autor: Helie
Trest z lásky
Bill zabouchl dveře do svých komnat. Zády se svezl po hrubě opracovaném dřevě. Z očí mu stékaly slzy. Záda opřená o dveře mu pekelně žhnula, bolela ho. Cítil pulz v ranách. Ozvalo se tiché zaklepání. Bill nereagoval. Předpokládal, že se do komnat snaží vejít Tom. Nechtěl ho teď vidět.
„Pane, to jsem já, otevřete mi,“ ozvala se za dveřmi tichá prosba. Bill podle hlasu poznal Jeremyho. Namáhavě se vyškrábal na nohy, aby mu mohl otevřít. Hned co mladík vkročil do dveří, mu padl kolem krku. Zabořil nos do jeho ramene a sípavě se rozplakal. „Tolik mě to mrzí, pane,“ zašeptal Jeremy ve snaze utišit pánovy nářky. Bill byl však k nezastavení. Nemyslel si, že by si něco takového zasloužil. A nemyslel si, že by na něj byl Tom schopný vztáhnout ruku.
„Je-je to moje chyba. Z-zasloužil jsem si trest,“ zavzlykal Bill do sluhovy opálené kůže na rameni. Cítil jeho silné ruce, jak mu něžně přejíždějí po bocích v místech, kam se bič nedostal. Držíce Billa za boky, Jeremy opatrně zacouval, dokud je nedostal k něčemu, na co by se Bill mohl posadit.
„Ukážete mi rány, pane? Ošetřím vám je,“ zeptal se něžně sluha a odrhnul z Billovy tváře prameny potem slepených vlasů. Bill slabě přikývl. Nechal Jeremyho, aby ho k sobě otočil zády, a vyhrnul mu noční košili, kterou si Bill stále ještě nestihl převléct. Na zádech košile se skvěly zarudlé fleky čerstvě zaschlé krve. Jeremy usykl, když viděl Billova do krve došlehaná záda.
„Nemám zavolat léčitele?“ zeptal se opatrně, když si prohlížel hluboké rány. Nechápal, jak faraón mohl něco takového dovolit, ba co víc – jak mohl něco takového vůbec nařídit. Všichni v paláci si mysleli, že je Bill člověk, který dokázal otevřít faraónovo srdce a naklonit si ho. Všechny proto překvapilo, že faraón nechal Billa zpráskat bičem, když se neprobudil vedle něj a zjistil, že Bill nestrávil noc ani ve svých komnatách. Byl naprosto nepříčetný, nenechal si situaci vysvětlit.
„Nepomohl by mi. Z Toma mají všichni strach,“ zakroutil hlavou Bill. „Jsem ti vděčný, Jeremy. Myslel bych, že ani ty mi nepomůžeš.“
„Jsem tu vždycky pro vás, pane,“ pousmál se sluha. „Nechám přinést vodu, abych vám rány vyčistil. Zatím si lehněte na postel a snažte se nehýbat, aby vás rány zbytečně nebolely.“
Sluha odběhl ven, aby přivolal malé dítě, které poslal pro vodu. Hned nato se vrátil k Billovi a pomohl mu dobelhat se do postele.
„Můžu použít na čištění ran vaši košili, pane? Krev stejně nepůjde odstranit.“ Bill pouze chabě přikývl a položil se na břicho na postel. Každý sebemenší pohyb ho bolel. Nejvíc ale bolely vzpomínky, jak ty daleké, tak ty staré sotva pár minut.
Flashback
Bill utíkal zbrkle chodbami, nevšímal si lidí, kteří procházeli kolem něj. Snažil se ignorovat každého, koho potkal, a doufal, že tím vyvolá ignoraci od ostatních lidí. Jaké by se rozběhlo pozdvižení, kdyby si někdo všimnul, odkud utíká. Bill nepochyboval o tom, že by Tom dal okamžitě popravit jeho i Anise. Celou dobu strachem skoro nedýchal. Až když doběhl do svých komnat, úlevně si oddechl – příliš brzo.
„Kde jsi byl?“ zeptal se známý hlas. Nadskočil úlekem. „Tak kde jsi byl?!“ prudký výkřik zazněl tak nečekaně, že Bill nadskočil ještě jednou. Tom seděl u okna, díval se ven na pomalu vstávající slunce. Vypadal naprosto klidně, ale uvnitř něj se vařila všechna krev. Bill se skloněnou hlavou došel až k němu. Nedokázal mu odpovědět. Doufal, že se mu povede projít tak, aby si ho nikdo nevšiml.
