Dnešní večírek nebyl žádnou výjimkou, jediným pozitivem byla ta spásná možnost bez rozpaků se opít, ale tím to tak nějak končilo. Bill mi utekl hned po příchodu do víru tanečního parketu, což já jsem naprosto odmítal absolvovat, zatímco Gustav s Georgem zhruba po hodině zmizeli úplně pryč. U nich jsem to očekával, protože bujaré večírky nikdy nebyly nic pro ně, málokdy se stalo, že by s námi s Billem vydrželi až do rána, takže zatímco my se vždycky bavili do brzkých ranních hodin, oni spokojeně vyspávali na hotelech. Od nich se neočekávala téměř žádná společenská výdrž, což jsem jim opravdu upřímně záviděl, dneska tuplem, protože jsem ani v nejmenším neměl náladu na nějakou pařbu. Byl jsem unavený, znuděný, otrávený a protivný sám sobě, to bylo nejhorší.
S povzdechem jsem dopil svou whisky, objednávajíc si další, a poté, co jsem vytípl cigáro, jsem si i automaticky zapálil znovu, slastně popotahujíc další dávku nikotinu.
„Kouření škodí zdraví, víš to?“ ozval se vedle mě pobavený hlas. Otráveně jsem se za ním otočil, připravený neslušně ho odpálkovat, ale všechny nadávky jsem bleskurychle spolknul, když jsem rozeznal Kaye. V tom chlapovi bylo něco blíže neidentifikovatelného, co mě vždy přinutilo trochu rychleji dýchat.
„A víš to ty?“ se smíchem jsem kývnul k jeho ruce, ve které on sám svíral cigaretu. „Měl bys vědět, že dřív než budeš někoho poučovat, musíš si zamést před vlastním prahem.“
„Páni, intelektuální debatu nad sklenkou whisky jsem dlouho nevedl, pokračuj,“ s úsměvem mě pobídl a potáhl si. Z jeho upřeného pohledu mi kdovíproč naskočila husí kůže po celém těle, takže jsem raději jen zavrtěl hlavou a dlouze si loknul svého pití. „Kde máš Billa? Obvykle křepčí někde kolem tebe,“ nakrčil po chvíli obočí, když mu došlo, že na baru sedím sám.
„Řekl bych, že buď uprostřed parketu tančí, nebo se nechává někým nakládat na záchodech, přičemž by mě nepřekvapilo, kdyby ten někdo byl Bushido,“ pokrčil jsem rameny s nezájmem. „Nevím, opustil mě hned po příchodu, přičemž od té doby jsem o něm neslyšel ani zmínku. Můžeš se ho vydat najít, jestli chceš.“
„Myslím, že není potřeba, zatím mi jako společník stačíš ty,“ pobaveně se ušklíbl.
„Jak milé,“ ironicky jsem se usmál. „Škoda, že tě budu muset zklamat, ale mám natolik mizernou náladu, že dopiju pití a vyrazím domů, nehodlám ztrácet svůj drahocenný čas na téhle béčkové párty.“
„Opravdu chceš odejít teď, když jsem se rozhodl poctít tě svou společností?“
„Omyl, drahý Kayi. Ty bys měl být rád, že jsem ti dovolil strávit pár minut v mé ctěné přítomnosti. Obvykle bych tě vypakoval dřív, než bys vůbec stihl říct, co ode mě vlastně chceš,“ otráveně jsem se ušklíbl, hodil na bar peníze na svůj účet a bez dalších slov ke Kayovi zamířil k autům, které tu byly nachystané pro účastníky večírku. Neušel jsem ani pár metrů, když se mi Kay objevil znovu po boku. „Čemu jsi nerozuměl, Kayi? Odmítl jsem tvou společnost!“
„Jsem vytrvalý,“ pokrčil se smíchem rameny. „Napadlo mě, že bych tě mohl odvézt k sobě, mám tam plně vybavený bar, můžeme si udělat soukromou hvězdnou párty.“
„A proč bych to, pro všechny svaté na nebi, dělal?“ zastavil jsem se a nechápavě se na něj zamračil. „Proč bych s tebou měl jezdit k tobě domů, když můžu jet úplně v klidu k sobě? Bar mám taky!“
„Protože doma budeš sám samotinký, budeš se utápět ve špatné náladě, což se naprosto nedoporučuje, zatímco u mě bys měl pití zadarmo, kouření taky, a navrch ještě i mou maličkost!“ zasmál se, až mi přeběhl mráz po zádech. Chvíli jsem jen tak stál a nad tím návrhem přemýšlel, než jsem nakonec připustil, že zabít nudu a blbou náladu by mohlo být fajn.
