autor: KarlaSka
Takže děťátka,
nejdřív se chci vyjádřit k Tomovu kolapsu ve 4. díle (já vím, brzo :D, ale já posílám dílky dopředu, abyste je měli pravidelně, takže hájit svou povídku můžu až u těch dalších). Berte to takhle: Tom je drsňák, ale i oni mají city, a když v sobě deset let dusíte neopětovanou lásku, smutek i vztek, a do toho do vás začne rejt, s prominutím, samolibej debil, tak prostě jednou vybuchnout musíte. Je prostě trošku nervově labilní, protože mu chybí jeho druhá půlka. Tom má Andyho i Clai hodně rád, a tak se před nimi nestydí ukázat své city. Navíc, oba s ním byli v době, kdy ho láska jeho života opustila a zažili tak určitě i horší chvíle. Dále, byla bych ráda, kdybyste přestali Tríčka tak ošklivě oslovovat. Já s ním „žiju“ a vím, čím si prošel, takže naprosto chápu jeho myšlenkový pochody (jako asi každý autor chápe svou postavu) a on je ta má oblíbená role v Závodu, takže mě poměrně zraňuje, když o něm píšete jako o kreatuře a tak, protože je v něm, jako i v ostatních postavách, kus mě samotný. No nic, už jsem se tu rozepsala příliš, takže příjemné čtení věrní i nevěrní čtenáři 🙂
P.S.: anna_schyzofrena: Strašně dlouho jsem na netu i v mém okolí hledala někoho, kdo by byl Trickovi aspoň podobný, ale nikdo neodpovídá mé dokonalé představě tohohle závodníka. No, nejvíc je mu, i když se to mnohým nelíbí, podobný nový Bill, ale má víc peircingů 🙂
Monique:
Teda! Takovéhle vyznání jsem nečekala. Vím, že je hodně citlivý, ale pro všechny, včetně mě, si udržuje masku drsňáka. Ale co jsem stihla zpozorovat, tak Ron je na tom úplně stejně. Asi je to záležitost všech německých kluků. U Francouzů jsem se s takovýmto chováním nesetkala, ale o to víc se mi tam nelíbilo. Tak neosobní přístup.
Sednu si na velkou postel s krvavě rudým povlečením. Celý pokoj je sladěný do červené a černé. Na velkých francouzských oknech visí těžké černé sametové závěsy, které po ránu brání slunci, aby budilo našeho leadera, ale přes den jsou rozhrnuté a paprsky vykreslují každý koutek pokoje. Na zemi leží obrovský huňatý koberec s tygrovaným vzorem ve světle červené a tmavě šedé barvě. Ve stěně naproti oknům jsou vestavěné skříně, které na první pohled zakrývá obrovské zrcadlo od podlahy ke stropu. Na ebenové skříňce stojí přiměřeně velká LED televize. Stěna naproti té tmavě šedé s dveřmi je jasně červená.
Celý pokoj působí moderně, a i přes volbu barev světle. Zařizovala jsem ho celý já a je to mé vrcholné dílo. Ve Francii jsem studovala na designerku pokojů, ale strhlo mě podzemí. Nelituju toho. Až tady jsem poznala život… a lásku, i když jen tu bratrskou.
Lehce dlaní poplácám místo vedle sebe na znamení, že se má Patrick posadit. Když tak po chvilce udělá, obejmu ho a nic neříkám. On mi hodí ruce kolem pasu a zaboří obličej do krku. Nebrečí, ale stejně ho držím dál. Vím, že ho moje přítomnost uklidňuje. Skoro jako bychom byli opravdoví sourozenci.
*flashback*
„Horší film jsem snad v šivotě neviděla,“ řeknu a protáhnu se. Jsem tu teprve dva roky a ještě pořád jsem se nenaučila pořádně německy.
„Je to americká klasika. Každý viděl Vinetoua!“ okřikne mě naoko pohoršeně Trick, ale usmívá se.
