Dawn of emotions 8.

Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel

Po uklizení pokoje si Vin sedl na zem a opřel se o postel. Rozhlížel se všude kolem po pokoji a děsilo ho to. Skoro všude byla po světlém koberci krev. Děsilo ho to. Konkrétně to, že si to Bill udělal kvůli němu. Jindy v jiných případech by mu to bylo ukradené a ještě by mu přidal. Ale s Billem to bylo jinak. Povzdechl si.

„Bille, co to se mnou děláš,“ složil hlavu do dlaní. Tuhle jeho slabou chvilku bohužel sledoval další pár očí.

„Marku, přiznej si to,“ ozval se ode dveří Brian a sedl si na postel. Vin po něm hodil naštvaným pohledem.

„Ale já přece…“ zasekne se uprostřed věty. „Já vlastně nevím, co chci, sakra!“ štěkne spíš zoufale než naštvaně, a vyhrabe se na postel vedle Briana. Ten ho poplácá po zádech.

„Marku musíš na ní už jednou zapomenout. Život jde dál a ty… slušelo by vám to spolu,“ Vin si pod těmi slovy jen povzdechne.

„Já nevím, kámo. Bude to ještě těžký… asi za ním zajdu,“ s tím se zvedl a odešel do vedlejšího pokoje. Bill spokojeně spal. Alespoň se mu to zdálo.

Využil toho a lehl si k němu. Zezadu ho objal kolem pasu a zavřel oči. To mu však ušlo, že Bill se probral. Nevydal však ani hlásku a oči měl stále zavřené. Čekal, co bude. Vin však nic nedělal. Po chvilce jenom cítil, jak ho jeho svalnatá ruka hladí po bříšku. Neubránil se úsměvu.

„Bille, ani netušíš… netušíš, co se mnou nevědomky provádíš!“ šeptal si tak pro sebe Vin.

Přitiskl k sobě Billa a ochranitelsky ho sevřel v náručí. Pomalu usínal. Bill měl v očích slzy. Že by ho Vin měl nakonec přeci jenom rád? Sám nevěděl proč, ale přál si to. Tak moc jako ještě nikdy nic.

Když se otevřely dveře, Bill sebou trochu trhnul, ale ne natolik, aby vzbudil Vina nebo na sebe upozornil. Podle šeptání jich bylo víc. Asi ti jeho kamarádi. Slyšel jenom útržky, ale bylo z jejich hlasu cítit úsměv.

„Myslíš že… bude konečně klid?“ ptal se jeden hlas patřící Brianovi. Druhý se uchichtl.

„Jo… myslím, že jo… ten Bill nebo jak se jmenuje… je vážně roztomilý a hodí se k němu,“ Billovi z toho zjihlo srdce.

Podvědomě se k Vinovi přitulil ještě víc a usmál se. Pak usnul znovu.

Hned ráno se vzbudil první Bill. Docela brzo. Vin pořád spal a usmíval se ze spaní. Občas něco zamumlal. Bill se rozhodl, že udělá snídani. Proč ne? Třeba bude mít Vin radost. A on chtěl aby… byl šťastný. Jak včera slyšel od těch dvou.

Vymotal se z jeho náručí a zvedl se. Jak doufal, dveře zamčené nebyly. Vrátil se do „svého“ pokoje pro oblečení a oblékl se. Pak sešel tiše jako myška ze schodů a namířil do velké kuchyně. Chvilku mu trvalo, než našel, co potřeboval, ale povedlo se, tak začal vařit. Tiše si pobrukoval a usmíval se. Ruce ho pořád bolely, ale měl rány dobře zavázané. Nevěděl kdo, kdy a jak, ale bylo to dobře ošetřeno. Po chvilce měl hotovo a chystal na stůl. To se shora ze schodů ozval náhle křik a následovně dupot po schodech.

„Bille?!“ ozval se vystrašený hlas.

Vin, když se probudil a našel vedle sebe jen prázdné místo, lekl se, že Bill utekl. Hned se rozeběhl dolů, ale jeho obavy přehlušila nádherná vůně linoucí se z kuchyně. Bill až málem upustil skleničku, kterou držel, jak se lekl, když ho Vin zavolal.

„Jsem tady,“ pípnul jenom a položil sklenku s džusem na stůl. Vin k němu doslova přiběhl a objal ho.

„Lekl jsem se, že… si zmizel,“ přitiskl ho k sobě. Bill nechápavě koukal do zdi za ním a nevěděl, co říct. Snad jen.

