Your love over the sex 12.

„Ahoj,“ rozespale jsem zamumlal. Seděl jsem na schodech před Anisovým bytem už něco málo přes dvě hodiny, čekajíc, než se vrátí domů, což se konečně stalo.

„Jak dlouho tu čekáš?“ přiklekl si ke mně a odhrnul mi vlasy z tváře. „Měl jsi mi zavolat, přišel bych dřív,“ povzdechl si.

„Asi dvě hodiny. Nechtěl jsem tě otravovat, kdybys byl třeba ve studiu nebo tak.“

„Příště mi zavolej,“ pousmál se, načež mi pomohl vstát, a pevně mě přidržujíc za boky, odemknul dveře od bytu. „Udělám ti čaj nebo něco? Musí ti být zima z těch schodů.“

„Polib mě,“ unaveně jsem k němu vzhlédl s prosbou v očích. Chvíli se na mě jen mlčky díval, než se sklonil a konečně spojil naše rty. Vděčně jsem se k němu přitiskl, přidržujíc si ho za tričko, přičemž on mě pevně svíral v bocích. „Promiň, že jsem nepřišel dřív.“

„Neomlouvej se, já to chápu,“ zavrtěl hlavou.

„Ne, nechápeš,“ odtáhl jsem se od něj o kousek. „Celý týden jsem byl doma, kouřil a nudil se, až včera jsem vyšel ven, na ten hasičský večírek. Vyhýbal jsem se ti, Anisi. Už od té doby, co jsi mě dovezl z dovolené domů. Doteď nevím pravý důvod, proč.“

„Dobře, to skutečně nechápu, ale je mi to jedno a víš proč? Protože ať byl ten důvod jakýkoli, nakonec ses stejně vrátil,“ kouzelně se usmál. „Věř mi, dneska jsem rád, že ses vrátil ke mně, i když třeba jen na chvíli.“

„Tohle si nezasloužím,“ s povzdechem jsem sklopil hlavu. „Měl bych jít, zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já, Anisi. Někoho, kdo bude jen tvůj a ty nebudeš muset přemýšlet, jestli přijde dneska nebo za týden. Máš na víc,“ zamumlal jsem tiše a odstoupil od něj.

„Bille,“ okamžitě si mě přichytil za pas, tisknouc mě k sobě. „Myslím, že jsem dost starý na to, abych sám mohl rozhodnout, jestli mi za to stojíš nebo ne. A pokud sis nevšiml, rozhodl jsem se, že ano, ať tě uvidím jednou za týden nebo denně. Štve mě to, mrzí mě to a nejraději bych tě měl jen pro sebe, to nepopírám, ale rozhodně tě do toho nebudu tlačit. Chci, aby ses rozhodl sám, že chceš být jenom můj, a já vím, že se to dřív nebo později stane, protože jinak by ses ke mně nevracel, Bille,“ hladil mě po tváři, utírajíc mi drobné slzy. Chtěl jsem mu říct, že by si měl najít ženu, která by mu dala potomka, ale veškeré mé další námitky umlčel v dlouhém polibku. „A už nebreč,“ zašeptal. Mlčky jsem kývnul, polibek prohlubujíc a omotávajíc mu ruce kolem krku. Zareagoval na to téměř okamžitě, pevněji si mě k sobě přitiskl za zadek a společně jsme zamířili do obýváku, zaklesnutí do sebe.

„Anisi,“ zasténal jsem mu do rtů, jen co jsem na něj obkročmo dosedl na pohovce. Držel si mě kolem pasu pod tričkem, prsty mě hladil na lopatkách. Líbal jsem ho naléhavě, bez možnosti nabrat dech. Až po chvíli mě kousek odsunul, zdůvodňujíc to svlékáním mě. Během pár vteřin jsme byli svlečení oba a Anis rozhodně na nic nečekal, rovnou do mě zajížděl – nejdříve špičkou, ale následně až po kořen. Spokojený jsem se k němu přitiskl, jemně ho líbajíc na rty. Z divokého tempa už nic nezůstalo, vše, po čem jsem teď toužil, bylo, aby mě pevně držel a nepřestal líbat, což díky bohu splnil.

