Your love over the sex 11.

Po našem prvním dnu na Maledivách, kdy jsme se nakonec spolu vyspali snad všude, kde to bylo jen trochu možné, jsme celý druhý den prospali, ale od našeho probuzení třetí den čas utíkal neuvěřitelným způsobem společně s naší dovolenou, a nám zanechával jen vzpomínku na naše společně prožité chvíle. S Anisem jsme si udělali okružní jízdu po moři zakončenou v Male, kde jsme si zašli na večeři, a nakonec i do klubu, kde jsme zůstali až do rána, nebo jsme se celý den jednoduše váleli na pláži a nikým nerušeni si povídali. Přes to všechno ale naší hlavní náplní dní a nocí byl samozřejmě sex, který jsme si prostě nedokázali odpustit. Bohužel pro nás, naše dovolená spěla ke konci, což značily sbalené kufry v předsíni a fakt, že Anis vrátil klíč majiteli. Teď už nezbývalo nic jiného, než se zvednout z pohodlné postele a dojít k lodi, která nás měla dovézt k letišti.

„Můžeme, Bille? Musíme stihnout letadlo,“ nakoukl ke mně Anis.

„Jo, jasně,“ spěšně jsem vyhrkl a vstal, urovnávaje si tričko na bocích. Vůbec se mi to tu nechtělo opouštět.

„Tak pojď,“ objal mě kolem ramen s úsměvem, popadl naše věci a společně jsme zamířili přes pláž a molo k lodi.

„Vůbec se mi odtud nechce, byla to fajn dovolená,“ posadil jsem se do proutěného křesílka. Bylo brzy ráno, něco kolem půl páté, takže slunce právě vycházelo a my tak měli skvostný výhled.

„Neboj, zase tě někam vyvezu,“ pobaveně se usmíval. Moc dobře věděl, že tohle byla naše první a s největší pravděpodobností na hodně dlouho i poslední dovolená, protože jsem se odmítl chovat jako zamilovaný zbohatlický pár. „Ale máš pravdu, bylo tu hezky.“

„Jo,“ povzdechl jsem si. „A moc ti za to děkuju, Anisi. Opravdu si toho vážím.“

„Tohle nic nebylo,“ pokrčil rameny s úsměvem a hluboce mě políbil, až jsem mu zasténal do rtů. „Ale bude mi chybět, že tohle nemůžu udělat kdykoli mě napadne,“ ušklíbl se, rukou mi zajel pod tričko a pohladil mě v pase.

„Anisi!“ prohnul jsem se v zádech, ze rtů mi unikl tichý sten, „prosím, tady ne,“ namítl jsem, ale slastí přivřel oči.

„Proč ne?“ pobaveně se ušklíbl a políbil mě na krk, jazykem přejíždějíc přímo po tepně. Křečovitě jsem ho stiskl za paži na ruce, kterou měl pod mým tričkem, ale zaklonil hlavu, aby měl lepší přístup. „Vím, že to chceš, Bille,“ volnou rukou mi sjel do klína, kde mě přes kalhoty stiskl, nepřestávaje mě líbat.

„Protože jsme na místě,“ vyhrkl jsem úplně bez dechu a prudce otevřel oči, když jsem ucítil, že loď se zastavila. S obrovskou úlevou jsem se postavil, popadl svůj kufr a ignorujíc Anisův posměšný úšklebek se rozešel k letišti, na které tu díky bohu odkazovala snad každá cedule.

„Copak?“ se smíchem mě Anis dohnal. Rukou mě chytil za zadek a já s povzdechem zkonstatoval, že mě nepustí, dokud nebudeme sedět v letadlech na svých místech.

„Naprosto vůbec nic,“ zářivě jsem se usmál. Co na tom, že jsem byl vzrušený takovým způsobem, že bych skousnul i to, kdyby mě Anis ojel uprostřed náměstí plného lidí?

„To rád slyším,“ ušklíbl se a ukázal letušce, nebo co to bylo, naše letenky. Nechali jsme si vzít naše kufry, a konečně zamířili k našim sedadlům, do kterého jsem zapadl víc než ochotně. Varovně jsem po Anisovi blýskl pohledem, když mi rukou pevně stiskl stehno a znovu mě políbil na krk.