„Já… j-já, omlouvám se,“ sklopil hlavu, ale Vin se jenom pousmál a políbil ho. Pak jeho pohled zabloudil ke stolu.

„Tys… udělal snídani?“ pohlédl na něj nevěřícně. Bill jenom pokrčil rameny s mírným úsměvem ve tváři.

„Jenom doufám, že… že máte rád sladké,“ sklopil nesměle hlavu. Vin se usmál a zasedl ke stolu. Bill postával nesměle u linky.

„Pojď ke mně,“ šeptl Vin a natáhl k němu ruku. Bill udělal pár nesmělých krůčků k němu, ale nedíval se na něj.
Vin si ho ale stáhl na klín a usmál se.

„Neboj se mě, prosím, já… už ti neublížím, a to… nevím, omluva nestačí…“ náš drsňák sklopil hlavu.

Bill nevěřil tomu, co právě slyšel. Ono… ho to snad mrzí? Nic neříkal a jenom sledoval lívance na talíři. V hlavě se mu honily snad milióny myšlenek, ale ani jedna jediná z nich snad nedávala smysl. Vin se zadíval jinam.

„Jo, vím, že to ode mě zní absurdně ale… mrzí mě to,“ nechápal, za co se mu tady omlouvá! Mohl si za to sám, že mu padl do spárů. Ale prostě. Když viděl jeho oči plné čokolády, neodolal a totálně vyměkl.

„T-to je do-dobrý,“ šeptl Bill nakonec a zvedl se z něj. Připadal si nepatřičně, sedět mu jen tak na klíně.

„Já… půjdu si lehnout… jestli můžu,“ skousl si ret Bill. Vin jenom přikývl a pousmál se.

„Klidně si lehni ke mně… pak přijdu,“ v hlavě se mu rodil ďábelský plán, ale nevěděl, zda-li ho zrealizuje. Zatím jenom v klidu jedl svou snídani, a přemýšlel nad ním. Chová se k němu tak hezky. Podobně jako Lenna. Okamžitě odložil vidličku a zadíval se do zdi. Přesně tohle mu dělávala Lenna k snídani! To snad není možné, že mu to nesepnulo dřív. S dalším úsměvem se znovu pustil do jídla. Už s o trochu větším klidem na duši.

Bill se mezitím vrátil do jeho ložnice a zachumlal se zpátky do peřin, přičemž zabořil obličej do jeho polštáře. Všude byla cítit jeho vůně. Tak krásně omamná. Billovi se až točila hlava.

Vin spokojeně jedl svou snídani a uvažoval nad Lenny a Billem. Byli si tolik podobní. Ona jediná ho milovala a slyšela od něj slůvka lásky, ale i jeho omluvy. Bill je teď taky mohl slyšet. Oba měli oči plné čokolády se stejnou jiskrou. Jen s Lenny měl jejich vztah hodně odlišný.

Rychle zakroutil hlavou, aby to vyhnal z hlavy, ale nešlo to. Koukal do protější zdi a přemýšlel. V noci, když se k němu Bill přitulil – ano, cítil to – se mu to strašně líbilo. Bylo to, jako by zas měl u sebe Lenny. Jako by nikdy neodešla.

V klidu dosnídal, vstal a odnesl talíř do dřezu. Chvilku přemýšlel, ale pak si řekl, že to umyje později. Opět mu myšlenky zabloudily do jeho ložnice, kde je určitě Bill. Usmál se pro sebe, a tak tedy zamířil nahoru. Otevřel dveře od ložnice a zastavil se mezi nimi.

Naskytl se mu totiž pohled na Billa objímajícího jeho peřinu a bořícího hlavu do polštáře. Bill se přitom usmíval a měl zavřené oči, tudíž Vinův příchod nezaznamenal. Vin se opřel o futra a s úsměvem na tváři tu scénku pozoroval.

„Ehm…“ odkašlal si po chvíli a Bill leknutím nadskočil. Vyděšeně se na Vina podíval, ale ten se pořád usmíval.

„Já… já…“ koktal Bill a Vin se zasmál.

„Copak? Myslíš, že ti vynadám? Ne, byls roztomilý,“ řekl Vin a došel k posteli. Sedl si na kraj a natáhl ruku k Billovu obličeji. „Tak mě napadlo, když jsi pobíhal po kuchyni. Nebolelo tě to?“ zeptal se ho.

„No… trošku ano, ale dalo se to vydržet. Zažil jsem horší bolest,“ odpověděl Bill a Vin se zmučeně ušklíbl.

