omlouvám se, jestli vám bude tento díl připadat trošku divně napsaný, ale měla jsem horečku. Takže vám radím, buďte hlavně ve stínu, noste čepice a hodně pijte, protože je vážně otrava potit se doma s úžehem nebo úpalem, když je venku tak pěkně. Každopádně, tahle povídka mě držela, abych se neukousala nudou a vztekem, že se konečně můžu koupat a já dostanu horečku, a jediné co mi zbývá, je koukat se do stropu. Takže, hezké počtení a doufám, že moje zfetování ibalginem nenarušilo průběh povídky.
Hezké a dlouhé prázdniny,
Vaše KarlaSka
A je to tady znova. Stejná situace a já nevidím jiné řešení. Najednou jsem zcela střízlivý a rychle přeběhnu k Francouzce a tomu pitomcovi.
„Hej! Nech jí být!“ vykřiknu na něj. Otráveně se otočí. Cože?! To je ten samej maník, kterej obtěžoval mého Billa před deseti lety ve Francii! Všechna zlost se do mě zase nahrne a mám co dělat, abych se mu hned nepověsil na záda.
„Chceš ně-“ zarazí se v půlce věty, „To jsi ty! Ty hajzle!“ Aha, asi mě poznal, stihnu si pomyslet, než mi vrazí pěstí do obličeje. Cítím, jak mi po rtech stéká tekutina se železitou příchutí. Asi mi zlomil nos. Neváhám a ránu mu vrátím, až se praští hlavou o stůl.
Hned se zvedne. Z rozseknutého rtu a obočí mu teče krev. Vrhne se na mě a přitiskne mě k podlaze. Mlátí mě pěstmi do obličeje jako já jeho tehdy. Asi se na mě připravil. Nezmůžu se na nic jiného, než že si bráním rukama tvář. Ten parchant mi dá ránu do žaludku, až mi vyrazí dech. Práskne mi hlavou o zem. Vidím hvězdičky a okolí se mi začíná ponořovat do tmy. Poslední, co cítím je, jak ze mě mizí váha cizího těla a Monique, které se nade mnou naklání a tečou jí slzy. Něco mi říká, ale já jí neslyším.
***
„Hej! Hej Rone! Probuď se, chlape!“ křičí na mě někdo a poplácává mě po tvářích. Jeho hlas je pro mě zastřený, ale je v něm slyšet strach. Pomalu rozlepím víčka, která jsou neuvěřitelně těžká, a hned je zase zavřu kvůli ostrému světlu. Na čele cítím něco ledového a připadá mi, jako bych se topil. Zakuckám se a do hlavy mi vystřelí ostrá bolest.
„Posaďte ho! Nemůže dýchat,“ slyším Monique, ale jako by byla strašně daleko. Něčí ruce mě zvedají do sedu a já najednou můžu dýchat normálně nosem. Znovu se pokusím otevřít oči, tentokrát pomaleji.
Kolem mě se utvořil kroužek zvědavců i zachránců. Do očí mi spadne studený hadr a zacloní mi výhled. Chci si ho stáhnout, ale jako bych neovládal své ruce. Naštěstí mi ho někdo sundá.
Rozhlédnu se kolem. Monique má rozmazanou řasenku, ale už nebrečí a jenom si mě se starostí v očích prohlíží. Vedle mě klečí pár zvědavců, ale vypadá to, že mají taky obavy. Snad o moje zdraví? Nevím, každopádně mě potěší, když vidím na zemi ležet toho kreténa. Jenom doufám, že je v bezvědomí a ne mrtvej. Ale kdo ho skolil?
Odpovědí je mi Trick, který klečí naproti mě, klouby od krve a má v očích strach. Bojí se o mě? Ihned tu myšlenku zapudím a sleduju jeho dlaně blížící se k mému obličeji. Dotkne se mého nosu. Potichu bolestně usyknu, abych se neshodil ještě víc. Trhne rukama a já cítím, jak se mi nos vrací na své místo. Trošku ho nakrčím, ale už mě nebolí. Ani krev už neteče, i když pořád ji cítím zasychat na mé tváři.
„Jsi v pořádku? Už jsem si myslel, že se budu muset vsadit s někým jiným. To víš, ještě potřebuju posekat trávu, natřít stěny v hangáru a tak,“ jízlivost je ta tam a trošku se mu třese hlas, takže jeho slova nemají takovou váhu, jakou by chtěl.