„Projít se,“ zašeptal. Tom se k němu otočil. V očích se mu odrážela všechna zlost nahromaděná uvnitř něj. Někde za ní se ale také zračilo hluboké zklamání a bolest.
„Nelži mi, Bille, prosím tě, nelži mi,“ odpověděl taktéž šeptem.
Vstal. Postavil se přímo naproti Billovi, dlaní spočinul na jeho tváři stále ještě zčervenalé během. „Předpokládám, že otrokář porušil můj rozkaz. Slíbil jsem, že pokud ho poruší, postihne ho trest. Ale protože nemám žádné důkazy, jediným potrestaným budeš ty, Bille. Myslel jsem, že se alespoň od tebe dočkám věrnosti,“ na konci věty se mu zlomil hlas. „Tvůj trest stanovím hned, proběhne taktéž hned. Pětadvacet ran bičem na hlavním palácovém nádvoří.“
Bill vytřeštil oči. Nic, co mu Tom říkal, mu nedávalo smysl. Nic, až na trest, který pro něj určil.
„Nechci tě trestat, Bille, tvá bolest je bolestí mojí, ale nedáváš mi jinou možnost.“
Malý silně opálený chlapeček donesl do Billových komnat vědro s lehce ohřátou vodou. Vykulil bledě modrá očka, když viděl bílého mladíka s rozedřenými zády nataženého nahého na jeho posteli. Bylo na něm vidět, že neví, co má dělat – jestli odložit vědro a zakrýt si oči, nebo vědro držet dál a vyčkat Jeremyho rozkazu.
„Polož to a jdi,“ poručil Jeremy, který zatím rozřezával na cáry Billovu noční košili, aby ji použil na provizorní obvazy. Chlapec položil vědro na zem a s hlubokou úklonou utekl. Jeremy s úsměvem zakroutil hlavou, jeho tvář však téměř okamžitě potemněla, když jeho pohled znovu dopadl na Billova záda. Svižným krokem došel pro vědro a namočil do něj jeden cár látky, aby Billovi omyl záda a vyčistil rány, aby se lépe zatahovaly.
„Tolik mě to mrzí,“ zopakoval Jeremy už snad posté.
„Nemusí tě to mrzet, Jeremy. Je to moje chyba, můžu za to sám.“
„Pane, proč vás faraón vůbec potrestal, smím-li vědět? Do našich řad se donesly pouze zvěsti, rád bych věděl, co je pravda a čemu mohu věřit. Samozřejmě znám oficiální verzi, kterou sdělil faraón všem – že jste šel, kam nemáte.“
„Jsem až příliš troufalý. Jsem blázen,“ zašeptal Bill. „Nedivím se Tomovi, že mě nechal zbít, na jeho místě bych nejspíš jednal obdobně. Zklamal jsem jeho důvěru.“
„Nechci být troufalý, ale připadáte mi jako člověk, kterému je dobré důvěřovat. Navíc je na vás vidět, že vám na faraónovi skutečně záleží.“
„Zapletl jsem se do něčeho, do čeho jsem se nikdy zaplést neměl. A neexistuje cesta ven,“ odpověděl posmutněle Bill a usykl, když mu Jeremy látkou zajel do hlubší rány. Bezděky si vzpomněl na svoje šestnácté narozeniny, na den, kdy ho Anis připravoval na cejchování.
„Nerad bych se vás dál vyptával. Ale zajímalo by mě, jaká pro někoho vašeho postavení může být bezvýchodná cesta. Opakuji, že nechci být troufalý, ale vždycky jsem si myslel, že lidé vašeho postavení starosti nemají.“
„Každý má starosti, Jeremy. Ty, já, otroci… Všichni. Jde jen o to, jaké ty starosti jsou.“ Jeremy přikývl, dávalo to smysl. Rozhovor s Billem se mu líbil. Nikdy mu nepřipadalo, že by si byl s někým takto vysokého postavení takhle blízký. Líbilo se mu, že mu Bill důvěřuje.
Dál už nemluvili. Jeremy dál pečoval o Billova záda a Bill se snažil nevnímat bolest, která mu každou chvíli vystřelovala do celého těla. Jeho myšlenky se zatím vrátily k potupné události, kdy stál uprostřed hlavního nádvoří – rozlehlého náměstíčka přímo před částí paláce, která patřila faraónovi.