Byl to pomalý a něžný sex, víceméně jsme proti sobě jen tak klouzali, aniž bychom se od sebe odtáhli dál než na pár centimetrů, a to jen kvůli tomu, aby se svými rty mohl přesunout na můj krk. Vyvrcholení bylo tiché, ale silné z obou stran.

„Stýskalo se mi,“ zašeptal jsem, když jsme po chvíli od našeho vyvrcholení společně leželi na pohovce, přitisknutí na sebe. „Já vím, že jsem měl přijít, ale něco mě drželo zpátky, nemohl jsem udělat ani krok k tobě. Po pár dnech jsem to v sobě začal popírat, připadal jsem si slabý a nadával si za to, což mě akorát utvrdilo v tom, že chodit nemám, i když se mi opravdu stýskalo.“

„Máš strach,“ prsty mi lehounce přejížděl po lopatkách. „Jen by mě opravdu zajímalo, co v minulosti ti to způsobilo.“

„Já… Než jsem tě poznal, měl jsem dlouhodobý vztah, trval skoro rok. Všechno bylo perfektní, rozuměli si spolu s Tomem i ostatními z kapely,“ tiše se dám do vyprávění. „Bylo mi sedmnáct a byl to můj stylista, takže já s ním býval opravdu každou volnou chvíli, miloval jsem ho každou částečkou těla, neexistovalo pro mě nic jiného, jen on. Všichni si mysleli, že je to pan Božský, protože kapela prosperovala, já si užíval vztah, blížily se moje a Tomovy osmnácté narozeniny, ale Daniel… Den poté, co jsme s velkou slávou oslavili desetiměsíční výročí, vyměnili si dárky a všechno, přišel s tím, že dává výpověď, protože v našem vztahu nevidí budoucnost a už mě nikdy nechce vidět. Ten den jsem se zhroutil, zničil snad všechny moje představy o dokonalé a pravé lásce, protože jak by mohla láska existovat, když Daniel mi deset měsíců tvrdil, že mě miluje, ale pak v jedné větě řekne, že mě nikdy nemiloval? Tomovi trvalo hrozně dlouho, než mě z toho dostal, ale zároveň mě z toho nikdy nedostal úplně, protože jsem se změnil k nepoznání. Nechtěl jsem slyšet ani slovo o vztahu, užíval jsem si několikahodinových známostí, pil… A zůstalo mi to doteď. Mám strach, že když znovu někomu uvěřím, že mi znovu zlomí srdce. Pokaždé když se k tobě vracím od té doby, co ses… vyznal, mám strach. Předtím to všechno bylo ryze sexuální, ale teď…“ vzhlédl jsem k němu. „Teď se mezi námi tvoří vztah a já se bojím ti věřit.“

„Nevím, co na to mám říct,“ přiznal, jednou rukou mě hladil po tváři. „Rozhodně ale vím, že ten Daniel byl idiot. Já sice nejsem žádný romantik, svoje city dávám najevo činy a ne slovy, ale pokud chci ukončit vztah, nikdy nepopírám to, co se mezi námi odehrálo a snažím se volit slova tak, abych protějšku ublížil možná co nejméně. Co se tebe týče, Bille, tak… To co ti teď řeknu, si pamatuj, protože to pro mě není lehké. Přirostl jsi mi k srdci, Bille. Nevím, co přesně na tobě je, že mě to udělalo závislým na tobě, ale vím, že když tě u sebe nemám, tak šíleně chci, abys se mnou byl.“

„Tak moc bych si přál věřit ti,“ zašeptal jsem a prsty ho pohladil po ruce. „Tak moc si přeju, abych se ráno vzbudil a věděl, že ti věřím, že věřím v nás a náš vztah. Vážně si to přeju.“

„Já vím, že dřív nebo později uvěříš, hvězdičko. A já si počkám,“ sklonil se ke mně, jemně mě líbajíc. „Teď, když vím, že existuje šance, tak si počkám.“

*

„Myslím, že bys měl něco vědět,“ zamumlal jsem s pohledem upřeným na prázdnou mísu a přísady na palačinky kolem.

