autor: T-KAY & Iveth Biersack
Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel
Bill pomalu dojedl, dopil a celkem spokojeně se uložil do peřin. Jelikož nebyl připoutaný, mohl se konečně pořádně protáhnout.
Bolelo ho celé tělo, ale musel nějak probrat k životu ztuhlé svaly. Prohlížel si své tělo. Pár modřin se ale nerovnalo tomu, jaké jizvy měl na duši. Povzdechl a všiml si, že na zemi pořád leží ty věci, co mu půjčil. Sám se divil, že ho tělo poslouchá. Ale jak se prospal v teplé posteli, bylo mu líp.
Oblékl se a párkrát přešel po pokoji. Zkusil několikrát kliku, ale bezvýsledně. Bylo zamčeno. Okno taky nešlo otevřít. Jenom si smutně povzdechl a sedl si na postel. Nevěděl, co má dělat. Cítil na sobě včera Vinův pohled, když spal. A nechápal to. Na jednu stranu mu ubližuje, a to hodně, ale na druhou pak ví, že na něj v noci kouká a sedí u něj. A pak taky to, jak se probudil a on spal opřený hlavou na posteli a skoro ho držel za ruku. Nechápal nic. Když se ozvaly kroky na schodech, lehl si a koukal do stropu.
Když John odešel, Vin, celý znovu navztekaný z jeho řečí, se vydal nahoru do jeho pokoje. Odemkl a nakoukl, sám nevěděl proč, opatrně dovnitř. Když viděl, že Bill nespí, teprve vešel.
„Koukám, že už ti je lépe,“ pronesl chladným hlasem a ušklíbl se.
Bill se až zatřásl pod tónem jeho hlasu. Jen němě přikývl. Dokonce měl pocit, že má odvahu se ho zeptat na jméno. Nebo na cokoliv. Vin si všiml, že má snědeno.
„Och, tak ty si začal jíst?“ zasmál se a sedl si k černovláskovi na kraj postele. Ten se posunul o kus dál od něj. Vin se ušklíbl.
„Zlato, neboj se mě tolik,“ zašeptal záhadně a přisunul se k němu blíž.
Lehl si nejdřív na bok, a potom rovnou na něj. Překvapilo ho, že Bill ani neprotestoval. Asi měl už takový strach, že se ani nepohnul.
„Jak ty se vůbec jmenuješ, hm? Nebaví mě ti pořád říkat děvko,“ uchechtnul se najednou a chytl mu aspoň ruce.
„Bill,“ sklopil pohled jinam černovlásek.
„Bill… hmm pěkné jméno,“ zkonstatoval hned Vin a zahleděl se do jeho obličeje.
„Co… co potřebujete?“ vykoktal ze sebe slabým hláskem, až ho to samotného překvapilo. Pak si svou otázku vyčítal.
Vin se zasmál a odhrnul mu vlasy z čela. Už zase ten pocit. Ten nepřekonatelný chtíč políbit jeho rty. V duchu si nafackoval. Ale nevydržel to. Sklonil se k němu a políbil ho. Jako by ho objala touha a on nemohl přestat. Pohladil Billa po tvářičce a líbal ho víc a víc.
Bill zprvu nevěděl, co dělat, ale nakonec mu to začal oplácet. Musel uznat, že kdyby s ním nezažil to, co zažil, byl to kus. A líbal úžasně. Neodvážil se však na nic jiného, než mu jenom oplácet jeho polibky. Nepopíral však, že se mu to líbilo. Vin vycítil mírnou změnu v jeho chování. Byl uvolněnější a… vstřícnější. Objal ho kolem pasu a rukama bloudil pod jeho tričkem. Bill si dovolil jeden vzrušený sten. Ujelo mu to automaticky.
Pak jako by do Vina uhodilo a byl zase zpátky. Odtáhl se od něj a mlčky vstal. Hodil po něm tašku s novýma věcma se slovy, že večer si udělají výlet, tak ať se připraví. Zase ho tam zamkl a šel se najíst.
