LEGAL 11.

autor: Fabiana


2. 1., 21:05

Tom se pokusil změnit pozici; bezvýsledně. Jeho ruce byly pevně připoutány k pelesti postele, zase. Ve spodní části těla cítil pronikavou bolest, na tvářích měl zaschlé stopy po slzách a kdesi na místě, kde býval mozek, prázdno.

Bill ho povalil na postel jako věc, během několika vteřin mu připoutal ruce k pelesti a surově z něj serval jeho kalhoty. Ani se nesnažil být něžný. A Tom se nepokusil ho zastavit, ani když viděl, jak svléká kalhoty i sobě, když se díval na jeho bílá stehna, když poprvé zahlédl jeho „privátní partie“. Pak mu Bill čímsi tmavým zavázal oči a zavřel okno.

Nemohl dělat vůbec nic. Dovolil mu roztáhnout jeho nohy a kleknout si mezi ně, nechal ho dotýkat se jeho těla. Neřekl ani slovo na svou obranu. Nemohl.

Vykřikl, až když do něj Bill začal postupně pronikat hloub a hloub, neohlížeje se na jeho bolest. V očích cítil slzy, škubal sebou, ale osvobodit se nemohl. V zoufalství kopnul Billa do hlavy – aniž by tušil, jak to dokázal. Na jeho tvář vzápětí s plesknutím dopadla jeho zdánlivě jemná ruka a zanechala po sobě pálivou bolest. Pak už se neodvážil odporovat. Bill začal přirážet a on zase křičel, dokud mu do úst nenacpal kousek látky coby roubík. Po bradě mu tekly sliny. Svíjel se v bolestných křečích, přesto byl tvrdý jako ještě nikdy.



K bolesti se začínalo postupně přidávat cosi, co by, kdyby byl při smyslech, patrně nazval vzrušením. Bill synchronizoval pohyby své ruky na jeho penisu s přírazy, a Tomův křik si vykládal jako pobídku k znásobení projevů sadismu. V jednu chvíli zaťal nehty do Tomovy hýždě, až mu protrhnul kůži, s tichým hekáním vyvrcholil kamsi do hlubin jeho střev, a konečně opustil Tomovo tělo. Zůstala jen ruka, jejíž pohyby byly stále rychlejší.

Tom zakláněl hlavu, jeho zvukové projevy stále tlumil roubík, ale nemohl si pomoct. Kdesi hluboko v sobě cítil odpor k člověku, který ho takto zneužil, a ještě si dovoluje honit mu péro, a věděl, že kdyby byl co k čemu, zařídil by, aby jeho snaha neměla efekt – zjevně ale co k čemu nebyl. Za necelou minutu ucítil známé pnutí, slast se zmocnila jeho těla, a pak věděl, že je po všem. Bill vstal z postele a zabouchl se v koupelně.

Přál si na něj zavolat, aby ho konečně pustil. Chtěl by se umýt, opláchnout ze sebe všechno to sperma a pot, možná se i na chvíli schovat před jeho očima. Jen tak, aby chvíli neměl pocit, že je ovládán, aby zase mohl být svým pánem. Brzy začal pociťovat narůstající potřebu použít toaletu.

„Bille!“ zkusil zavolat, z jeho úst ale vyšlo jen mumlání. Zasraný roubík.

Pokusil se vystrkat ho ven pomocí jazyka. Zuřivě se jím opíral do různých cípů toho zatraceného kusu látky, a když se mu konečně podařilo se ho zbavit, zřetelně cítil, že jeho svěrač přestává náhle se objevivší zátěž zvládat.
„Bille!“ zaječel, nedostalo se mu ale odpovědi. Zaťal zuby i půlky, něco takového si nemohl dovolit. Tohle přece nejde, to nemůže…

„Prase,“ ohodnotil jeho nehodu Bill, když konečně opustil koupelnu.

„Kdybys mě pustil, abych mohl na záchod, nic by se nestalo!“ zařval na něj Tom. Po tvářích se mu znovu koulely slzy, které už látka, již měl přes oči, nedokázala pohlcovat.

„Dávej si pozor, na koho řveš, panáčku,“ varoval ho Bill, a konečně odemkl želízka. Tom si bez dalšího slova strhl šátek z obličeje, a aniž se na Billa podíval, odkráčel do koupelny. Zamknul za sebou dveře, shodil košili, kterou se mu Bill ani neobtěžoval odebrat, posadil se do vany a pustil na sebe horkou vodu. Kůže v oblasti hýždí ho pálila – ostatně nejen ona – věděl ale, že ze sebe musí smýt všechno, co se stalo. Že se mu potom uleví. Opláchl si obličej, aby smyl slzy – jaký to ale mělo smysl, když se nepřestávaly objevovat další? Voda byla na spláchnutí veškerého studu zjevně málo. Potřeboval by se nejspíš umýt vodkou. Nebo se rovnou uchlastat k smrti.

Klika dveří se pohnula, Bill ale nemohl vejít.

„Okamžitě odemkni ty dveře,“ řekl klidně. Tom popotáhl. Jeho útroby ztěžkly pod náporem strachu. Co mu Bill udělá, když ho pustí dovnitř? A co, když ne? „Okamžitě otevři, nebo to bude horší. Zdaleka jsem nevyčerpal všechny trumfy,“ slyšel zpoza dveří.

S tíživým pocitem prohry se natáhl ke dveřím a otočil klíčem v zámku. Čekal, že se Bill okamžitě vřítí dovnitř a praští ho, nic takového se ale nestalo. Dveře otevřel pomalu a vstoupil důstojně, už zase oblečený. Nacpal do pračky špinavé prostěradlo a přibouchl její dvířka. Pak se nerudně zahleděl na Toma, schouleného do klubíčka na dně vany.

„Nemáš žádné právo se přede mnou zamykat. Tvoje tělo patří mně a já rozhodnu, co se s ním stane. Takže kdybych tě chtěl nechat ležet na té posteli posraného, dokud bys nechcípl, nemohl bys s tím nic udělat. Rozumíme si?“

Tom přikývl.

„A kdybych chtěl, abys teď hned šel nahý na balkon a skočil dolů, musel bys to udělat. Chápeš to, co ti říkám? Nejsi nic než červ. Ale já mám červy docela rád.“

Prohrábl si vlasy.
„Umyj se a přijď do kuchyně.“

autor: Fabiana

betaread: J. :o)

10 thoughts on “LEGAL 11.

  1. Ne-e Bill se mi tu přestavá čím dál tím víc libit, doufám že se karty jednoho dne otočí a Tom mu dá co proto 😉 homen další díl

  2. Co se Billimu stalo, že se k Tomovi takhle chová? Nemá náhodou něco společného s Felixem? Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂

  3. Tom si to zaslúžil, kvôli tomu, čo spravil Felixovi, aby vedel ako sa cítil on vtedy…Možno preto ho Bill znásilnil cha :D:D:D Je to dobreee :):):)

  4. …… 😀 bleeeh fekalie :// .. 😀 ale Toma fakt nechapem -_-" .. 😀 velky bigboss a ma problem s jednym cernovlasym typkom ktory mu nezmyselne obraca zivot na ruby.. 😀
    ale inak suhlas s [1]: ;D

  5. Bill se mi nějak…nelíbí…není to to,co na začátku,jak jsem z něj byla odvařená z jeho charakteru..tohle je už celkem drsné..a představovat si Billa,jako takovéhohle mučitele..nevím..to je takový..divný :/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics