Unfurl

Po roce se tu opět hlásím s dalším překládkem. 😉

pairign Bill/Bushido

Bill to tak má rád, stísněné prostory nabité tunami lidí byly nejčastějším místem, kde se cítil nejlíp. To proto tolik miluje města, proto miluje být na stagi. Lidé znamenají publikum a on s publikem pracovat umí. Ale vše, co právě teď chce, jsou gumoví medvídci a zaplacená kabelovka, co na něj čeká na jeho hotelovém pokoji.

Byl si celkem jistý, že od svého drinku nevzhlédl nejmíň deset minut. Předtím se ho sotva napil, a teď ho do sebe vyklopil celý. Jedním uchem poslouchal Tomovu a Georgovu konverzaci, ale nezabavila ho natolik, aby přestal počítat vteřiny, kdy se bude moci Davida opět zeptat, jestli už může odejít. Vyšťoural svůj mobil ze zadní kapsy kalhot a zadíval se na zářící displej. Jeho oči si tomu jasu musely přivyknout. Jediné tlumené osvětlení v atriu, kde právě seděli, zajišťovaly lucerny, které se pohupovaly (docela povážlivě, dle Billova názoru) nad jejich hlavami. Vlastníci velkých domů rádi vytváří v takových prostorách atmosféru pohodlí, jen ten vítr docílil přesného opaku. Bill tady seděl taky ještě kvůli Tomovi. Měl takový pocit, že bratrovo rozhodnutí usadit se právě tady, mělo co dočinění s blízkým bazénem obklopovaným hrstkou mladých slečen. Ale nezeptal se, aby se ujistil.

„Je brzy,“ oznámil mu Tom, položil svou dlaň na jeho zápěstí a donutil ho odložit tak mobil. Ani si nevšiml, že by mu bratr věnoval nějakou pozornost. „Uvolni se.“

„Chtěl bych jít,“ odpověděl, jako kdyby to snad Tom nevěděl. Nahnul se, aby si mohl mobil zastrčit do přední kapsy.

Tom se zatvářil soucitně, ale Bill jen zavrtěl hlavou. „Ještě půl hodiny,“ připomněl Billovi a ohlédl se k velkým francouzským dveřím, kudy proudily davy lidí ven do atria. Začínalo tu být skoro přeplněno. Možná proto tu Tom sedí, pomyslel si Bill. „Mám pocit, že David ty dveře snad hlídá.“

„A kde je Gustav?“ vyjel najednou Bill. Bylo zbytečné se strachovat a vlastně ho to skutečně ani nezajímalo, ale dávalo mu to záminku být protivný. „Alespoň by tu mohl trpět s námi.“

Bill cítil, jak se do něj Tom zabodl pohledem, aniž by se na něj musel skutečně podívat. Čekal, kdy Bill na jejich kamaráda vyletí jen proto, že zlehčoval něco, co Bill považuje za důležité. Georg měl tendenci zlehčovat nepříjemné situace, k Billovu zděšení se to od něj naučil i Tom. Dnes večer měl naštěstí Tom na svého brášku ohled. Pár dalších drinků a Bill přestane takové věci vůbec řešit.

„Nemám náladu se opíjet,“ bylo vše, co k tomu dodal. Vždycky když pije, začne vyvádět a dělat hlouposti. A rád by tady zvládl být při smyslech. Takže zůstal u svého – jeden rum s colou, díky. „Už bych chtěl jít zpátky na hotel.“
„Dobře, za chvíli půjdem,“ ujistil ho Tom, zvedl svou láhev piva a napil se. Byla to dobrá značka, ale Bill věděl, že na ni Tom není zvyklý a všiml si, jak se trochu oklepal. „Zkus a užij si to. To tě přece nezabije.“
„Jo, přeci nejsme tak špatná společnost, ne?“ Georg se ušklíbl a Bill se donutil na něj trochu usmát.
„To zas ne.“
„Jsi si jistý, že nechceš další drink?“ vyptával se Tom a poukázal na jeho prázdnou skleničku. Bill vycucával poslední zbytky pití kolem ledových kostek. „Donesu ti ho.“

Bill se přeci jen přemohl a usmál se na bratra víc, protože někdy prostě býval až příšerně pozorný. Ale zadržel ho, aby nevstával, a začal roztržitě cinkat svými dlouhými nehty po straně skleničky. Nebylo to tak, že by si netroufal jít dovnitř sám nebo alespoň ne jen to. On prostě další pití nechtěl. Chtěl odejít.
Bill se zahihňal a poskočil na židli, když jeho mobil divoce zavibroval a pošimral ho na lechtivém místě. Tom se na něj otočil s dalším zvláštním pohledem, ale Bill jen vytáhl svůj mobil, nesměle položil ruce do klína a podíval se na obrazovku. 1 nová zpráva.