Večer Billovi dovolil sprchu a nechal ho se obléct. Když pro něj pak přišel, spadla mu čelist. Tedy obrazně řečeno, jinak se tvářil pořád stejně. Čapl ho za ruku a mlčky táhl do auta.
„Važ si toho, že jedeš se mnou. Jsi první a asi taky poslední, koho jsem kdy vzal do svého auta,“ uchechtl se ještě předtím, než vyjeli z brány.
Je tma jako v pytli. Skoro není vidět, kudy se jede, protože Vin sešlápl plyn skoro až k podlaze. Najednou se v rádiu ozvou zprávy. To, co Bill uslyší, mu vžene slzy do očí.
„Dnes bylo vyhlášeno pátrání po mladém chlapci jménem Bill Kaulitz. Je vysoký, černé krátké vlasy a naposledy byl viděn před třemi dny ve městě v odlehlé ulici. Jestli máte někdo bližší informace…“ to už Vin rádio vypnul.
„Tak přeci jen tě někdo hledá,“ pronesl tiše, skoro jako by zamyšleně.
Jeho nikdo už nikdy hledat nebude. Otce se zabil sám a máma se někam ztratila. Skoro s rodiči jako malý nebyl. Pořád jezdili někde po známých, ale s nimi přímo byl málokdy. Chlast, drogy a podobně. Povzdechl si a přeladil na jinou stanici. Hleděl před sebe a soustředil se na cestu. Bill byl najednou tak zaskočený, že nevěděl pomalu ani, jak se jmenuje on sám. Byl tak neskutečně šťastný, že o něj někdo má strach. Že ho někdo hledá. Víc štěstí nikdy snad necítil. Jako by všechna bolest najednou zmizela.
Na místě Vin zaparkoval a opět ho přivítal onen muž jako včera. Držel Billa za ruku a ještě v autě mu přikázal, ať se chová normálně a na nikoho ať se moc nedívá, že by si to mohli špatně vyložit. Bill jenom horlivě několikrát přikývl a ťapal mlčky vedle něj. Kolem sebe viděl jenom samé oplzlé nebo podnapité pohledy mužů s děvkami po boku. Ohrnul nos nad tím, že on vlastně je teď to samé. Kéžby tu byl Tom. Ale k jeho smůle, Tom se o rychlá vytuněná auta vůbec nezajímal.
Vin došel až na konec jedné řady luxusních aut a opřel se o sloup. Billa přitáhl k sobě a objal ho.
„Nebolí tě to už?“ zeptal se k Billovu překvapení. Nechápal, co se s jeho věznitelem pořád děje. Střídaly se mu nálady jako na běžícím pásu. Jenom zavrtěl hlavou.
„Je-je to lepší,“ pípl jenom, a okamžitě strhl pohled někam mimo jeho dosah. Neviděl tak už Vinův úsměv. Trval sice jenom několik vteřin, ale usmál se.
„Asi se tu dlouho nezdržíme. Jen pozdravím pár lidí a ty dělej, co jsem ti řekl,“ ani se na něj během proslovu nepodíval, jelikož pohledem už vyhledával ty lidi, které potřeboval.
Jako prvního zmerčil bohatýho týpka, co si už kolikrát prošel vězením a byl to ostřílenej dealer. Měl docela vliv na celý obchod s auty a vším možným ve městě. Samozřejmě jenom tím nelegálním. Vin nasadil svoji nepřístupnou masku drsňáka a vyšel rozhodně k němu i s Billem, kterého si pevně držel za paži. Pozdravili se poplácáním po zádech a vyměněním několika slov. Vypadlo z něj, že by v nejbližší době měla proběhnout výhodná dražba. Vin se zaujetím poslouchal všechno, co mu řekl, a nakonec si plácli. Bill z toho jenom pochopil, že se bude jednat o milióny eur za drahá jedinečná auta, kterých je po celém světě jen omezený počet kusů. A řeči o obchodě se táhly vlastně všemi směry tady. Jeho úkol tady byl však jenom lepit se na Vina a prostě a jednoduše… chovat se jako děvka. Jako všichni tady.
