Profesor 12.

„Tohle neuklidím ani za týden, a to naši přijedou už dneska,“ řekl Georg, kterého ovládla střední kocovina po tom včerejším velkolepém mejdanu. Jeho kráska Monika, se kterou strávil noc, se přebrodila přes ten nepořádek a donesla mu kafe.

„Já ti pomůžu,“ usmála se na něj a napila se své kávy.

Mezitím sešel po schodech rozespalý Andreas s pořádnou kocovinou. Jeho blond vlasy byly rozcuchané do všech stran a tričko měl oblečené naopak. Přišel až ke dvojici.

„Kamaráde, já asi ojel tři za jednu noc,“ zasmál se, ale ne nějak moc, jinak by mu hlava explodovala.

„Fakt?“ zasmál se Georg.

„Jo, ráno jsem se probudil a ležel vedle mě nějaký roztomilý černovlásek a druhý, s hnědými vlasy, měl hlavu na mém hrudníku a ten třetí byl vedle toho černovláska. Jak já jsem to zvládnul, to nevím,“ podrbal se za krkem.

„Třeba ojeli oni tebe, a máš naruby tričko,“ upozornil ho Geo.

„To asi ne, protože mě zadek nebolí, ze tří bych už asi nechodil,“ přehodil si tričko a smál se.

„Pamatuju si tě tady jenom s tím černovlasým, než jsme my odešli,“ řekla hnědovlasá dívka, „jinak jsem Monika,“ doplnila.

„Andreas,“ představil se blonďák a podal si s ní ruku. „Je pěkná,“ řekl Georgovi a culil se.

„Je, ale nech si zajít chuť,“ ušklíbl se Georg a poplácal Andyho po zádech.

„Já tady pořád jsem,“ upozornila na sebe Monika.

„My víme, vždyť říkáme jenom samou chválu,“ usmál se Andreas. „Mimochodem, kdepak máme našeho černovlasého raubíře?“ zeptal se, než šel do kuchyně.

„Nevím, ještě jsem ho neviděl a Toma taky ne, takže by třeba…“ písknul a naznačil ten nám všem známý pohyb pánví.

Mezitím v Georgově pokoji se Tom probudil jako první. V náručí mu spal černovlasý anděl. Moc si toho ze včerejška nepamatoval, jenom útržky, ale když vedle sebe viděl nahého Billa, bylo mu víc než jasné, co se stalo. Políbil ho do vlasů a prohrábl se mu v nich. Černovlásek se zavrtěl a víc se k Tomovi přitiskl.

„Vstávej, Šípková Růženko,“ uculil se a pohladil ho. Billovi se nechtělo, chtěl ještě spát u Willa stulený.

„Mně se ještě nikam nechce, kašlem na školu,“ zabrblal a Toma tím rozesmál.

„Nemusíme do školy,“ zašeptal mu do ouška a políbil ho na něj. Bill se zarazil. Tohle nebyl Williamův hlas. Ani smích. Otevřel oči a zahleděl se do mandlových očí dredatého kluka. Leknutím se odtrhl a vyděšeně na něj zíral. Postupem času mu začínalo docházet několik věcí. Hladil ho cizí kluk, líbal ho cizí kluk, je v posteli úplně nahý, a když se tak díval na dredáče, tak mu bylo jasné, že ten taky. Všechno to do sebe zapadalo.
„My jsme… to?“ nebyl schopný se vykoktat. Pomalu se vlády ujímala děsná kocovina a bolela ho hlava. Cítil, že mu asi brzo praskne.

„Vypadá to tak, ty si ze včera nic nepamatuješ?“ otázal se Tom a černovlásek jenom zavrtěl hlavou. „No to nevadí, ale věřím, že to jistě bylo víc než dobrý,“ přišoupl se zase k němu.

Bill rychle vyletěl z postele a honem na sebe hodil boxerky a kalhoty. Když dopnul přezku pásku, pohlédl na Toma.

„To vadí a neskutečně hodně. Bože, já jsem takový idiot, co jsem to udělal!“ zajel si rukama do vlasů a zatahal za ně. Teď jej ovládla panika. Tohle mu William neodpustí. On jej sprostě podvedl s klukem, jehož jméno si ani nepamatuje. To nebylo dobré, vůbec.

„No tak, kotě, nevyšiluj tolik, byla to jenom jedna noc,“ Tom moc nechápal, proč takhle blázní.

„Jo, jedna noc, která zničí celý můj vztah, sakra!“ povzdechl si a sedl si na modrý polštář na sezení. Dal si tvář do dlaní a přemýšlel, co bude dělat. Až se tohle jeho matematický princ dozví, bude naštvaný. Jistě bude i křičet, a nakonec ho opustí. Nevěra je v partnerském životě těžký zločin a jen málo z lidí umí odpouštět. To jsou pak skuteční andělé.

„Ale no tak, snad to nebude tak horký. Tak mu to říkat nemusíš,“ pokrčil Tom rameny.

„Jenomže se pak nedokážu dívat na to, jak je šťastný a já mu lžu do očí, musím mu to říct, prostě musím,“ rozhodl se, oblékl se a vydal se dolů. Tam zahlédl oba své kamarády ještě s nějakou hnědovlasou slečnou.