Bill se prudce nadechl a zamračeně se zadíval na těch pár slov. Tom ho stále sledoval, cítil to, ale nevzhlédl a ani mu nic neřekl. Místo toho vyjel ze zpráv a strčil telefon tam, kam patřil. Tom si ho prohlížel a usrkával z hrdla své láhve, když k němu a Georgovi jeho bratr vzhlédl, ale přesto se ho nezeptal, co se děje.
Georg zrovna něco říkal a Tom mu přikyvoval. Bill se díval na Georgova ústa, ale vůbec ho neslyšel. Opravdu už se mu chtělo odejít.

Jeho mobil zavibroval podruhé a on znovu povyskočil, tentokrát otráveně. S podrážděným povzdechem ho znovu vytáhl. Tom přestal Georga poslouchat a zaměřil svou pozornost na Billa. Další nová zpráva.

Sluší ti to.

Bill zaváhal, jeho palec už už chtěl zmáčknout tlačítko Smazat. Těžce polkl. Měl by ho zmáčknout… Místo toho si povzdechl a zmáčkl druhé tlačítko Odpovědět, úplně zapomínajíc na svůj dobrý úsudek.

Kde jsi?

Billovi se opravdu nezamlouvala myšlenka, že je pozorován, i když ho to moc nepřekvapilo. Tentokrát svůj mobil nechal venku, vyčkávajíc na odpověď. A přišla rychle.

U baru.

Bill zamžoural na telefon a rozhlédl se po okolí, všiml si, že Tomův roztěkaný pohled následuje ten jeho. Bar byl uvnitř, u jídelny, naproti centrální části domu. Bill se chystal vyťukat otázku, která mu vyvstala na mysli, ale přišla další zpráva, která vyskočila přes jeho vlastní text na obrazovce.

Vždycky ti to sluší.

Bill protočil panenky nad jeho předvídatelností a ztěžka se posunul na židli. Nelíbilo se mu, že dokáže v jeho žaludku probudit stále takové pocity. Zahnal své rozrušení, naučeně ho v sobě zadusil a stiskl rty do tenké linky. Avšak přišla další zpráva.

…A viděl jsem tě vcházet dovnitř. 😉

Tohle už začínalo Billa trochu štvát. Nebo možná víc. Bylo to dětinské a necitelné. Ne tak jako před rokem, kdy to byla zábava. Následně přišla další textovka.

Kde jsi?

Po téhle Bill svůj mobilní telefon vypnul. Mačkal tlačítko vypnutí tak zuřivě, dokud celá obrazovka nezčernala, a jediné, co v ní mohl spatřit, byl jeho napnutý obličej. Hodil s ním do bílé kabely u svých nohou a rázně se s těžkým povzdechem opřel do židle. Popadl svou sklenici ze stolu a zuřivě začal vycucávat zbylý led. Stále měl chuť po rumu.

Tom vyčkával, jestli mu sám neřekne, co se děje, ale Bill jen zatřepal hlavou a vcucl jednu ledovou kostku do úst.

„Chci jít,“ zopakoval s lehkým zašišláním skrze led v puse. „Ani se tu s nikým nebavíme. Tak jaký má tohle vysedávání účel?“
„Tak se běž bavit,“ navrhl Tom, ale to byla poslední věc, kterou by chtěl Bill dělat. Raději by šel Davidovi praštit pořádnou do obličeje.

Bill seděl dál, stejně tak jako předtím, ruce zkřížené na hrudi a zíral před sebe. Zatímco si jeho bratr a kamarád povídali, občas se ho snažili zapojit do hovoru, ale Bill vždy znovu rychle utichl. Věděl, že dělá Tomovi starost. Jeho bratr si myslel, že už se přes to přenesl, ale Bill se nedokázal donutit, aby ho to v nejmenším zajímalo.

Vždyť on sám si také myslel, že se s tím smířil.

Tomovo vyzvánění Samyho Deluxe ho vyrušilo z přemýšlení a vzhlédl k němu, když přijímal hovor. „Jo?“ řekl do telefonu a mlčel, když mluvila osoba na druhé straně spojení. „V atriu,“ řekl po krátké chvíli a střelil pohledem ke dveřím. „To nevím.“ Trochu odklonil mobil od úst a kývl na Billa. „Proč máš vypnutý telefon?“

Bill pokrčil rameny. Měl svoje důvody.