„Co? Jsi ženatý a máš tři děti?“ zasmál se.

„To by se ještě dalo snést, ale je něco horšího. Neumím vůbec vařit, takže ty připravené ingredience byl můj první a zároveň poslední krok k tomu, abych ti udělal palačinky na oběd, pokud mi nedodáš recept.“

„Tak to je opravdu horší,“ rozesmál se, ale přešel za mě, hladíc mě po bocích. „Máme štěstí, že palačinky mě máma naučila dělat v desíti. Takže, nalij tam mléko,“ opřel se mi hlavou o rameno a postupně nadiktoval, co mám dělat. „Výborně. Teď to necháme pár minut odstát, takže máme chvíli na tohle,“ pevněji mi sevřel boky, líbajíc mě na krku.

„Tohle vaření, se mi líbí,“ usmál jsem se. „Možná bys mě mohl naučit vařit, hm?“

„Uvidíme,“ otočil mě čelem k sobě a vášnivě mě políbil. „Ale teď bychom měli udělat ty palačinky, začínám mít hlad. Pánvička je ve skříňce pod dřezem a olivový olej zase nad dřezem,“ s úsměvem se ode mě odtáhl. „Chceš naučit i obracet palačinky?“ rozesmál se.

„Kušuj, úplně neschopný nejsem,“ pobaveně jsem ho šťouchnul a nechal si rozehřát olej na pánvi, dávajíc tam první várku. „K tomuhle mě máma pouštěla.“

„Překvapuje mě, že neumíš vařit vzhledem k tomu, jak často cestujete.“

„No právě, často cestujeme. Když někam jedeme, skočíme si na jídlo do restaurace nebo si něco objednáme na pokoj, je to jednodušší,“ pokrčil jsem rameny. „V tourbusu si prostě vezmeme pečivo nebo tak, jen někdy se něco uvaří, ale to se toho ujme Tom nebo Georg, je nějaké základy naučily mámy. Mě to nikdo naučit nechtěl.“

„Což je ohromná smůla, protože u plotny vypadáš opravdu žhavě,“ políbil mě na tvář. „A já tě naučím alespoň to málo, co naučila máma mě, protože jsi vážně skvostný.“

„Děkuju,“ vděčně jsem k němu vzhlédl. „Jestli chceš, už si můžeš vzít, za chvíli budu mít hotovo všechno.“

„To beru,“ vytáhl z lednice nutellu a začal si mazat jednu po druhé. „Hm, jsou skvělé. Ochutnej,“ jednu mi přistrčil k puse. Ochotně jsem si kousek ukousl, pochvalně se culíc, byly opravdu báječné! „Umíš dobré palačinky.“

„Umím je nanejvýš dobře otočit na pánvičce, Anisi,“ pobaveně jsem zavrtěl hlavou.

„Mám nápad!“ vyhrkl najednou a zmizel v obýváku. Po krátké chvíli se vrátil se zářivým úsměvem, přičemž v jedné ruce svíral polaroid. „Našel jsem ho nedávno při uklízení, takže konečně můžu zjistit, jak fotí,“ zamumlal, fotíc mě u plotny.

„Opravdu?“ zasmál jsem se, ale to už mě fotil znovu. „Proč mám takový pocit, že ten foťák dneska už neodložíš?“

„To proto, že ho neodložím. Podívej na ty úžasný fotky,“ s obdivným výdechem mi před obličejem zamával „kartičkami“ s mou podobiznou. „Jsou skvělé!“

„Jsi neuvěřitelný,“ s úsměvem jsem ho pohladil po tváři, odkládaje pánvičku a vypínaje plotnu. „Jídlo je hotové, měl by ses najíst.“

„Chci fotku, kde se líbáme, ale ne od novinářů. A chci tu fotku hned teď,“ přimhouřil oči. Chtěl jsem něco namítnout, ale v tu chvíli už mě líbal, tak jsem se jen pobaveně usmál, nechávajíc ho tak dělat, co chce. „Jen pusou to ale nekončí. Chci celou sbírku tvých fotek, a to hlavně z postele.“

„Máš to mít, ale první se najez,“ vzal jsem mu tu vytouženou fotku. „Až se najíš, vlezeme si do postele a budu pózovat přesně podle toho, jak mi řekneš, hm? Ale až po večeři.“

„Zůstaneš na noc?“ s úsměvem se ode mě odtáhl a zamířil k talíři s jídlem.

