Sell Your Soul 15.

Falešná vroucnost

Ať už byla mezi nimi nálada před pěti minutami jakákoliv, bylo to pryč, mrtvé, nahrazené smutnou starostí. Adam měl na chvilku pocit, že už nechce s Billem být. Měl pocit… temnoty, to bylo špatné. Nevěděl, co přesně to je, ale bylo to něco, co ho táhlo pryč z tohoto pokoje, jen aby byl co nejdál. Téměř jako by měl Bill nějakou nemoc a část Adama ji nechtěla chytit, ale on věděl víc, a poslední věc, kterou chtěl udělat, bylo nechat Billa o samotě.

Proti svým instinktům starší mladík objal Billa kolem pasu a hrudníku, pevně ho chytil za rameno a bok. Hlavou se opřel o jeho krk, tiše na něj vydechl, zatímco se zabořil nosem do jeho vlasů. Sklopil pohled a snažil se uvolnit, jen potřeboval Billa na chvíli držet, jen potřeboval vědět, že je v pořádku. Byl naživu, byl v pořádku a byl skutečný. Bože, nevěděl, co se to s ním najednou děje. Vidět někoho, kým byl tak posedlý… krvácet… krev ho dělala opravdovým. Krev je dělala až děsivě opravdovými. Až doteď Bill nebyl víc než jen fiktivní postava v jeho mysli, v televizi a na obrazovce počítače, nic víc než jen fiktivní postava, o které všichni v jeho životě věděli. Trochu víc ho sevřel. Ten v jeho náručí nebyl fiktivní, tohle bylo opravdové, byl to dýchající a žijící člověk.

Bill popotáhl, sklopil pohled a zahodil zkrvácené kapesníčky do odpadkového koše. „Promiň.“ Cítil, jak druhý muzikant dýchá na jeho záda a tiskne se k němu. Jeho tělem probíhalo slabé chvění, jeho nejcitlivější bod, Adam ho zřejmě ani nehledal.

Skousl si vnitřek rtu, starší z nich se láskyplně přitulil do jeho vlasů, snažil se ho uklidnit a rukama ho ochraňovat před zbytkem světa.

„Řekni mi, že neděláš nic, co by ti mohlo ublížit.“ Prosil, už věděl, že mu Bill bude lhát. Tohle bylo v pořádku, pro teď, ale potřeboval to slyšet. Slova nedokázala popsat, co k němu cítil, bylo to tak hluboké, že ani nevěděl, jestli je to láska, ale byla to potřeba, potřeba ho před vším zachránit. Bylo to jako bratrský instinkt, chtěl zmlátit všechny, kteří by mu nadávali, chtěl otřít všechny slzy, které by přišly, držet ho, až už to dál nebude zvládat, a držet, aby ze sebe vykřičel všechno to zlé. Zoufale chtěl znát Billa, který byl za tou zdí.

„Nedělám. To je jen stres.“ Polkl, byl rád, že už v puse necítí krev, jen přetrvávající chuť kafe, které před několika hodinami vypil. „Jsem v pořádku. Slibuju.“ Usmál se zpěvák, jako by to byla ta nejlegračnější věc na světě, to že Adama krvácení z nosu tolik vyděsilo.

„Slibuješ?“

„Slibuju.“ Položil mu ruku na rameno, přejel mu přes něj palcem a podíval se na ně dva do zrcadla. Jeho úsměv začal mizet, když se podíval na své oči a viděl, jak se na něj dívá hanba. To bylo, když jím zase začala projíždět vina, znamení, že droga začíná mizet. Vina za to, že se poddal, že mu dával falešné naděje, že ho zneužíval, že ignoroval, jak uvnitř něj všechno křičelo, aby nedělal to, co dnes v noci udělat zamýšlel, vina za to, že během toho ani nebude střízlivý. Doufal, že jeho stav bude trvat, dokud neudělá všechno, co chce, pak to totiž bude moci svádět na drogu, ne na to, že je gay a že se mu to líbí. V jeho očích byla vina, protože neměl kuráž čelit vlastním problémům.

