Sell Your Soul 14.

Světlé oči následovaly Billovy útlé prsty, které držely přezku od tašky, již měl přes rameno, přes třpytivé prsteny a bílou kůži napnutou přes jeho kloubky. Ze všech věcí ho vždycky fascinovaly zpěvákovy ruce, jako by z nich dokázal číst jeho pocity. Ztuhly a kloubky zbělaly, když byl rozzlobený, jeho ruce se chvěly, když se bál nebo byl nervózní, jeho palec a prostředníček o sebe tepaly nebo za ně tahal, když se nudil, nepatrně se věcí dotýkal, když je měl rád. Dokázal říct, že je Bill ve stresu, když se občas podíval, jak drží tašku. Dokonce i když toho moc nenamluvil, nikdo mu nemusel říkat, že je něco špatně, pokud šel zpěvák nahoru za svým bratrem.

„Jsi si jistý, že je všechno v pořádku?“ zeptal se Adam jemně a ustaraně, ale nechtěl na něj tlačit. Pokaždé když to jen trochu naznačil, Bill odvrátil pohled a na chvíli se utišil, bylo to znamení, aby o tom nemluvil, ale to on nemohl. Chtěl udělat věci lepšími. Takový Adam byl, byl velice neoblomný, ale tím něžným a hodným způsobem, nevzdával to. Když jedna metoda nezapůsobila, pak si našel jinou, aby dostal to, co chtěl.

Když výtah cinkl a dveře se otevřely, přesunuli se na stranu, aby udělali místo třem příchozím. Jejich ramena se dotkla a Adam cítil, jak se ruka druhého chvěje. Ten pocit byl slabý, ale byl tam. Chtěl něco říct, ale bál se před ostatními ve výtahu, a tak byl zticha a přemýšlel. Namísto toho, aby promluvil, rozhodl se Billa podpořit jinak. Schovaný Billovou mikinou a jeho vlastní bundou, Adam natáhl ruku a spojil jejich dlaně. Láskyplně propletl prsty s Billovými chladnějšími a tenčími, jemně je stiskl, aby Bill věděl, že není sám. Když se jeho světlé oči setkaly s tmavými za brýlemi od Gucciho, cítil, jak mu srdce trochu kleslo, dokud mu Bill stisknutí neoplatil.

Na jejich podlaží se pustili, jako by se nic nestalo, opustili výtah, jak normálně to jen šlo. Dokud se dveře nezavřely, dělali, jako by ten druhý ani neexistoval.

„Chceš něco objednat z pokojové služby?“

Bill za sebou zavřel dveře, vydechl úlevou a položil tašku na pult, lovil v ní mezi šminkami a ostatními věcmi, přes náhradní tričko, žvýkačky, cigarety, tužky a papír. Jeho nehty konečně našly malý záhybu v rohu jeho tašky, zatahaly za něj a otevřela se tajná kapsa, kterou si tam udělal. Když vyndal ruku z tašky, držel v ní malý pytlíček, přelila se přes něj vlna úlevy i viny. Tahle špatná nálada bude brzy pryč po zbytek noci, namísto ní přijde štěstí a veselost a drogami vykouzlený úsměv, který udělá Adama šťastným. Nemusí to vědět.

Olízl si rty, jeho ruka se začala otvírat a ten jemný a lehounký bílý prášek se mu najednou zdál jako tunový. Přál si, aby měl schopnost zbavit se téhle nálady sám, zatlačit to hluboko do pozadí a donutit se usmívat už jen pro dobro muže ve vedlejším pokoji. Dokonce i když ten den po tom, co se on a Adam setkali, byl dobrý, nebylo to dost na to, aby se ten boj zdál lehkým, a ten výraz zrady v Tomových očích byl ještě horší. Když se podíval do těch překrásných modrých očí, jediné co viděl, byl bratrův znechucený pohled. Podíval se dolů do umyvadla a čekal, dokud neslyšel, jak Adam telefonuje.

Aby udělal ještě trochu víc ruchu, zapnul vypínačem větrák, byl rád, že je ten větrák tak hlasitý. Potřeboval všechen ten hluk, aby mohl schovat to, co hodlal udělat, dokonce i když jeho preference byla dělat to v naprostém tichu a ve tmě, aby neviděl to, co dělá a do čeho dostává své tělo. Tímto způsobem mohl předstírat, že je nevinný a že své tělo ničí nevědomky. Ale takovéto věci byly teď v jeho životě naprostou nezbytností, minimální jídlo, voda, káva, cigarety a drogy, Bill nepotřeboval nic jiného pro to, aby přežil.