Měl na sobě Vinův vymyšlený obleček, což se rovnalo krátkým kraťáskům s podvazky, přiléhavé, krátké tílečko a vysoké boty. Připadal si hloupě, ale nehodlal se tím zaobírat. Již několikrát zaznamenal dotek na zadečku nebo někde jinde.
Vin se dál vesele domlouval na obchodech a nevšiml si, že se Bill rozhlíží po lidech. Sám Bill měl totiž divný pocit, že zahlídl Tomův účes. Ale nebyl si jistý, tak se snažil v davu najít bratrovu tvář. Trochu doufal, že ho uvidí, rozeběhne se k němu a bude volný. Ale zároveň se k němu Vin choval celý dnešní den opravdu pěkně, a to líbání v tom pokoji se mu opravdu líbilo. Nechtěl si ale přiznat, že by se do svého věznitele snad zamiloval. Nenáviděl ho. Nebo si to jen myslel a přesvědčoval se o tom.
Když Vin domluvil vše, co potřeboval, vzal Billa kolem pasu a dali se na odchod. Největším překvapením bylo, když za sebou uslyšeli volání Billova jména. Bill ztuhnul a bál se, že mu bude ublíženo, ale mýlil se. Vin se jen ušklíbl, nasadil úsměv a společně s Bíllem se otočil za hlasem. O to víc překvapený byl Bill, když v příchozím poznal své dvojče.
„Bille,“ vydechl Tom, přišel k nim a chtěl svého bratra obejmout, když v tom se zarazil, když si všiml Vinovy ruky kolem bratrova pasu a Billova oblečení.
„To ani svého brášku neobejmeš, Billí?“ usmál se Vin a popostrčil Billa Tomovým směrem.
Bill se na něj překvapeně koukal. Nevěřil by, že něco podobného uslyší právě od Vina. Děkovně se na něj usmál a šel Toma obejmout. Tom ho pevně sevřel v náruči a nechtěl ho pustit.
„Co to máš na sobě brášínku?“ šeptl Tom, pohledem si ale prohlížel Vina.
„Oblečení,“ zalhal Bill. Ani nevěděl proč.
„Tohle nevypadá jako oblečení. A kde ses vůbec toulal, a kdo je tohle?“ začal se hned ptát Tom.
„Ale je to oblečení. A… prostě jsem se toulal po ulicích a někdo na mě vystartoval a on mi pomohl,“ zase mu zalhal.
„Má tenhle chlap vůbec jméno?“ zavrčel Tom.
„Jo…. jsem Vin. Vin Diesel,“ představil se Vin a podal Tomovi ruku. Ten ji neochotně přijal, a tak si potřásli rukama.
„Vin Diesel? Nejste ten překupník aut?“ zeptal se Tom zvědavě. O tomhle už něco slyšel, proto mu jeho jméno připadalo povědomé.
„Nedá se říct překupník. Pouze kupuju a prodávám auta. Jsem jen podnikatel,“ usmál se Vin. Měl na tohle svoje výmluvy.
„Aha. Ale děkuju za brášku,“ řekl Tom už klidněji.
„To byla maličkost. Nikdo by určitě nechtěl, aby se tak hezké tvářičce, jako je ta Billova, něco stalo,“ uchechtl se Vin.
Bill to celou dobu sledoval. Nechápal sám sebe, proč lže právě Tomovi. Nikdy si nelhali, až než ho Vin vyzval, aby šel obejmout bratra. Nechápal sebe, nechápal Vina a nechápal ani to, že si v duchu přál zůstat s Vinem.