Jemné rty se přitiskly na tetování na Billově krku, Němec sklopil oči k pultu, k jeho ruce, která se opírala o chladný povrch. Adamovy rty znovu našly jeho bod. To místo na krku, které ho nutilo roztát, na něž jeho rty najely pokaždé na míru přesně. Cítil, jak jím probíhá lehké brnění, jak mu proudí žilami, a nakonec naráží do části jeho mozku tak, že musel zalapat po dechu. Prsty pevně svíral kraj pultu.

„Je tohle v pořádku?“ Dokonce i vibrace jeho hlasu mu naháněly husí kůži.

„Ano.“ Palcem znovu přejel přes Adamovy kloubky a začal přivírat oči. Jak ho starší z nich objímal, měl pocit, že může konečně dýchat, jako by mu mohl více věřit. Adam si všiml jeho bezbrannosti, nikdy si ho pro to nedobíral, a nikdy toho nezneužil. Chtěl mu věřit, chtěl být schopný někomu konečně věřit.

Bledě modré oči se podívaly do zrcadla před nimi, dívaly se na Billovy něžné linie obličeje. V jeho náručí, před jeho pohledem a jejich odrazem, Bill se zdál tak křehký a silný zároveň. Jeho tělo bylo tak slabé, jako by se měl zlomit, a srdce uvnitř něj bylo tak zjizvené a uzavřené. Ta síla byla zeď, zeď, kterou Bill postavil, aby mu nikdo neublížil, ta zeď nechala Adama venku a mohl dovnitř jen nahlížet, byl neschopný se ho opravdu dotknout. Dokonce i když byl Bill přímo teď v jeho náručí, byl stále daleko.

Starší zpěvák sklopil pohled a vrátil se k jeho krku, začal pod jeho čelistí a velmi pomalu ho líbal na natahující se svaly, cítil, jak Billův tep pod jeho rty zrychluje a jak se jeho tělo zahřívá v jeho objetí. „Otevři oči.“ Chtěl, aby to Bill viděl. Tak či onak ho přinutí, aby se podíval na svůj odraz, a aby neodvracel pohled. Chtěl, aby si Bill tuhle chvíli pamatoval a vzpomněl si vždy, když se podívá do zrcadla, aby si vzpomněl na tyto pocity pokaždé, když jen zachytí svůj odraz.

Temné oči se znovu zvedly k zrcadlu, okamžitě viděly vinu a hanbu, která jako by na něj křičela jeho vlastníma očima. Viděl jen opravdového Billa, který na něj zíral, namísto toho zdrogovaného, samolibého Billa, který zarýval prsty do pultu, toho šťastného, ale občas složitého Billa, kterého Adam poznal, toho Billa, který bude brzy vzdychat a sténat jen pro něj. Bill před tím odrazem zavřel oči, nechtěl se dívat, ale jak by to ten druhý mohl pochopit? Ne, když neznal pravdu…

Horké prsty přejížděly po jeho klíční kosti pod trikem, přes vlněný výstřih, a nakonec se dotkly hebké kůže na jeho krku. „To je v pořádku. Jen otevři oči a dívej se,“ Adamovy rty byly hned vedle jeho ucha, „dívej se na mne.“

Když se Billovy oči znovu otevřely, díval se dolů na Adamovy ruce, soustředil se tak moc, jak mohl, aby se nemusel podívat sám sobě do očí. Tohle bylo nové, měl pocit, jako by se to vše odehrávalo jen ve filmu, na který se díval. Ta chvíle byla tak reálná a stále tak vzdálená jen tím, že se na to díval z jiného úhlu.

Jemné prsty se pohybovaly směrem vzhůru, tak pomalu po délce jeho krku, zvedly jeho čelist trochu výš a hladily ho pod bradou. Adamovy jemné polibky nemizely a jeho palec a ukazováček jemně stiskly Billovu čelist a otočily mu hlavu na stranu, naváděly ho jako panenku, aby se dostal k části Billa, kterou miloval nejvíce. Nechtěl na něj tlačit, chtěl být jemný a dodávat mu odvahu, aby Bill chtěl podlehnout, ale aby stále měl kontrolu. Zdálo se, že to Billovi nevadí.