Tom se od něj zase otočil. „… Jo, jsme ready. Bill nás tu už pěkně vytáčí.“ Lehce zvedl nohu a hravě s ní do Billa drcnul. Bill ho kopnul zpátky, možná s trochu větší vervou, ale Tom si toho stejně nevšiml. „Takže můžeme…? Jo. Jo, dobře. Fajn. Budem hned tam.“ Tom ukončil hovor a nahnul se, aby mohl telefon strčit do své obrovské kapsy, a postavil dopité pití na stůl před sebe. „David říkal, že už můžeme jít. Saki na nás čeká venku.“
„Kde?“ zeptal se Bill, horlivě se zvedajíc.
„Venku před vchodem,“ řekl Tom. Trhnul hlavou ke Georgovi. „Napiš Gustavovi, abychom odsud mohli konečně vypadnout.“
„Vždyť jsi měl vyndaný telefon…,“ odpověděl Georg, ale stoupl si a začal šmátrat ve svých kapsách. Bill už se oblékal do bundy a natahoval se pro tašku.

„Můžem?“ Tomovo ujišťování mělo patřit oběma, ale díval se hlavně na Billa. Ten přikývl a nechal svého bratra, ať je vyvede davem hostů k hlavním dveřím, které vedly zpět do domu. Mnoho vysoce postavených, vlivných lidí a rozličných umělců postávalo kolem a bavili se, hlasy se slévaly do jediného zvuku, šumění, které proudilo do Billových uší. Všichni ti lidé byli jako jedna bytost, a najednou už to nebylo vzrušující, ale dusivé. Bill se nemohl dočkat, až dojdou ke dveřím. Najednou si ale vzpomněl, proč se k bratrovi připojil až na zadním nádvoří.

Když došli ke kuchyňským prostorům, Bill si uvědomil, že nejpřímější cesta k předním dveřím vede tudy, a Tom přeci netuší, že tudy Bill jít za žádných okolností nechce. Nechal svou hlavu skloněnou, rád, že je ukryt mezi svým bratrem a Georgem, který šel za ním.
Neměl v plánu vůbec vzhlédnout, opravdu ne. Ale cítil ty oči na sobě, jak se do něj zavrtávají. Zvedl hlavu a podíval se přes rameno, zrovna když už byli u dveří ven z jídelny.
Několik lidí postávalo kolem baru, ale jen jeden člověk ho bedlivě pozoroval…

Bill se zastavil, neočekávaně, aniž by vůbec přemýšlel, co dělá, a Georg do něj zezadu narazil.
„Co to sakra…?“ vyjekl a trochu do Billa strčil, aby se znovu rozešel kupředu. Bill se na něj podíval, pak znovu dopředu na Tomovu rychle mizející siluetu.
„Já, ehm… Ještě se na chvíli zdržím,“ řekl Georgovi, stále se dívajíc na Toma, který si prorážel cestu mezi ostatními hosty.
„Ty se ještě na chvíli zdržíš?“ zopakoval po něm Georg nedůvěřivě. „Po všem tom tvým kňourání tam venku? Myslel jsem, že se nemůžeš dočkat, až odsud vypadneš.“
„Taky nemůžu,“ souhlasil Bill. Otočil se zpět k basistovi. „Řekni Tomovi, že se nezdržím dlouho.“ Počkal, než Georg zakroutil nevěřícně hlavou a s povzdechem se opět nerozešel ven, pak se otočil a sám zamířil zpátky k baru. Je to hloupé, tak hloupé. Snažil se tomu vyhnout celou noc, ale nemůže prostě jen projít a neříct ani ň.
Když už nic, je to přinejmenším hrubé.

I přesto, že to byl on, kdo se blížil k tomu druhému, intenzivní pohled, který na něj byl zaměřený, mu dával pocit, jako kdyby byl snad nějakou kořistí. Býval zvyklý se tomuto pohledu poddat, tak jako si to za jiných okolností či s jinou osobou nikdy dovolit nemohl. Nyní ten pohled nemohl vystát. Protože už se mu nikdy poddat nemůže.

„Ahoj, krasavče,“ řekl Bushido, přes rty mu přeběhl lehký úšklebek, když se před ním Bill zastavil. Bill se po tom přívětivém oslovení trochu ošil. „Je hezké tě zas vidět.“
„Věděl jsi, že tu budu,“ odpověděl Bill, překřížil si v obraně ruce na hrudníku.
„Jo.“ Bushido shlédl dolů na své ruce, ve kterých držel láhev piva. „Stejně jsem si nemyslel, že bys se mnou vůbec promluvil.“
„Taky jsem to neměl v úmyslu.“
Bushido opět zvedl svou hlavu k Billovi. „Ale mluvíš.“
„No, jo.“ Bill sklonil pohled, trhnul ramenem a doufal, že to vypadalo dost lhostejně. Nechtěl se na Bushida dívat, naopak Bushido neměl prakticky žádné problémy na něj zírat. Upřeně. A dlouze.