„Možná,“ přikývl jsem, nechávajíc se stáhnout k němu na klín.

„Fajn, tak teď se společně najíme a pak vlezeme do postele, kde tě budu fotit až do padnutí, protože jsem u toho našel i štos těch fotopapírů,“ střídavě nás krmil.

„Jsi beznadějný romantik,“ ušklíbl jsem se. „Ne, že se tahle tvoje stránka prodere na povrch nějak častěji, byla by s tebou hrozná nuda. Jednou za čas je to fajn, ale nic se nemá přehánět.“

„Tak to skutečně nehrozí,“ rozesmál se. „Nehledě na to, že mám v plánu fotit tě v pěkně nemravných pózách.“

„Nenechám tě. Nepotřebuju, aby mě okukoval jeden z tvých přátel jako Kay nebo Fler. Stačí, že mi dělají pořádně nemravné návrhy.“

„Kay ti dělá neslušné návrhy?“ překvapeně ke mně vzhlédl a zamračil se.

„Ne, ten mě teď ignoruje, ale Fler, Nyze a ostatní mi návrhy dělají pokaždé, když se vidíme. Ani jednomu z nich nedochází, že jim nedám. Ale jsou vytrvalí, jen co je pravda. Asi nikdy jsem se s vytrvalejšími lidmi nesetkal.“

„Příště, až ti budou zase dělat návrhy, je pošli za mnou, já jim dám jednou provždy jasné a zřetelné ne za tebe,“ zabručel nespokojeně.

„Anisi,“ něžně jsem mu za bradu zvedl hlavu tak, aby se mi díval do očí. „Jsou to tvoji přátelé a já jsem si jistý, že respektují skutečnost, že jsme víceméně spolu. Myslím, že už to dělají spíš ze srandy. A navíc, zatím je bez problémů zvládám. Až nebudu, vyhledám tvou pomoc, dobře?“

„Fajn,“ zamumlal. Bylo mi víc než nad slunce jasné, že se mu tahle dohoda vůbec nelíbí.

„Pojďme do té postele,“ zuby jsem mu zatahal za ret. „Modelku jsem ještě nikdy nedělal.“

Mlčky se usmál a spolu se mnou vstal, chytil mě za ruku, proplétajíc prsty a vedl mě do ložnice. Po cestě jsem mu na přání zapózoval, dívajíc se na něj přes rameno s koketným úsměvem, načež mě skutečně odvedl do ložnice, povalujíc mě do postele. Jakmile jsem se dotkl peřin, začal maraton focení.

Vyhrň si tričko, přejeď si jazykem přes rty, zasměj se, zakloň hlavu, svlékni se a prohni se v zádech jako při orgasmu, opři se o mě zády a polib mě, prohrábni si rukou vlasy…

Fotografie se kupily jedna přes druhou, přičemž na některých figuroval i Anis, to když mě třeba líbal na krku nebo hrudníku. Skončili jsme zhruba po dvou hodinách, protože jsem byl už unavený, ale byla sranda, a to je hlavní. Anis měl své fotky, já měl jeho polibky a všichni jsme byli spokojení.

*

Když jsem se ráno vzbudil, jako první jsem viděl polaroid před mým obličejem. Bylo mi úplně jasné, že mě Anis fotil hned, jak si všiml, že ještě spím, tak jsem s útrpným povzdechem zase oči zavřel.

„Dej ten foťák pryč, nebo ti ho rozbiju,“ zavrčel jsem varovně.

