The Movie On Your Eyelids 28.

pairing: Bill/Brian Molko

Děkuju za komentáře u posledního dílu. ♥

Bill

V pět ráno mi začal vyhrávat budík na mobilu. Doslova jako na povel jsem se probral a rychle ho zamáčkl, aby Briana zbytečně neprobudil. Jak mně se nikam nechtělo. Dříve, než by se můj mozek pustil do přemýšlení nad tím, co bychom spolu mohli podniknout, kdybych měl volno, jsem se opatrně vykutal z postele. K boxerkám jsem přidal XXL triko z bavlny a zavřel se v koupelně. Do sprchy jsem výjimečně nešel. Chtěl jsem si zachovat pocit Brianova tepla a vůně na svém těle. A tak jsem si pouze vyčistil zuby, opláchnul obličej a napatlal si na něj několik těch základních ošetřujících serepetiček.

Naboso jsem sešel do přízemí, rozsvítil lampu nad kuchyňskou linkou a pohledem zapátral po mém dosud bezejmenném narozeninovém dárku. Kočičí záchůdek byl přes noc zdárně použit. Postavil jsem vodu na kafe a dal do mikrovlnky přihřát mléko k lupínkům. Očekával jsem, že hluk ho, pokud tu někde chrupká, vyruší a přijde. Nemínil jsem ho hledat, mohl být kdekoliv. Včera večer si například zamiloval schovávačku v Brianově kabátě na věšáku.

A ano, kotě po chvíli přiťapalo odněkud od gauče. Poulilo kukadla a nevinně mňoukalo. Přivinul jsem si ho k sobě a rozmile k němu promlouval. S našimi zvířaty jsem si povídal běžně. Natrhal jsem mu do misky trochu salámu, protože mi momentální hodina přišla příliš brzká pro pořádnou snídani, a tu potom položil na jídelní stůl, k němuž jsem si záhy sednul. A jelikož jsem k tomu poprvé měl příležitost, nad kapučínem a cornflaky jsem se zahloubal nad včerejšími událostmi. Brianovo zjevení se sice vyvolalo naše usmíření, ale rozhodně neřešilo nic dalšího. Má reakce dostatečně demonstrovala, že ač jsem si myslel, že naši situaci „nějak“ zvládnu, skutečnost hodně odporovala očekávání. Každá konfrontace s touto bolestí mě automaticky zbavovala schopnosti ovládat se a být rozumný. Vím, jak to muselo vypadat. Určitě to vypadalo, že jsem schválně ztropil scénu, aby nakonec bylo po mém. To ale nebyla pravda. Nechtěl jsem se chovat jako mrcha, jako typická zhrzená milenka, která svého partnera vydírá a dusí a rozbíjí mu rodinné vazby. Kruci, to jsem doopravdy nechtěl! Nepřál jsem si to dovést do bodu, kdy se mi Brian bude obávat oznámit cokoliv o svých otcovských povinnostech, ze strachu, že zase hystericky vyletím. Roztržitě jsem míchal rozbředlou břečku a hněval se na sebe, neboť jsem si připadal ubohý, a nevěděl jsem, co si se sebou počnu.

Nepřítomně jsem se zahleděl na kocoura. Seděl a způsobně si olizoval tlapku, kterou si záhy očistil umaštěné fousky.

„Tak jak tě pojmenuju?“ dumal jsem. „Stejně to nakonec odneseš něčím infantilním, jak je můj špatný zvyk, chudáčku.“

Vzal jsem si ho na stehna a hladil ho mezi ušima.

„Jsi chundelatý jako bambulka… Co? Chtěl bys, abych ti tak říkal?“ ptal jsem se ho rozpustile, ač jsem odpověď neočekával. „Dobře, jsme domluvený. A teď se půjdeme podívat na páníčka,“ pošeptal jsem mu spiklenecky, nádobí nechal tak a zamířil jsem do patra.

Zlehounka jsem pootevřel dveře a kotě postavil na zem. Na nic nečekalo a vykutáleně vyhuplo rovnou na postel, jako by mělo senzorek na to, kde se mu bude odpočívat nejpohodlněji. Ocenil jsem to úsměvem a nejdřív ze všeho jsem se šel ustrojit do dnešního outfitu. Jakmile jsem byl hotový, přidřepnul jsem si k lůžku. Brian spal na břiše, objímal polštář a byl tak půvabně bezbranný a křehký, až mě z toho zabolelo srdce. Chtěl jsem od něj dostat pusu, než budu muset jít ven a celý den dělat věci, které se mi protiví. Bříšky prstů jsem mu odhrnul vlasy na skráně a otřel se mu ústy o čelo, než jsem zaševelil jeho jméno. Za pár vteřin už se na mě rozespale usmíval.

„Máš štěstí, že jsi mě vzbudil, jinak bych si to s tebou vyřídil,“ vtipkoval. On si nedá pokoj ani v pět ráno. „Pojď ke mně.“

Obkročmo jsem se mu usadil na klíně. Nepatrně zaklonil hlavu, aby mi viděl do očí, a jeho dlaně mi láskyplně promnuly zadeček. Byl sladký, jak ještě napůl dřímal. Líně a rozjitřele se mnou proplétal jazyk, naše rty do sebe narážely a vábivě mlaskaly.