„Ale líbí se mi ten jejich vstah. Pokrevní bratři i přese všechny rosdíly a nepříseň okolí,“ řeknu a usměju se. „Něco jako my. Ty němes, já francouska a i přes historii našich národů jsme spolu. Jako bratr a sestra.“
„Jo, to máš pravdu. Hele! Mám nápad! Uzavřeme pokrevní bratrství!“ vykřikne nadšeně.
„Proč ne?“ Už mám trochu upito, a tak se začnu nadšeně zvedat. Už stojím na mých, díky alkoholu nestabilních nohách, a mířím opileckou chůzi ke dveřím do kuchyňky. Musela jsem do sebe nalít alespoň půl litrů vína, abych ten film přežila.
Zahrabu v zásuvce pod linkou. Nakonec zavadím o ostrou čepel nože, o kterou se lehce říznu do prstů. Chytnu rukojeť velkého vykošťovacího nože a jako vrah se s ním potichu, v rámci možností, plížím do pokoje.
Trick je momentálně zaneprázdněn honěním poslední olivy po dně malé mističky. Položím nůž tiše na stolek za gaučem a potichoučku se přikradu za jeho záda. Rychle ho štípnu do boků a on vyskočí asi dva metry do vzduchu, div si nevypíchne oko párátkem s olivou, která při jeho výskoku letí někam pryč.
„Scheisse! Málem jsem kvůli tobě dostal infarkt! Ty máš teda nápady!“ vykřikne a vydýchává šok, co jsem mu způsobila. „Máš nůž?“
„Jo, pološila jsem ho na stolek, poškej,“ řeknu a natáhnu se pro nůž. Sednu si na pohovku vedle Tricka a podám mu ho. Hned se řízne do pravé dlaně a podává mi zpátky zakrvavený nůž.
„Tebe to nebolí?“ zeptám se a sleduju karmínově rudou tekutinu stékající po jeho zápěstí.
„No… ani ne. Už jsem si na bolest zvyknul, koukni ,kolik mám piercingů,“ řekne s úsměvem a taky sleduje stružku krve.
Vezmu si od něho nůž a rychle se říznu stejně jako on, než ztratím odhodlání. Chytne mě zakrvavenou rukou za tu moji, jako bychom se seznamovali.
Naše životodárné tekutiny se mísí a dopadají na pohovku jako jedna krev.
„Přísahám, že tě nikdy nezradím, že ti budu bratrem, ochráncem i učitelem. Budu tě provázet životem až do konce mých nebo tvých dnů. Budu tě ctít a milovat jako sestru. Slibuju, že tě nikdy nenechám spadnout na dno, a když tam náhodou budeš, vytáhnu tě zpět na hladinu,“ odříká svou část a mně dojetím vhrknou slzy do očí.
„Přísahám, že tvá bude má věrnost, že budeš všdy na prvním místě. Tvé rady mi budou posvátné a sůstanu s tebou až do konce mého nebo tvého šivota. Budu tě milovat a ctít jako bratra. Dokud tu budu, nikomu nedovolím slomit tvé srdce, duši, mysl nebo odhodlání,“ dokončím roztřeseným hlasem a po tvářích mi stékají slané slzy, které umírají na mých rtech a já tak můžu cítit jejich chuť. Pustím jeho ruku a nechávám průhledné perly kutálet se po mém obličeji.
„Nebreč, beruško. Já tu budu vždycky pro tebe,“ řekne Trick a obejme mě. Ani nevím, kde ho vzal, ale najednou má v ruce obvaz a obvazuje mi dlaň, ze které ještě teče tenký potůček krve.
„Jenže to jsou slzy štěstí,“ usměju se a utírám si je hřbetem ruky.
„Ty si řekla ‚slzy‘ a ne ‚slsy‘!“ řekne Trick nadšeně.
Asi to se mnou nebude tak ztracený.