„Anisi,“ zavrčel jsem, ale moje tělo mě ošklivě zradilo a já tak cuknul proti Anisově ruce, když mi s ní zajel do rozkroku. „Anisi, prosím,“ zoufale jsem k němu vzhlédl, padala na mě panika. „Tady ne.“

„Okey,“ zamumlal a ruku stáhl zpět na stehno, které promnul, než se ke mně sklonil a konejšivě mě políbil. „Buď v klidu, nikomu jsem nedal možnost, aby nás viděl, dobře?“

„Promiň,“ s povzdechem jsem sklonil hlavu. Jen co mě napadlo, že by tu mohl být nějaký novinář nebo fanoušek, se mi rozklepaly ruce a hlavou se rozběhly nejrůznější a nejšílenější myšlenky, přičemž už jsem viděl, jak jsou zítřejší noviny plné našich fotek. Zavřel jsem oči a zavrtěl hlavou, když se mě Anis pokusil políbit.

„Hvězdičko,“ zašeptal mi do ucha, nezapomínaje se o něj otřít rty. „Všechno je v pořádku, letadlo pomalu vzlétá a není tu vůbec nikdo, kdo by tě vnímal jinak než jako obyčejného cestujícího. Nikdo nás nefotí, a už vůbec si nás nevšímají, věř mi.“

„Dobře,“ přikývl jsem, ale oči neotevřel ani poté, co se Anis odtáhl. Mlčky mě chytil za ruku a přitáhl k sobě, takže jsem se mu opíral o rameno, zatímco mě vískal ve vlasech. Byl jsem mu neuvěřitelně vděčný, že situaci pochopil tak rychle a nijak na mě nenaléhal, protože nechybělo moc a já bych se s jistotou složil, to vím stoprocentně.

*

Cestu letadlem i čekání v Dubaji jsem překvapivě prospal, ale byl jsem za to rád, protože mě opustila největší a zároveň nejhrůznější část paranoidních představ, a přestože jsem se v letadle do Hamburgu ostražitě rozhlížel, byl jsem vstřícnější vůči Anisovým dotykům a polibkům, kterými se mě snažil konejšit. Cestu jsme tak víceméně prolíbali, chvílemi jsme prohodili pár slov.

Nicméně, jen co jsme přistáli v Hamburgu a ve společném objetí se vydali pro naše zavazadla, sesypala se na nás hromada novinářů. Okamžitě jsem si nasadil brýle, aby nikdo neměl šanci vidět strach v mých očích, a jakmile jsme se dočkali našich kufrů, co nejrychleji jsme dokázali, zamířili jsme do parkovacího domu, kde Anis nechal před odletem své auto. Novináři nám byli dál v patách, takže jsme se vykašlali na nějakou bezpečnost v podobě poutání se, jen jsme hodili kufry na sedačku, posadili se a Anis okamžitě vyrazil.

„Jsi v pořádku?“ jemně mě pohladil po ruce, když jsme novinářům konečně ujeli.

„Ne,“ přiznal jsem a tiše vzlyknul s rukou před pusou. „Ne, nejsem, jen nezastavuj a jeď, prosím,“ opřel jsem se o okýnko a dál mlčky sledoval ulice Hamburgu. Jak novináři mohli vědět, že jsme spolu byli na dovolené, a že zrovna dneska se vracíme?

„Chceš jet ke mně nebo k tobě?“ zašeptal.

„Ke mně, prosím,“ otřel jsem si tváře od slz, přestože nepřestávaly téct další. S jistou dávkou úlevy jsem zaznamenal, že už jsme v naší ulici. Sundal jsem si brýle, abych na Anise pořádně viděl, a otočil se k němu, jen co jsme zastavili. „Děkuju.“

„Omlouvám se za to na letišti. Kdybych věděl, co se tam bude dít, nějak bych to vymyslel, abys tomu nebyl vystavený,“ omluvně mě pohladil po tváři.

„Ty za to nemůžeš,“ pousmál jsem se. „Děkuju za krásnou dovolenou a bezpečný odvoz. Zavolám ti, až se budu cítit lépe.“

„Odpočiň si,“ přitakal a krátce mě políbil. „Zatím se měj, hvězdo.“

„Ahoj,“ naposledy jsem ho letmo políbil do koutku rtů, než jsem se vyhrabal z auta, vzal svůj kufr a spěšně zamířil domů. Jen co se za mnou zabouchly dveře, vyčerpaně jsem se o ně opřel, rukou si mnouc spánky.

