autor: KarlaSka
Ahoj twincesťáci,
takže tady máte další dílek. Kdybyste něčemu nerozuměli nebo nechápali, napište mi na e-mail karlasoldatova@seznam.cz. Odpovím vám na všechny otázky, pokud to nebudu považovat za vyzrazení děje :). No nic, pusťte se do čtení a doufám, že vydržíte až do konce a že se má povídka nevyvíjí tak, že by Vás přestala bavit. Plánuju pro Vás další obrázek, který by vám přiblížil pro změnu Tomovu crew 🙂
KarlaSka
Dojedu do cíle, abych dostal odměnu alespoň za druhý místo, ale nezastavuju se. Ani Trick přede mnou ne. Musíme jet dál, jinak by nás chytli policajti.
Všimnul jsem si, že u cíle stála Smokieho dcera, aby se vědělo, kdo vyhrál. Pro peníze si dojdu zítra ke Smokiemu. Teď musím zdrhnout. Z vysílačky na palubní desce se ozve:
„Tady hlídka 548. Pronásledujeme oranžový McLaren bez poznávací značky.“
Ne! To je Claire!
„Je ve slepé uličce. Máme jí.“
V tu chvíli se ozve nepříjemné kvičení pneumatik. Trick přede mnou udělá hodiny a jede zpátky. Nechápavě se na něj podívám, ale on mi nevěnuje jediný pohled, když kolem mě projíždí.
Claire:
Do prdele! Do prdele! Nechala jsem se zahnat do slepý uličky, a teď půjdu do basy za Samem. Kurva! Já jsem blbá!
Radši vylezu z auta, než se stane něco horšího. S rukama nad hlavou se dívám na fízla, který vystupuje z nejlepšího policejního auta, co jsem kdy viděla. Ani se nedivím, že mě dohnal. Jeho kolega taky vystupuje a oba jdou ke mně se zbraní nataženou před sebou.
Klid, holka! Hlavně žádný prudký pohyby, aby tě ještě nezastřelili.
Najednou vidím za policejním autem, které blokuje výjezd z uličky, záblesk světel. Ty dva přede mnou si toho všimnout nemohli, protože stojí zády, ale já jsem si jistá, že k nám jede auto, i když není zatím nic slyšet. Bude to jeden ze závoďáků. Upravujeme si je tak, aby jezdily co nejtišeji to jde.
Když už jsou policajti skoro u mě, za jejich autem se objeví modře nalakované přízemní auto bez střechy. Přijelo a zabrzdilo tak tiše, že si ho ty dva pitomci ani nevšimli. Z auta k mému překvapení vyskočí Trick. Ani se neobtěžuje otevřít dveře. Z kapsy vytahuje pistoli a zamíří ji směrem ke mně.
Sakra! On mě chce zastřelit, abych nic neprozradila!
K mému překvapení první projektil, který je velmi zvláštní, zasáhne do krku policajta napravo. Trick neváhá a další kulka patří tomu druhému, který se nestihl ani otočit, když jeho kolega padnul k zemi.
„Na co čekáš? Zalez do auta!“ zakřičí na mě a vleze do policejního auta.
„Tys je zabil?!“ ječím skoro hystericky. Nemám ráda vraždy.
„Ne, ty huso! Jenom jsem je uspal, ale teď už padej!“ křikne na mě a policejní auto zastaví tak, aby mi nevadilo při výjezdu. Nasedne do toho modrýho bouráku a čeká, co udělám. Vlezu do auta a vycouvám z uličky ven. Teď stojím těsně vedle Trickova stroje. Mávne na mě, ať jedu za ním, a já tak bez přemýšlení udělám. Zachránil mě, proč bych mu měla nevěřit.
Tom:
Jeho chováním jsem tak zblblej, že se nezvládnu ani otočit, abych jí jel na pomoc.
Co když jí ublíží?
Konečně jsem se otočil a chystám se vyjet, ale proti mně už se řítí Trickovo modré auto následované tím Claiřiným oranžovým.
Oba se zastaví a vylezou z auta. Clai vypadá v pořádku. Díky Bohu.
Taky vylezu z auta a jdu k blondýnce, která je zřejmě v šoku. Obejmu ji a hladím po zádech.
„Měl by sis na tu svojí holčičku dávat větší pozor, jinak si jí nikdy nedovedeš k oltáři,“ ozve se posměšně Trick.
„Ježiš, my spolu nechodíme! Ale dík, že ses obtěžoval a zachránil jí,“ dodám ironicky. Proč mám dojem, že jsem na jeho tváři viděl potěšení z toho, že nejsme pár.
„Hm. Tak si dej pozor, aby ti z týmu vůbec něco zbylo. I když stejně za nic nestojí,“ odpoví, sedne si za volant a jede pryč.
„Pojď, pojedeme domů,“ řeknu Clai. Jen němě přikývne.