„No to ne. Půjdeme domů, Billí?“ otočil se Tom na Billa, čekajíc na jeho odpověď. Zároveň i Vin čekal na černovláskovu odpověď. Kdyby totiž odešel s Tomem, byl by nahranej. Nevěděl, zda mu může věřit, že bude mlčet.
„Ehm… Tomi, promiň, ale zůstanu s Vinem. Tolik mu dlužím za záchranu a mám ho moc rád. Trochu víc mi přirostl k srdci,“ odpověděl Bill, ale nebyl si jistý, jestli je to pravda nebo další lež. Vin na něj vytřeštil oči a překvapením vydechl. Nečekal tuhle odpověď, ale to ani Tom.
„Oh… aha. No ale budeš mě navštěvovat, ne?“ ozval se Tom trochu zklamaně.
Bill se opatrně koukl na Vina. Bál se totiž, že to nepovolí. Vin se ale usmál a naznačil mu, že možná ano. Bill se usmál a Tomovi tak skoro kladně odpověděl. Pak se rozloučili, Vin s Billem nasedli do auta a odjížděli k jeho domu.
V autě bylo ticho, ale ani jednomu to nevadilo. Oba přemýšleli. Bill nad tím, proč Tomovi tak lhal, a zároveň nad tím, proč Tomovi neodsouhlasil to, že s ním odejde domů. Vin naopak přemýšlel nad Billovým úsměvem, který mu na krátký okamžik vyrazil dech.
„Bille?“ ozval se po dlouhém tichu Vin.
„A-ano?“ koktnul Bill.
„Neboj se. Proč jsi mu odpověděl, že zůstaneš u mě?“ zajímal se.
„J-já n-nevím. Bál jsem se,“ hlesl Bill a klopil hlavu k podlaze auta.
„Bál? Jako mě? To já se spíš bál, že když s ním odejdeš domů, tak jsem nahranej,“ objasnil mu Vin. Ani netušil, proč mu to říká, ale nechal to být.
„Nic bych neřekl,“ šeptnul Bill.
„Tím si ale jistý být nemůžu. Mohl jsi s ním odejít. Navíc, tvoje slova zněly, jako bys to myslel vážně,“ řekl Vin a zrovna parkoval v garáži svého domu.
Bill mu na to neodpověděl. Pomalu vystoupili a vcházeli do prostor domu. Vin pro jistotu odvedl Billa do ‚jeho‘ pokoje. Chvíli přemýšlel nad tím, jestli ho připoutá. Podrbal se na bradě.
„Hmm… oblíkni si ty tepláky a triko, a když slíbíš, že se nepokusíš utéct, tak tě ani nepřipoutám za ruku k posteli, co ty na to?“ zeptal se a čekal na odpověď.
autor: T-KAY & Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Mechápem Billa. Keby som dostala takúto priležitosť dostať sa od Vina čo najdalej využila by som ju. Dúfam, že Bill bude Toma navštevovať,a že Bill svoje rozhodnutie neolutuje.
Nooo tak to zírám ,, on měl příležitost utéct a neutekl? 🙂 Tak na tom bude něco čemu se říká láska tak honem další díl 🙂
Jsem zvědava kdy se daj dohromady.
no teda, ja mám pocit že Vin je schizofrenik alebo čo.. trochu mi nejde do hlavy to jeho správanie, že sa do Billa len tak zamiluje a Bill doňho tiež keď mu tak ubližuje.. príde mi to trochu nereálne 🙂 a dosť ma prekvpil Tom, že čo tam robil keď sa nezaujíma o tuning, to bola teda dosť silná náhoda, či? xD inak diel pekný, len nechápem prečo Bill nezdrhol keď mal príležitosť xD som teda zvedavá na pokračovanie, dúfam len že sa do seba nezamilujú, to by bolo trošku od veci po tom všetkom 🙂