Rozepnul ten malý pytlíček a naposledy se podíval do zrcadla, poslední pokus zastavit se a nedělat to. Stále to mohl odložit, stále to mohl zastavit. Ale potřeboval to, potřeboval cítit ten rauš, který byl tak skvělý, že už teď se mu chvěly prsty jako panicovi, který to měl poprvé dělat. Slova jeho dvou nových ‚přátel‘ Deana a Dana, se mu vybavila v mysli, když začal vysypávat obsah na pult: takhle si nezničí tělo, takhle se udělá překrásným, hubeným a jeho život bude lepší. Ti dva by jemu ani jiným modelkám a modelům nikdy nelhali, nic, co mu řekli, nebyla lež. Se slunečními brýlemi stále na očích neviděl tu nespokojenost, která byla v jeho vlastním srdci, než odvrátil pohled, a tu zradu v jeho vlastních očích, když se oddal pokušení.

Bill byl pečlivý, aby odstranil všechny důkazy, dal si na čas s tím, aby si znovu upravil make-up a aby utřel pult mokrým ručníkem a pak suchým. Bylo těžké přemýšlet o takových detailech, když mu teď mysl běžela rychlostí milion mil za minutu a jeho ruce se chvěly adrenalinem, ale sakra, bylo mu dobře. Normálně by to trvalo deset až patnáct minut, ale v Las Vegas bylo něco, co ho ohromovalo: materiál, který tady našel, byl kvalitnější, tak čistý že to uhodilo váš mozek jako kladivo, a najednou byl svět báječné místo, kde byste chtěli žít, namísto toho depresivního, temného a sobeckého. Bill se v euforii musel podívat na chodidla, aby si uvědomil, že stále stojí na zemi a nevznáší se.

Sundal si brýle a podíval se na sebe, na ten trochu intenzivní, ale skoro neviditelný pohled svých očí, na uvolněný výraz v obličeji, bylo to úžasné uvolnění, ve kterém nikdo nemusel vědět, že je. Zhluboka se nadechl a sundal svou tašku z pultu, vypnul větrák a zhasnul světla, zatímco odcházel z koupelny.

Když se Adamova ruka zvedla a vypnula ovladačem televizi, pokoj byl najednou pohlcen do temnoty, až na ta jasná a barevná světla zvenčí. Ticho nahradilo klidnou a smutnou hudbu filmových titulků, a teď jediný zvuk, jenž naplňoval místnost, byl jejich tichý dech. Za chvíli následovalo i šustění látky, když starší zpěvák otočil hlavu a podíval se na člověka, kterého objímal. Bill se hlavou opíral o jeho rameno, zatímco mu Adam hladil krk a držel si ho u sebe. Palcem přejížděl po jeho hebké kůži hned pod rukávem, jejich oči se setkaly.

Skoro celou dobu, co šel film, měl oči zavřené nebo se soustředil na oblečení, které měli na sobě, když se mu chtělo spát. Pod vlivem jeho závislosti se mu věci zdály tak jasné a ostré, jako by jeho normální zrak byl rozmazaný a skoro nereálný. Ale když jeho mozek a tělo jelo na plno, všechno se měnilo. Teď, když se díval do muzikantových očí, se ty pomněnky zdály tak čisté, tak intenzivní, že mu naháněly husí kůži.

Adam se na mladšího chlapce díval s úžasem a zmatkem, ale jeho ruce se neopovažovaly odstrčit ho pryč. Bill znovu přebíral iniciativu, udělal první krok stejně jako jejich první noci. To co se mezi nimi stalo, ho opravdu tak změnilo, že udělalo z tak plaché osobnosti osobnost naprosto dominantní? Znovu přivřel víčka, když jeho pohled následoval linie a stíny Billovy ostré klíční kosti, jeho krku a úhel jeho čelisti, pak nahoru až k pootevřeným žadonícím rtům a vystouplým lícním kostem. Billova oční víčka a dlouhé řasy byly ve stínu těžkého make-upu, a tak se jeho oči zdály temné a hladové, když se na něj ve tmě dívaly.

Váhající ruce se zvedly a našly Billovy boky, jemně je tisknouc, aby mu dodaly odvahu, ne aby ho vyděsily. Dnes v noci mu připadalo tělo mladšího zpěváka o hodně teplejší, ale možná to byly jen jeho vlastní dlaně. Jak se k němu Bill nakláněl blíž, jeho srdce tlouklo rychleji, jeho ruce ztuhly a přitáhly k sobě útlé tělo. Téměř úplně zavřel oči, stále potřeboval Billa vidět a být jím hypnotizován. Ten moment byl jako ze snu, jeho nádherné rysy zdůrazněné tlumeným světlem a stíny tančícími v pokoji. Snad jen svíčky by ho dokázaly udělat krásnějším, než jak vypadal teď.

„Mm!“ Bill se najednou odtáhl, zvedl ruku a dotkl se svého horního rtu, protože měl pocit, že je horký. Když dal prsty pryč, byly tmavě rudé, okamžitě dal ruku zpátky, aby zakryl, co se dělo.

Adam si skousl jazyk a otočil se, díval se ven z koupelny. Takhle to dál nemůže pokračovat, měl pocit, že to bude poslední věc, kterou udělá, než Billa nechá odejít. Nemohl jen tak sedět a dívat se na to, i kdyby ho pak Bill měl nenávidět, musí tomu klukovi nějak domluvit. Protože to on byl, jen chlapec.

autor: Raiju

original