Flashback
Sám Tom dovedl Billa až doprostřed náměstí. Stoupl si na špalek, který tam přistavil kat. To on měl vykonat trest na Billových zádech. Stál a promlouval o trestu, který bude na Billovi vykonán, o jeho důvodu a jeho vykonání. Všechny uvítal, jako by se jednalo o nějakou společensky kladnou akci. Bill pouze stál se svěšenou hlavou a nechával na sebe dopadat ticho ostatních, které se rozlilo všude kolem svou ohlušující silou. Nikdo si nedovolil ani promluvit, protože se jednalo o něj, o faraónova
mazlíka.
Počítal vteřiny, které bolestně ubíhaly.
A pak Amendetom slezl ze svého špalku. Věnoval Billovi poslední pohled plný zklamání a bolesti, než se přesunul ke svému trůnu, který sem byl speciálně za tímto účelem dopraven.
„Vyhrňte mu košili!“ poručil kat dvojici sluhů, kterou dostal pro své potřeby. Sloužící docupitali k Billovi a vyhrnuli jeho noční košili, takže odhalili záda plná jizev. Bill slyšel, jak několik přihlížejících zalapalo po dechu. Zajisté všichni znali jeho minulost, ale jen málokdo měl možnost setkat se se skutečným otrokem. Ty malé děti, které zde Tom nechal, aby mu sloužily, potkávali lidé každý den. Ale děti nikdo netrestal…
Další, co se dostalo k Billovým uším, bylo zasvištění kůže letící vzduchem. Kat si zkoušel sílu svého biče. Davem se ozvalo zahučení, když se svištění ozvalo znovu. Tentokrát ho Bill nejen slyšel, ale také cítil. Ostrá bolest se zaryla do jeho zad a rozproudila se mu celým tělem. Před očima viděl mlhu, nohy se mu roztřásly.
S rostoucí bolestí počítal rány, jež dopadaly na jeho záda. Pět, šest, sedm.
S hlavou hrdě vztyčenou, ale se slzami v očích sledoval ohromený dav přihlížející jeho neštěstí. Shromáždili se sem všichni, dokonce i lidé, kteří běžně v hlavní části paláce nepracovali. Viděl sluhy, služky, dělníky, zahradníky, zemědělce a malé děti, kterým matky zakrývaly oči. Jediná tvář, které se obloukem vyhýbal, byla ta Tomova. Periferním viděním zaregistroval, že je odvrácená od hrůzné podívané. Díval se někam ke svým nohám… Na černý stín, který stejně věrně jako vždy ležel u jeho nohou. La-ila se na rozdíl od svého pána nestrachovala podívat na Billa, pohled zlatavých očí zvířete se na moment střetl s hnědýma očima člověka mučeného jako zvíře.
Patnáct, šestnáct, sedmnáct.
Bill dál zíral do davu, po tvářích mu tekly slzy a po zádech krev. Kat ho rozhodně nešetřil, otevíral jeho stará zranění. Bill bloudil pohledem v davu, hledal osobu, o které se bál, že se také přijde podívat. Doufal, že otrokář bude stále ještě nazlobený na jeho osobu a třeba zůstane ve svém bytě.
Dvacet, dvacet jedna.
A pak ho spatřil. Stál stranou od ostatních, schovaný ve stínu jednoho sloupu. Díval se přímo do Billových očí. I v tom pohledu Bill viděl smutek. Anis s ním soucítil a Bill znovu zapochyboval o svém rozhodnutí. Jak moc těžké by bylo utéct?
Dvacet čtyři, dvacet pět.
Sluhové pustili jeho paže a on se svezl na kolena. Záda ho pálila jako snad nikdy, nebo si to alespoň nepamatoval. Až teď si uvědomoval, jak moc mírné byly Anisovy tresty na jeho těle. Nikdy ho nebil víc, než musel. Zato kat si s ním ošklivě pohrál.
Ještě dlouho klečel uprostřed náměstí a snažil se rozdýchat bolest. Někdo mu pomohl na nohy a zakryl jeho potupnou nahotu noční košilí. Pak už jen cítil, jak se jeho nohy samy dávají do pohybu a míří k jeho komnatám.