„Nehraj si na drsňáka, bál ses o mě!“ snažím se vykřiknout, ale zradí mě hlas a vyjde ze mě jenom podivné zaskuhrání. Ale on tomu jako jediný rozumí. Křivě se usměje a podá mi ruku. Vděčně se ho za ni chytím a nechám se vytáhnout na nohy, nevnímaje palčivou bolest v hlavě.
„Možná trochu,“ zašeptá mi smyslně do ucha, až mi z toho přeběhne mráz po zádech.
„Měli bysme ho vzít do nemocnice, třeba má otřes mozku,“ navrhne Francouzka.
„Nene! Jen to ne! Jak by na mě přišli, zabásli by mě!“ vykřiknu a snažím se nevnímat bodavý tlak za očima.
„Dobře, dobře,“ brání se Monique a podává mi ručník, který jsem měl předtím na čele. Vezmu si ho a začnu si s ním otírat krev z obličeje. Jde to dobře, protože je mokrý.
Hlouček se začíná rozcházet, až zůstanu u stolu sám s brunetou a Trickem. Sedneme si a chvíli se nad námi vznáší tíživé ticho.
„Na, vem si to,“ naruší ho závodník a podává mi malou růžovou pilulku.
„Je to droga? Nebo dokonce jed?“ zeptám se podezřívavě. Upřímně se rozesměje a odpoví:
„Jenom ibalgin. Kdybych si přál tvojí smrt, nechal bych ho, aby tě zmlátil.“ Mávne rukou směrem k tomu vazounovi na podlaze.
„Jo, hm. Díky, zaskočil mě. Netušil jsem, že se na mě hnedka vrhne.“
„Není za co. A proč se na tebe vlastně hned vrhnul?“ zeptá se zvědavě.
Trpce se pousměju.
„Řekněme, že už jsme se potkali. Tehdy taky někoho obtěžoval, tak jsem ho zmlátil. Asi si mě pamatuje. Je mrtvej nebo omráčenej?“
„Jenom omráčenej. Já si držím štít čistej,“ odpoví s úsměvem a pohodlněji se opře do polstrované sedačky.
„Co si dáte?“ zeptá se nás zrzka v číšnické zástěře, která se zničehonic zjeví u našeho boxu.
„Já si dám pivo,“ objednám si.
„Já taky a tři panáky Ferneta,“ doplní mě Trick.
„Dvojku červeného, prosím,“ dokončí brunetka.
***
„Zahraj něco! Prosím!“ žadoní Monique dobrou půlhodinu. Alkohol v mé krvi, jehož je opravdu požehnaně, mě zbavuje soudnosti a já pomalu povoluju.
*flashback*
„Billi? Už máš nějaký texty? Nechceš s tím pomoct?“ nakouknu do bráškova pokoje. Sedí na posteli a kolem sebe má kupu papírů. Zvedne pohled a odhrne ten bordel z kousku postele, abych si mohl sednout. Udělám tak a s otázkou v očích se na něj zahledím.
„Víš, jak o nás lidi říkají, že nemáme anglický písničky, protože anglicky neumím?“ Jenom němě přikývnu a dál ho pozoruju. „No… napadlo mě, že přeložím ty německé. Podívej!“ řekne nadšeně a do rukou mi strká tlustý sešit s velkým nápisem Scream. Nechápavě se na něj podívám.
„Přečti si to!“ pobízí mě vesele.
Otevřu ho a na první stránce na mě vykoukne text Durch den monzun. Nic neříkám a otočím dál, kde je pro změnu Rette mich. Na další stránce je Schrei a já už Billa opravdu nechápu.
„Ale Bille, vždyť to jsou všechno jenom německý verze,“ nakrčím nechápavě obočí. Protočí oči v sloup a sešit mi vytrhne. Otevře ho někde v polovině a vrací mi ho.
Monsoon
I’m staring at the broken door,
there’s nothing left here anymore.
The room is cold, it’s making me insane.
I’ve been waiting here so long,
but now the moment seems to ‚ve come.
I see the dark clouds coming up again.
Running through the monsoon,
beyond the world,
to the end of time,
where the rain won’t hurt.
Fighting the storm,
into the blue,
and when I loose myself,
I’ll think of you.
Together will be running somewhere new.
Through the monsoon
Just me and you
Dočtu i další sloky a obdivně se zadívám na Billa.