„Hezky ti voní obličej…“

„Mám novou pleťovou vodu s hřebíčkem,“ špitnul jsem a pohladil jej po ramenou. Uvolněně mi přiložil hlavu na hrudník.

„Nechoď nikam.“

„Musím… Slibuju, že ti během dne zavolám, mhm? Co budeš dělat?“

„Projdu se.“

„Ok. Tak se uvidíme večer,“ urychlil jsem to a naposled ho políbil. Přidržel si mě a snažil se zabránit mi v odchodu. S chichotáním jsem se mu vyvlékl. Ode dveří jsem mu ještě mávnul. Potěšilo mě, že počkal, aby mi mohl poslat poslední úsměv, než zavřel oči a vrátil se k spánku.

Brian

Vstával jsem v jedenáct. Hned zkraje mě pobavil chlupatý návštěvník, který se blaženě rozvaloval v rohu matrace.

„Ty uličníku jeden,“ tituloval jsem ho a podrbal ho na bříšku. Všude jsem roztáhl závěsy a pootvíral okna. Vystoupil jsem na terasu a zhluboka se nadechl. Bylo nádherně. A Paříž je nejkrásnější po ránu. Užil jsem si výhled s cigaretou, než mi žaludek připomněl, že by bylo záhodno se nasnídat. Nejdřív jsem ale nakrmil kocoura. Pustil jsem si Pixies a do smažení lívanců si pobrukoval melodie. Po jídle jsem se umyl a oholil strniště, oblékl si obyčejné džíny, lehké bílé triko a ležérní černé sáčko, udělal si vlasy a zvýraznil oči řasenkou. Půjčil jsem si jedny z Billových úžasných slunečních brýlí, do tašky naházel pár věcí a zamknul za sebou dům. Číču jsem vzal ven, nechtěl jsem ho trápit tím, že bych ho nechal zabedněného.

Pečlivě jsem zkontrolovat zahradu, jestli se na ní nenachází něco nebezpečného nebo díra, kterou by mohl utéct, či plot, který by mohl přelézt. Ještě jsem se s ním krátce poňuchňal, důsledně jsem zavřel branku a namířil jsem si to dolů do města. Strašně rád jsem jen tak zevloval ulicemi, jen kdyby se mi ta příležitost namanula častěji.

Po několika metrech jsem vytáhl mobil a vytočil Lisino číslo. Cody bohužel ještě spinkal, ale dobře že tak, to noční vstávání kvůli antibiotikům nebylo nic přínosného.

„Chtěl jsem ti znovu poděkovat, seběhlo se to tak rychle a ty jsi skvělá, že jsi mi vyšla vstříc. Nevím, co bych si jinak počal, asi bych se zbláznil,“ drmolil jsem, protože mi vážně nebylo příjemné ji takhle obtěžovat. Ne, bylo to hloupé a nevhodné.

„Už jsem ti vysvětlovala několikrát, že mi to nevadí. Cody je hodné a zlaté dítě. Hlavně jestli tvoje výprava splnila svůj účel,“ naznačila nevtíravě, jelikož se situací byla samozřejmě obeznámená. Byl jsem vděčný, že jsem mohl odpovědět kladně.

„Jo… už je zase všechno v pořádku.“

„Povíš o tom Heleně?“

„…nevím. Příliš se mi do toho nechce, bude se zlobit, přirozeně, ale nedokážu si představit, jak navádím Codyho, aby tohle celé zatajil před maminkou. Budu muset. Jinak, vyzvednu si ho zítra někdy kolem poledne.“

Když mi Bill později volal, chtěl jsem vědět, kde právě jsou. A došel jsem si tam. Byl jsem zvědavý. Zůstal jsem stát opodál na druhé straně silnice. Před hotelem parkovalo luxusní Audi a všude kolem se tlačily fanynky, povětšinou vypadající jako Billův nepovedený klon. Okouněl jsem zhruba deset minut, načež jsem zaznamenal pohyb ve vstupu. Bill šel první, s bodyguardem, který mu nesl tašku. Holky okamžitě začaly vřískat a ječet tak hlasitě, až jsem se zamračil. Přítomnost ochranky bylo jediné štěstí. Nebylo pro mě nesnadné představit si, jak se na něj vrhají a trhají ho na kusy. Manažer cosi naznačil a Bill se místo k vozu obrátil k fans a pustil se do podepisování. Všechno rychle rychle, strojený profesionální úsměv, hlavně jen žádné doteky. Poté, co odjeli, lítostně jsem povzdechl. Nepřál jsem si, aby procházel takovýma sračkama.

Po tomhle zážitku jsem se zatoulal do Latinské čtvrti. Zašel jsem na kávu a na břehu Seiny si hodinu početl. Na zpáteční cestě jsem koupil čerstvé pečivo a makarónky Ladurée na mlsání.