Druhou rukou mu jezdil po bocích, zajel mu pod tenkou látku trika. Jak jeho prsty něžně hladily kůži na jeho břiše, cítil, jak se Billovo tělo chvěje a jak tiše vydechuje. Bill žadonil, tak jemně se chvěl, konečky prstů, kterými se opíral o pult, měl už bílé. Adam se mu usmál do krku, měl Billa přesně tam, kde ho chtěl.

Ruka, kterou měl na jeho krku, sjela na Billův hrudník, naschvál přejela přes piercing, který si Adam pamatoval, že tam je. Jeho úsměv se rozšířil, když se Bill zachvěl a uvolnil se, když to chvění přešlo. Adam naklonil hlavu, aby se díval na jejich odraz, viděl, jak Bill sklopil pohled, jak pootevřel rty, jak si to opravdu užíval. Ale Adam nechtěl Billovi dovolit, aby ho neposlechl. „Dívej se.“

Temné oči se zvedly na povel, aniž by Bill chtěl, dívaly se na Adamovy ruce, jež ho hladily po hrudníku, odhrnovaly jeho triko. Když látka zmizela, Billův dech ztěžkl, cítil se bezbranný a odkrytý, skoro nepříjemně, dokud se ruce druhého nevrátily k jeho tělu. Pohybovaly se po horké zpocené kůži, zatímco se Bill díval do zrcadla, očima sledoval trochu větší dlaně, jak pevně svírají jeho boky. Takže takhle spolu vypadali?

„Tohle se ti líbí, co?“ popíchl ho Adam, ušklíbl se a dráždil ho na straně krku.

Očima se díval na své břicho, na ruce, které se opíraly o pult před ním, na zvedající se hrudník a řetízky, které se leskly. Tak moc, jak si to nechtěl přiznat, Adam měl pravdu. Začal porovnávat své hubené paže a kostnaté ruce s druhým mladíkem, málem začal naříkat, když si uvědomil, jak křehce vedle něj vypadá. Začínal si uvědomovat, proč si ho zbytek světa nedokáže představit s dívkou.

Starší zpěvák ho znovu políbil zezadu na krk, tentokrát si dal záležet, aby se rty dotkl každého kousku jeho kůže. Přes hubená ramena a vršek jeho zad cítil, jak Bill tuhl. Nebyl překvapený, že byl Bill tak překvapený, bylo skoro smutné, že se mu těchto pocitů dříve nedostávalo. Olízl si rty, ustoupil a na krátko ho pustil a sundal si triko. Rukama se vrátil k Billovu pasu tak rychle, jak jen mohl, přitiskl si ho, aby se o sebe otírali kůží, dostalo se mu od Billa zalapání po dechu. Nemohl se ho nabažit.

Bledě modré oči se zvedly k zrcadlu, studovaly, jak se jejich těla k sobě hodila, ne až moc silná nebo hubená, nebyla dvojčaty, ale nebyla si ani tak cizí. Jeho pas, jeho boky a jeho ramena, jen o trochu větší než Billova, ale vypadal o tolik zdravější. Očima pozoroval křivky jejich těl, jejich kontrasty a podobnosti. Přistihl se, jak zírá na své ruce na Billově těle, tak ohromen, že měl povolení je tam mít. Bylo to znovu jako jejich poprvé. „Jsi překrásný…“ teď když ho držel, chtěl víc, chtěl, aby se k němu vracel a nechtěl, aby tyhle chvíle někdy skončily.

Trochu povolil sevření, prsty jel níž přes boky až ke knoflíku na jeho kalhotách. Jejich oči se setkaly v zrcadle, zatímco ruce chytly látku a jeho palce zajely jen trochu pod ni, hledal v Billových očích znamení nejistoty, dokonce i sebemenší stín, který by ho zastavil. Billovy oči byly tak vzdálené a nečitelné, tak moc, že málem přestal. Možná na něj tohle bylo až moc.