„Jak ses měl?“
Už se chystal říct dobře, ale Bill to potlačil, aby odpověděl, že „Fajn,“ což se hodilo tak nějak líp. „Ty?“
Bushido trochu posměvačně napodobil Billovo trhnutí ramenem. Ale jeho odpověď byla upřímnější. „Na hovno.“

Někdo zezadu strčil do Billa, když se snažil proklestit si cestu ven do foyer, a tak trochu klopýtnul vpřed. Bylo to nepříjemné uvědomění, že jsou v místnosti i jiní lidé, hodně jiných lidí. Když se Billova pozornost vrátila zpět, kde měla být, všiml si dlaně, která ho přidržovala za pravý bok. Oba na to místo chvíli zírali, Bushido něžně přejel palcem přes vytetovanou hvězdu, která vykukovala mezi lemem Billova trika a kalhot, než stáhl ruku zpět.

Bill polkl a raději chytře o krok ustoupil. Kdyby ne, nejspíš by udělal další krok blíž.

Bushido si odkašlal, jeho oči sklouzly z Billa, a Bill se zamyslel, jestli se cítí stejně tak nepříjemně jako on sám. „Myslím, že tvůj doprovod na tebe čeká, maličký.“
„Nejspíš,“ připustil Bill a přemýšlel, proč se prostě nesebere, nenechá to tak, jak to je a neodejde. Ale on věděl proč. Takhle si jsou nejblíž za celé měsíce a je to tak vzrušující, tak nenucené. Chybělo mu to. Chyběl mu on. Bill si chtěl povídat a chtěl, aby bylo zase tak pohodlné být ve stejné místnosti a nemuset se jeden druhému vyhýbat. I když to bylo to jediné, v čem byli oba nejlepší.

Bushido vzhlédl, ale nepodíval se na Billa, nýbrž za jeho rameno. Trochu se pousmál, nedůvěřivě. „Určitě,“ řekl a obočí mu povyskočilo při pohledu ke dveřím.

Bill se otočil a spatřil Toma, který oba dva pozoroval. Když se jeho oči spojily s těmi Billovými, kývnul na něj ostrým gestem. Bill sevřel čelist a zavrtěl hlavou. Rozhodně nemá náladu na to, aby se teď k němu Tom choval ochranitelsky, i když ho za to nemohl vinit. Jeho bratr pozvedl obočí, otočil se a zmizel mezi lidmi.

„Sakra,“ zamumlal Bill. Bylo mu jasné, že se Tom nevzdá tak snadno.
„Problémy?“
Bill se znovu otočil. Bushido se na něj opět díval. „Šel pro Sakiho.“
„Ach, ano, vaše chůvička.“ Bushido pozvedl svoje pivo, jako kdyby si na bodyguarda chtěl připít. „Docela mi chybí si s ním hrát na schovávanou. Že pozdravuju.“
Bill se znovu zadíval ke dveřím. Tom se ještě nevrátil. Než si stačil promyslet, co vlastně hodlá udělat, řekl: „Chceš mu zase zdrhnout?“
Poprvé za celý večer Bushidovi po tváři přeběhl samolibý úsměv. „Bille…“
„Jen si promluvit,“ skočil mu Bill do řeči dřív, než stačil protestovat.
Bushido přejel prstem po štítku na lahvi svého piva. „Jo, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Proč?“ zeptal se Bill netrpělivě, i když odpověď sám znal. Byla to skoro jako výzva. Bushido si povzdechl, položil láhev a vztáhl opět ruku k Billovu boku. Jeho prsty byly hrubé a vlhké od orosené láhve. Bill vyjekl překvapením, když ho k sobě přisunul, dokud nestál mezi jeho koleny.

Bushido se sklonil a hravě vydechl na Billův krk. „Protože není.“ Svým nosem postrčil Billovu bradu vzhůru, přejel přes linii jeho čelisti a pustil ho. Pak se zase zaklonil a loktem se opřel o bar. Natáhl se znovu pro pivo, ale Bill se k němu naklonil, sáhl po jeho ruce, než Bushido stačil láhev znovu uchopit, propletl jejich prsty a zatáhl.
„Pojď se mnou,“ poručil Bill, otočil se a s potěšením, že necítí žádný odpor, se rozešel. Neměl ani ponětí, kam jde, ale bylo mu jasné, že schody je jistě dovedou k troše toho soukromí. Zamířil k nim, Bushida vlekl za sebou a oba je protáhl davem. Byl hezký pocit vědět, že má na svého ex stále stejný vliv, jako má on na něj.