„Věděl jsem, že to řekneš,“ zasmál se, ale foťák poslušně odložil, načež se nade mě vzápětí sklonil a políbil mě. „Dobré ráno.“

„Ahoj,“ s úsměvem jsem ho pohladil po zádech. „Jak dlouho jsi vzhůru?“

„Asi půl hodiny, přebíral jsem ty fotky. Jsi na nich absolutně božský,“ políbil mě na hranu čelisti. „A navíc jsem našel dvě, kde se líbáme, takže jsem ochotný uvolnit ti jednu a dát ti jí, když budeš chtít.“

„To je od tebe tak velkorysé! Samozřejmě, že si jí vezmu, ty sis těch fotek za večer nasbíral už dost,“ usmál jsem se, přitahujíc si ho pro polibek. „Ne, že je budeš šířit veřejnosti.“

„To by mě ani nenapadlo,“ rozesmál se.

„Nevěřím, že tě ani na jednu vteřinu nenapadlo některou z nich zveřejnit na twitteru. Tuplem, když tam přidáváš úplně všechno, Anisi.“

„To máš sice pravdu, ale…“ rozesmál se. „Co kdybych si tam přidal tebe, jak jsi rozespalý, rozcuchaný a s nateklými rty od líbání, hm? Snesl bys to?“

„No… Celý svět už o nás ví, že?“ nejistě jsem k němu vzhlédl. „Tak… Myslím, že když mě opravdu pořádně políbíš, tak to snesu,“ usmál jsem se nakonec. Odpovědí mi byl nadšený úsměv společně s hlubokým polibkem, který mě až donutil zalapat po dechu. Vzápětí na to už se ode mě Anis odtáhl, aby si mě mohl vyfotit do mobilu.

„Myslíš, že popisek ‚Nejlepší probuzení ze všech‘ je dobrý?“

„Už nikdy ti neuvěřím, když se mi budeš snažit namluvit, že nemáš rád romantiku,“ rozesmál jsem se. „Ale zní to moc pěkně.“

„Jenže s tebou to jinak nejde, to není fér,“ našpulil rty, až jsem se k němu přitiskl s polibkem.

„Připiš tam, že zdravím,“ s úsměvem jsem se zpod něj vysoukal a posadil se na kraj postele, prsty na nohou se probírajíc ve vysokém koberci. Bylo mi jasné, že tímhle příspěvkem jsem vlastně stvrdil náš vztah, aniž bych o tom předem mluvil s Tomem, Davidem nebo ostatními z kapely, takže mě to bude stát spoustu hádek a slz.

„V pořádku?“ jemně mě Anis líbal na páteř.

„Jo,“ usmál jsem se krátce. „Jen čekám, kdy mi bude volat David. Asi bych měl jít domů.“

„Zůstaň,“ zašeptal mu do ucha. Slastně jsem přimhouřil oči a zaklonil hlavu, takže mě Anis vzápětí políbil. „Pomůžu ti zvládnout jeho vztek, hm? Nebudeš na to sám,“ zamumlal mezi polibky. Chtěl jsem ještě něco říct, ale v tu chvíli už se mi rozezvonil telefon. S povzdechem jsem se nechal povalit do peřin, kde si mě Anis přitáhl do objetí, načež jsem přijal hovor od Davida.

„Podívej, to že jste s Bushidem byli na společné dovolené a vyfotili vás na letišti, jsem byl ochotný ignorovat, protože se to mohlo označit jako fotomontáž a ani jeden z vás nic oficiálně nepotvrdil, ale kurva, Bille, tohle už oficiální je! Jak tě vůbec napadlo souhlasit s tím, že tě polonahého zveřejní na svém twitteru, který kromě fanoušků sleduje i desítka novinářů? Uvědomuješ si, co’s udělal?!“

„Vím moc dobře, co jsem odsouhlasil, Davide, nejsem dementní, představ si to. Kdybych nevěděl, co to světu řekne, neodsouhlasil bych to. Co je na tom špatného? Tak všichni ví, že se spolu s Anisem stýkáme, no a?“

„Tvrdil jsi, že je to pouze sexuální, že mezi vámi nic víc není.“

„Je to složitější, Davide,“ povzdechl jsem si. „Poslyš, známe se spolu už dost dlouho, takže víš, že bych takovouhle fotku neposlal na internet s někým, koho sotva znám. Víš, že jsem hodně opatrný, co se vztahů týče. Zkus mi prosím věřit, myslím, že si to zasloužím.“

„Co kapela?“ rezignovaně vydechl.