„Okey, ale jedeme dřív, než si to rozmyslím,“ zamumlal jsem a, ignorujíc jeho samolibý výraz, nasedl do prvního auta, které se mi připletlo do cesty. Kay pohotově nasedl vedle mě, řidiči nadiktoval adresu a spokojeně se opřel. Mlčky jsem sledoval ubíhající krajinu, najednou mi přešla veškerá chuť a odvaha jet k němu. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl zrušit svou návštěvu jeho bydlení, jsme zastavili před menším domem na kraji Berlína. Nebylo cesty zpět, tak jsem jen s povzdechem vystoupil z auta a následoval ho k domu. Hned za dveřmi byla malá předsíň, ale tím to končilo a my museli vyšlapat desítku schodů, abychom se ocitli v obýváku propojeném s kuchyní, všechno v černobílé kombinaci. V tomhle by si rozuměl s Billem. Pošuk, protočil jsem očima.
„Chovej se jako doma,“ s úsměvem mávnul do prostoru, odkládajíc klíče a mobil na menší stolek, takže já jsem s prostým kývnutím zamířil k pohovce, na kterou jsem se spokojeně svalil a opřel se hlavou. Ať už ta černá barva byla sebehnusnější, gauč to byl natolik pohodlný, že bych neměl sebemenší problém usnout. „Co si dáš k pití?“ houknul na mě.
„Cokoliv, co v sobě má alkohol,“ odpověděl jsem. Protože jestli se rychle neopiju, zvednu se a zdrhnu jako malý děcko, a to bylo to poslední, co jsem chtěl, vzhledem k tomu, že to určitě není naše poslední setkání. „Díky,“ brouknul jsem, když mi do ruky strčil skleničku. Nedůvěřivě jsem k obsahu přičichl, ale po ochutnání to nebylo tak mizerné, jak to vypadalo.
„Neboj, nesnažím se tě otrávit,“ zasmál se. „Rodinný skvost z Filipín.“
„Filipíny, jasně,“ protočil jsem očima. „Kde jsi dneska večer zanechal Bushida? Nestává se zrovna často, aby vás dva někdo viděl odděleně. Jste jako siamský dvojčata,“ ušklíbl jsem se, ležérně upíjejíc z drinku.
„Každý jsme šli vlastní cestou,“ s pokrčením ramen dosedl vedle mě. „Je celkem normální od někoho se na večírku odpojit a bavit se vlastním způsobem, víš?“
„Okey, nic neříkám,“ zvedl jsem ruce ve „vzdávám se“ gestu. „Jen mě to překvapilo, jak říkám, je celkem neobvyklé vidět, že vy dva nejste pohromadě, nic víc,“ natáhl jsem se pro popelník, přisouvajíc si ho blíž k sobě a zapalujíc si cigáro.
„Pro mě bylo celkem překvapující, že jsem tě nenašel společně s Billem, takže…“ pokrčil rameny.
„Dlouho jsi nás na žádném večírku neviděl, co?“ pobaveně jsem si odfrkl. „Společné opíjení se už je dávná minulost, Bill teď obvykle zmizí hned mezi dveřmi a já ho pak vidím až druhý den doma. Málokdy se stane, že bych ho v průběhu večera ještě potkal. Sám jsi viděl dneska, že jsem neměl sebemenší ponětí kde, nebo s kým je. A je mi to fuk, je dospělý, ať se stará sám o sebe.“
„Ožehavé téma?“ zvědavě nakrčil obočí.