Došli ke schodům a Bill po nich začal stoupat vzhůru, stále vrážejíc do ostatních hostů. Pořád držel Bushidovu ruku, ale již více uvolněně. Bushido ho následoval prakticky dobrovolně. Vyšli do patra a zamířili do prvních dveří na chodbě.
Když vzal Bill za kliku, otevřela se před ním koupelna ve starobylém stylu. Protočil oči, vycouval z ní a zavřel.

„Víš vůbec, kam jdeme?“
„Nemám ani páru, čí je to dům,“ řekl Bill a zkusil další dveře hned naproti. Otevřely se do ložnice pro hosty, a tak Bill na prahu trochu zaváhal. Cítil, jak se za ním Bushido naklání, aby se už pohnul a oba mohli vstoupit. Pár rukou, jedna stále propletená s jeho prsty, se usídlil na jeho bocích a tlačil ho před sebou. Nechal se. Jedna ruka opustila své místo a on mohl slyšet cvaknutí zámku. Pustil svou tašku na zem.

Na Billově rameni se usadila brada toho druhého a on se opřel o pevnou hruď za ním. Cítil, jak se Bushidův nos zavrtává do jeho vlasů a jeho ruce se mu omotávají kolem pasu. „Sakra, tak krásně voníš,“ ucítil Bill vzadu na krku zašeptat do své pokožky a přivřel oči.
„Budou se divit, kam jsi zmizel.“
„Nech je.“
Bill pocítil na své kůži teplý povzdech. „I když tvýmu bratrovi velice rád hraju na nervy, vážně je vyděsíš k smrti.“
Bill pokrčil rameny. „Vědí, že jsem s tebou.“
„No právě.“
„Odkdy tě zajímá, co si Tom vůbec myslí?“ zeptal se Bill.
Další povzdech a Bushidovy ruce ho objaly o něco pevněji. „… Jen vím, že já bych se určitě strachoval, kdybych zjistil, že jsi zmizel.“ Bill ucítil tlak jeho rtů na svém krku a zachvěl se, když putovaly níž až k hornímu lemu jeho trika.

„Co to děláš?“
„Zatáhl jsi mě sem – tak co teda myslíš, že dělám?“
„Netáhl jsem tě sem nahoru kvůli tomuhle.“
„Jasně že ne.“ Zuby se semkly kolem jeho ušního lalůčku. Billovi to na chvíli zase začalo myslet a pokusil se od něj udělat krok kupředu, pryč z jeho objetí. Bushido se k němu však více natiskl a Bill dopadl opět proti jeho hrudi.
„Hej, kdo sem koho přistrčil?“
„Nepodstatný.“

„Dotýkal jsem se tě milionkrát, když jsme byli spolu,“ protestoval Bushido, vypadal lehce uraženě, jako kdyby se Bill dotkl jeho mužství nebo co.
Bill si odfrkl, ale nic neřekl. Neuměl se vlastně moc dobře hádat. To, že věci nezašly tak daleko, jak měly, nedělá Bushida špatným.

Bill se na to chtěl zeptat. Chtěl se zeptat už od té doby, co se to stalo. Chtěl vědět, proč to vlastně všechno skončilo, co udělal špatně, pokud to tedy byla vůbec jeho chyba, ale tím by se akorát cítil víc jako nějaká holka.

„Podívej, maličký,“ začal Bushido, zastrčil ruce hluboko do kapes a snažil se vypadat dostatečně lhostejně, aby to Billa pořádně vytočilo. „Nejsem ten typ chlapa… co by se rád nějak vázal. Chtěl jsi šoustat, toť věc jedna. Jenže to nebylo všechno, cos chtěl.“ Bill otevřel pusu, ale Bushido pokračoval, aniž by stačil jakkoliv protestovat. „A to je v pořádku. Tak to třeba prostě funguje. Ale ne pro mě, já na to nejsem. A tys to věděl od začátku, ne?“

„A tys věděl, jak je to u mě,“ opáčil Bill. „Tak proč ses mě teda vůbec dotkl?“

Oba se na toho druhého upřeně dívali a Bill si byl zcela jistý, že každý vyčkává, kdo to vzdá první. A on ho odmítal nechat vyhrát. Naštěstí ani nemusel. Bushido si povzdechl a rozešel se pomalu k Billovi kolem postele. A byl tu znovu ten pocit, jako kdyby byl lovnou kořistí, dokonce udělal i krok vzad. Bushido se jen ušklíbl, zastavil se před ním a natáhl se znovu pro jeho boky.

„Protože se tě nedokážu nedotknout,“ vysvětlil Bushido, naklonil se k němu tak, že Bill ucítil jeho dech na svých rtech. Ale ne blíž. „… Proč jsi mě nechal?“

Billa by ta otázka mohla docela dobře znervóznit, kdyby se na ni ovšem dokázal soustředit. Jenže Bushido byl příliš blízko, takže se nedokázal soustředit na nic víc, než jak ho jedna jeho ruka chytá za krkem, prsty druhé si přidružuje jeho bradu a rty se otírá o ty jeho. Proč jen dopustil, aby se to teď stalo?