*konec flashbacku*
Nenechám nikoho, aby mu zlomil srdce. Ale tehdy jsem tu ještě nebyla, abych tomu zabránila. Jenže ten někdo je tu zase a já jen doufám, že se nebude minulost opakovat.
Sakra! Ten někdo je tu zase a určitě slyšel celý nás rozhovor. Já jsem blbá! Takovej důležitej detail.
Trick se zvedne a přeruší tím tok mých splašených myšlenek. Pomalu jde směrem do chodby. Všimnul si, že jsou otevřené dveře. Vykoukne z nich a rozhlédne se na obě strany. Nic neříká, takže tam Ron už nejspíš není. Úlevně si oddechnu, což samozřejmě neujde Trickově pozornosti. Zamračí se a už se chystá něco říct, když ho předběhnu.
„Je tady vedro, měl bys otevřít okno,“ řeknu a začnu se dramaticky ovívat rukou, abych dosvědčila svá slova. Vypadá, že ho tohle vysvětlení uspokojilo a dál se tím nehodlá zabývat.
Tom:
Klečím před tím zpropadeným záchodem. Na rukou mám růžové gumové rukavice, ve kterých se mi strašně potí dlaně, ale lepší, než je nemít. V ruce mám štětku a snažím se vydrhnout tu sněhově čistou mísu. Trick si asi potrpí na čistotu, i když u nás to taky není o nic horší. Nesnáším špínu, a tak když někdo něco provede, nechám ho vysmejčit celé garáže, koupelnu se záchody nevyjímaje. Ale teď drhnu mísy já a opravdu se snažím, aby mi to pak nemohl dát sežrat.
„Já drhnu mísu jako hajzlbába. Bábo, koukej, jak hezky drhnu, záchody se jen lesknou, touhle mojí čistotou,“ prozpěvuju si a nevnímám okolí. Potřebuju zapomenout, že jsem v doupěti člověka, který mě nenávidí, protože jsem mu zlomil srdce.
„Á, ptáček zpěváček. Jak originální text, ty muzikantská nulo. Ani se nedivím, že se ta vaše kapela rozpadla.“ Zase má ten jízlivý tón a po tom předešlém Trickovi, kterým byl s Monique, není ani stopa. Otočím se a stejně hnusně mu odpovím:
„Jo, možná kdyby nám neutekl frontman, který měl úžasný hlas a byl tak nějak nenahraditelný kvůli jeho image, zpěvu, vystupování a textům, tak bychom ještě vystupovali i přes moje nehudební nadání,“ řeknu na jeden nádech a sleduju, jak mu mizí úsměv.
„Víš, nenapadlo tě, že Bill měl třeba důvod se vytratit? Že to nebyl jenom nějaký rozmar? Ty si tak neuvěřitelně sobeckej!“
„Já jsem sobeckej? Bill ani neuvažoval o tom, jak moc mi ublíží jeho odchod! Víš, jak moc mě bolí, že mi uteklo MOJE dvojčátko?! Nevykládej mi tu, že já jsem sobeckej, když žádný důvod pro mě není dost velký, aby omluvil Billovo chování,“ dokončím už klidně. „Asi jste dost velký kámoši, když se ti tak svěřuje,“ řeknu a zdvižením obočí dám najevo otázku.
„Je pro mě jako bratr, je to snad zločin?“ zeptá se taktéž s pozdvihnutým obočím.
„Ne, dokud o něj neokrádáš pravého bratra! Řekni mi, proč? Proč mě opustil, hm?“
„Není moje právo ti to říct,“ řekne a otáčí se k odchodu.
„Ale víš to! Chci to vědět!“
„Až ti to bude Bill chtít říct, řekne ti to sám,“ houkne na mě přes rameno a jde pryč.
Hm, super. Vážně skvělý. Svezu se podél stěny na zem vedle záchodu a složím obličej do dlaní. Nebudu brečet, jenom se cítím strašně bezmocný. Po chvíli se zvednu a jdu dodělat svou práci. Když se koupelna jen blýská, vylezu z ní ven a hledám Tricka, jestli už můžu jít pryč.