„Trochu,“ přikývnul jsem popravdě. „Poslední dobou nám to trochu skřípe, ale to je fuk,“ ušklíbl jsem se. „Máš tu vedro, zatápíš si nebo co?“ zamračil jsem se a svlékl si košili, takže jsem byl jen v upnutém tílku. Vzácný úkaz vidět mě tak.
„V noci tu bývá zima,“ přikývl a s přimhouřenýma očima si mě prohlídl.
„To chce totiž vymalovat jinýma než pohřebníma barvama,“ zamumlal jsem. „Působí to tu jako v továrně, absolutně tomu chybí barvy.“
„Tak někdy přijeď a vymaluj,“ rozesmál se, dolévajíc nám sklenky. „Nejsi první, kdo mi to říká, ale já jsem moc líný na to vzít do ruky štětku a vymalovat.“
„Díkybohu, protože štětkou bys to maloval ještě příští rok,“ pobaveně jsem protočil očima a vstal, procházejíc se po obýváku. „Maluje se válečkem. Hodila by se sem sytě purpurová a sem,“ prstem jsem ukázal na prázdnou plochu nad televizí, „sem by bylo dobré logo, citát nebo něco takového,“ zamumlal jsem.
„Napadá tě nějaký?“ pousmál se.
„Pokud vím, pořád se oháníš tím, že tě může soudit jen Bůh, ne? To by tam bylo dobré,“ pokrčil jsem rameny a znovu dopil svou skleničku, dožadujíc se dolití. „Tohle pití je celkem dobrý.“
„Tichý zabiják,“ zasmál se, ale ochotně mi dolil. „Tváří se celkem nevinně, ale do hlavy stoupne dost rychle,“ vzhlédl ke mně s úsměvem. Chvíli jsem se nechal do toho pohledu vtáhnout, než jsem se prudce narovnal z předklonu a potáhl ze zapomenuté cigarety.
„Jo, to cítím,“ uznal jsem, ale nepřestal to pít. Účelem večera přece bylo opít se. Nebo ne?
„Asi by sis měl sednout,“ ušklíbl se a za ruku si mě stáhnul vedle sebe, ale podstatně blíž, než když jsem seděl po našem příchodu.
„Tak to vyklop, co ode mě vlastně chceš, Kayi?“ povzdechl jsem si po chvíli, kdy stále nepouštěl mou ruku. Jeho prsty mě na zápěstí pálily jako oheň, ale přesto jsem za žádnou cenu nechtěl, aby mě pustil. Co v tom pití kruci je?“
„Nic, co bys nechtěl ty,“ pobaveně se usmíval.
„To je dobře, protože já nic nechci,“ zahuhlal jsem, ale hlava sama mi padla na jeho rameno. Prsty jsem mu přejel po hřbetu dlaně, kterou stále svíral mé zápěstí.
„Tohle ti moc nevěřím,“ tiše se zasmál a ukazováčkem mi zvedl bradu tak, aby mi perfektně viděl do obličeje.
„Já nejsem gay,“ zamračil jsem se s pohledem upřeným na jeho plné a určitě měkké rty.