„… Protože tě nedokážu zastavit,“ ovládl naposledy svůj hlas. Očividně to byla správná odpověď, protože se Bushidovy rty opět sklonily k těm jeho a ruka na jeho zátylku si ho k sobě přitáhla ještě blíž. Když Billovi uniklo trochu rozpačité zasténání, namlouval si, že si jen nemůže pomoct a že si nemůže pomoct, aby mu vše neoplácel. Je jednodušší rozhodnout se ztratit sebekontrolu. Skoro až úleva.

Proč něco takového zastavovat. Nezastavil ho, když mu jeho ruce sklouzávaly z pasu na zadek, aby ho mohl vyzdvihnout. Nezastavil ho, když ho pokládal na postel v domě nějakého vlivného úředníka. A ani ho nezastavil, když se na něj Bushido pokládal. Byla to důvěrně známá pozice, ale přesto tak výrazně nezvyklá. Přinese to s sebou něco dalšího, toho si byl vědom, i když byl jeho úsudek značně ovlivněn touhou. Ale bylo mu to jedno, ať to bude cokoliv. Byl si jistý, že by momentálně dovolil všechno na světě.

„Žádné sliby, maličký,“ vydechl Bushido proti jeho rtům a vklouzl svou tvrdou dlaní pod jeho tričko.
Bill zatřepal hlavou a nadzvedl se na rukou, aby pomohl Bushidovi ho z něj svléct. „Je mi to jedno.“

A byla to pravda. Kdyby to byl kdokoliv jiný, nejspíš by se staral, zítra, Bill ano, ale právě teď chtěl hlavně tohle. Měl už dost všeho toho kontrolování se a Bushido byl vždycky dobrý v přebírání iniciativy. Bill ještě nepřišel na to, proč mu to u něj tak nevadí, ale nechtěl nad tím vůbec přemýšlet. Když na to nepřišel během toho jejich podivného vztahu, teď už se mu to povede jen stěží. Vždyť teď… je to okay. Teď to ani vědět nechce.

„Sakra,“ řekl náhle Bushido a odtáhl se od něj, aby se mohl porozhlédnout po pokoji.
„Co?“ zeptal se Bill, cítil, jak se červená a je poblázněný vzrušením. Pokud nebude Bushido okamžitě pokračovat, začne zase nad vším moc přemýšlet, a to teď rozhodně neměl v plánu.
„Gel.“

Bill ucítil mírný nával paniky. Především si uvědomil, že chce opravdu nechat svého ex, aby ho ojel. Pak se k němu ale Bushido znovu sklonil, aby pokračoval v líbání jeho hrudníku a okusování bradavek, takže jakákoliv úzkost byla rychle zažehnána a nahrazena obavami o to, že tu není nic, co by mohli použít, což by to vše mohlo skutečně ještě ukončit. Zasténal a rukou si přidržoval Bushidovu hlavu.

„Moje taška,“ vydechl Bill, když dostal spásný nápad. Bushidova ústa propustila jeho bradavku, jen aby mohl zamumlat „Hmm?“ a dál pokračovat v jejím laskání. Billovy prsty se mu zahákly za krk. „Mám tam… takový zvlhčující přípravek.“

Bushido se pousmál proti jeho pokožce a rukama hladil jeho odhalené boky. „Jak mužné.“
Bill nadzvedl hlavu z polštáře, aby se na něj mohl dolů podívat. „Tak chceš to nebo ne?“

Bushidovy oči potemněly a poslední zbytky hravosti se rozplynuly, když se nahnul zpět k Billovi a zaútočil na jeho rty dravěji než předtím, jako kdyby se mu to tím snažil dokázat. Bill to tedy vzal jako „ano“.

Pak se Bushido odtrhl, tak prudce, že se Bill cítil chvíli dezorientovaný, než si uvědomil, že druhý muž opustil postel, aby šel prohledat jeho tašku, která byla odhozená na zemi u dveří. Bushido chytl lem svého trička, přetáhl si ho přes hlavu a hodil ho na druhou stranu pokoje. Poté si klekl ke kabele, chvíli se v ní přehraboval, než vytáhl nějakou lahvičku a ukázal ji Billovi.