„Slibuju, že kapely se to nijak nedotkne. Mám vůči vám závazky, které nehodlám přerušovat.“

„Co mám říct novinářům? Sesypou se na tebe! A tenhle tlak bude větší než kdykoli jindy.“

„Já vím, ale s tím se musím smířit. Buď se sesypu, nebo ne, do září času dost, abych se dal případně dohromady. A novinářům prosím řekni, že … že to nechceme nijak komentovat.“

„Fajn. Jen doufám, že si oba moc dobře uvědomujete, co děláte, protože to nebude jenom tak. Novináři budou vytrvalí, neurvalí a pokusí se vás zničit, dostat na úplné dno, kde vás zašlapou jako šváby. Buď opatrný.“

„Děkuju, Davide. Moc si toho vážím, že se nás nesnažíš rozdělit.“

„Zasloužíš si mít někoho, kdo tě vytáhne z toho srabu, do kterého tě poslal David. Hlavně si dej pozor, aby tě neposlal do ještě většího. Měj se, Bille,“ zamumlal, načež zavěsil. S úsměvem jsem telefon odložil a vzhlédl k Anisovi, který mě celou dobu trpělivě hladil po zádech konečky prstů.

„Všechno dobrý?“ přejel mi palce po rtech.

„Jo. Jednu válku z asi milionu máme vyhranou.“

„Skvělé,“ hned se usmál a sklonil se ke mně, aby mě mohl políbit. Ochotně jsem se k němu přitiskl, omotávajíc mu ruce kolem krku a vřele oplácejíc jednotlivé polibky. „Zvládneme všech milion válek, uvidíš.“

„Já vím. Nejtěžší budou války, které budu muset svést sám se sebou,“ povzdechl jsem si. „A jedné z válek musím čelit teď, protože musím jet domů k Tomovi.“

„Odvezu tě, ať nemusíš taxíkem, všiml jsem si, že tu nemáš auto,“ posadil se s úsměvem.

„Jo, byl jsem líný,“ se smíchem jsem vylezl z postele a začal se oblékat. „Nenechám tě jet jen v trenkách, takže se oblékni,“ sklonil jsem se k němu s polibkem, už oblečený, když on stále seděl na posteli a jen se usmíval. Zasmál se, ale poslušně se zvedl, a tak zatímco se oblékal, ledabyle jsem se prohraboval fotkami ze včerejšího večera. Nutno uznat, že některé z nich byly vskutku dech beroucí, ale nakonec jsem si vzal jednu z těch, na kterých se líbáme, a s ní v ruce zamířil k oknu.

„Jsou rychlí,“ zamumlal jsem při pohledu na desítku novinářů, kteří stepovali před domem.

„Celou cestu tě budu pevně držet,“ jemně mi přejel dlaní po páteři a políbil mě na spánek. „Pojďme, ať to máš za sebou,“ obtočil ruku kolem mého pasu, přičemž mě neochotně vedl ke dveřím, které za námi zabouchl. „Připravený?“ povzdechl si, když jsme sešli schody, rukou mě chytil kolem ramen.

„Jo,“ zhluboka jsem se nadechl, chytil ho za pas ve snaze ztratit se mu v objetí, načež už jsme společně čelili nedočkavým fotografům. Co nejrychleji to šlo, mě jimi Anis provedl a bleskově usadil do auta.

„Další bitva vyhraná,“ pousmál jsem se poté, co dosedl za volant a pohladil ho po noze. „Zatím nám přeje štěstí.“

„Měli bychom ho někam přivázat,“ pobaveně přikývl, vyjíždějíc na cestu.

autor: Saline A.