Konec flashbacku
„Pane? Nespěte, pane,“ zatřásl mu někdo ramenem. Nespal, pouze podřimoval. Myšlenky na onu potupnou událost se mu i nadále proháněly hlavou, přehrávala se mu před očima stále dokola. Snad byl i vděčný, že k němu Jeremy znovu začal mluvit. „Ošetřil jsem vaše rány, jak jen v naší situaci šlo. A přemýšlel jsem. Víte, nejspíš je troufalé přemýšlet o věcech, které se mne netýkají, ale rád bych vám pomohl. Ale jedině s vaším svolením.“
„Mluv, Jeremy, nepotrestám tě, ať řekneš cokoliv. Třeba mi skutečně pomůžeš,“ usmál se slabě Bill.
„Víte, pane, v blízké době proběhne období slavností na počest nástupu faraóna na trůn. Také v té době bude slavit jednadvacáté narozeniny. Myslím, že kdybyste mu dal něco speciálního nebo něco speciálního nachystal, vaše provinění by bylo odpuštěno. Stačí, když mu dokážete, že vám na něm skutečně záleží,“ pousmál se Jeremy, sedící na kraji Billovy postele. Bill pokýval hlavou, dávalo to smysl. Možná to bylo jenom málo, ale za pokus to rozhodně stálo.
„Nevěděl jsem, že Tom bude mít výročí.“
„Nemohl jste to vědět, takové informace se k otrokům většinou nedostanou.“ Za normálních okolností by Bill Jeremyho okamžitě poslal pryč s křikem, tentokrát však jen přikývl. Nemělo cenu se zlobit, i když byl Jeremy troufalý, měl pravdu. Takové informace se k otrokům nikdy nedostaly, a i když žil už skoro rok v paláci, nikdy se po takových informacích nepídil.
„Budu o tom přemýšlet, každopádně děkuji za tip, myslím, že je to zatím to nejlepší, co bych mohl udělat,“ usmál se Bill na blonďáčka a poplácal ho po ruce. Mladý sluha stydlivě sklopil pohled, jako by na něj až teprve teď dolehly rozpaky, jež měl cítit už od začátku jejich někdejšího rozhovoru.
„Donesu vám něco k jídlu, ještě jste ani nesnídal a to už se blíží doba oběda,“ zvedl se Jeremy ze svého místa a pokorně se poklonil. Bill pokýval hlavou. I on se pokusil vstát. Nejhlubší rány měl ovázané obvazy, ostatní Jeremy nechal volné, aby k nim šel vzduch a rychleji se zatáhly. Záda ho pekelně bolela, vstát představovalo téměř nemožný úkol. Stejně se se zaúpěním svalil zpátky na postel.
Lehl si znovu na břicho a hlavu si podepřel polštářem. Rozhodl se, že čas, než se Jeremy vrátí, využije k tomu, aby přemýšlel o tom, jak adekvátně si vrátit Tomovu přízeň a zbavit ho dalších podezření.
Zatímco se snažil vymyslet něco originálního a důmyslného, znovu se mu začaly klížit oči. Sváděl to na bolest, která otupovala jeho smysly. Jeho organismus se před ní automaticky snažil utéct. Už skoro spal, když do pokoje vkročil Jeremy. Potichu položil jeho jídlo na stůl a nechal ho spát. Chápal, že se jeho pán potřebuje co nejvíc vyspat, vyspat se ze vší té bolesti, kterou prožil. Skoro po špičkách se odporoučel z pokoje, potichu za sebou zabouchl dveře. Málem vyjekl, když se proti němu v prázdné chodbě zničehonic objevila tmavá postava vysokého člověka. Snědý muž mířil přímo k němu, ve tváři ustaraný výraz.
„Jdete od něj, že ano? Od Billa…“ zeptal se. Jeremy se rozhlédl po chodbě, stále ještě mu nedocházelo, že muž mluví s ním. Když zjistil, že chodba kromě nich dvou zeje prázdnotou, váhavě přikývl a potvrdil tak mužovi domněnky. „Jak je mu?“
„Nejsem si jistý, jestli vám něco takového můžu říct, nikdy jsem vás tu neviděl,“ zakroutil hlavou Jeremy a naklonil ji mírně ke straně, aby viděl mužův cejch. Otrokář. Co bylo otrokáři do toho, jak je Billovi?
„Prosím, je to pro mě důležité,“ zamumlal otrokář a prosebně se na něj zadíval.
„Před chvílí jsem mu ošetřil rány, teď nejspíš spí,“ vydechl rezignovaně Jeremy.