„Ani netvrdím, že bys měl být,“ usmál se konejšivě. „Já taky nejsem, a přesto mám teď neuvěřitelnou chuť povalit tě do své postele a hluboce, vášnivě a tvrdě si tě vzít,“ pohladil mě prstem po rtech. Přivřel jsem oči s tichým výdechem, a vzápětí na to už jsem cítil, jak Kay přitiskl rty na mé. Překvapeně jsem zamrkal, ale po krátkém zaváhání je znovu zavřel, rukou ho držíc za krk a opětujíc polibek. Jakmile zaznamenal mou kladnou reakci, jemně mi vzal skleničku z ruky a položil ji na stůl, načež mě vzápětí pevně objal kolem pasu a prohloubil polibek. Zprvu jsem ho oplácel trochu nejistě, ale když si mě vytáhl na klín, rukama pevně tisknouc můj zadek, tiše jsem zasténal a vášnivě mu zajel rukou do vlasů, zatímco jsme spolu v divokém rytmu proplétali jazyky. „Vstávej,“ zamručel mezi polibky. Nechápavě jsem nakrčil obočí a vstal, ale vzápětí se zase uklidnil, protože mě dravě políbil a směřoval pravděpodobně k ložnici. Že mé domněnky byly naprosto správné, jsem zjistil velmi brzy, jelikož jsem zády dopadl do postele, přičemž Kay jen potěšeně stál a zíral na mě. Klekl jsem si na kolena a svlékl mu sako, lehce mu skousávajíc kůži na krku.
„Pojď,“ pousmál jsem se a žádostivě ho políbil. Nenechal se nijak dlouho pobízet, hbitě mi rukama zajel pod tílko a bez okolků ho svlékl. Hned na to mě políbil na krk a se svými rty putoval níž, takže já zase naplno dopadl do peřin. Krátce jsem zasténal, když mě políbil na podbřišek, ale vytáhl jsem si ho k sobě nahoru a přetočil se na něj. Pobaveně se zasmál, ale rukama mě pohladil po stehnech, až se zastavil na zadku, který pevně stisknul. Okamžitě jsem mu horlivě začal vysvlékat tílko, díky čemuž jsem měl možnost spatřit jeho vypracované tělo. Sklonil jsem se k bradavkám, mezi rty je žmoulajíc tak dlouho, dokud neztvrdly, doplňovány Kayovými steny. Chvíli poté, co obě ztvrdly, mě pod sebe povalil a tvrdě se mi přisál na rty, až jsem zalapal po dechu, nijak neprotestujíc, že se mi už dobývá do kalhoty, dokonce jsem nadšeně zasténal, sotva se mě dotkl přes látku trenek.
„Kruci!“ tlumeně jsem zasténal, prohýbajíc se v zádech, sotva mě zbavil posledních kousků oblečení a jazykem přejel po celé mé délce. Přestože orálních sexů jsem zažil už spousty, způsob, jakým mě uspokojoval Kay, byl bezpodmínečně nejlepší ze všech. Jako laciná děvka jsem ale vykřikl, když do mě strčil nasliněný prst a zakroužil s ním.
„Zníš prostě skvěle,“ jednou rukou se mi zapřel vedle hlavy, aby mě mohl políbit, ale nepřestával ve mně všelijak kroutit prstem, přičemž přidal i další. Roztřesenýma rukama jsem se mu jal rozepínat kalhoty, a aniž bych se nějak zdržoval, jsem mu je svlékl i s boxerkami. „Na to, že jsem tvůj první kluk,“ zamručel spokojeně a přidal do mě i třetí prst.
„Nejsi,“ slastně jsem vykřikl, křečovitě ho tisknouc za loket, když se mu podařilo natrefit na to malé kouzelné místečko, kvůli kterému bych zabíjel.
„Ne?“ překvapeně nakrčil obočí. „Kdo byl první?“
„To se nikdy nedozvíš,“ krátce jsem se zasmál a rukou přejel přes jeho vzrušený penis. Byl sice o něco silnější než ten, který jsem v sobě měl minule, ale rozhodně to nemohlo být na škodu. „Kondom?“
„V nočním stolku,“ pokynul hlavou. Rychle jsem se k němu natáhl, ve změti věcí hledajíc ten správný balíček. Jakmile jsem ho našel, okamžitě jsem ho Kayovi nasadil. Trochu jsem zaprotestoval, když ze mě vytáhnul prsty, ale vzápětí zalapal po dechu, protože do mě začal opatrně vstupovat a jeho velikost byla skutečně… omamující.