„Už jsi doma!“ ozval se nadšený Tom ode dveří obýváku. „A jsi opálený a… ubrečený, co se stalo, jsi v pořádku?“ starostlivě ke mně došel a pevně mě objal. Vděčně jsem se k němu přitulil a naplno se rozbrečel, abych alespoň trochu ulevil porouchaným nervům. „Co se stalo, Billy?“ něžně mě hladil po zádech.

„Novináři… všude!“ vzlyknul jsem. Dál už Tom nic neříkal, jen mě pevněji objal a pomalu mě odváděl do mého pokoje, kde mě uložil do postele. Pevným stiskem zápěstí jsem ho donutil, aby si lehl ke mně, což bez protestů splnil a přitiskl si mě k sobě.

„Všechno je dobrý, už jsi doma, tady se k tobě nedostanou, nedovolím jim to,“ konejšivě se mnou kolébal. „Už nebreč, všechno je v pořádku, Bille a já jsem rád, že jsi doma, stýskalo se mi.“

„Mně taky,“ přikývnul jsem. „Škoda, že jsi tam nemohl být s námi, bylo tam krásně.“

„To, že jsem na něj rezignoval, neznamená, že bych s ním vydržel déle než jednu hodinu ve společné místnosti, Bille,“ zasmál se. „Akorát bych vám tam překážel při sexuálním maratonu, tím jsem si jistý. Ale jsem rád, že sis to užil.“

„Děkuju. Co… Monika?“ zvědavě jsem k němu vzhlédnul.

„Vlastně docela dobrý, dneska s ní jdu do klubu a tak, je to fajn holka,“ usmál se. „Zatím jsme spolu ani nespali, takže… No, řekněme, že bych možná zkusil i to, čemu se dost často říká vztah.“

„To je skvělé, Tomi! Moc rád to slyším, doufám, že mi jí brzy představíš.“

„Uvidíme,“ se smíchem kývnul. „No, já se teď půjdu připravit, ty se pořádně prospi, vybalíš si později. Jestli chceš, zavolej Bushidovi, ať tu nejsi sám, až odejdu.“

„Dobrý, budu spát,“ zamumlal jsem, abych mu nemusel říkat, že Anise teď nechci vidět, protože by to vyvolalo zbytečně nespokojené otázky, na které jsem neznal odpovědi. Přestože mi s Anisem bylo během dovolené nesmírně krásně, neměl jsem sebemenší chuť vidět ho v nejbližších dnech znovu, aniž bych tušil, co za tím stojí. Možná šok, který nám darovali novináři jako dárek na uvítanou, možná skutečnost, že už jsme zpátky z ráje v reálném světě. Nevím. Ale rozhodně jsem moc dobře věděl, že mu dnes, zítra a možná ani pozítří nezavolám.

*

Jen co jsem byl doma, čas se neuvěřitelně táhnul. Tom byl s Monikou, což jsem naprosto schvaloval, protože se z ní vyklubala moc příjemná slečna a vypadalo to, že má Toma skutečně ráda. Párkrát jsem s nimi vyrazil ven i já, ale převážně jsem se zdržoval doma, protože dělat křena mě nikdy nebavilo. S Anisem jsem od našeho návratu domů mluvil dvakrát, ale bylo to z mé strany jen takové ujištění, že jsem na něj nezapomněl a nehodil ho přes palubu, přestože víceméně trochu hodil. Bál jsem se. Novinářů, fanoušků, jeho… K ani jedné panice jsem neměl žádný vážný, vlastně asi vůbec žádný důvod, ale byly tu a já jim podléhal, proto jsem z domu zásadně nevycházel bez ochranky. I když z domu jsem nevylézal téměř vůbec.