Bill zavrtěl hlavou. „Na dně.“

Bushido ji hodil zpátky dovnitř a hrabal se dál. Další tubička, kterou vytáhl, už byla ta správná a Bill přikývl. Bushido vstal a vrátil se zpět k posteli. Zastavil a hodil přípravek k Billovi na přikrývku. Poté si začal pomalu rozepínat kalhoty, Bill z něj nespustil pohled. Ne že by to bylo něco, co ještě nikdy neviděl, ale cítil se teď mnohem víc nedotčený, než kdy předtím. Už s několika dívkami byl, i mužů se již dotýkal, ale nikdy ne takhle. Když ho Bushido nelíbal a jeho váha ho netlačila do peřin a matrace, Bill cítil jakýsi nával strachu.
Ale odsunul to stranou, když se k němu starší muž opět přiklonil.

Když ho znovu políbil, mohl cítit Bushidovu erekci. Jediné, co je teď oddělovalo, byly jeho tenké džíny. Prohnul se a lehce zakňoural.
Ucítil na jeho rtech malý úsměv. „Nedočkavý.“
Bill si podrážděně odfrkl. Byl tvrdý, věděl to a nepotřeboval, aby mu Bushido připomínal, jak moc to chce. Čím více slov bude vyřčeno, tím větší bude šance, že ještě zváží, co chce vlastně udělat. Proto mezi ně natáhl ruku, uchopil jeho vzrušení a několikrát zapohyboval zápěstím. Odměnou mu byl přidušený sten, čemuž se musel sám pro sebe uculit.

„Zmlkni,“ poručil mu Bill, zopakoval pohyb svou rukou a znovu ho začal líbat.

Bushido zasténal a začal zápasit s Billovým páskem. Při jejich prvních setkáních s nima míval vždycky problém. Billa potěšilo, že si pamatuje, jak je rozepnout, a povedlo se mu to tak bravurně, jako se vždycky dušuje Tom, že s přehledem zvládne rozepnout jakoukoliv podprsenku. Billovy kalhoty i boxerky zmizely odhozené na zemi s ostatními věcmi dřív, než si to vůbec stačil uvědomit. Druhý penis se otíral o jeho vlastní, což byl fantastický pocit.

„Ano,“ vydechl, více roztahujíc svoje stehna, aby dosáhl ještě uspokojivějšího tření.
„Bože, jsi prostě…“ Bushido se sklonil, aby mohl svým jazykem přejet přes Billův krk. „Ježiši, nemáš ani zdání, jak skvěle takhle vypadáš.“
Je to hezké… pomyslel si Bill. Cítit se chtěný, i když ne milovaný. Přesto být ale určitým způsobem vzácným. Proto to ocenil dalším přírazem svých boků. Bushido se začal natahovat pro zvlhčovač.
„Chci tě šoustat,“ řekl, jako kdyby očekával, že by mohl Bill snad nějak protestovat.

Ale on ne.

Dovolil navlhčeným prstům, aby se otřely o jeho těsný vstup, tak jako dnes večer dovolil i vše ostatní. Sám napomohl tím, že se jim posunul víc naproti, když kroužily kolem jeho staženého prstýnku svalů.

Bushido zvedl hlavu a odtrhl svou pozornost od toho, co dělá. „Jestli nechceš, aby tě to bolelo,“ varoval ho, „tak povol.“

Bill poslechl, i když i to ho bolelo skoro stejně. Už tohle zkoušeli, ale nikdy se nedostali dál. Věděl, že v sobě zvládne alespoň dva prsty, ale i tak už to bylo dávno a trpělivost není jeho silnou stránkou. Bushido byl v tomhle naopak hodně důkladný a Billovi chvilku trvalo, než mu došlo, že ho tím tak trochu schválně škádlí.

Bill znovu uchopil Bushidův penis, těšící se ze zvuků, které tím způsobuje. „Víc,“ přikázal, líbajíc ho podél jeho brady.

Bushido zamumlal něco o netrpělivé divě, přirazil do Billovy ruky a zastrčil do něj i druhý prst. Zakroutil s nimi, což Bill pochopil jako odplatu za svoje komandování a zanaříkal. Nadzvedl své boky a povolil sevření.

„Přesně tam, hm?“ zašeptal Bushido a znovu zachytil Billovy rty. Jejich jazyky se začaly vášnivě proplétat ve stejném rytmu, v jakém do Billa přirážel prsty.

Před několika měsíci by tohle bylo vše, k čemu by se dostali. Pokračovali by tak dlouho, dokud by se oba neudělali. Ale dnes v noci chtěl Bill víc a věděl, že v tom není sám. Proto zesílil stisk kolem jeho penisu, až mu začal pulzovat v ruce.