Ale odvahu mu dodalo, když Bill sklopil zrak a opřel se o něj. Mladší zpěvák vydechl a díval se na Adamovy ruce, cítil, jak mu srdce zrychluje, jak buší silněji každou vteřinou. Tohle se opravdu dělo, opravdu tímto procházel. Další výdech sebou odnesl nervózní nářek. Byl opravdu připravený?

„Nechám toho, jestli chceš,“ zašeptal Adam a tváří se mu otřel o krk. „Přísahám. Jen si řekni.“

„N-ne, nepřestávej…“ polkl knedlík v krku a zavřel oči, aby se sebral. Neměl důvod k panice, vůbec žádný. Adam by mu nikdy neublížil.

„Bille…“ proti svému nutkání, starší z nich vyndal ruce z Billových kalhot a jen mu rozepl knoflík. Chytil Němce za ramena a otočil si ho k sobě čelem, díval se na něj, dokud se mu Bill nepodíval do očí. „Opravdu, je to v pořádku? Nemusíš to dělat. Nemusíš nic dokazovat…“ když Bill neodpověděl, sundal z něj ruce a trochu couvnul, možná jen potřeboval prostor. „Nemusíme.“ Žaludek mu dělal kotrmelce nad jeho vlastními slovy, ale bude spolupracovat, jestli na to Bill bude chtít jít pomalu. Miloval to, co už teď měli, nepotřeboval víc, i když to bolelo.

Nastala chvíle naprostého ticha, jen se na sebe dívali, Bill se za zády prsty držel okraje pultu. Chtěl se cítit víc uvolněně, když ho Adam pustil, protože když ho držel, cítil se tak bezmocný. Nechtěl na sobě silnější ruce, nechtěl nad sebou nechat převzít kontrolu, a nad tím vším nechtěl jiného muže. Ale jak se na něj pomněnky dívaly, tím hůř se mu dýchalo, tím víc svíral pult, tím se zrychloval jeho dech, a jediné co Adam dělal, bylo, že se na něj díval. Bill si nevědomky olízl rty, sklopil pohled a zadíval se druhému na hrudník a břicho, na ruce a dlaně, představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby se ho zase dotýkal. Nemohl s tím bojovat, komu se to snažil nalhávat?

Zpěvák se odstrčil od pultu a hrudníkem se opřel o staršího, rty se mu natlačil na rty jeho. Ruce dal na Adamova ramena a jejich pasy byly jako magnety, přitlačil ho na studenou zeď koupelny. Přestaň bojovat. Přestaň kurva bojovat a nech to jít. NECH TO JÍT. Silné ruce našly jeho pas a přitáhly si ho blíž, zatímco se Billovy prsty zaryly do jeho kůže a jejich boky do sebe narazily. Teď měl Bill kontrolu, to on byl ten, co měl navrch. Efekt z drog se k němu začal vracet, cítil, jak jeho smysly rostou, jak je všechno silnější a zasténal mu na rty.

„Bože…!“ Adam zalapal po dechu, oči otevřel dokořán a odtáhl se od jeho rtů, opřel se hlavou o zeď. Jeho plíce žadonily po vzduchu, jeho srdce tlouklo rychleji než kdy předtím, jeho celé tělo se chvělo, a Bill stále pokračoval. „Bille…“ zhluboka se nadechl, zavřel oči, když rty mladšího chlapce atakovaly jeho krk. Rukama sjel níž po Němcově pasu, přes ostré boky, a znovu skončily na vrchu jeho kalhot. Prsty se zahákl o poutka pro pásek a držel si Billa u sebe, co nejblíž to šlo. Jak se o sebe otřeli, mladík zasténal a zaryl se nehty do Adamovy kůže. To byla odpověď, kterou potřeboval.

Ruce druhého mladíka pustily Billovy kalhoty, hladily ho po zádech, přes chvějící se svaly a lesknoucí se pot. Nahoru a přes ramena, zatímco se Bill znovu dotkl jeho rtů. Znovu se odtáhli, našel Billovy boky a přistoupil blíž, vzal ho a otočil ho tak, že se opíral o tu samou zeď, o kterou se předtím opíral Adam. Nechal Billovi mít trochu síly, ale to bylo všechno, co mu chtěl dovolit, jen tu trochu.