„Kruci,“ rozrušeně jsem vydechl, když ve mně byl nadoraz. Chvíli jsem ten pocit vydýchával, zatímco Kay mě líbal po celém hrudníku, klíčních kostech a krku. Potěšeně se zasmál a krátce přirazil. Okamžitě jsem ho křečovitě objal kolem pasu, zarývajíc mu nehty do kůže a prohýbajíc se v zádech.
„Jízda začíná,“ zamumlal s úšklebkem. Chtěl jsem se zeptat, co tím myslí, ale velmi brzy jsem to pochopil, jelikož do mě začal přirážet takovou rychlostí, až jsem zoufale lapal po dechu, ale prosil o víc. Vrcholem všeho bylo, když mi narazil na prostatu ve chvíli, kdy obemkl prsty kolem mého penisu a párkrát po něm přejel. To byl konec pro mé vzrušené tělo a já tak dosáhl svého blaženého orgasmu s hlasitým výkřikem. „Stáhni se kolem mě, brouku,“ zašeptal mi do ucha. Vyčerpaný, ale spokojený jsem ho poslechl, sbírajíc v sobě veškeré zbytky mých sil, abych mu mohl dopřát stejně skvělý orgasmus, který dopřál on mně. Netrvalo dlouho, než jsem ucítil, jak ve mně jeho penis pulsuje a on s hrdelním zasténáním vyvrcholil, zmoženě dopadajíc vedle mě.
„Potřebuju umýt,“ zamumlal jsem a protřel si oči.
„V šuplíku jsou navlhčené ubrousky,“ stáhnul si použitý kondom a hodil ho do koše, který měl příhodně hned vedle postele. Tiše jsem poděkoval, ubrousky skutečně našel a třel si břicho.
„Zůstaň na noc,“ zívnul a rukou mě pohladil po zadku. „Jsi opilý a vyčerpaný, sotva bys trefil domů. Tady se vyspíš, vystřízlivíš a ráno dostaneš přídavek, když hezky poprosíš.“
„Oh, opravdu?“ naoko jsem se nadšeně usmál, ale vzápětí protočil očima. „Nikdy se nedočkáš toho, abych tě o něco, o cokoli prosil, Kennethe Glöcklere.“
„To se uvidí ráno, Tome,“ se smíchem si mě za bradu přitáhl k sobě, věnujíc mi dlouhý polibek. Odevzdaně jsem se na něj položil, nechávaje se obejmout kolem pasu. „Beru to jako souhlas, že zůstáváš?“ ušklíbl se.
„Oh drž hubu, Kayi,“ zasmál jsem se, ale hlavu si položil k němu na hrudník. „Ráno zmizím a zase mě pěknou řádku měsíců neuvidíš, neboj.“
„To by byla upřímná škoda,“ zamručel nespokojeně. „Tvůj zadek byl natolik skvostný, že bych ho rád někdy viděl znovu, a nejen to,“ lehce mě přes něj plácnul.
„Když budeš hodný a hezky poprosíš,“ pokrčil jsem rameny, pobaveně se culíc. „jen doufám, že tohle nespustilo řetěz nějakých šílených událostí.“
„To poznáme ráno,“ zasmál se a vášnivě mě políbil. „Dobrou noc, Tome.“
„Dobrou, Kayi.“
Ráno jsem se vzbudil lehce rozbolavělý, ale spokojený, přičemž Kay ještě spal. Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se vyplížil z ložnice se svým oblečením v náručí, v obýváku se oblékl, posbíral zbytek svých věcí a z jeho domu zmizel dřív, než by mě zaregistroval. Kdo ví, třeba když příště pěkně poprosí, budu mít příležitost okusit skvělé zážitky znovu, tentokrát i s ranním přídavkem.
Saline A. & PeTiŠka
Stejne tahle povidka nema chybu 😛
Tom a Kay jsou nebezpecna dvojka 😀
Začína to byt zajímavé.Ty dva by mně nenapadlo dat spolu.
[1]: Děkujeme, zlato 😀
[2]: Děkujeme! 🙂 Nás to prve taky nenapadlo, ale když už napadlo, nemohly jsme se nabažit ^^