„Teda bráško! Ty jsi génius, a navíc ta slova vycházejí i do původní hudby. Možná se jen maličko poupraví, některý se budou muset trochu zkrátit,“ usměju se na něj a on mi úsměv vrátí.
„Jsem rád, že se ti to líbí. Můžeš si to zatím vzít a zkusit, jak k tomu jde melodie. Já zatím dopíšu těch pár, co ještě nemám,“ řekne a začne se přehrabovat v tom svém svinčíku.
Už se chystám i se sešitem odejít, když si všimnu papíru ležícího vedle postele. Zvednu ho a chci ho podat Billovi, ale všimnu si názvu písně, která je na něm neúhledně naškrabaná: Únik. Moje angličtina není tak dobrá jako Billova, ale stačí mi na překlad toho textu.
Na dnešek mám jiné plány,
nepotřebuji žádné povolení.
Stojíme tu po tom všem
mými zády proti zdi,
proti zdi.
Tebe viním za všechno,
za mě a za vše, čím jsem si prošel.
Nedáváš mi na výběr.
Teď hodlám dělat trochu hluk,
dělat trochu hluk.
Cítím se tu tak klaustrofobicky.
Dávej pozor,
teď bys měl radši zmizet.
Nemůžeš mě přimět zůstat,
já unikám.
Když dočtu až sem, Bill mi začne rvát ten papír z ruky.
„Dej mi to! Ještě není hotová!“ křičí a já na něj jenom koukám jako idiot. „Je to jen takovej pokus. Dej mi to!“ Konečně se mu podaří vyškubnout mi papír z rukou, které ho zase tak pevně nedržely.
„Už mi nešahej do textů, já ti taky nechmatám na Gibsonku!“ Panebože, co to s ním je?
Zakroutím hlavou a odcházím do svého pokoje zkusit si ty písničky.
*konec flashbacku*
Ach jo. Kdyby mi tenkrát došlo, jak moc je ten text myšlen vážně, hlídal bych si ho na každém kroku.
„Dobře!“ vykřiknu radostně. „Chceš k tomu i zazpívat?“ zazubím se na brunetu.
„Ty umíš zpívat?“ zeptá se nevěřícně.
„Jistě. Já a Bill jsme dvojčata, oba umíme zpívat,“ odpovím, jako by to bylo to nejsamozřejmější na světě.
„Tak do toho,“ pobídne mě unaveně Trick. Musel ještě odnést toho kreténa, kterýho zmlátil, před klub a to mu nejspíš ubralo hodně energie.
Vylezu na malé pódium, kde občas hraje nějaká živá kapela, ale teď je až na nástroje prázdné. Sednu si na židli podobné té barové a okolo krku si přehodím popruh akustické kytary. Sáhnu do kapsy, kde vždycky nosím trsátko. Vyndám ho a jemně s ním přejedu po strunách. Kytara není rozladěná, což mi značně ulehčuje práci. Odvážně si přitáhnu stojan s mikrofonem a snížím si ho.
Začnu vybrnkávat první tóny a v tu chvíli pro mě neexistuje okolní svět. Vybavím si text, který jsem ani za těch deset let nezapomněl.
„This used to be our secret,
now I’m hidin‘ here alone.
Can’t help but read our names on the wall
and wash them off the stone.
I trusted you in everyway,
but not enough to make you stay.
Turn around,
I’ve lost my ground.
Come and rescue me,
I’m burnin‘,
can’t you see?
Come and rescue me,
only you can set me free.
Come and rescue me,
rescue me,
Rescue me.
We lied when we were dreaming,
our cryin‘ was just fake.
I wish you could deny it,
here and today…“
Dozpívám celou anglickou verzi a tiše si povzdechnu. Jak moc je pro mě pravdivá. Rozhlédnu se okolo. Všichni na mě přímo čumí a někteří, jako třeba Monique, dokonce s otevřenou pusou.
Pomalu slezu dolů z pódia za potlesku lidí, kteří se pomalu začali probouzet. Asi jsem tímhle prozradil hodně, ale co. Jen ať vědí, že jsem Tom Kaulitz. Stejně to už někteří tuší.
Sednu si zpátky ke stolu vedle vykolejené Francouzky.
„To bylo jako… anglická verze Rette mich od Tokio Hotel! Jsi skvělej, mohl bys mít kapelu!“ prohlásí nadšeně.
„No… vlastně jsem v jedné byl, ale… rozpadli jsme se a já jsem nechtěl být v jiné,“ pokrčím rameny.