Jak jemné polibky našly Billův krk, jeho prsty našly zip a pomalu ho rozeply, zatímco druhou rukou ho hladil po břiše a po hrudníku. Billovy ostré nehty našly jeho ramena a stiskly, cítil je i na vrchu svých zad a krku, žadonil. Adam si olízl rty a zvedl hlavu tak, aby jeho rty byly vedle Billova ucha. „Věříš mi?“

Němec ze sebe vydal tichý zvuk souhlasu a přikývl, opřel se hlavou o zeď a zalapal po vzduchu. Zpola unavený, zpola přemožený, prosícíma očima se podíval do očí Adamových, přemýšlel, co asi udělá.

Nedokázal se držet pryč od toho těla, od té kůže, i kdyby chtěl. Jeho rty jí byly přitahovány, jeho ruce byly jakoby bez využití, když nebyly na tom těle, jeho tělo se cítilo nekompletní bez druhého přitisknutého na něm. Bez chvíle zaváhání jely Adamovy ruce níž a našly znovu jeho boky, hladily je a stahovaly dolů Billovy kalhoty i jeho boxerky. Necítil látku, jen horkou nově nalezenou kůži, kterou byly přivítány konečky jeho prstů. Bylo mu dovoleno projít zdí, bariérou, kterou si Bill postavil proti okolnímu světu, Bill mu dával svolení projít její první vrstvou. To bylo víc než pocta.

Chvějící se rty se setkaly s Němcovou klíční kostí, teď byly něžné a klidné, namísto té intenzity, kterou skýtaly předtím. Začaly pomalu sjíždět po jeho hrudníku a ramenou, a zvědavá ruka přejížděla po křivce Billova boku, dráždivě přejížděla po jeho podbřišku a zase zpátky. Bill zasténal tak tiše, že to málem nebylo slyšet, když se jeho boky trochu zvedly, žadonily o Adamovu pozornost.

S posledním polibkem na hebké rty našly Adamovy ruce Billův pas, a zatímco si klekl na zem, opatrně se dotýkal každého kousku kůže motýlími polibky. Ignoroval Billovu bolestivou erekci, ale jen pro teď. To čekání bude stát za to. Jeho palce přejely přes Billovy boky, zatímco ho na ně líbal a mazlil se s ním špičkou nosu. Jeho vlastní tep byl tak rychlý, ať už Bill cítil jakékoliv vzrušení, on ho prožíval desetkrát tolik. Adamovy palce mířily blíž a blíž tam, kam je Bill chtěl; chtěl ho dostat na okraj, co nejvíc to půjde.

Vtiskl poslední polibek na překrásné boky a jednou rukou konečně uchopil zpěváku délku, Bill nevědomky přirazil pánví, byl držen na místě zdí a Adamovou druhou rukou.

S prvním bolestivě pomalým pohlazením Adamovy ruky Bill zavřel oči. Jeho hlava jako by plavala pod oceánem. Hubené ruce na Adamových ramenech stiskly a pokračovaly nahoru po jeho krku, dodávaly mu odvahu, zatímco Adamova ruka našla pomalý rytmus. Jeho pěstěné nehty si hrály s na černo obarvenými vlasy a jemně za ně tahaly, zatímco Bill sténal a opíral se o zeď. Vzalo to všechno jeho sílu vůle k tomu, aby udržel boky v klidu, aby byl zticha; bylo to dlouho, co se ho takhle někdo dotýkal, a on měl pocit, že bude křičet, jestli si Adam nepospíší.

Ty samé rty, které poznaly překrásné tělo nad ním, začaly přejíždět po délce v jeho ruce a občas pomněnky vzhlédly vzhůru. Adam cítil Billovo zoufalství a uculil se, miloval, že měl nad ním kontrolu. Seděl vkleče, sklopil pohled, když palcem znovu přejel přes jeho bok a jemně stiskl. Prsty s prsteny v jeho vlasech ho tak prosebně tahaly… kdyby Bill mohl dýchat a mluvit, pak by ho určitě prosil.