„Přišel ti dopis,“ zahuhlal Tom s plnou pusou a hodil přede mě obálku. Jen jsem kývnul, ale nechal ji ležet, abych si mohl připravit alespoň část snídaně ,a teprve se sklenicí mléka jsem to milostivě otevřel. „Co to je?“

„Teď jsem to otevřel, Tomi. Neumím číst tak rychle,“ protočil jsem očima, ale začal nahlas číst. „Vážený Bille Kaulitzi, bla bla, myslíme si, že jste pro naši společnost dobrý důkazem, bla bla, a proto bychom Vás i Vašeho bratra velmi rádi pozvali na hasičský bál, který se koná dnes, bla bla, od sedmi hodin v Grosse Freiheit 36 na počest bla bla. Byli bychom šťastni, kdybyste nás poctili svou návštěvou. S pozdravem hasičský sbor města Hamburg,“ otráveně jsem to dočetl a dopis hodil zase na stůl.

„To zní dobře, půjdeme?“

„Vezmi Moniku a užijte si to i za mě,“ pokrčil jsem rameny. „Na večer mám jiné plány. Chci si sednout do křesla, zapálit si a nic nedělat.“

„Jsi nudný. A zvoní ti telefon,“ ukázal na mobil, který po stole zuřivě tančil.

Protočil jsem očima, když jsem spatřil Anisovo jméno, ale hovor přijal. „Ahoj.“

„Zdravíčko hvězdo, tak mě napadlo, co děláš dnes večer? Dlouho jsme se neviděli,“ vesele zašveholil.

„Týden. Ale dnes večer už něco mám, omlouvám se,“ naoko jsem povzdechl.

„Nešlo by to odložit?“

„Nešlo, už jsem potvrdil svou účast,“ zamumlal jsem, pohled mi padl na pozvánku. Dokonalé! „Promiň, už jsem to vážně slíbil, celý hasičský sbor se mnou počítá, mají nějaký bál na počest… někomu. David si myslí, že je to skvělá příležitost, jak dát vědět, že žijeme a tak.“

„Škoda. Myslel jsem, že bychom se mohli sejít u mě a trochu si užít,“ povzdechl. „Nevadí, zavolám Kayovi a Flerovi a vyrazíme někam do klubu. Užij si tedy bál, Bille.“

„Pozdravuj, ahoj,“ vypnul jsem hovor a podíval se na pobaveně se culícího Toma. „Co je?“ nepříjemně jsem zavrčel.

„Nic, jen napíšu Monice, aby si sehnala nějaký šaty, aby nešla v džínech jako já,“ ušklíbl se. „Ty bys měl zavolat hasičům, aby si připravili na večer dostatečný množství vody, jinak jim svým hněvem podpálíš halu hned po příchodu.“

„Víš co, Tome? Naser si,“ protočil jsem očima, ale s telefonem a pozvánkou v ruce zamířil ke svému pokoji, po cestě hbitě vyťukávajíc telefonní číslo.

„Ben Stolz, požární stanice Hamburg, prosím?“

„Dobré ráno, Bill Kaulitz,“ nahodil jsem přívětivý tón. „Právě se mi pod ruku dostala pozvánka na dnešní bál, který pořádáte a tak bych velmi rád potvrdil přítomnost mě i bratra s jeho přítelkyní.“

„No, tak to je pro nás naprosto skvělá zpráva, moc si toho vážíme. Jen k tomu označení bál,“ rozpačitě se zasmál. „Vlastně nejde ani tak o ples jako o večírek, při tvoření pozvánek se nám tam vloudila menší chybička.“

„Och, to vůbec nevadí, vlastně to zní mnohem lépe,“ taky jsem se zasmál. „Každopádně teď když vím, že jde o večírek, těším se tam o něco víc, než před pár minutami.“

„To jsem rád. Teď když mě omluvíte, budu muset jít doladit pár posledních detailů ohledně večera, ale budu šťastný, pokud se nám podaří setkat se osobně.“

„Víte, jak vypadám, stačí přijít,“ pousmál jsem se. „Budu se těšit na večer, až mě přijdete pozvat na skleničku, zatím se mějte,“ típnul jsem mu to a telefon hodil na postel. Dobrý Bože prosím, ať je hezký, s dobrou postavou, není mu sedmdesát, má hezké ruce a umí dobře šu… ne, o tohle už tě prosit nemůžu. Amen.

*

Večírek a zábava byly v plném proudu, alkohol se nepřestal pít, alespoň tedy já rozhodně ne, protože každou chvíli mě někdo zval na skleničku, jeden sexy hasič za druhým, takže já už si stihl vybrat pár potenciálních partnerů pro dnešní noc. Tom se dobře bavil s Monikou, přičemž já se od nich odpojil hned po příchodu, hodlal jsem si užít a ne zírat na jejich zamilované ťuťu ňuňu.