„Ahoj, Rone,“ vyruší mě hlas s francouzským akcentem.
„Ahoj, Monique,“ odpovím, když se k ní otáčím.
„Slyšel jsi všechno?“ zeptá se smutně.
„Jo, všechno, až po Billa ve Francii. Ty víš, kde je?“
Smutně zavrtí hlavou a dodá:
„Ne, ale párkrát jsem s ním mluvila po telefonu. Kdybych věděla, kde je, zavedla bych tě za ním. Nesouhlasím s tím, aby se před tebou schovával a aby ho Trick kryl.“
„Jo, děkuju. Takže, kdybys něco věděla, řekla by si mi to?“ zeptám se.
„Pokud by mi to Trick výslovně nezakázal, tak jo,“ řekne, a když si všimne mého nechápavého výrazu, s povzdychem dodá: „Já a Patrick jsme uzavřeli takovou dohodu, neřeš to. Každopádně jsem pořád na jeho straně.“
Jo, já a Bill jsme taky uzavřeli dohodu, že budeme navždy spolu, ale on ji nedodržel. Asi jsem mu za to nestál.
„Jo! A ještě jsem se chtěla zeptat, nešel bys se mnou dneska do Chicaga, víš, na tu party na dokončení Pěti okruhů,“ zeptá se nejistě a na tváři jí vyskočí jemný ruměnec.
„A ty tam nejdeš s ním?“ Moc dobře ví, koho myslím.
„No… normálně bych asi šla, ale chci tě trošku poznat a třeba i pochopit Tricka.“
„Chceš pochopit, proč mě nenávidí, nebo miluje?“ odpovím jí pobaveně.
„Oboje,“ řekne také s úsměvem. Tváře jí jenom hoří.
***
„A pak to napálil rovnou do Eiffelovky! Bylo to jenom malý drknutí, ale rozbilo mu to přední světlo. A ten policajt mu nadával a tak drmolil, že to ten chudák ani nepochytal. Pak mě strčil do auta, sám si sednul za volant a odjel tak rychle, že než si to ten fízl uvědomil, byli jsme už na druhý straně Paříže,“ dovypráví příhodu s Trickem Monique a směje se, div nespadne pod stůl. Ani já na tom nejsem jinak. Bolí mě břicho a asi se za chvíli počůrám.
„Promiň, musím si odskočit, další příhodu by můj močák asi nesnesl,“ uculím se na ni a utírám si hřbetem ruky slzy smíchu. Jen opilecky přikývne a škytne si. Už jsme tu asi tři hodiny a ta holka do sebe hází jedno Martini za druhým. Pomalu přejdu bar, abych se nezabil. Taky jsem se, co se týče alkoholu, neupejpal. Na pánských záchodech, na druhé straně klubu, vykonám svou potřebu. Když se vracím zpět k Monique, všimnu si, že u ní stojí nějaký hromotluk. Brunetka nevypadá moc nadšeně, vlastně se jí vůbec nelíbí, jak se nad ní naklání. V očích má strach.
*flashback*
„Billi, pojď se mnou do baru, prosím,“ škemrám u gauče. Můj bráška na něm sedí a kouká se na Město Andělů.
„Nemůžu, jde mi film,“ odpoví a ani neodtrhne oči od obrazovky.
„Co? Tenhle jsi viděl asi stokrát, a navíc ho máme na DVD,“ snažím se ho přemluvit.
„Já nechci. Ty si tam akorát zase sbalíš nějakou holku a mě tam necháš. Běž radši sám.“
„Ne, Bille! Dneska budu jen tvůj,“ usměju se na něj. Copak nechápeš, jak moc jsem tvůj? To proto si tahám pořád nějaký holky, abych na tebe nemyslel.
