vlastnímu bratrovi. To proto jsem utekl. Nemohl jsem být vedle něj, když byl šťastný s tou blonďatou courou, se kterou teď dokonce i jezdí.
Nikdy bych se sem sám nevracel, ale pomůžu tím Patrickovi, i když musím využít vlastní matku.
Strčím klíč do zámku a otočím. Dveře se neslyšně otevřou. Pomalu vejdu a jdu směrem do kuchyně. Nic se tady, až na drobnosti, nezměnilo. Na stěnách visí fotky mě a Toma jako dětí, kdy jsme byli k nerozeznání, i jako puberťáků, kdy si mě lidé začali plést s holkou.
Jak jsem předpokládal, u kuchyňského stolu sedí drobná žena a čte si dnešní noviny.
„Ahoj mami.“
***
Tom:
O sedm hodin později všichni vyrážíme směr Friedrichstraße. Je tma jako v p… pytli.
Dojedeme na místo, kde už stojí minimálně padesát dalších aut. Je tam i on a opírá se o svoje výrazně modrý, vytuněný auto.
Tohle je první závod, který jedeme spolu. Nebo teda proti sobě.
Všimne si mě a hodí na mě obrovský úsměv, kterým mi dává najevo, že pro něj nejsem žádná konkurence. Ale já jsem, i když si to neuvědomuje. Vrátím mu to šklebem.
Opřu se o svoji Audi a počkám, až se kolem mě sejde celá naše crew.
„Takže všichni víte, kudy se jede?“ zeptám se pro jistotu. Všichni kývnou hlavou na souhlas.
Mám trošku starost o Clai. Vypadá nesvá. Přeci jenom, auta nejsou její parketa a neumí to s nimi jako s motorkou, ale snad to zvládne.
Kouknu se směrem k Trickovi. Zaujatě se baví s nějakým prckem. Asi to bude mechanik, protože stojí nad otevřenou kapotou.
Konečně mám možnost si ho pořádně prohlédnout. Je vlastně docela pěknej. To tak! Jak to sakra uvažuju! Nejsem teplej! Teda, zamiloval jsem se do bráchy, ale to šla orientace mimo.
Ale vážně je hezkej. Je o kousek vyšší než já a je docela svalnatej. Ne tolik jako já, ale dost. Na tváři má asi týdenní strniště, ale i tak je vidět, že má výrazné lícní kosti. Má normální nos. Ani ne moc malý, ani ne velký.
A rty. Ty rty jsou už od pohledu měkké jako dva sametové polštářky. No… polštářky s kovovými kroužky.
Olíznu si náhle suché rty, ale v tu chvíli se ke mně otočí a jeho dokonale tvarované obočí se nad mým počínáním lehce stáhne.
Radši si zalezu do auta a přemýšlím, nad tím, jak moc musím vyhrát. Když ne kvůli Kodexu, tak kvůli sázce. Otevřu si okýnko, abych z něj mohl kouřit právě zapálenou cigaretu.
Najednou mi zazvoní telefon.
„Prosím?“
„Tome, to jsem já, máma,“ řekne mi dost rozklepaným hlasem.
„Co je, mami, děje se něco?“ zeptám se. Mám divný tušení. Trick se na mě dívá a na tváři mu pohrává zlomyslný úsměv.
„B-byl tu dneska Bill.“
„Cože?!“ Šokem mi málem vypadne mobil z ruky.
„Jo, hm… říkal něco… moc jsem to nepochopila, ale mám ti vyřídit, že na dnešní závod má favorita, a ty to nejsi nebo tak nějak. Byl zvláštní, takový odtažitý. Tome, ty zase závodíš?“
„Ne, mami, nech to plavat. Díky, že jsi mi zavolala. Ahoj,“ řeknu a položím to dřív, než stihne cokoli odpovědět. Trick už má úsměv opravdu široký.
Vylezu s auta, naštvaně třísknu dveřmi a jdu směrem k stále se usmívajícímu G-Trickovi.
„Co o tom víš, ty parchante? Kde je můj bratr?“ vyjedu na něj a trochu do něj strčím, abych svým slovům dodal váhu.
„Tak to ti neřeknu. Bill si nepřeje, abys o něm cokoli věděl, ale mám tě pozdravovat,“ odpoví s ledovým klidem.
„Řekni mi to! Mám právo to vědět!“ křičím jak nějaká hysterka. Začíná se kolem nás tvořit kroužek přihlížejících zvědavců.
„Řeknu ti to, když vyhraješ,“ odsekne.
Tohle mi vyhovuje. Vím, že ho porazím, takže si na ty informace jenom chvilku počkám. Co to je oproti deseti letům.
Bill:
Sleduju, jak Tom nastupuje do své Audi. Vypadá dost vynervovaný. Možná jsem tam neměl chodit. Přeci jenom, to, že mě nemiluje tak jako já jeho, není důvod k tomu ho trápit.
Tom je hotovej. Dnešní závod určitě vyhraje Patrick.
Tom:
Smokie, velkej černej tlusťoch pořádající každý závod, už leze do svého vysokého džípu, aby mohl odstartovat.
Všichni, včetně nás, už přejíždí k startovní čáře.
Když jsou všechny týmy i jednotlivci na místech, stoupne si před nás poměrně vyvinutá bruneta. Smokie jí dává znamení, její podprsenka padá, a pak už je slyšet jenom kvílení pneumatik.
Hned se ujímám vedení. Projedeme kolem jedné policejní stanice. Po chvilce už vidím ve zpětném zrcátku modročervené majáky. Přišlápnu plyn a projedu i okolo druhé. Počet policajtů se zvýší.
A už je tu cílová rovinka. Mám obrovský náskok. Vyhraju to. Získám peníze, Trick už nikdy nepojede, a hlavně zjistím, kde je Bill. A ani jsem nemusel použít nitro.
Najednou kolem mě prosviští Trick s modrým plamenem za zadkem auta a projede cílem.
Prohrál jsem.
Tady máte přiblížení Tomových autíček, abyste věděli, jaký typ si máte představit 🙂 není to nic moc, ale pro ilustraci to snad stačí. K.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
NE!!!! PRoč? Proč prohrál???? Co to má Bill v plánu…. to se mi nelíbí takhle oznámit máme že má favorita ale jeho bráška to není 🙁 tccccc….. Hej to je nefer…. kdyby tak věděl, jak ho miluje Tom ::( no honem dál
W-wut ? T.T Noou ,.. precoo boze preco ?!…. 😀
Bille ty se mi sakra libis 😀
Tak teraz som prekvapená. Aj som chcela začať protestovať, že neexistuje, že by Tom zblízka nespoznal svojho brata, ani keby prešlo 10 rokov, ale teraz som v rozpakoch, tak teda Trix, nie je Bill?
Hrozne ma mrzí, že sa dokázali odlúčiť od seba na tak dlhú dobu. Vyslovene ma to štve. Ako mohli?
Dneska mě to trošku zmátlo, ale to byl asi účel, že ano? xD
Takže si pořád myslím, že Trick je Bill a pořád doufám, že není 🙂
Ale teď jsem si pozorněji přečetla, co si myslí Bill a podle toho to vypadá, že Trick je jeho kamarád. Kdyby byl Bill Trick, tak by si přece nemyslel toto: "Sleduju, jak Tom nastupuje do své Audi. Vypadá dost vynervovaný. Možná jsem tam neměl chodit."
Takže Bill není Trick xD
Ale je hrozným paradoxem, že si oba myslí, že ten druhý ho nemiluje a zatím…
Teda děvče tohle se neděla takhle to utnout.Copak ma zalubem Bill.