Nejprve pomalé, něžné olíznutí a Billovi se málem podlomila kolena. Ruka na Adamově rameni sevřela víc a on zasténal úlevou, vzrušením, absolutní potřebou. „Prosím…!“ naříkal skrz zaťaté zuby, trochu se praštil o zeď do hlavy frustrací a vyčerpáním. Najednou se jeho tělo znovu probudilo k životu, zatímco okolo jeho žaludu kroužil jazyk a jemně ho bral do úst. Zpěvák hlasitě zasténal zpoza zavřených rtů a celé jeho tělo se začalo třást, uvědomoval si Adam, jak příjemné to je?

Silné ruce přimáčkly Němcovy boky ke zdi, občas opustily svoje místo, aby ho pohladily po stehnech nebo břiše. Se zavřenýma očima začal jemně sát, poslouchal roztřesené dýchání zpěváka nad ním, jež se míchalo se steny a těmi nejsladšími zvuky, které kdy slyšel. Jeho palce přejížděly přes boky tak láskyplně, když se jeho ústa odtáhla, na jazyku ochutnal slabou slanost.

Billův dech se uklidňoval, zatímco se ztrácel v tom pocitu. Jeho boky chtěly tak moc přirážet do té perfektní pusy. Starší zpěvák ho držel pevněji, celého ho znovu a znovu polykal a s každým opakováním ho bral do pusy hlouběji. Byl to pocit, ze kterého se mu vnitřnosti míchaly a stahovaly, z kterého v sobě cítil elektrický proud, steny a nářek byly nic ve srovnání s tím, co cítil.

Roztřesená ruka silně zatahala za Adamovy vlasy, když se Bill začal prohýbat u zdi. Otočil hlavu na stranu a snažil se zadržet orgasmus na tak dlouho, jak jen to bylo možné, otevřel trochu oči a podíval se na svůj odraz v zrcadle. Jeho oči cestovaly po vlastních pootevřených rtech, přes těžce se zvedající hrudník a přes svaly lesknoucí se potem… dál dolů k ústům, které ho kouřily…

„Ad’me…“ zpěvák jen sotva zašeptal jméno skrze zaťaté zuby, a v tom na něj přišel orgasmus. Adamovy ruce ho držely, zatímco se Billovo tělo napjalo a zkřivilo, zadržel křik úlevy, když jím orgasmus projel jako kulový blesk. Každá buňky v jeho těle byla v jednom ohni, nikdy se necítil tak naživu. „Kurva…“ stále okolo sebe cítil jeho rty, jak jemně sají, zatímco se Bill vracel na zem. Jak mohl stále pokračovat?

Unavené prsty se pustily Adamových vlasů, teď je jen láskyplně hladily, děkoval mu. Mladší zpěvák byl tak vyčerpaný, nikdy neměl tak velký orgasmus, ani když byl teenager!

Utřel si rty hřbetem ruky, Adam se znovu naklonil a jemně ho začal líbat na boky a břicho, tak mu děkoval zase on.

„Jsi v pořádku?“ Billovo tělo se tak chvělo, že se bál, že omdlí. Bill jen souhlasně zamručel, objal Adama tak, že si ho přitiskl na břicho, hladil ho po vlasech a temenu hlavy. Starší z nich vydechl a odpočíval tam, kde ho Bill držel, byl tak unavený, tak vyčerpaný jen intenzitou této chvíle, že měl sotva energii na to, aby vnímal bolest mezi vlastníma nohama.

„A co ty?“

Adam mu zasténal do boku.

„Budu v pohodě. Nepotřebuju to.“ Bill by s tím byl v pořádku, měl odvrátit pohled a nechat to být, ale namísto toho se na něj jen díval. Cítil na sobě ty překrásné oči, a když se neodvrátily, pak konečně zvedl hlavu a setkal se s nimi.

„Tak by to nešlo…“ zamračil se Němec, chytl ho za ruce a zatahal, aby ho zvedl. Na Billovy rty se vrátil ten nejmenší úsměv, zatímco ho držel za ruce a vedl ho pryč z pokoje. „Následuj mě.“

autor: Raiju

betaread: J. :o)

original