***
Druhý den ráno, po třech hodinách neklidného spánku, vyrážím za Smokiem. Chci svoje prachy, i když je to dvakrát míň než bych rád. Ale všem kromě mě se to vyplatilo. Za tu tisícovku, co dali do startu, dostanou deset.
„Jsi vážně dobrej. Ještě jsem neviděl, aby byl někdo druhej a nepoužil nitro,“ řekne Smokie a poplácá mě po rameni. Z kufříku vytáhne tlustej svazek bankovek a podává mi je. Pro jistotu si je přepočítám. Jsou všechny.
„Díky, Čmoude.“
„Nemáš zač, Rone. Doufám, že se objevíš i na dalším závodě.“
„Jasně. A kdy to bude?“
„No tak! Nedělej ze sebe debila. Přece víš, že se to vyhlašuje pár dní před tím. Ale nejspíš až za pár měsíců.“
„Samozřejmě, že to vím. Jen tě zkouším. Tak zatim,“ usměju se na něj a mám se k odchodu, jenže se ve dveřích srazím s ním!
Ušklíbne se, ale nic neříká. Jsem mu za to vděčný. Teď bych jeho kecy nesnesl.
Venku vlezu do auta a rozhodnut to víc neprotahovat, se vydám na druhou stranu, než jsou moje garáže. Jedu asi hodinu a nikam nechvátám. Stejně tam ještě nebude.
Konečně jsem před obrovským hangárem. Zaparkuju Meg za jedno křoví, aby nebyla vidět, a jdu dovnitř. Nikdy jsem tu nebyl, ale všechno je jednou poprvé.
Projdu otevřenými vraty dovnitř a rozhlédnu se. Je to tu ještě větší, než to zvenku vypadá. Hala je v půlce své výšky přepůlená stropem. Asi si tu vybudoval druhé patro.
„Teda! Jsi tu načas! Jsem překvapen, myslel jsem, že čirou náhodou zapomeneš na naši sázku,“ řekne Trick a protáhne se kolem mě dovnitř.
„Nejsem žádná zbabělá krysa, abych se před tebou schovával. V životě jsem zažil už horší věci než dělat poskoka blbečkovi,“ odpovím klidně.
„Třeba?“ zeptá se.
„No, nic ti do toho není, ale myslím, že ty stejně víš.“
„Oh, jistě! Tvůj malý bráška, který fandil v závodě mně a ne tobě,“ odpoví se samolibým úsměvem.
„To není to nejhorší! Ale už to nechme být, to není tvoje věc!“ odseknu dost nasraně.
„Tak dobře. Támhle ty modrý dveře, vidíš je?“ jenom přikývnu. „No, tak tam najdeš kýbl a mop. Támhle máš umyvadlo, tam si napusť vodu a můžeš začít vytírat. To bude tvá každodenní práce. V poledne si to přijdu zkontrolovat, a jestli to nebude hotový, pustím tě až večer, Tome,“ řekne a chce odejít po schodech nahoru.
„Jak jsi mi to řekl?“
„Rone?“ zeptá se nechápavě.
Zavrtím nad tím hlavou. Nechám to být.
Brblám si pod vousy všemožné nadávky a jdu si pro kýbl a mop.
***
Uf! A mám to z krku. Je tři čtvrtě na dvanáct, ještě mám čas. Sednu si na kousek už suché podlahy a opřu se o zeď. Z kapsy vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím. Zakloním hlavu, zavřu oči a jenom popotahuju.
„Mužů si přisednout?“ zeptá se mě někdo melodickým hlasem. Otevřu oči, abych si prohlédl příchozího. Tyčí se nade mnou ta kozatá bruneta ze závodu.
„Jo, klidně,“ poplácám místo vedle sebe.
„Chceš?“ ukazuju jí krabičku, když dosedne.
„Jo, díky,“ řekne a jednu si vezme. Džentlmensky jí zapálím cigaretu.
„Já jsem Monique,“ představí se. Má lehký francouzský přízvuk.
„Ron,“ odpovím a popotáhnu z cigarety.
„Jo, já vím. To vědí všichni.“
Usměju se na ni, a aby řeč nestála se jí zeptám:
„Ty jsi z Francie?“
„Jo, ale v Německu žiju už deset let,“ odpoví a elegantně potáhne.
„Teda promiň, že se ptám, ale kolik ti je let?“
„Dvacet šest. Žiju tu už od šestnácti.“
„Aha, a jak ses sem dostala?“ najednou mě to opravdu zajímá.
„Trick mě našel. Jsme něco jako sourozenci. Jsem s ním déle než všichni ostatní. To mi připomíná, prej máš vydrhnout záchody, proto jsem vlastně přišla.“
„Hm… asi tam budu muset,“ odpovím a začnu se zvedat.