„A jak jste se jmenovali?“ Bože, ta je zvědavá! Kouknu se prosebně na Tricka, ale on jen pokrčí rameny, ať si to vyřeším sám.
„Ty znáš Tokio Hotel?“ zeptám se jí. Nevím, kolik můžu prozradit. Každopádně, už jsem se s ní poměrně seznámil a nemyslím si, že by hned volala paparazzi nebo fízly.
„No… vlastně jenom maličko, párkrát jsem viděla nějaké videoklipy a koupila jsem si CD Schrei, řeknu ti, to se ve Francii shánělo těžko, ale nijak blíž nic nevím. Vlastně, nejsem si jistá, jestli mají zpěváka nebo zpěvačku,“ dopoví svůj malý proslov a Trick vedle ní vybuchne smíchy.
„Teda… teda tohle bys měla říct Billovi,“ tlemí se až mu tečou slzy.
„To jo. Ten by z toho neměl radost,“ přitakám a zhluboka se napiju piva, abych se nenakazil Trickovým smíchem.
„Co proč?“ Monique je z našeho chování opravdu zmatená. Teď už i já vyprsknu smíchy a na stole přistane pár kapiček zlatavého moku.
„Já si nikdy nemyslel, že Bill zpívá jako holka. Teda vypadá tak, ale nezpívá,“ řeknu a pořád se dusím pivem. Řeknu jí to, ale chci jí ještě trochu potrápit.
„Možná ty první písničky trošku jako holka zpíval, ale třeba Rette mich ve videoklipu už ne,“ přisadí si Trick. Úplně vidím, jak to Monique šrotuje v hlavě.
„Chceš říct, že… že Bill… Bill byl zpěvák Tokio Hotel?“ Vidím, jak se jí nad hlavou rozsvítila pomyslná žárovička.
„Jojo. Bráška má skvělej hlas. Tokio Hotel se rozpadli, protože nám Bill utekl,“ pokrčím rameny a v tu chvíli to beru opravdu s velkým nadhledem.
„Počkej, takže ta tvoje kapela… já tu sedím s kytaristou Tokio Hotel!“ zavříská jako praštěná fanynka, ale ne tolik na hlas, aby nás slyšel někdo další.
„Jo a taky jsem byl kytarista Devilish,“ řeknu a znovu si loknu piva.
„Dev co?“ zeptá se brunetka s nechápavě nakrčeným nosem.
„Devilish. Tak jsme se jmenovali, než jsme se stali Tokio Hotel. Ale musíš uznat, že to není moc originální, a tak Billi přišel s Tokio Hotel.“
„Někdy tě za ním vezmu, když bude souhlasit,“ ozve se Trick a mě spadne brada až do klína. Co, že tak najednou obrátil?
„Vážně?“ vykvíknu. Jenom kývne a hodí do sebe Ferneta. Už asi pátého.
***
Přirazím ho na dveře mého apartmá a svléknu mu bundu. Neustále ho líbám na hebké rty a jeho kroužky ve rtu mě příjemné tlačí. Jeden chytnu mezi zuby a lehce zatahám. Táhle zasténá.
Pustím ho a on mi začne krk zasypávat vlhkými polibky. Slastí zakřičím, když mě kousne a následně ono místo ošetří svým jazýčkem.
Nahmatám lem jeho trička a přetáhnu mu ho přes hlavu. Poslepu najdu jeho rty a snažím se dobýt dovnitř. Ochotně mě pouští za své zuby a já tak mužů soupeřit o dominanci s jeho jazykem. Lehce mě škrábne hrotem v jazyku do vnitřní strany tváře a oba tlumeně zavzdycháme.
Natisknu se na něj, co nejvíc to jde. Cítím jeho erekci na mé noze, stejně jako on určitě cítí tu mojí. Pokusí se mi svléknout triko, ale je to s mým stanem příliš složité. Pomůžu mu, a poté se na něj natisknu holou hrudí. On má piercingy opravdu všude, i v bradavkách.
Sehnu se a za jeden ho zatahám a on slastně vydechne.
„Po tomhle jsem toužil celý život,“ zavzdychá. Přejedu po jeho polštářcích na břichu a jednou rukou mu rozepnu sponu u pásku. Jeho kalhoty padají na zem a mé jsou těsně za nimi.
Přejedu rukou přes jeho krásně kulatý zadeček a pořádně mu zmáčknu půlku. Jeho i můj dech se zrychluje a změlčuje. Stáhne mi boxerky a já udělám to samé s jeho.