„Vážně?“ zeptá se a konečně se na mě otočí. Polodlouhé černé vlasy má trošku rozcuchané, ale to si dělá záměrně. Oči barvy mléčné čokolády má orámované černou linkou jako vždy a rty má přetřené troškou průhledného lesku. Rty. Ty rty jsou tak úžasné. Jsou tak hebké, jak vypadají?
„Tomi?! Země volá Toma!“ křičí na mě, nejspíš už nějakou chvíli Bill.
„C-co?“ zeptám se zmateně.
„Jestli už půjdeme? Výjimečně se nehodlám převlíkat, tak toho využij,“ usmívá se na mě. Když ho takhle vidím, musím mu ten úsměv vrátit.
„Tak jdem? Ještě musíme říct Sakimu, aby nás doprovodil,“ zeptám se a vezmu ho za úzký pas. Opře se o mě a položí mi hlavu na rameno. Pro něj je to nevinné, ale se mnou to poměrně cvičí. Cítím tu jeho omamnou vůni a nenápadně přivoním k jeho vlasům.
„Ty mě čucháš?!“ vykřikne s úsměvem. Dobře, tak nenápadné to asi nebylo.
„Hm… jo. Máš voňavej šampón. To mi připomíná, nechceš mi pomoct navoskovat dredy?“ snažím se zavést řeč někam jinam. Nepotřebuju, aby se mě Bill stranil kvůli mým citům. To by mě zabilo.
„Když hezky poprosíš,“ zachichotá se Bill. Jenom se usměju a nechám to bez odpovědi.
„Saki, chceme do baru, půjdeš s námi, prosím?“ zeptá se Billi, když dorazíme do ‚základny‘ bodyguardů. Vždycky byl až přehnaně zdvořilý. Saki se na nás podívá zkoumavým pohledem, ale nijak nekomentuje mojí ruku kolem zpěvákova pasu. Už si tu všichni zvyklí, že se k sobě chováme jinak než normální sourozenci. Ale pro nás to je normální. Už jako malí jsme se chovali stejně a proč to měnit, jenom protože jsme teď slavní. Bratři jsme stále.
„Ale jo. Je to moje práce,“ odpoví hlubokým hlasem a začne se zvedat od partičky karet, kterou měl rozehranou s ostatními. Je tam s nimi dokonce i Dunja.
„Díky, Saki,“ usměju se na něj a už táhnu Billa ven do ulic Paříže. Koncert už je za námi a tohle je náš poslední večer ve Francii.
„Tohle je strašně romantický,“ šeptne mi Bill do ucha u osvícené Eiffelovky.
„Hm,“ zamručím a snažím se nevnímat jeho horké tělo, které se tiskne na to mé.
Konečně jsme v nějakém baru a já jsem rád, že mužů Billa pustit, aby si mohl sednout.
„Dooley’s,“ objedná si moje dvojče.
„Pivo, prosím,“ dodám já. Barman se ani neptá, jestli nám je už osmnáct. Což není.
„Hele kluci, já si musím odskočit, když mě omluvíte,“ oznámí nám Saki. Jenom kývnu. Přece ho tu nebudeme držet, když potřebuje na záchod a asi hodně, protože je to muž, kterého od práce vyruší jenom něco opravdu akutního.
„Hele, není to Samy Deluxe?!“ vykřikne Bill a ukazuje někam na druhou stranu VIP místnosti.
„Jo, to je!“ už se zvedám, když si vzpomenu na můj slib Billovi. Zase dosednu do červeného křesílka.
„Jen běž, taky bys mě pustil, kdyby tam byla Nena,“ usměje se a poplácá mě po rameni.
„Bude to jen chvilička,“ ujistím ho a už jdu směrem k rapperovi.
„Ahoj, já jsem Tom Kaulitz, jsem tvůj velký fanoušek,“ představím se.
„Čau, už jsem o tobě něco slyšel. Těší mě, že se poznáváme. Kde máš dvojče?“ zeptá se s úsměvem. Jeho zuby se vyjímají v jeho tmavém obličeji.