„Promiň,“ řekl a sklopil hlavu. Tohle se stávalo jen u Lenny. Tak proč je to i u Billa? Sám neznal odpověď.

Bill stočil pohled k oknu a trochu se usmál. Bylo krásně, a on tu musel být zavřený. Snad by mu Vin dovolil vyjít aspoň na zahradu. Možná se ho i zeptá.

„Nechtěl bys koupel?“ zeptal se do ticha Vin a Bill se na něj překvapeně otočil.

„Já… namočí se mi obvazy,“ sklopil hlavu Bill.

„Umeju tě, chceš?“ nabídl Vin. Bill na něj nevěřícně koukal. Zachvěl se. Nevěděl ale, jestli je to z nedočkavosti, že se ho Vin bude dotýkat, nebo ze strachu.

Chvilku nad tím přemýšlel a Vin stále vyčkával. Nakonec souhlasně přikývl a překvapením vypískl, když ho Vin vzal do náruče a odnášel do koupelny. Vin se od srdce zasmál nad Billovým vypísknutím. Najednou mu všechno na Billovi přišlo roztomilé.

„Jsem těžký,“ ozval se Billův nesmělý hlásek.

„Co? Ty a těžkej?“ zasmál se znovu Vin.

„To není k smíchu. Jsem těžký,“ řekl Bill a nafoukl uraženě tváře.

„Bille, jsi jako peříčko. Ani nevím, jestli tě nesu, nebo se mi jen vznášíš nad rukama,“ usmál se Vin, když vcházel do koupelny.

Tam Billa posadil na pračku a pomalu ho začal vysvlékat.

„J-já bych to zvládl,“ řekl Bill a v hlase byly jasně znát jeho rozpaky.

„Já sám,“ řekl jen Vin a pomaloučku stahoval z Billa tričko.

Přitom se kochal pohledem na jeho nevyvinutý až dětský hrudník. Ale nejvíce mu ujížděl pohled na vytetovanou hvězdu a monstrózní tetování na jeho boku. Bill pomalu zvedl ruce nad hlavu a Vin mu tričko svlékl úplně.

Bezmyšlenkovitě se k Billovi naklonil a začal ho líbat na krku. Bill zavřel oči a tiše vzdychl. Krk byla jeho slabina. Začalo se mu ztěžka dýchat, když ho Vin začal hladit na bocích. Zaklonil hlavu a tím tak odhalil krk více a Vin toho hned využil. Vin rukama pomalu sjížděl k teplákům. Chytl jejich lem a začal je stahovat.

Bill, omámený jeho polibky, mu omotal ruce kolem krku a trochu se nadzvedl, aby mu Vin mohl stáhnout tepláky úplně. A to se také stalo. Po chvíli se od něj Vin oddálil a pozorně si ho prohlížel. Černovlásek okamžitě zčervenal a rukama se chystal zakrýt svou nahotu, ale Vin ho zastavil.

„Nemusíš se stydět,“ usmál se.

Natáhl se, aby pustil vodu, vzal houbičku a mýdlo a otočil se zpět k Billovi. Nejdřív jen namočil houbičku do vlažné vody a pak ji přiložil k Billovu tělu, aby jeho kůži navlhčil. Bill ho pozoroval a občas se neubránil tichému vzdychnutí, když Vin přejel houbou přes jeho bradavky. Pak vzal Vin mýdlo, nanesl na houbu a začal roztírat mýdlo po Billově hrudníku, zádech, zadečku a nohách. Až nakonec si nechal Billův rozkrok, kterému se hodlal věnovat nejvíce. Odložil houbu a začal Billa hladit prsty po podbřišku. Opatrně posouval ruku níž, až konečně uchopil Billův penis do ruky. Bill zaklonil hlavu a nahlas vydechl. Byl jako omámený. Vin začal pomalu pohybovat rukou a Bill začal hlasitě vzdychat. To pomalé tempu ho přivádělo k šílenství a několikrát zakňučel, což bylo pro Vina znamení, aby pohyby ruky zrychlil. Začal Billa líbat na krku a v krční jamce. Bill se chytil Vinova ramene, ani netušil proč, a občas do něj zatnul své nehty, ale Vinovi to nevadilo. Billův dech se začal zkracovat a tlak v podbřišku začínal být nesnesitelný.

„Udělej se pro mě,“ šeptl mu Vin do ucha a skousl mu lalůček. To bylo na Billa moc a s výkřikem mu vyvrcholil do ruky.

autor: T-KAY & Iveth Biersack