„No vida, tady ho máme,“ zvolal Andreas. Byli v kuchyni a sledovali lidi, jak se probouzeli z různých koutů, ať už to byla země, stůl, gauč, nebo byli opření o stěnu. S bolestí hlavy nadávali a snažili se dát dohromady a trochu uklidit, ať toho Georg nemá tolik.

„Ahoj,“ pozdravil je všechny a pohledem sjel na brunetku v Georgově tričku.

„Ahoj, jsem Monika,“ představila se mu a mile se usmála. On jí taky sdělil své jméno a podal jí ruku.

„Tak copak jsi dělal?“ ptal se hned svalnatý mladík, kterému bylo už o něco lépe. To kafe bodlo.

„Samé blbosti, ani mi to nepřipomínej,“ zavrtěl hlavou a šel si pro kávu, která byla pro všechny asi jediná záchrana. Nic jiného tam pomalu ani nabylo, jenom nepořádek.

„Tak s kým?“ vyptával se hnedka Andreas. Byl zvědavý jak opice.

„Nějaký dredatý kluk, nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje,“ zamumlal Bill a napil se černého nápoje.

„Tom! Věděl jsem to, sakra, měl jsem se s tebou vsadit,“ řekl Georg blonďákovi a usmíval se.

„Ještě, že jsem to neudělal,“ oddychl si Andy.

„Je fajn, že se bavíte na můj účet,“ pronesl Bill otráveně. Tvářil se sklesle, bylo to taky díky té kocovině.

„Ale no tak, Bille, jedna blbá noc tě nezabije, aspoň sis užil, teda pokud si něco z toho pamatuješ, ale jak tě znám, asi nic, co?“ podotkl blonďák. Bill na to nic neodpovídal. Neměl náladu na vtípky.

„Je ti moc špatně, co?“ přišla k němu Monika. Billovi bylo špatně, ale ze sebe samého. Avšak nechtěl být nepříjemný i na tu slečnu, a tak jenom kývnul. Tak byla pohotová. Našla ve skříňce jedlou sodu a rozpustila ji ve vodě. „Tohle vypij,“ podala mu skleničku. Bill se nad tím šklebil, ale nakonec to vypil.

„Ty se v tom nějak vyznáš,“ pravil svalnatý mladík a koukal na svou slečnu, se kterou strávil noc, s úsměvem.

„Studuju zdravotní školu, a navíc, tohle zná každý,“ usmála se.

„Oh, takže sexy sestřička? Kamaráde, ty si umíš vybírat,“ zasmál se Andreas a poplácal Georga po zádech.

Když to Bill vypil, dlouze vydechl a podíval se na svoje kamarády, poděkoval Monice, a nakonec jim oznámil, že půjde domů se prospat. Andreas navrhoval, že by šel s ním, ale on nechtěl, potřeboval být sám se svými vlastními myšlenkami. Toho psychopata už chytili, takže se neměl čeho bát. Šel pomalu s rukama v kapsách a o všem přemýšlel. Bylo to tak zamotané, a přitom tak jednoduché. Prostě mu jenom řekne, co udělal, a potom odejde zřejmě navždy. Je to jednoduché si to myslet, ale těžké udělat.

Když došel domů, bylo asi kolem půl dvanácté, tedy akorát na oběd. Jeho máma stála u kuchyňské linky a vařila. Při tom jí hrála nějaká chytlavá písnička v rádiu. Všimla si Billa a pozdravila ho. Viděla, jak je zřízený po té párty, nabídla mu oběd, ale on odmítl a šel se raději prospat. Až bude mít trochu čistější hlavu, pak se mu bude lépe uvažovat. Zašel si napřed do sprchy, a pak si jenom v boxerkách zalezl do svého pokoje a usnul.

Když se probudil, bylo šest hodin odpoledne. Netušil, že spal tak dlouho, ale ten spánek mu náramně prospěl. Už ho nic nebolelo a cítil se odpočatý a taky hladový. Posadil se na postel a protáhl se. Pak si vzpomněl na to, co jej čeká, a nálada mu okamžitě poklesla. Jak jen mohl být tak hloupý? Jen tak se vyspat s cizím klukem, když někde jinde je osoba, kterou miluje? Neuvěřitelně ho hryzalo svědomí. A to byl teprve začátek celého toho utrpení.

Raději se oblékl a šel se něčeho najíst, aby uspokojil svůj žaludek. Dneska už nebude Williama otravovat.

„Bille, nechal sis tady mobil a přišly ti asi dvě zprávy,“ oznámila mu jeho máma a donesla mu telefon. On jí poděkoval a podíval se, od koho jsou. Obě byly od Willa. Ta první byla opravdu milá.

Ahoj, můj malý puberťáku, doufám, že si užíváš oslavu a pořádně se opij i za mě 😉 Billovi se na tváři vykouzlil lehký úsměv, ale v momentě zase zamrzl. Pak si přečetl další zprávu.

Billa tak neskutečně bolelo srdce. Neodepsal mu, ani teď, když si ty zprávy přečetl. Prostě to nedokázal. Připadal si sprostě a trapně. Zítra mu to po škole řekne, musí!

autor: Tina