„Teda, to jsi toho slyšel hodně. Sedí támhle,“ mávnu rukou k Billovi.
„No jo, jsi můj nejúspěšnější fanoušek. Připravil jsem se, kdybych tě náhodou potkal, tokiáku. Hele, není tvůj brácha ten, co vypadá jako holka?“
„Nevypadá jako holka! Má jenom svůj osobitý styl!“
„Jo, hned se nečil. Já jen, že se ti po něm plazí nějakej ožrala,“ řekne s rukama zdviženýma v obraném gestu.
„Cože?!“ Rychle se otočím a vidím Billa v opravdu nepříjemné pozici. Tiskne se na něj asi čtyřicetiletej chlap a snaží se mu sahat na zadek. Bráška se ho od sebe snaží odstrčit, ale nestačí na to. Dvěma kroky jsem u něj a stahuju ho z Billa, který vypadá, že začne brečet.
„Co děláš, ty debile!“ začne na mě ten chlap křičet. Nějakej Němec. „Najdi si vlastní holku!“
To už se neudržím a jednu mu vrazím, až se otočí kolem své osy. Už nějakou dobu posiluju a tak mám poměrně svaly. Ještě než se vzpamatuje, srazím ho pravým hákem k zemi. Sednu na něj a dám mu další pěstí do obličeje.
„On! Není! Žádná! Holka!“ křičím na něj a každé slovo doprovázím dalším úderem.
Najednou mi někdo položí ruku na rameno.
„Já už to vyřídím,“ slyším Sakiho klidný hlas. Já ale pokračuju dál. Nikdo nebude o mém Billovi mluvit jako o holce, a už vůbec na něj nebude nikdo sahat!
Najednou cítím na ruce jemný tah. Kouknu se tam a vidím Billa, jak se mě snaží odtáhnout. Z očí mu tečou černé stružky a dokola opakuje zdrobnělinu mého jména, kterou smí používat jenom on. Povolím a nechám ho, aby mě odvedl o kousek vedle. Saki si bere do parády toho maníka a vyhazuje ho ven.
Obejmu Billiho a on mi vzlyká do hrudníku.
„B-bál jsem s-se, ž-že ho z-zabiješ,“ láme se mu hlas.
„Šš, neboj se mě, nikdy bych ti neublížil.“ Mám strach, že se ke mně teď nebude chtít přiblížit, abych ho náhodou neuhodil.
„J-já vím, ale bál jsem s-se, že tě zavřou. T-to bych nezvládl,“ odpoví a mně se strašně uleví.
„To bude dobrý, neboj. Saki se o to postará. Pojď, půjdeme radši zpátky na hotel.“ Vezmu ho za pas a odcházím. U dveří ještě kouknu směrem k Samymu. Usmívá se, palec má zdvižený a němě mi rty naznačí: „Dobrá práce.“
*konec flashbacku*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
tak teď se těším na další díl. Dávejte rychle! 😉
Jsem zvědava kdy se setka z Billem.
TO sem teda zvedava, proc ten Bill odesel .. no snad se to nekdy dozvime 🙂 a chci at se konecne potkaji 😀
Bezvá dílek!Moc děkuju za odpověď jsem věrná čtenářka a neumím si představit abych si nemohla představit postavu 😉 tak moc děkuju 🙂 moc mě zajímá kdy se tam dostane i Bill jinak než ve vspomínkách.Miluju tuhle povídku!Ještě jednou díky KarlaSce 😉
Tohle je normální hra na schovávanou.
Tak je Trick Bill nebo není Trick Bill?!
Toť ve hvězdách…xD
Mimochodem, Monique je docela zajímavá postava 🙂
Stále som zmätená z Tricka ale asi je to Bill nie?
Záver bol nádherný 🙂 ako sa mohli rozísť??? Idem rýchlo na ďalšiu kapitolu.