„Děkuji,“ usmál se na něj otrokář a otáčel se k odchodu. Než však odešel, otočil se ještě zpět na Jeremyho. „Neříkejte mu prosím, že jsem tu byl. Bude to tak lepší.“ Než mu Jeremy stačil dát souhlas, nebo se ho zeptat na něco víc, svižným krokem vyrazil pryč.
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
To je tak smutný… doufám, že to mezi Tomem a Billem zase srovná… jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
dobře mu tak…lézt do cizí postele…
Chudak Bill tak moc jej nemněl trestat.
[1]: Neboj, hned v dalším díle to mezi nimi bude v pořádku, dokonce i víc než to :DDD
[2]: Však to nebude poprvé ani naposledy 😀
[3]: Svým způsobem si to zaslouží… navíc kdyby ho nenechal zbít, nejspíš by nikdy nedošlo k tomu, k čemu dojde v dalším díle 😉
Páni, tak to bylo od Toma docela kruté, doufám, že Bill vymyslí něco originálního a vrátí se mu tak zpět jeho přízeň a důvěra.
Jinak to byl opravdu hezký díl 🙂
No tedy! Nestačím se divit.
Vlastně si nejsem jistá, na čí straně jsem. Bill si nezasloužil takové ponížení a bolest, ale na druhou stranu chápu Tomovu žárlivost – a co si budeme povídat, chlapská ješitnost je taky pěkný oříšek.
Aspoň už kluci ví, že to jejich faraon myslí vážně a tolerovat jim to tedy opravdu nebude 😀
No co to jako je??!!
Člověk se vrátí z dovolené a čekají na něj takové šoky!
Teda Amendetom má u mě totální utrum, takhle si léčit poraněnou ješitnost, to je naprosto ubohé a hlavně absolutně nedůstojné a nehodné faraona!
Zneužít svou moc, aby si dokázal, jaký je neomezený vládce, vždyť Bill mohl i umřít, ale taková maličkost faraona samozřejmě nezajímá, najde si jiného mazlíčka a poslušnějšího…
Já osobně nechápu, jak ho po tomhle Bill ještě někdy bude mít rád, Amendetom ho navždycky zohavil a to mluvím jenom o tělu, co teprve Billova duše…
Ten trest mohl být rozhodně mírnější a méně ponižující, stačilo by domácí vězení, vždyť Bill vlastně vůbec nic neudělal.
Po tomhle si přeju, aby Bill faraonovi utekl a když už nezůstane s Anisem, ať je raději sám, ale Amendetom ať má utrum, Billa si nezaslouží…
[5]: Určitě, Bill je originalita sama 😀
[6]: Lisouši, nedělej, že jsi o ničem nevěděla 😀
No faraón jim to sice možná tolerovat nebude, ale jde o to, jestli je to vůbec bude zajímat. Samozřejmě Bill se nějakou dobu určitě bude snažit sekat latinu, ale uvidíme, jak se bude chovat, až si pro něj sám Anis dojde 😀
[7]: Vítej zpátky, Jani, chyběla's nám! =)) Víš, že jsem si dokonce říkala, jestli náhodou nejsi na dovolené, že je tu těch komentů od tebe nějak málo? 😀
Myslím, že nepočítá s tím, že by Bill mohl umřít. Vždyť byl otrok, musel být na rány zvyklý, i když je to od Toma rozhodně slušná podpásovka. Ale zase Bill si díky tomu svým způsobem uvědomí, jak moc mu na Tomovi vlastně záleží a jaké udělal chyby. A rozhodně se na Toma nevykašle, i když by si to jedině zasloužil. Tenhle díl je hlavně taková spojnice, protože bez něj by snad nikdy nedošlo k tomu, čeho se dočkáte v dalším díle =) Takže tě bohužel zklamu, Bill si to líbit nechá a dokonce bude mít Toma snad ještě radši než dřív. Je to paradox, ale není přesně takový život…? =)
[8]: To víš, že věděla 😀 Ale nečekala jsem, že to bude taková kruťárna 😀 Čekala jsem, že dostane pár facek, nebo něco podobně příjemného, ale takovou show?
[9]: To víš, když už zbít, tak jedině ve velkém :D:D:D
[8]: No já teda nevím, Helie, ale to je trochu zvláštní způsob, jak někoho popostrčit, aby si uvědomil svou lásku xD
Na mě by to rozhodně neplatilo, milovat někoho, protože mě nechá zbít, tý jo, bych mu při nejbližší příležitosti spíše podřízla krk xD