„Omluv mě,“ usmál jsem se na… Paula? Andyho? Nemám sebemenší ponětí, koho, a zamířil k záchodům, jelikož mé líčení už zoufale křičelo o hození záchranného kruhu, což jsem samozřejmě nemohl ignorovat.

„Pan Kaulitz?“ kdosi mi poklepal na rameno.

„Jen Bill,“ mávnul jsem rukou s úsměvem, pokračujíc na záchody. „Jestli něco potřebuješ, pojď se mnou, jdu se jen přelíčit, takže budu schopný plně komunikovat.

„Oh, dobře,“ přikývl a následoval mě. „Sice jsem tě chtěl pozvat na tu skleničku, kterou jsem ti ráno slíbil, ale myslím, že to chvíli určitě počká,“ opřel se o umyvadlo kousek ode mě.

„Ben?“ překvapeně jsem k němu vzhlédl, a konečně si ho tak mohl pořádně prohlédnout. Vysoký, vypracované tělo obepnuté úzkými kalhotami a tričkem, sexy úsměv, ale nejvíc mě upoutaly pomněnkově modré oči v kombinaci s černými vlasy. „No, předem to pozvání přijímám,“ spokojeně jsem mlasknul, rychlým pohledem kontrolujíc jeho ruce – upravené, ale mužné s dlouhými prsty. Mňam!

„Takže hádám, že tě můj vzhled uspokojil,“ pobaveně se ušklíbl.

„Lhát ti rozhodně nebudu,“ s úsměvem jsem si upravil linku kolem očí. „Vlastně jsem krasavce očekával, ráno jsem o něj prosil Boha.“

„Jsi věřící?“

„Kdybych byl, minimálně celý příští rok bych denně musel chodit ke zpovědi kvůli tomu, co všechno se mi teď honí hlavou,“ se smíchem jsem zavrtěl hlavou. „Jsem hříšný tvor.“

„To už od pohledu,“ souhlasně přikývl.

„Opravdu?“ usmál jsem se a otočil se k němu čelem, bokem se opírajíc o umyvadlo.

„Bezesporu,“ udělal ke mně krátký krok a s přimhouřenýma očima si mě prohlížel. „Jsi tak hříšný člověk, že bych tě nejraději přehnul tady a teď, a vlastně to i udělám,“ natáhl se přese mě ke dveřím, které jediným otočením zápěstí zamknul. Opojně jsem vdechoval jeho kořeněnou vůni, ale prudce mi vystřelila ruka k jeho rtům, když se mě chystal políbit.

„Žádné líbání,“ zamumlal jsem.

„Přítel?“ pobaveně se ušklíbl.

„Něco vzdáleně podobající se tomu,“ přikývl jsem a sundal svou ruku. Okamžitě mě dravě políbil na krk, až jsem se zasténáním zaklonil hlavu a pevněji sevřel desku s umyvadly. Mlčky se usmál, ale bez jediného zaváhání mě za boky vyzvedl na onu desku a protlačil se mezi má stehna. Objal jsem ho nohama kolem boků a rukama mu zajel pod tričko. Zasténal jsem, když mi pod prsty klouzaly jeho svaly.

„Máš skvostné tělo,“ promnul mi bok, zatímco mě jednou rukou vysvlékal z trička. Jen co bylo dole, skousnul mi bradavku. S přivřenýma očima jsem tiše sténal, jeho ruce a rty přesně věděly, co dělat, aby mě rozpálily. Po nějaké chvíli, kdy jsem neměl daleko od toho, abych začal kňučet, jsem ho začal hbitě a trochu zuřivě svlékat. Jen se zasmál, a sám v tom pokračovat, aby vysvlékl i mě.

„Počkej,“ rychle jsem sáhnul do kapsy pro kondom, než mi odhodil kalhoty. „Teď můžeš,“ rozdělal jsem balíček a konečně mu ho nasadil. Párkrát jsem přejel prsty po celé jeho délce, která rozhodně byla velmi uspokojující, než jsem ho do sebe nechal opatrně vstoupit. Nijak neotálel, rovnou do mě začal natvrdo přirážet. Rukama mi zajel do vlasů a laskal mě na ramena, zatímco já jen lačně přijímal každičký jeho pohyb proti mému tělu se slastí prohnutými zády. „Bože můj,“ vykřikl jsem, když mi narazil na prostatu.