„Počkej, já s ním promluvím. Na mě dá. Podle mě už to přehání. Pojď za mnou,“ řekne a natahuje ke mně ruku. Nedůvěřivě ji za ní chytnu a nechám se táhnout do schodů. O zbytky své hrdosti jsem byl připraven, když mi bylo přikázáno umýt záchod, a tak už je mi jedno, že se mě zastává holka.
„Zůstaň tady. Pokoj má tady za rohem.“ Jenom přikývnu a opřu se o zeď.
Slyším otvírání dveří, ale ne bouchnutí při zavření. Přikradu se trochu blíž, abych slyšel, o čem mluví.
„…nout záchod?“ slyším Monique.
„Co máš za problém?“ zeptá se jí Trick. Zní dost unaveně a úplně jinak než normálně. Je tak klidný a… upřímný. Jeho hlas je mi povědomý. Asi to bude tím, že jsme spolu přeci jenom párkrát mluvili.
„Nepřeháníš to trochu? Co ti udělal, že se mu takhle mstíš?“ Monique už zvyšuje hlas.
„Bill-„
„Netahej do toho Billa! Ty víš, že on by si nikdoynepřál, abys mu ubližoval!“ Zastaví se mi dech. Ona zná Billa? Dovedla by mě k němu? Musím se jí ještě zeptat.
„Jak to můžeš vědět? Nikdy jsi s ním nemluvila!“ Zalije mě vlna zklamání. Takže asi neví, kde je. Stejně se jí zeptám.
„Je to jeho bratr! Chtěl by si snad někdy takhle trápit mě?“
„Ne, to víš, že ne. Já jen… Tak dobře. Já a Ron jsme se znali už od dětství. Byl to můj nejlepší přítel. Já jeho ne, ale tehdy mi to bylo jedno. Obdivoval jsem ho, byl pro mě středobod vesmíru, ale pak se začal scházet s takovou divnou partou, bylo nám asi třináct. Tehdy jsem si uvědomil, že ho miluju. Bylo mi to ale k ničemu, protože mě tehdy začal odstrkovat kvůli těm svým kamarádíčkům. Byl to Andreas, ten jeho mechanik, Rick, bratr Sama, díky kterému jezdí, Claire, se kterou chodil do třídy, a pár dalších lidí. Nikdy už jsme nebyli tak dobří přátelé, a tak jsem odešel. Neřekl bych, že si toho všiml. Odjel jsem do Francie, kde jsem potkal tebe i Billa. A teď… chci mu vrátit ty tři roky, kdy mě utlačoval a kdy mě zevnitř ničila neuvěřitelná bolest. Bolest lásky,“ zakončí smutně svůj dlouhý monolog.
Teda, tak tohle jsem vážně nečekal. Ale kdo to může být? Měl jsem spoustu kamarádů a se spoustu jsem se přestal bavit, po tom, co jsme se dali dohromady s lidmi, se kterýma jsem dnes. Musím tomu dát čas, třeba se to mezi námi spraví a on mě dovede za Billem.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Oh…. tak to je mazec…. opravdovej mazec…..
Jéé konečně jsem to začala trošku chápat aspoň kdo je kdo 😀 😀 jinak moc krásná povídka těším se na další díl 😉
Je to čim dal zamotanější,chvilema si myslim že je to Bill ale zase si říkam že by Billa poznal jsou bráchové.Ještě k tomu dvojčata.
Sakra, tak to se tesim na dalsi dil 🙂 Sem zvedava, kdy se ti dva potkaji 🙂
Tak to som teda zvedavá kto ten Trick je. Bola som presvedčená, že Bill, ale teraz… Tom by ho musel spoznať keby to bol on. Tak teda? Musím vyčkať 🙂 Ďakujem za kapitolu.
a stejně je škoda, že Trick není Bill, sice by to bylo už takový klišé, ale tak alespoň tu bude pěkně napínací. 🙂 jsem zvědavá, jestli se mezi Tomem a Trickem něco stane, když už byli psaní jako vedlejší pár. to by Bill pěkně setřel. 😀
Oooouuuh! 😀 mega h-h-huste! 😀
miluju tuhle povídku..opravdu obdivuji spisovatelku jak se ti to sype z hlavinky tááák skvělý příběh,sem celá natěšená na další díl…můžu poprosit o nějakej obrázek toho Tricka vůbec si ho neumím představit..:))) předem děkuji!
Tak já zase nevím, minule jsem byla na sto procent přesvědčená, že Trick není Bill a dneska už jsou tady zase takové náznaky, že ano.
A navíc, to že byl jako vedlejší pár uveden Tom-Trick, zase ukazuje na to, že Trick je Bill, protože podle všeho je Trick Billův kamarád a všechno tohle dělá kvůli němu. Tudíž by mu nesváděl Toma, když ví, že ho Bill miluje, z čehož jasně vyplývá, že když bude s Tomem něco mít, tak jedině za předpokladu, že on sám je Bill 🙂
Tak, a teď jsem se do toho totálně zamotala xD
Luxus, těším se na další