Kleknu si a vezmu do úst jeho naběhlý penis. Dělám to poprvé, ale naprosto automaticky. Vím, co mám rád a využiju to i na něm. Lehce jazykem obkroužím jeho vlhkou špičku a rukou ho vezmu u kořene. Pomalu začnu pohybovat hlavou i rukou, a jazykem neustále kmitám sem a tam. Maličko zapojím zuby a Trick sténá stále víc a hlasitěji. Dole je pár mých lidí, ale na to kašlu.
„Vem si mě!“ zakňourá a přirazí proti mým ústům. Jeho výzva na mě působí jako afrodisiakum. Zvednu se a rychle ho odtáhnu k posteli. Hodím ho na ni a zalehnu ho. Začnu ho opět líbat, ale on se ode mě odtrhne.
„Netrap mě!“ zakňourá a já ho poslechnu. Roztáhnu mu nohy od sebe, když si uvědomím, že nic nemám.
„Proč jsi přestal?“ zeptá se. Zadívám se směrem, kde tuším jeho obličej.
„J-já nic nemám,“ zakoktám se.
„To nevadí.“ Obmotá nohy kolem mého pasu a přitáhne si mě blíž. Ještě chviličku váhám, ale jemu se nedá odolat.
Nasliním si prst a opatrně jím do něj vstoupím. Zakňourá touhou a dožaduje se více. Přidám další a další prst. Zapohybuji s nimi a cítím, jak se pode mnou natahuje prostěradlo, když do něj zatne prsty.
Rozhodnu se to neprotahovat. Vytáhnu z něj prsty a pomalu do něj vniknu. Zakvičí bolestí a stáhne kolem mě svaly, až to zabolí i mě.
„Uvolni se, zlato,“ pošeptám ztěžka.
„Zlato?“
„Hm,“ zabručím, když cítím, jak se uvolňuje.
Chvilku počkám, až si na mě zvykne. Začnu pomalu přirážet.
Začíná vzdychat slastí a ne bolestí. Chytnu ho za boky a nadzvednu si ho pro lepší přístup. Přirazím. Prohne se v zádech a stáhne se kolem mě. Asi jsem našel jeho místečko. Znovu tam přirazím a sleduju, jak se pode mnou svíjí. Zrychluju a cítím, že se blížím k vrcholu. Chytnu jeho penis a začnu pohybovat. Vykřikne a udělá se. Jeho vrchol mě přesune přes okraj a já zaplním ten jeho úzký zadeček.
Unaveně se svalím vedle něj a ztěžka oddychuju. Nakloní se nade mě a věnuje mi polibek.
„Děkuju,“ zašeptá.
„Já děkuju tobě.“ Přitáhnu si ho a znovu spojím naše rty.
„J-já tě asi miluju,“ řekne stále po tichu. Je z něj cítit strach. Strach z odmítnutí.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se zamiluju znova, ale teď je to tady,“ usměju se, i když mě nemůže vidět.
Spokojeně se zavrtí a lehne si na můj hrudník.
„Dobrou, Tome,“ zašeptá.
„Dobrou,“ zahuhlám a propadnu se do říše spánku.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Tak po tomhle je jasné, že Trick JE Bill!
Jinak by to už bylo proti vší logice děje. Sice mi nejde na rozum, jak by Bill mohl zvládnou zmlátit toho obšourníka, ale tak si budu myslet, že se naučil karate xD
No, zajímavý vývoj…:)
woho….. Toman s Trickem???? trochu…. opravdu jsem to necekala…. sileny
Jsem toho názoru jak Janča,jen jsem zvědava kdy na to přide Tom.
Ja doufam, ze BIll mu odhali pravdu brzy 🙂
CO? 😀 Ja nechapm! 😀 az ma to rozrevalo od udivu 😀 * sama nechape co sa deje* vaau 😀 dalsiu kapitolu ! 😀
ty pičo ted sem napjata jak kšandy!! xDD nahned dalši dil jesi je to opravdu Bill tak se zblaznim xDDDDDDDDDD
Ja myslím, že ak je Trick Bill, tak to už Tomi musel zistiť, len dokým sa Bill hrá na Ticka nechá to tak, nie? No každopádne sa to dozviem keď dočítam. Som rada, že kým som sa vrátila je už poviedka dopísaná, takto sa nemusím vôbec dlho stresovať 🙂