Bill dorazil k večeru. Povečeřeli jsme a jeden po druhém se šli vykoupat. Když jsem se vrátil do ložnice, čekal na mě v posteli. Vlasy stažené do drobného drdůlku, ujídal ze sklenice s nutellou. Na klíně si mu hověl vrnící Bambulka. Rozněžněle jsem se uchechtnul. Téhle podívané se nedalo odolat.

„Myslel jsem, že čokoládu nemusíš,“ prohodil jsem jen tak. Olíznul lžičku a s hravým úsměvem vyklenul jedno obočí.

„Občas dělám výjimky. Měl jsem chuť na něco sladkého a tys byl zrovna zaneprázdněný,“ zaflirtoval. Zazubil jsem se a vylezl na postel.

„Ale teď jsem tady.“

Kocour mírně dotčeně utekl, jakmile jsem si Billa přitáhnul k sobě. Přimknul se ke mně, paže mi ladně pověsil kolem krku a aktivně se mnou bojoval o dominanci v polibku. Jeho jazyk byl hbitý a nedočkavý a doteky vábivé. Rozvášňoval se a chtěl dát nádobu s pochutinou pryč.

„Počkej, neodkládej to…“ zadržel jsem jej potutelně. „Můžeme toho využít. Čokoláda se nemusí jen jíst. To je trochu nuda, nemyslíš?“

Odtáhl se a pobaveně nakrčil čelo.

„Čokoládové lízátko?“ nadhodil s pofidérně směšnou grimasou klasické dogma.

„Ale ne. Lehni si na břicho,“ inicioval jsem ho se zaculením. Pohlédl na mě naoko podezíravě, ale učinil tak. Rozkročil jsem se nad ním, políbil ho na zátylek a zabořil ukazovák do nutelly.

„Hádej,“ brouknul jsem potměšile a s tím udělal důkladný tah po jeho zádech. Vypísknul a zasmál se.

„Briane!“

„Jestlipak víš, co jsem napsal,“ v žertu jsem ho pokáral. Zarazil se a pohodlněji se uvelebil. Vzápětí mě vybídnul, abych pokračoval.

„To je moje jméno,“ zahihňal se, když jsem skončil. No, vlastně to tak docela nebyl konec. Sklonil jsem se a veškerou čokoládu z jeho pokožky velmi ochotně slízal a slíbal.

„Oh, to nebyl zas tak marný nápad,“ šil sebou jako hadí ocásek. Frajersky jsem se usmál.

„Ještě?“

„Ano.“

Moment mezi námi bylo ticho, já mluvit nepotřeboval a Bill se soustředil na kontakt mého prstu s jeho kůží, aby správně dokázal určit, jaká písmena a slova vytvářím.

„My sweet prince… you are the one?“ hlesl tázavě a vydal dojatý měkký zvuk.“Romantické.“

Dodělal jsem svou lahodnou kresbu a otřel si koutek úst.

„Teď já!“ rozhodl Bill vítězoslavně a akčně mě šteloval do lehu na lopatkách. Když jsem byl tak, jak si přál, zavrtal se mi zadečkem do rozkroku, až jsem samovolně cuknul chodidlem, a nadšeně mě začal týrat laskáním všude možně.

„To jsme si nedomluvili,“ pokusil jsem se chabě zaprotestovat po několika nájezdech na můj extrémně citlivý krk.

„Ještě sis nezvykl na to, že si vždycky dělám, co chci?“ ďábelsky se zakřenil, ale aspoň se posunul níž. Moc mi to však nepomohlo.

„Máš vražedně krásné nohy,“ přejížděl mi nehty po stehně a rty mi přilepil ke kyčelní kosti, kterou sál a něžně oždiboval. Pod boxerkami jsem hodně tvrdnul.

„Moje nohy jsou jak tyčky od plotu, zato ty tvoje jsou prostě… sexy.“

Vzdychnul jsem.

„Zlato, mohl by ses radši chopit tý nutelly?“

„No jo! Ale nedívej se.“

Poslušně jsem zapíchl zrak do stropu a zachvěl jsem se, jakmile mi jeho prst začal kouzlit vzkaz pod pupík. Navlhčil jsem si vyprahlé rty. A hádal.

„Chci… tě… lízat. Bille…!“ zaúpěl jsem a schoval si oči. Zamručel a stopu čokolády samozřejmě poslušně odstranil.

„No co? I ty to chceš,“ zahleděl se na mě jako učiněný anděl a mučivě pomalu mi tahal lem prádla dolů, až odhalil celou mou erekci.

„Co jsi čekal? Nenechám tě z naší poslední noci vyjít lacino,“ prohnaně předvedl dolíčky a jeho hlava se mi zabořila do klína. Zapal jsem po dechu.

TGV byl přibližně ve třech čtvrtinách cesty z Paříže do Londýna. Bill s kapelou se vydali na promo do Skandinávie. Já vyzvednu Codyho a doléčíme se u nás doma. Zatím budu muset vykoumat, jak to udělám s Helenou. Co řeknu, aby se hněvala co nejméně. V každém ohledu, poslední dny byly velmi poučné. Ukazovaly, že ačkoliv se k sobě s Billem chováme maximálně ohleduplně, samotná realita a události našich životů, které nemůžeme ovlivnit, naše pouto nepěkně narušují.

autor: Fee