„To jsem chtěl slyšet,“ spokojeně zamručel a začal tím směrem nemilosrdně přirážet, až jsem ho křečovitě objal kolem ramen a zalapal po dechu. „Jsi skvostný.“

„Díky,“ zamumlal jsem mezi steny, jen silou vůle se držíc, abych ho okamžitě nepolíbil. Tak moc bych chtěl! „Kruci!“ vykřikl jsem zoufale po chvíli, co do mě přirážel a s výdechem se mu udělal na břicho. Abych nemyslel jen na sebe, stáhl jsem se kolem něj a nechal ho, abych nabral pro sebe vyhovující tempo pro získání vrcholu.

„Bože,“ zaúpěl a s výdechem se opřel rukama o zrcadlo za mnou. „Takže… Dáme tu skleničku?“

„Jo,“ rozesmál jsem se. „Ale dej mi moje oblečení,“ odtáhl jsem se od něj a seskočil z pultu dolů, oblékajíc si tričko.

„Tohle bylo dobré,“ podal mi trenky a kalhoty.

„Zachránil jsi život,“ ušklíbl jsem se, hbitě se oblékl a obul. „A teď jdeme na tu skleničku.“

*

Z Bena se nakonec vyklubal nejen skvělý „milenec“, ale i společník při skleničce whisky, díky čemuž jsem bez problémů vydržel sedět s ním přes hodinu na baru, aniž bychom vyčerpali společná témata k hovoru, proto jsem byl docela zklamaný, když musel po nějaké době odejít, loučíc se polibkem na tvář, přestože jsme si oba přáli, aby to bylo na rty. Nevadí.

Po jeho odchodu naštěstí netrvalo ani pět minut, než se po mém boku objevil nový společník, na jehož jméno si vůbec nepamatuju, ale vím, že měl malé ruce. I přesto jsem s ním ale odešel na záchody, kde mě přesvědčil o tom, že i malé ruce dokážou naprosto úžasné věci. Jen málokdy se mi stalo, že by mě někdo dovedl k vrcholu tak skvěle odvedenou ruční prací jako on. Sice jsem se mu hned za dveřmi vytratil, ale byl šikovný!

Po tomhle muži si toho už moc nepamatuju, protože jsem byl lehce společensky unavený a nijak mě to nezastavilo v dalším pití, ale rozhodně si pamatuju, že jsem odcházel na záchody s nějakým blonďákem, co měl velkou jizvu přes celá záda. Ale sex to byl skvělý – až na to, že jsem si roztrhl tričko. Když nás Tom viděl odcházet z místnosti společně, rozzlobeně mě za paži dotáhnul k autu a s Monikou mě bez jediného slova zavezl k nám domů, kde jsem během pár vteřin vytuhnul v obýváku na gauči.

„Ahoj,“ usmál jsem se na Toma druhý den poté, co jsem se konečně probudil.

„Čau,“ zabručel.

„Ježíši, co zase je?“ protočil jsem očima, z lednice si vytahujíc jogurt.

„Co zase je? Děláš si ze mě srandu?“ vykřikl naštvaně. „Včera ses na tom večírku ožral a nechal se ojet čtyřma chlapama!“

„Čtyřma? Kruci, na jednoho jsem zapomněl. Nevíš, jak vypadal?“

„Cože?“ vykulil oči. „Bille, zachoval ses jako úplná děvka! Roztáhnul jsi nohy každýmu, kdo se ti nabídl, na veřejnosti!“

„Byl to večírek a nechápu, proč zrovna ty proti tomu něco namítáš, ještě než sis našel Moniku, byl jsi ještě horší než já! Co je na tom, že jsem se bavil? Prostě jsem si užíval párty, smiř se s tím.“

„Promiň, ale vážně se jen těžko smiřuje s tím, že můj bratr je coura,“ vztekle odsekl.

„Víš co, Tome? Vyliž si prdel,“ protočil jsem očima a zmizel do svého pokoje, nenechám se urážet od někoho, kdo zvládnul deset holek za noc, přičemž klidně i tři najednou. Na tohle vážně nejsem zvědavý.

autor: Saline A.