Nemusel nic říkat nahlas. Bushidovy prsty mu to dávaly jasně najevo. Když opět zaslechl cvaknutí tubičky, krátce zasténal chtíčem. Sakra, ten zvlhčovač byl francouzský a fakt drahý, bude si jich muset po dnešku objednat víc.
Když ale ucítil, jak ho Bushido uchopil za boky, přisunul se k němu a jeho špička penisu do něj pomalu zajela, nedokázal se už o nic víc zajímat.
Je velký… byla jeho první myšlenka. Větší než prsty, rozhodně. Ne že by to bylo bolestivé, jen už je to příliš. Je to, jako kdyby byl roztahován víc, než je jeho tělo zvyklé. Jako balónek těsně před tím než praskne. Cítil tlak a palčivou bolest.

A pak se Bushido pohnul. Přirazil do něj jako předtím svými prsty, klouzal víc dovnitř, ale tlak nepovoloval, nýbrž nabýval na intenzitě, dokud nepropukl v příval rozkoše. Cítil, jak se zarývá Bushidovi do ramen, drásá je a vzdáleně slyšel vlastní sténání. Oba byli už jinde. Jediné, na čem záleželo, byly jeho vlastní pocity a to, jak jeho penis zapulsuje pokaždé, když Bushido přirazí hlouběji.

„Ach, bože,“ zasténal Bill, než se Bushidova ústa vrátila k těm jeho. „Ano.“
„Jsi tak zatraceně těsný,“ zavrčel Bushido, znovu do něj přirážejíc. Tiskl si Billa k sobě a ten mu sevření opětoval stejnou měrou.

Bill se kolem něj stáhl, aby ho umlčel. I když Bushido tiše sténal, nemluvil, a to bylo vše, co Bill momentálně chtěl. „Jako kdybych to už někdy dělal, co?“ zašeptal Bill sarkasticky do jeho ucha a znovu více stiskl. Bushido do něj tvrdě přirazil a Bill zaklonil hlavu do polštářů.

„Neříkal jsem, že si stěžuju,“ odsekl a vytáhl se z něj skoro celý, aby do něj mohl zase pořádně přirazit. Billovy boky jako kdyby samy ožily. Nikdy něco takového necítil. Bylo to téměř jako nějaká mimotělní zkušenost, a přesto tady a teď byl. Jako kdyby byl zfetovaný, což nikdy nebyl, ale představoval si, že by to asi takové bylo.

Široká dlaň uchytila jeho vlastní přirození a v kombinaci s Bushidovými přírazy už to bylo téměř vše, co Bill potřeboval ke svému vyvrcholení, ale chtěl ještě vydržet. Bill opět stáhl bezděčně své svaly a Bushido v návalu rozkoše vydechl na jeho rty.

„Bože, řekni, že už budeš.“

Bill si ani nedokázal dělat legraci ze zoufalství, které bylo slyšet v Bushidově hlasu, protože se cítil úplně stejně.

„Ano,“ vydechl těžce. Ano, protože zažíval ohromující rozkoš, a ano, protože i on už byl blízko. Tak blízko. Již skoro ucítil první záchvěvy pulsující v kořeni jeho penisu, jeho útroby se stahovaly a věděl, že to bude hodně intenzivní.

A protože nechtěl být sám, opět se sevřel kolem tvrdého penisu, který do něj pronikal znovu a znovu. Bushidova ústa se otevřela do němého výkřiku a okamžitě se zastavil. Bill cítil, jak v něm jeho penis cuká, rozlévá do něj příjemné teplo a drží se přesně na tom místě, kde ho Bill potřebuje nejvíc. Prohnul se v zádech a tvrdě se mezi jejich těla udělal. Cítil, jak se lepkavá tekutina rozlévá po jeho břiše. Zapadl zpátky do peřin, uspokojený a ospalý, těžce oddechoval. Bushidův hrudník se opřel o ten jeho a jejich boky do sebe narazily, když na něj dopadl.

Díval se na Billa s takovým zvláštním výrazem vepsaným ve tváři. Dost zvláštním na to, aby Bill pocítil jakýsi záchvěv něžnosti, zvedl ruku, přiložil mu ji ke tváři a palcem přejel po jeho bradě ke spodnímu rtu. Bushido zavřel na krátký okamžik oči, jako kdyby si ten kontakt vychutnával. Bill zaváhal, chystal se k němu nadzvednout, aby ho mohl políbit… ale ten pohled byl najednou pryč. Bushido se od něj odtáhl a vstal.

„Měl by ses vrátit,“ doporučil mu Bushido, jako kdyby věděl, o čem Bill právě přemýšlí. Nebo i na něj jen uhodila realita.

Bushido se zvedl, sebral své zbylé pohozené věci a přetáhl si své triko s dlouhými rukávy přes hlavu. Otočil se opět k Billovi a letmo po něm přejel očima. U dveří na chvíli zaváhal, ale poté jen řekl: „Uvidíme se, maličký.“

autor: Little Muse

original